(Minghui.org) Než mi bylo 36 let, byla jsem stejná jako většina lidí – chodila jsem do školy, pracovala a vdala se. S manželem jsme měli krásného syna. Měla jsem uspokojivé zaměstnání. Můj život byl klidný a snadný, dokud mi ho nezměnila nepředvídatelná událost.

Náhlé neštěstí

Jednoho časného letního rána jsem jela jako obvykle do práce na kole. Když jsem přijela k železničnímu přejezdu, muž na kole přede mnou rychle přejel. Jela jsem těsně za ním a byla jsem připravena přejet. V tu chvíli mi výhled zakryl přijíždějící autobus. Když autobus projel přejezdem, viděla jsem, jak cestující sedící vzadu běží dopředu, a v tu chvíli jsem si uvědomila, že se musí blížit vlak. Jakmile autobus projel, uviděla jsem vlak, který se blížil přímo ke mně. Přední kolo mého kola už bylo za železniční tratí a zadní kolo bylo těsně na ní. V tu chvíli jsem spadla.

Když jsem se probudila, ležela jsem na nemocničním lůžku. Bylo mi řečeno, že jedna z mých nohou má pod kolenem tříštivou zlomeninu a musí být amputována, aby mi zachránili život. Cítila jsem se, jako by do mě uhodil blesk, jako by se nebe propadalo a země se propadala. Nedokázala jsem se s touto krutou realitou smířit. Mládí, krása, zdraví, štěstí, všechny ty dobré věci, které jsem kdysi měla, mě navždy opustily a já se ponořila do zoufalství.

Bylo horké léto a já musela podstoupit druhou amputaci kvůli infekci. Zasáhla mě obrovská fyzická i psychická bolest. Cítila jsem se jako omráčená. Neviděla jsem žádnou naději, neměla jsem vůli žít a zdálo se, že můj život skončil. Tajně jsem napsala dopis na rozloučenou. Moje matka zřejmě věděla, na co myslím, a snažila se mě ze všech sil utěšit. Můj desetiletý syn plakal a křičel: „Mami, neopouštěj mě!“. Měla jsem zlomené srdce.

Po šesti měsících jsem dostala protézu nohy a vrátila se do práce. Ale už jsem nebyla jako dřív. Měla jsem nízké sebevědomí a byla jsem podrážděná. Snadno jsem se rozčílila a nadávala. Využívala jsem jakoukoli záminku k vybití vzteku, abych se zbavila své podrážděnosti a deprese.

O několik let později jsem přišla o práci. Měla jsem jen 300 yuanů na měsíční životní náklady. Můj stav mi nedovoloval vykonávat fyzickou práci. Neviděla jsem žádnou naději, a tak jsem dnem i nocí hrála mahjong, abych zabila čas.

Dafa mi přinesl naději

V roce 1998 začala moje mladší sestra praktikovat Falun Dafa (nazývaný také Falun Gong) a řekla mi: „To je opravdu skvělé! Měla bys to zkusit.“ Ukázala mi cvičební pohyby. „Jak to mám dělat?“ zeptala jsem se. Překvapilo mě, když jsem viděla, že u pátého cvičení se musí sedět se zkříženýma nohama. „Vždyť já ani neumím normálně pokrčit nohu!“

O několik dní později se sestra vrátila a řekla: „Nejdřív si můžeš přečíst knihu, aniž bys dělala cvičení.“

Když jsem začala číst Zhuan Falun, cítila jsem se ospalá a neustále jsem zívala. Ale vzpomněla jsem si, že mi sestra řekla: „Poprvé musíš knihu dočíst najednou. Nepřestávej.“ Umyla jsem si obličej, protřela oči a pokračovala ve čtení.

Když jsem si přečetla slovo „kultivace“, byla jsem hluboce dojata. Z hloubi srdce mi vytryskla myšlenka: Chci se kultivovat!

V březnu 1999 jsem začala chodit na skupinová cvičení na místním cvičebním místě. Zpočátku jsem se cítila méněcenná a bála jsem se, že mě ostatní praktikující nebudou mít rádi. Když jsem si přečetla tuto část v Mistrově učení na první konferenci v Severní Americe, byla jsem dojata k slzám:

„Otázka: Když někomu chybí noha a ruka, nemůže sedět s překříženýma nohama a provádět pohyby. Jak může kultivovat?

