​Studium Fa s mým dítětem je příležitostí ke kultivaci

(Minghui.org) Zdravím vás, ctěný Mistře! Zdravím vás, přátelé praktikující！

Pochopila jsem, že je důležité poskytnout svému dítěti prostředí pro skupinovou kultivaci. V naší oblasti však není mnoho dětí jejího věku a úroveň gramotnosti v čínštině při studiu Fa a doba, kdy Fa studují, se také velmi liší. Při překonávání těchto obtíží jsem si uvědomila, že pomáhat mladým praktikujícím při studiu Fa je významné a tyto zkušenosti jsou velmi cenné. Každá myšlenka a každý čin je kultivační příležitostí.

Povzbuzování mladých praktikujících

Když bylo mé dítě velmi malé, četlo Fa se mnou. Před několika lety jsem se dozvěděla, že jiný mladý praktikující v našem okolí studuje Fa na platformě RTC a také telefonicky objasňuje pravdu. Připadalo mi to skvělé, a tak jsem nechala své dítě připojit se ke studiu Fa na platformě s mladými praktikujícími z celého světa.

Skupinové studium Fa bylo pro mou dceru skvělou příležitostí ke kultivaci a každý večer se na studium Fa těšila. Líbilo se jí také krátké sdílení kultivace po studiu Fa.

Prvním problémem, kterému jsme čelili, bylo, že neznala mnoho čínských znaků a neuměla plynule číst Zhuan Falun v čínštině, takže jsem seděla s ní a pomáhala jí. Během několika měsíců dokázala přečíst 90 procent čínských znaků v Zhuan Falunu. To dokazuje důležitost skupinového studia Fa, o kterém se Mistr zmínil. Čtení v takové skupině pomáhá mladým praktikujícím pilně studovat Fa.

Brát ohled na druhé

Když se moje dítě zlepšilo v rozpoznávání čínských znaků, trvalo na tom, že si bude Fa číst samo. Z jejího pokroku jsem měla samozřejmě radost. Opravovala jsem její výslovnost, kdykoli udělala chybu. Myslela jsem si, že jí svým počínáním pomůžu zlepšit se. Pokaždé, když jsem to však udělala, tvářila se dotčeně.

Zpočátku jsem to nepovažovala za nic hrozného. Domnívala jsem se, že jako matka opravuji chyby svého dítěte, je to pro ni dobré a že nedělám nic špatného.

Moje dítě se často zdálo být velmi emotivní, což někdy ovlivňovalo její studium Fa. Dívala jsem se do sebe a uvědomila si, že způsob, jakým jsem ji opravovala, nebyl vhodný, protože nechtěla ztratit tvář před ostatními dětmi. Přestože mým záměrem bylo jí pomoci, musela jsem svůj přístup změnit. Potřebovala jsem se k ní chovat jako k nezávislé osobě s důstojností.

Upravila jsem svůj přístup. Například když neuměla vyslovit nějaké slovo, počkala jsem a nechala ji, aby ho hláskovala podle fonetického zápisu. Pomáhala jsem jí, jen když se zdálo, že o pomoc žádá. Domluvili jsme se, že pokud to přečte špatně, sáhnu jí na ruku a dám jí možnost, aby si to zkontrolovala a opravila sama. Pokud to přesto přečetla špatně, řekla jsem jí po jejím souhlasu správný způsob.

Po této změně napětí polevilo. Trvalo jí to jen o pár vteřin déle, než začala přemýšlet, ale zvýšili jsme efektivitu jejího studia Fa a ušetřili čas. Stala se z toho pro nás příjemná činnost.

Uvědomila jsem si, že komunikace s dětmi je stejná jako komunikace s kýmkoli jiným. Měla bych se vžít do situace druhých. Při opravování jejích chyb musím brát ohled na její osobní přístup a být zdvořilá, taktní, ohleduplná a jednat s ní laskavě.

Konfrontace s vlastními slabinami

Kultivovat se znamená čelit svým slabostem a nedostatkům. Při studiu Fa s mým dítětem jsme se já i ona zlepšily v tom, jak jsme se dívaly dovnitř a identifikovaly své slabiny.

Někdy studovala Fa s jinými dětmi nebo jinými rodiči beze mě. Ti opravovali její chyby přímo, místo aby to dělali tak, jak jsem to dělala já. Bylo to v pořádku, pokud byla oprava správná, ale někdy ji opravovali kvůli špatným signálům sítě nebo jiným faktorům.

Když se to stalo, cítila se nepříjemně. Zpočátku byla shovívavá, ale později si nedokázala pomoci a vysvětlovala, nebo se dokonce hádala. Někdy si zlostně stěžovala a nechtěla s touto skupinou pokračovat ve studiu Fa.

Snažila jsem se ji poučit a ona pochopila principy Dafa, jak tomu čelit. To, co ji skutečně změnilo, bylo něco, co zažila s jiným dítětem.

