Mé zkušenosti korespondenta Minghui v prvních letech pronásledování

Tato zkušenost vyšla v rámci Třetí Čínské konference Fa na Minghui.org dne 7.listopadu 2023

(Minghui.org) Čínský komunistický režim začal Falun Dafa pronásledovat 20. července 1999. Rok po zahájení pronásledování jsem si koupil stolní počítač. V den, kdy jsem si počítač pořídil, přišlo se mnou na nákup několik příbuzných. Protože tehdy nebylo běžné mít počítač, všichni ho považovali za novinku. Tehdejší monitor byl obrovský, obdélníkový a těžký. Utratil jsem za něj téměř 5000 jüanů (tehdy to nebyla malá částka) a několik z nás neslo objemné zařízení domů.

Později jsem se spojil s praktikujícím, který měl určité znalosti IT. Byl potěšen, že mám počítač, a přijel ke mně domů. Zůstal tři dny a dvě noci a proseděl u počítače celé hodiny. Nevím, co dělal, protože to všechno bylo v angličtině a kódům jsem nerozuměl. Vzrušeně mi řekl: „Můžeš se dostat na webové stránky Minghui!“ Tak jsem navázal spojení s Minghui.

Tehdy jsem ještě netušil, že Minghui bude mým společníkem po celá léta. Přijal jsem roli korespondenta Minghui v Číně, zaznamenával pozoruhodné výkony praktikujících v tomto historickém období a pomáhal Mistrovi při nápravě Fa. Ačkoli jsou tyto zprávy útržkovité, když se zdokumentuje nespočet zpráv o Minghui, tvoří úžasné kapitoly.

U příležitosti 20. ročníku China Fahui na Minghui bych vám rád vyprávěl o svých nezapomenutelných zážitcích, které jsem jako dopisovatel Minghui zažil v prvních letech pronásledování. Jsem Mistrovi vděčný za tuto příležitost.

Poté, co jsem získal přístup na webové stránky Minghui, jsem nejen mohl číst Mistrovy články hned, jak byly zveřejněny, ale mohl jsem je předávat dalším praktikujícím. Četl jsem sdílení článků od praktikujících z různých částí země a zprávy o pronásledování. Tehdy jsem se bál číst zprávy popisující pronásledování praktikujících, protože rozsah krutosti přesahoval mou představivost.

V té době Minghui zveřejnila několik otevřených dopisů praktikujících adresovaných vysokým vládním úředníkům, v nichž jim sdělovali pravdu o Falun Dafa a o nepřiměřenosti pronásledování. Několik praktikujících v mém okolí tyto dopisy okopírovalo a psalo o tom, jak začali praktikovat kultivaci, jaké výhody zažili, jakým pronásledováním si prošli, a objasňovali pravdu přátelům, příbuzným, sousedům, nadřízeným a spolupracovníkům. Četl jsem několik takových článků, byly psané rukou a hluboce dojemné.

Jeden z nich byl praktikující, kterého jsem znal. Byl to učitel a člověk málomluvný. Navenek nepůsobil nijak zvláštně ani výjimečně, ale jeho příběh byl nezapomenutelný.

Byl slabý a od dětství trpěl mnoha neduhy. Otec mu zemřel, když byl ještě malý, a jeho matka a starší sestra byly nemocné po mnoho let. Brzy poté, co dokončil vysokou školu, se jeho druhá sestra zabila kvůli domácímu násilí. Všude hledal nápravu, ale bezvýsledně. O několik let později jeho matka i sestra onemocněly a zemřely. Byl osamělý a ztratil naději v život. Trpěl mnoha neduhy. Setkal se s Falun Dafa a brzy poté, co začal praktikovat, se mu vrátilo zdraví. Pochopil smysl života, proč lidé trpí těžkostmi a jak se dívat na utrpení. Stal se optimistickým a veselým a řekl: „Falun Dafa mi dal novou chuť do života.“

