(Minghui.org) Pro mnoho Číňanů je pohled na zlaté medaile čínských sportovců na olympijských hrách vzrušující a dává jim pocit hrdosti, že žijí ve skvělé zemi.

Mne, praktikujícího Falun Gongu, však pohled na čínské sportovce, kteří vyhrávají medaile, nechává chladným. V roce 2016, nedlouho poté, co jsem byl propuštěn z výkonu trestu za svou víru, se v Riu konaly olympijské hry. Jeden z vězňů mi později řekl, že všichni ve vězení byli velmi zvědaví, kolik medailí Čína získala ve srovnání s ostatními zeměmi. Někteří vězni naznačovali zadrženým praktikujícím Falun Gongu, že pokud se Čína umístí na prvním místě, mohou je [praktikující] svévolně zabít, aniž by byli pohnáni k odpovědnosti. Pokud Čína získá nejvíce medailí, znamená to pro ně, že země je silná, a dává jim to moc umlčet každý hlas, který se proti tomu ohradí.

Stejně jako mnoho jiných komunistických zemí, například Sovětský svaz a bývalé východní Německo, které věnovaly tolik prostředků na přípravu sportovců, aby zvítězili na olympijských hrách (včetně injekcí se steroidy, hormony nebo jinými sofistikovanými drogami), aby oslavily své totalitní režimy, dělá Čína totéž. Vítězství na sportovním poli zametá pod koberec strašlivé porušování lidských práv v Číně a dává Číňanům zapomenout na to, že jejich krajané jsou mučeni pro svou víru nebo dokonce zabíjeni pro své orgány a že oni sami stále žijí v nuzném bytě a nemají na zaplacení účtů, které mají splatit příští den.

Mnozí ze sportovců jsou sami oběťmi. Když odejdou do důchodu s těžce poškozeným tělem po zranění a dlouhodobém (nuceném) dopingu a velmi nízkým vzděláním kvůli časově náročnému fyzickému tréninku, mnozí z nich mají problém najít slušnou práci. Někteří skončí jako žebráci v pekingském metru nebo pracují jako maséři ve veřejných lázních.

Podle mého názoru čím silnější bude taková země, tím více škody způsobí svým lidem.