Moje soužení, když jsem nezacházela správně s penězi

(Minghui.org) V roce 2017 jsme s manželem vzali našeho vnuka na návštěvu k příbuzným, kteří žijí mimo město. Na vlakovém nádraží mě zadržel policista. Když mě policejní šéf vyslýchal, dívala jsem se mu do očí a posílala spravedlivé myšlenky. Protože jsem neodpověděla na žádnou z jeho otázek, pokusil se mě připoutat k železné židli. Nějak se mu nepodařilo mě, starší ženu vážící 55 kg, na židli posadit, ani když se o to snažil.

Policie mi neposkytla žádné jídlo. Neměla jsem hlad a dál jsem vysílala spravedlivé myšlenky. Druhý den jsem byla převezena na místní policejní stanici, ale stále jsem odmítala odpovídat na jakékoli otázky. Policie mě odvezla do nemocnice na zdravotní prohlídku, což je standardní postup před umístěním do vazební věznice. Lékař nemohl získat žádné údaje, protože jsem nechtěla zůstat v klidu. Policejní šéf stroze prohlásil, že jsem zdravá, a stejně mě poslal do vazební věznice. O týden později mě přišel manžel vyplatit. Propustili mě a řekli mi, že se mám každý měsíc hlásit na policii.

Nikdy jsem se na policejní stanici nehlásila. Policie často volala mně i mému manželovi. Dokonce přišli k nám domů, aby mi dali podepsat garanční prohlášení, a řekli, že jakmile je podepíšu, dají mi pokoj. Odmítla jsem cokoli podepsat a pokaždé, když policisté přišli, jsem jim objasnila pravdu.

Když viděli, že mě nic nepřimělo zříci se Falun Dafa, úřady nařídily, aby se mým případem zabýval jiný policista. Tento důstojník a několik dalších přišli ke mně domů. Místo rozhovoru se mnou se vyptával mého manžela: „Víte, že vaše žena tiskne materiály o Falun Gongu? Co dělá s počítačem, tiskárnou a výtisky s informacemi o Falun Gongu?“ Můj manžel řekl, že o tom, co dělám, nic neví: „Vím jen, že než začala praktikovat Falun Dafa, byla pořád nemocná a já jí nemohl dost rychle sehnat léky. Poté, co se stala praktikující, už žádné léky nepotřebovala.“ Policista na něj stále naléhal a snažil se z mého manžela dostat usvědčující informace, ale on mu nic nedal.

Ke konci výslechu policista vytiskl souhrn rozhovorů a chtěl, aby ho můj manžel podepsal. Můj manžel nepřemýšlel o důsledcích a chystal se podepsat, ale zastavila jsem ho. Přečetla jsem si dokument a stálo v něm, že můj manžel přiznal, že vlastním počítač a tiskárnu a používám je k tomu, abych doma tiskla materiály o Falun Dafa. Rozhořčeně jsem dokument roztrhala a zvýšila hlas: „Jak se opovažujete falšovat rozhovor, abyste nás usvědčil před policejním šéfem a ostatními! Můj manžel nikdy neřekl věci, které jste zde napsali. Copak jste si ten rozhovor nenahrávali? Přehrajte si ho teď. Daňoví poplatníci vám platí plat, a vy je takto chráníte a sloužíte jim? Napíšu stížnost a odhalím, jak vědomě porušujete zákony.“ Policisté nic neřekli a odešli – už se nikdy nevrátili.

Po tomto incidentu jsem o situaci diskutovala s dalšími praktikujícími a nahlédla do svého nitra. Všimla jsem si, že se v mé kultivaci něco pokazilo. Zbožňovala jsem svého vnuka a chtěla jsem ho rozmazlovat. Protože byl můj syn zraněný a nemohl si s dítětem hrát, často jsem brala vnuka na výlety. Staré síly využily mé slabosti a nechaly mě na cestách zatknout policií.

Pronásledování nepřestalo ani poté, co jsem nahlédla do svého nitra. Policie mě nadále obtěžovala i doma. Jedné noci se mi zdálo, že mi Mistr řekl, že mě čeká soužení spojené s peněžními záležitostmi. Poté, co jsem se o tomto snu zmínila jedné praktikující, zeptala se mě, zda jsem bezpečně použila a uložila finanční prostředky na práci Dafa. Řekla jsem jí, že si nemyslím, že by bylo bezpečné uchovávat peníze doma, a požádala jsem sousedku, aby mi je uschovala. Sousedka je uložila na svůj bankovní účet. Praktikující řekla, že ačkoli to bylo jen dočasné, peníze stejně šly mé sousedce a generovaly jí úroky. Nemyslela si, že jsem s penězi nakládala správně, a řekla, že jsem sousedku možná také dostala do špatné situace.

Rychle jsem sousedku kontaktovala a vysvětlila jí své obavy. Vždy Falun Dafa podporovala a chápala ho. Peníze i s úroky, které vydělala, mi vrátila.

Jedné noci se mi zdál sen, ve kterém se mě policie snažila přinutit podepsat garanční prohlášení, že se zříkám své víry. Stála jsem si za svým a zůstala jsem neochvějná, bez ohledu na to, jak zlovolně policista jednal. Policie mě brzy po tom snu přestala obtěžovat.