Několik mladých praktikujících společně studovalo Fa, když malá holčička špatně přečetla nějaký znak a službu konající rodič ji na to upozornil. Děvčátko se rozrušilo a rozzlobeně vykřiklo: „Já se nezmýlila, já se nezmýlila.

Zeptala jsem se dcery: „Myslíš, že se mýlila?“ Odpověděla: „Všichni to slyšeli.“ Zeptala jsem se jí: „Jak ses cítila?“ Odpověděla: „Je to v pořádku, když se mýlí.“ Řekla jsem: „Ano, pokud někdo upozorní na chybu, bez ohledu na to, zda se mýlila, nebo ne, myslím, že jako kultivující by měl člověk v první řadě poděkovat tomu člověku za opravu a pak si to prostě přečíst znovu. Trvala však na tom, že řekne „nemýlím se“, aby si zachovala tvář, ale výsledek byl ještě horší. Kdyby se k chybě upřímně postavila čelem a opravila ji, testem by prošla. Vůbec nezáleží na tom, zda máte pravdu, nebo se mýlíte.“ Moje dítě souhlasilo, že to dává smysl. Od té doby, když ji ostatní opravovali, nejdříve klidně řekla „děkuji“ a pak si slovo pečlivě přečetla znovu. Stejným způsobem se s tím dokázali vypořádat i ostatní mladí praktikující ve skupině.

Často cituji Mistrovo učení, abych jí ho připomněla:

„On má pravdu
a já se mýlím,“
Je zde oč se přít?
(„Kdo má pravdu, kdo se mýlí“, Hong Yin III)

Věděla jsem, že Mistr tuto situaci zařídil pro mě. Připomnělo mi to, že když čelíme obvinění a kritice ze strany druhých, měli bychom vždy nejprve poděkovat druhému člověku, přijmout jeho slova v dobré víře a napravit se. Neměli bychom spěchat s obhajobou. I když jsme neudělali nic špatného, z pohledu kultivujícího je to příležitost ke kultivaci.

Pomáhat ostatním, aby se jim dařilo dobře

Někdy jsem měla za úkol vést děti ke studiu Zákona. Měla jsem pocit, že jsem velmi svědomitá. Pečlivě jsem porovnávala každé slovo a jedno po druhém jsem opravovala, pokud ho dítě četlo špatně.

Potýkala jsem se se stejnými problémy jako se svým dítětem. Někteří nováčci se po opravě cítili frustrovaní. Snažila jsem se je ze všech sil uklidnit, ale stále se cítili vystresovaní. Jedno dítě dokonce předstíralo, že mě neslyší, když jsem ho opravovala, a pokračovalo ve čtení, aniž by opravilo své chyby.

Bylo to dilema. Kdybych se starala jen o jejich emoce a neopravovala je, neplnila bych své povinnosti zkušeného učedníka, protože Mistrovo učení se takto měnit nedá. Na druhou stranu jsem je musela povzbuzovat. Co bych měla dělat?

Později jsem se osvítila a díky spravedlivým myšlenkám jsem pochopila vzájemnou pomoc.

Jedna dívka mluvila velmi plynně čínsky. Ačkoli četla dobře, často přidávala slova, vynechávala slova, a dokonce přeskakovala řádky. Byla jsem zmatená a opravdu jsem jí chtěla pomoci.

Napadlo mě: budu s vámi číst a doufat, že budete číst stejně přesně jako já. Můj mikrofon byl ztlumený, ale poslala jsem jí svůj myšlenkový záměr – můžete slyšet mé čtení. Budu se snažit číst co nejpřesněji a vy se nedopustíte žádné chyby.

Překvapivě se mladá dívka při čtení dopustila jen velmi málo chyb. Její rychlost a rytmus byly dokonce stejné jako moje. Protože jsem ji nemusela opravovat, měla pocit úspěchu a byla šťastná.

Překvapilo mě to. Dívka vzdálená tisíce kilometrů mi připadala fyzicky velmi blízká. Zpočátku jsem se soustředila na hledání chyb dítěte, takže jsem věnovala pozornost jejímu opravování. Myslela jsem si, že je to pro ni dobré. Můj nový přístup spočíval v tom, že jsem jí pomáhala a podporovala ji. Byla jsem přesvědčená, že se jí bude dařit. Díky mým spravedlivým myšlenkám, které ji podporovaly, byl účinek dobrý a opravdu jí pomohl. Pravděpodobně nevěděla, co si myslím, protože jsem to nevyjádřila slovy, ale snažila se. Stejnou metodu jsem použila i při studiu Fa s dalšími dětmi a zdálo se, že se všechny zlepšily.