Učitel: Řekl jsem, že kultivace Dafa je vážná věc. Učím Fa, aby lidé praktikovali kultivaci. To jest, může praktikovat kultivaci. Záleží na jeho srdci. Bez ruky a nohy máš srdce, s kterým se kultivuješ. I když to budeš dělat s jednou nohou a jednou rukou, myslím si, že se stanou zázraky. Rozhodujícím faktorem je srdce člověka.“ (Přednáška na první konferenci v Severní Americe, 1998)

Mistr se tedy díval na mé srdce! Byla jsem odhodlána se dobře kultivovat.

Po období vytrvalosti, utrpení a odstraňování karmy jsem konečně mohla sedět se zkříženýma nohama. Byla jsem tak šťastná! Jako zázrakem jsem při meditaci vsedě, přestože jsem měla jednu nohu pod kolenem protézu, jasně cítila od lýtka až k chodidlu, a to až k prstům. Mistr mi propojil energetické kanály. Mé tělo v jiné dimenzi se měnilo. Bylo to neuvěřitelné! Neexistují slova, která by vyjádřila mou vděčnost Mistrovi!

Když jsem byla v naprostém zoufalství, Falun Dafa mi přinesl naději. Při praktikování Dafa jsem skutečně pocítila mimořádnost a úžasnost kultivace, což posílilo mou důvěru v kultivaci. Od té doby můj život nabral jasný a pozitivní směr.

Objasnění pravdy reportérům CCTV

20. července 1999 zahájila komunistická strana Číny (KS Číny) a Jiang Zeminova skupina brutální pronásledování Falun Dafa. Všechna čínská zpravodajská média, jako je Čínská ústřední televize (CCTV), tisková agentura Xinhua, Lidový deník, deník Guangming Daily, deník China Youth Daily, která jsou pod kontrolou KS Číny, zahájila celostátní propagandistickou kampaň na vymývání mozků, aby podnítila nenávist očerňováním Falun Dafa.

Měla jsem pocit, že se nad námi vznášejí temná mračna, všude se šíří lži a otravují všechny živé bytosti. Pokojná výzva praktikujících v Pekingu ze dne 25. dubna byla lživě vykreslena jako útok na budovu ústřední vlády. Praktikující byli odsouzeni nebo odvezeni do táborů nucených prací, protože se vydali do Pekingu na petici. Všechny televizní a rozhlasové stanice a noviny v zemi plnily příkazy KS Číny démonizovat Dafa a obhajovat pronásledování. Praktikující nejenže přišli o svá zákonná práva, ale neměli ani kde říci svou verzi příběhu.

V mé oblasti byli všichni místní asistenti zatčeni a zadrženi. Všechny policejní stanice a zaměstnavatelé shromažďovali jména praktikujících. V té době jsem zůstala doma – cítila jsem se sklíčená a drtivě utlačovaná.

Nečekaná událost mi poskytla skvělou příležitost říci pravdu a odhalit lži.

Toho dne, když jsme se sestrou studovaly Fa, zaklepal na dveře někdo z policejní stanice. Bylo léto a moje protéza byla jasně vidět. Když ten člověk vešel a uviděl mou nohu, zeptal se, zda je pravda, že praktikuji Falun Dafa a že se můj fyzický stav změnil. Odpověděla jsem, že je to tak. „Nějací lidé vás přijdou vyslechnout,“ řekl. „Skvělé, čekala jsem na vás,“ řekla jsem.

Než jsme se se sestrou stačily převléknout, vtrhlo dovnitř několik lidí. Někteří byli z Výboru pro politické a právní záležitosti, jiní z Městského úřadu veřejné bezpečnosti a další z místní policejní stanice a obecního úřadu. Bylo jich asi 16 nebo 17 a jeden z nich nesl velkou videokameru.

„Praktikujete Falun Gong?“ Zeptali se, jakmile vstoupili.

Když jsem jim řekla, že ano, zeptali se: „Jak dlouho už praktikujete?“

„Ne moc dlouho,“ odpověděla jsem.

