Vzácné vzpomínky na mou cestu za Falun Dafa

(Minghui.org) Období mezi 15. a 24. dubnem roku 1994 bylo nejdůležitějšími dny mého života. Po hledání skutečné kultivační cesty jsem měla to štěstí, že jsem se zúčastnila druhé série přednášek ve městě Hefei v provincii Anhui, které vedl pan Li Hongzhi, zakladatel Falun Dafa. Začala jsem praktikovat Falun Dafa a vstoupila na cestu návratu ke svému pravému já.

Hledám duchovní vedení

Když jsem chodila na střední školu, často jsem přemýšlela o věcech, které nás učili v učebnicích. Zdálo se, že učitelé mnoho věcí nevědí. Poté, co jsem na střední škole onemocněla krátkozrakostí, mi spolužák dal výtisk časopisu o qigongu, který popisoval způsob, jak vyléčit krátkozrakost. Zaujalo mě to a řídila jsem se návodem každý den i v horkých letních dnech. Došlo k určitému zlepšení, a tak jsem se začala zajímat o qigong.

Poté, co jsem začala pracovat, mě fascinovaly jevy související s qigongem a myslela jsem si, že jsou skutečné a hluboce s námi spojené. Přemýšlel jsem o nich každý den a přestala jsem se věnovat svým ostatním zálibám. Každý týden jsem navštěvovala novinové stánky, abych si koupila nově vydané časopisy o qigongu, a příležitostně jsem se účastnila seminářů.

Když jsem se v roce 1993 vydala se spolupracovníky na zájezd, podnikla jsem zvláštní cestu na horu Qingcheng poblíž města Dujiangyan v provincii Sichuan, kde jsem hledala v té době populární systém qigongu. Vzpomínám si, že jsem jela sama dálkovým autobusem a do města Dujiangyan dorazila v 11:00. Přestupní autobus na horu Qingcheng však odjel o 10 minut dříve. Smutně jsem se vrátila domů. Měla jsem pocit, že na něco čekám – a nebyl to onen systém qigong. Pokračovala jsem v hledání.

Nalezení Dafa

Ráda jsem také navštěvovala knihovny a četla noviny a časopisy o bojových uměních a qigongu. Ale byla jsem sobecká a často jsem si dobré články vytrhávala pro sebe. Když jsem četla článek ve sportovních novinách, který představoval Falun Dafa a ukazoval ilustrace cvičebních pohybů, chtěla jsem vytrhnout celou stránku a nechat si ji pro sebe. Pak mě ale napadla další myšlenka: dělat to není dobré, protože to potřebují číst i ostatní lidé. Tak jsem toho nechala. Teprve poté, co jsem začal praktikovat Falun Dafa, jsem to pochopila: byla to síla Dafa, která mě zastavila v konání špatných skutků. Falun Dafa dokáže napravit nesprávné situace.

Jednoho dne v listopadu roku 1993 jsem šla kolem bývalé provinční vlády na Changjiang Road. Byl tam stánek, který představoval Falun Dafa. Zastavila jsem se a podívala se. Byla však zima, a tak jsem místo toho, abych se zeptal, o co jde, odešla. Později jsem litovala, že jsem tuto příležitost propásla.

Pak jsem se v jednom qigongovém časopise dočetla, že mistr Li bude pořádat druhé přednáškové semináře Falun Dafa v Hefei, a to od 15. dubna roku 1994. Rozhodla jsem se, že si tuto příležitost nenechám ujít. Těšila jsem se na den, kdy se budu moci přihlásit.

V den registrace došlo k zádrhelu. Šla jsem tam odpoledne a vešla dovnitř. Byl tam padesátiletý muž, který kouřil a přitom kreslil lidem kruhy na léčení nemocí. Protože jsem introvert, zaváhala jsem a odešla. Poté, co jsem ujela na kole pár metrů, jsem si pomyslela, že něco není v pořádku. Vrátila jsem se tedy a zeptala se muže, kde se mohu přihlásit na seminář Falun Dafa. Ukázal na místnost za sebou a odpověděl: „Támhle.“ „Aha,“ odpověděla jsem. Ukázalo se, že kouřící muž nemá s Falun Dafa nic společného. Vešla jsem tedy do oné místnosti, předložila fotografii a zaplatila registrační poplatek.

 Začínám praktikovat Falun Dafa

V těch dnech jsem byla poněkud neklidná. Ale tři dny před konáním přednášek jsem se uklidnila.