Mistr řekl,

Povedal som, že myšlienky každého človeka sú hmotou. Čo si myslíte sa môže zmaterializovať a vaše slová, to, čo poviete, majú formu. Ibaže to nemôžete vidieť. (Vyučovanie Fa na Fa konferencii vo východnom USA)

Chápu to tak, že když pomáhám mladým praktikujícím číst Fa, mám opravdovou touhu jim pomoci a upřímně mi na nich záleží. Tyto laskavé, čisté myšlenky jsou spravedlivé. Můj nový přístup fungoval a děti se zlepšily. I když to člověk, kterému jsem se snažila pomoci, nemusel vědět – cítila jsem, že to vědět nepotřebuje.

Vzpomínám si, co říkali jiní praktikující: „Vaše okolí je zrcadlem vás samotných. Když vidíte nedostatky druhých, měli byste se podívat dovnitř a hledat své vlastní nedostatky.“ Z jiného úhlu pohledu – vidět nedostatky druhých a vidět, že se jim nedaří, může být často to, co chcete vidět ve své vlastní mysli. Může to být způsobeno vaším vlastním vnímáním. Měli bychom druhým upřímně přát, aby se jim dařilo, upřímně jim pomáhat a radovat se z jejich úspěchů – to je soucit.

Praktikující si navzájem pomáhají

Mladí praktikující, kteří společně studují Fa na platformě, pocházejí z celého světa, například z New Yorku, New Jersey, San Francisca, Sydney, Toronta, a dokonce i z Finska a Vietnamu.

Kromě studia Zhuan Falunu v čínštině studovali také nová písma. Během období lockdownu strávilo mé dítě každý den až tři hodiny studiem Fa v čínštině i angličtině. Pro své dítě jsem měla dvě pevně stanovená setkání ke studiu Fa, která probíhala každou středu večer a v sobotu dopoledne. Dodnes to děláme už téměř pět let.

Postupem času však mladí praktikující, kteří společně studovali Fa, z různých důvodů postupně odcházeli. Někteří byli zaneprázdněni školní prací, někteří se připojili k Fei Tian, jiní k jiným skupinám studujícím Fa a další začali po ukončení univerzity pracovat. Přestože jeden po druhém odcházeli, já a moje dcera pokračujeme ve studiu Fa na platformě.

Vzájemně se povzbuzujeme. Bez ohledu na to, kolik je tam lidí, nedáme se vyvést z míry. Někdy jsme jediné, a tak jsem dceři řekla: „I kdyby tam nikdo jiný nebyl, budeme studovat společně.“ Souhlasila.

Když jsme jen dvě, má to i své výhody. Když položí otázku související s obsahem, který čteme, můžeme se zastavit a diskutovat o její otázce.

Zpočátku jsem si myslela, že dítěti pomáhám. Po letech vytrvalosti jsem pocítila, že z toho mám velký prospěch i já.

Při čtení, zejména v angličtině, jsem si nejen rozšířila slovní zásobu, ale také jsem si zlepšila poslechové a vyjadřovací schopnosti. Moje dítě mi hodně pomohlo. Často, když jsem při studiu Zákona odpovídala na její otázky, bylo to jako zkouška mého porozumění Zákonu. Trpělivě mi opravovala výslovnost. Také mi připomínala, abych se dívala dovnitř a byla laskavá, když jsem měla problém se xinxingem.

Když Mistr vyučoval Fa týkající se „zachraňování a vzájemné pomoci“ řekl,

To já vám poskytuji způsoby, jak se navzájem zachraňovat a pomáhat si, jak zachraňovat druhé, zatímco zachraňujete sebe – toto je čas, kdy se bytosti navzájem zachraňují během těchto konečných dnů. (Držte se dál od nebezpečí)

Jako matka jsem zodpovědná za to, abych své dítě seznámila s Mistrovým učením. Musím ji vést na cestě kultivace a inspirovat ji, aby pochopila moudrost a krásu Dafa. V tomto procesu rodiče získávají mnohem více. Myslím, že studium Fa s dětmi je vztah, ve kterém se rodiče a děti navzájem zachraňují a pomáhají si.

Jeden z praktikujících mi před několika lety připomněl, že vést své dítě k tomu, aby se stalo opravdovým praktikujícím, je dlouhodobý projekt. Role rodičů v tomto projektu je klíčová. To, co se ztratí, se bude těžko dohánět. Musíme se snažit vést mladou generaci praktikujících co nejlépe a nezanechat výčitky.

Závěr

Vedení mladých praktikujících ke studiu Fa a praktikování kultivace je dlouhý a nepřetržitý proces kultivace a sebekorekce. V této době, kdy Dharma končí, jsou všechny druhy démonů v plné síle. Je naší zodpovědností jako rodičů vést své děti k dobrému porozumění Dafa, aby mohly zažít Mistrův velký soucit a laskavost.

Toto jsou některé z mých zkušeností a poznatků o studiu Fa s mým dítětem. Pokud je v nich něco nevhodného, laskavě mě opravte.

(Předneseno na Kanadské konferenci Fa 2024)