„Řekněte nám, co je na Falun Gongu dobrého.“

Seděla jsem na posteli a začala vyprávět svůj příběh. „Od té doby, co jsem se stala postiženou, to mé rodině způsobilo spoustu problémů. Polovina mého těla nefungovala normálně, nejen noha. Neměla jsem sílu v rukou a pažích. Bylo pro mě těžké udržet i misku s vodou. Musela jsem se spoléhat na členy své rodiny, že mi pomohou a obslouží mě. Cítila jsem se mizerně.“

„Nyní to vláda nedovoluje. Stále ještě cvičíte?“ Zeptal se reportér.

„Když nebudu praktikovat Falun Gong, budete se starat o postiženého člověka, jako jsem já? Kolik jsme ušetřili na léčebných výdajích!“ Řekla jsem. Reportér ztichl.

„Poté, co jsem se stala postiženou, jsem utrpěla psychické a duševní trauma. Stala jsem se vznětlivou a rozčilenou. Neustále jsem lidem nadávala,“ vyprávěla jsem jim. „Poté, co jsem začala praktikovat Falun Dafa, se moje nálada zlepšila a už lidem nenadávám. Stala jsem se laskavou a trpělivou. Nyní se o sebe dokážu postarat a dokonce dokážu pomáhat s některými domácími pracemi.

„Od té doby, co jsem začala praktikovat Falun Dafa, se můj fyzický stav velmi zlepšil. Dříve jsem si musela tuto nohu držet, abych mohla vyjít schody, protože byla velmi těžká. Nyní mohu po schodech stoupat rychle a lehkým krokem. Je to úžasné!“

Reportér se mě zeptal, jestli jsem schopna sedět s protézou nohy se zkříženýma nohama. „Sestro, ukaž jim to,“ řekla moje sestra. Posadila jsem se. Policista rychle řekl: „Nedělejte to. Ať si neublížíte.“ „Jsem v pořádku,“ řekla jsem. Pomalu jsem pohnula nohou a za několik vteřin jsem měla nohy překřížené. Policista rychle řekl: „Ach, dejte nohu dolů, dejte ji dolů. Nepotřebujeme ji vidět.“

Ve skutečnosti bych v té době normálně potřebovala trochu pohnout nohama, než je překřížím. Přesto jsem to ten den dokázala udělat hned. Byl to Mistr, kdo mě posílil, abych mohla potvrdit Fa.

Seděla jsem se zkříženýma nohama a ukazovala jsem jim pohyby rukou při pátém cvičení „Posilování nadpřirozených sil“. Řekla jsem jim: „Kdokoli praktikuje Falun Dafa, bude z toho mít prospěch. Mně cvičení prospělo jak fyzicky, tak psychicky. Pokud mě požádáte, abych přestala praktikovat, kdo bude zodpovědný za můj stav?“

Reportér se znovu zeptal: „Nyní to vláda nepovoluje. Budete stále praktikovat?“

Všem jsem odpověděla: „Ano, budu!“

Úředník z politického a právního výboru se na něj rozzlobeně podíval a řekl: „Ne! Ne! Tohle nenahrávejte!“ Pak se obrátil k ostatním: „Jak může necvičit? Falun se jí otáčí v břiše!“ Všichni odešli.

Jakmile odešli, se sestrou jsme se objaly. Oči jsme měly plné slz. Naše nahromaděné pocity útlaku se konečně zmírnily. Moje sestra vykřikla: „To bylo úžasné! Potvrdily jsme Fa!“ „Ano, konečně jsme dostaly příležitost promluvit a říct to, co jsem chtěla říct!“ Odpověděla jsem.

Byly jsme tak šťastné a nadšené. Smály jsme se a plakaly. Byly jsme Mistrovi tak vděčné!

Rozhovor uspořádal místní výbor pro politické a právní záležitosti. Chtěli mě zastrašit a donutit, abych řekla, že nebudu praktikovat Dafa, a pak použít videozáznam k negativní propagandě. Nečekali, že bych využila této příležitosti a řekla pravdu o Dafa.

Uplynulo dvacet let. Tato nezapomenutelná scéna mi zůstává v živé paměti. Stále cítím vzrušení a radost, které jsem ten den prožívala, jako by se to stalo včera.

Děkuji Falun Dafa, že mi dal nový život, a děkuji Mistrovi za jeho milosrdnou záchranu!

(Vybrané příspěvky k oslavě Světového dne Falun Dafa na stránkách Minghui.org)