Tento praktikující byl dobrý pracovník a plnil všechny úkoly, které mu jeho nadřízený zadal. Opakovaně byl oceněn jako nejlepší učitel a třídní učitel a získal ocenění vynikající učitel. Ke svým studentům se choval jako k rodině. Přestože nebyl dobře situovaný, snažil se ze všech sil pomáhat chudým studentům. Když mu rodiče dávali dárky, zdvořile je vracel, vracel peníze nebo je daroval studentům. Takový skvělý učitel byl nucen po začátku pronásledování odejít ze zaměstnání. Jeho studenti napsali do školy společný dopis, v němž žádali ředitele, aby si ho ponechal. Když naposledy vstoupil do třídy, aby se rozloučil se svými studenty, napsali na tabuli: „Pane učiteli, máme vás rádi.“

Když jsem to četl, nemohl jsem přestat plakat. Bylo to, jako bych právě poznal tohoto praktikujícího. Zjistil jsem, že toho o praktikujících kolem sebe moc nevím, jakým utrpením si prošli, než začali praktikovat, jak skvělými lidmi se stali poté, co začali praktikovat, nebo jakým pronásledováním prošli. Tento učitel byl následně odsouzen do vězení a poslán do kurzu vymývání mozků za to, že se odmítl vzdát své víry.

Vydávám se na cestu korespondenta Minghui

Napadlo mě, že kdyby praktikující nenapsali dopisy o tom, čím si prošli, a nepředložili je lidem prostřednictvím webových stránek Minghui, kdo by se dozvěděl, že skupina tak dobrosrdečných a dobrých lidí byla mučena komunistickou stranou Číny (KS Číny)? Skutečné kultivační příběhy praktikujících jsou svědectvím o pozvednutí jejich morálních hodnot díky praktikování Falun Dafa, prolamují lži zla a umožňují lidem vidět skutečný Falun Dafa a praktikující.

Tyto články jsme zaslali do Minghui. Webová stránka pro zasílání článků na web byla tehdy jednoduchá. Jednoduše jsme soubory vložili do dialogového okna a stiskli tlačítko odeslat. Najednou jsme mohli poslat pouze jeden článek.

Jasně jsem si vzpomněl, že při odesílání těchto článků několik praktikujících sledovalo obrazovku a s napětím čekalo na malý zlatý lotosový květ, který se objevil, když byl článek úspěšně odeslán. Všichni si s úlevou oddechli, když se objevila zpráva „úspěšné odeslání“ a drobný kvítek. Pokud se to nepodařilo, nebyl čas na deprese. Místo toho jsme se vrátili na původní stránku a znovu článek odeslali, dokud neprošel. Seděl jsem před počítačem a držel myš. Navzdory tvrdému pronásledování web Minghui všechny spojoval. Tyto články byly brzy zveřejněny poté, co je redakce Minghui obdržela.

Povzbuzeni těmito praktikujícími a s jejich pomocí si ostatní praktikující v mé oblasti uvědomili, že by měli lidem sdělit své zkušenosti s kultivací, odhalit pronásledování a otevřeně objasnit fakta. Pomohl jsem jim tím, že jsem jejich články přepsal a odeslal. Pokud byly články již napsané, přepsal jsem je a odeslal, to byla ta snadnější část. Složitějším úkolem bylo psát zprávy o pronásledování.

V té době se informace předávaly ústně a většinou šlo o to, že byl nezákonně zatčen konkrétní praktikující. Bylo tam jen jméno praktikujícího. Někdy nebylo uvedeno žádné jméno nebo údaje o zatčení nebyly přesné a místo, kde praktikující sídlil, byl jen region. Největší potíže byly, když bylo zatčeno mnoho praktikujících, ale měli jsme jen málo podrobností. Nevěděl jsem, že se jedná o mnoho praktikujících, což ještě zvyšovalo obtížnost získání přesných a úplných informací. Nakonec se nám podařilo shromáždit úplná, základní fakta díky dotazování několika praktikujících.

Někteří praktici informace znali, ale když je vyprávěli, často to bylo po kouskách. Musel jsem si věci zaznamenávat, jak mluvili, a požádal jsem praktikujícího, aby mi potvrdil zásadní body. I přes různé obtíže jsem se snažil věci vysvětlit co nejsrozumitelněji, vyjádřit je objektivně a přesně, aby redaktoři Minghui nemuseli trávit mnoho času jejich úpravou.