Výuka začala 15. dubna podle plánu v posluchárně provinční stranické školy. Seděla jsem vzadu a měla jsem klidný pocit. Později jsem si uvědomila, že se o mě Mistr staral už před hodinou.

Začala první hodina a Mistr přistoupil k pódiu z levé strany. Byl vysoký a kráčel rychle. Mistr začal mluvit, jakmile se posadil, a mluvil o věcech, které jsem nikdy předtím neslyšela. Okamžitě jsem se cítila plná energie a pozorně jsem poslouchala přednášku - nechtěla jsem vynechat jediné slovo.

Během hodiny Mistr také upravoval těla studentů. Každému řekl, aby si vzpomněl na nějakou nemoc, kterou má, a podle Mistrova pokynu si dupl jednou nohou. Ti, kdo nemají žádnou nemoc, mohli myslet na nemoci svých příbuzných. Tak jsem myslela na svého otce. Můj otec byl poměrně slabý a jeho nemoc se objevovala několikrát do roka. Je mu téměř devadesát let a nemoc se po tomto dni už nikdy nevrátila. Děkuji Mistrovi za to, že mému otci daroval dobré zdraví.

Soustředěně jsem poslouchala přednášku a rozuměla jsem téměř všemu, co Mistr říkal, kromě jednoho pojmu: „období konce dharmy“. Co to znamená, pomyslela jsem si. Jednoho dne jsem přišla dříve a uviděla jsem skupinu studentů, kteří Mistra obklopovali jižně od posluchárny. Neviděla jsem ho, a tak jsem si stoupla na obrovský kámen vzdálený asi 10 metrů. Najednou se Mistr podíval mým směrem a já se trochu zastyděla.

Po chvíli Mistr vykročil k jižnímu vchodu do posluchárny. Šla jsem za ním a zeptala jsem se: „Učiteli Li, co znamená období konce Dharmy?“ Mistr se ani neohlédl a řekl: „Nyní je období konce Dharmy.“ Když jsem přemýšlela o tom, jak jsem mluvila s Mistrem a dostala odpověď, vždy jsem se cítila šťastná.

Sdružení qigongu rozdělilo studenty do skupin, aby se s Mistrem vyfotografovali. To odpoledne byla obloha zatažená, ale nepršelo. Místo pro fotografování bylo u hlavního vchodu do posluchárny a já jsem šla blízko. Mistr byl vzdálen jen dva nebo tři metry a měl na sobě šedý oblek a bílou košili se svislými pruhy. Ten den bylo trochu chladno, a tak jsem si vzala svetr. Mistr s růžovou tváří a tmavými vlasy byl vysoký a v davu vyčníval. Všimla jsem si, že Mistrovy vlasy byly nejen husté, ale také velmi tmavé a silné.

Během jedné přednášky došlo také k rušení. Zatímco Mistr mluvil, došlo k náhlému výpadku proudu. V posluchárně byla tma a řečník neměl zvuk. Co jsme měli dělat? Po několika vteřinách se však elektřina znovu objevila a vše se vrátilo do normálu. Mistr se jen usmál a pokračoval v řeči, jako by se nic nestalo.

Poslední hodina byla určena pro otázky a odpovědi. Neměla jsem žádné otázky. Poté, co Mistr odpověděl na otázky, se někteří studenti podělili o své příběhy. Jedna žena řekla, že kdysi léčila nemoci druhých a tím ji posedl zvířecí duch. Mistr během série přednášek posedlost odstranil a ona se stala zdravou. Když přicházela na pódium, plakala. Její řeč byla tak dojemná, že mě dojala k slzám.

Když mluvila další studentka, řekla, že Falun Dafa vyřešil její ochrnutí. V Nanjingu měla nehodu. Mluvila velmi plynule a pohybovala rukama a nohama, aby ukázala, jak je mrštná. Její řeč vyvolala smích a potlesk.

Když Mistr oznámil, že cyklus přednášek končí, mnoha studentům včetně mě se nechtělo odejít. Chtěli jsme s Mistrem ještě chvíli zůstat. Mistr stál na pravé straně pódia a předvedl směrem k nám několik pohybů otáčejícího se Falunu (kola zákona). Už jsem nedokázala zadržet slzy a přála jsem si, aby se čas zastavil a tento okamžik trval navždy.

Uplynulo třicet let, ale ta scéna a moje vzpomínky na ty dny jsou stále živé.