S Mistrovým požehnáním se mé schopnosti porozumění a psaní stále zlepšovaly. Občas se stalo, že nějakou informaci předalo několik praktikujících, než se dostala ke mně. Když praktikující informaci vyprávěl, nebyla propojená a bylo v ní mnoho zbytečných informací. Dokázal jsem z nich vytěžit hlavní informace. Pomalu jsem se učil rychle vybírat užitečné informace. Také jsem se naučil klást správné otázky, abych mohl napsat úplnou a přesnou zprávu.

Jak všichni postupovali v kultivaci, informace předávané praktikujícími se postupně stávaly úplnějšími a přesnějšími. Ačkoli to byly jen malé informace, po zveřejnění na Minghui měly velký dopad. Jasně jsme cítili strach pachatelů poté, co byly jejich zločiny odhaleny. Kromě toho podpora a úsilí praktikujících ze zámoří o záchranu zatčených způsobily, že se pachatelé začali obávat pronásledovat nás. V jiných dimenzích bylo zničeno mnoho zlých entit a cítili jsme, že tlak na nás klesá.

Tolik dojemných příběhů

PRaktikující mi někdy přinesli proužky papíru složené na malé kousky. Byly vlhké, jako by je praktikující pevně drželi v rukou ze strachu, že je ztratí. Když jsem papíry rozložil, byly pokryté záhyby. Mnohé z nich byly napsány anonymními praktikujícími. Kdo ví, kolik praktikujících se na shromažďování informací podílelo? Většina z nás nebyla dobře situovaná a veřejná doprava nebyla běžně dostupná. Praktikující chodili pěšky, jezdili na kole a podstoupili spoustu útrap, aby informace shromáždili. Všichni však byli nadšení.

Zamyslete se, jak bychom mohli bez společného úsilí tolika praktikujících předat tyto informace z první ruky Minghui? Neznáme ani jejich jména, ale nejsou tito praktikující korespondenti Minghui v Číně?

Jednou jsem otevřel list papíru a všiml jsem si, že je popsaný tužkou. Uvědomil jsem si, že ho napsal žák základní školy. Psal, jak se jeho matka po praktikování Dafa uzdravila z nemoci. Poté, co začalo pronásledování, zakázali jeho matce na pracovišti a na policejní stanici praktikovat a nutili ji psát prohlášení, ve kterých slibovala, že se toho vzdá, jinak bude zatčena. Sousedé na jeho matku naléhali: „Předstírejte, že se jim vzdáte.“ Ona se však odmítla podvolit. Každý den, když šel do školy, měl největší strach, že až se vrátí domů, matka už tam nebude. Každý den spěchal domů a křičel „Mami!“, jakmile vstoupil do činžovního domu. Jednoho dne zavolal matku z přízemí, ale ta mu neodpověděla. Vyběhl po schodech nahoru, otevřel dveře, ale nikdo tam nebyl. Jeho matka byla zatčena.

Když jsem si to přečetl, zlomilo mi to srdce. Tak malé dítě muselo projít takovým utrpením! Bál jsem se, jestli to vydrží. Praktikující, který mi ten papír dal, mi četl myšlenky. Povzbudil mě a řekl: „Neboj se, máme Mistra!“ Je to tak, máme Mistra a Dafa. Uklidnil jsem svou mysl, přepsali jsme informace poskytnuté dítětem o zatčení jeho matky a předložili je Minghui.

Po zveřejnění zprávy byli pachatelé šokováni. Matka dítěte se později vrátila domů. Zatímco byla uvězněna, dítěti pomáhali příbuzní a praktikující a matčino zatčení se ho nijak nedotklo.

Napsání jednoduché zprávy nezabere mnoho času. Pokud jsem však psal o pronásledování, které zažil nějaký praktikující, musel jsem si domluvit čas a udělat s ním rozhovor.

Většina praktikujících jsou prostí lidé a na mé otázky odpovídají upřímně. Vyprávěli mi, jak začali praktikovat Falun Dafa. Zkušenosti všech byly výjimečné. Mluvili o tom, jak v praxi uplatňovali principy Pravdivosti, Soucitu a Snášenlivosti a stali se lepšími lidmi. Zlepšilo se jim zdraví a jejich rodinné vztahy se staly harmonickými. Tvrdě pracovali ve svých zaměstnáních a získali si pochvalu všech kolem sebe. Tyto příběhy mě přiměly žasnout nad tím, jak pozoruhodný je Falun Dafa.

Když mi praktikující vyprávěli, jak byli zatýkáni, zadržováni, ohrožováni, sledováni, biti nebo mučeni atd., na jedné straně mě pronásledování rozčilovalo, na druhé straně mě dojímala jejich odolnost, mírumilovnost a laskavost. Často jsem zapomínal, kdo jsem, a měl jsem pocit, že jsem součástí příběhu praktikujících.

Lidé ve zprávách o pronásledování na Minghui, kterým jsem se dříve vyhýbal při čtení, teď stáli přede mnou. Už jsem se těchto článků nebál. Byl jsem schopen v klidu zaznamenat podrobnosti o pronásledování, kterým praktikující trpěli.

Praktikující ve věku 60 let byl dělník s nízkým vzděláním. Několik členů rodiny bylo závislích na jeho příjmu. Řekl mi, že než začal praktikovat, lidé mu říkali polomrtvý muž, protože trpěl nemocemi od hlavy až k patě. Díky praktikování Dafa se z těchto neduhů vyléčil a léky už nepotřeboval.

Po začátku pronásledování na něj na pracovišti a na policejní stanici opakovaně tlačili, aby přestal praktikovat. Řekl jim, že neudělal nic špatného. Na pracovišti mu vyhrožovali, že mu sníží důchod, pokud bude pokračovat v praxi. To s ním však nepohnulo. Poslali ho na policejní stanici a zadrželi ho na základě falešného obvinění. Na protest proti nespravedlivému zacházení držel 5 dní hladovku. Později byl propuštěn, protože se báli, že by mohl ve vazbě zemřít. Tento praktikující byl následně poslán do pracovního tábora, kde prošel mnoha útrapami.

Když mi vyprávěl svůj příběh, byl klidný. Poté, co byl propuštěn, ho na policejní stanici přinutili, aby napsal prohlášení, v němž slíbí, že nebude praktikovat Falun Dafa, až se půjde přihlásit k pobytu.

Pevně řekl: „Mohu se vzdát svého domova, ale Falun Dafa se nevzdám!“. Hluboce jsem obdivoval jeho přesvědčení a optimismus. Jen náš velkolepý Mistr a Dafa mohou zformovat tak pozoruhodnou bytost. Nejenže tento praktikující opakovaně odhaloval pronásledování, ale později se s pomocí dalších praktikujících bránil pronásledování právními prostředky, což šokovalo jeho zneuživatele. Byl také vyřešen jeho problém s bydlištěm.

Příběhy praktikujících mě vždy dojímaly. Cítil jsem se poctěn, že mohu zaznamenat podrobnosti jejich příběhů a zkušeností a potvrdit, jak skvělý je Mistr a Dafa.

Příležitosti pro kultivaci

S Mistrovým požehnáním se mé spisovatelské dovednosti skokově zlepšily. Mnohokrát, když jsem si znovu přečetl, co jsem napsal, jsem se divil: „To jsem napsal já?“. Zvýšila se také rychlost mého psaní. Věděl jsem, že vše pochází od Mistra a Dafa. Mám jen malé přání, abych zapisoval věci, které se praktikujícím staly. Mistr mi dal bezmeznou moudrost i inspiraci. Přišlo za mnou mnoho praktikujících, které jsem neznal. Postupně jsem změnil svůj postoj od psaní článků jako laskavosti praktikujícím k vděčnosti Mistrovi za tuto příležitost a vděčnosti praktikujícím za to, že mi důvěřují a jsou ochotni se se mnou podělit o své zkušenosti, takže je mohu vypsat a podělit se o ně s více lidmi.

Nejtěžší v těch letech bylo to, čeho se obává většina praktikujících - zda jsme měli odvahu vystoupit a odhalit pronásledování na webových stránkách Minghui a ve světě pod tlakem pronásledování. Praktikující se obávali, že si přivolají odvetu a budou vystaveni ještě intenzivnějšímu pronásledování, pokud zlo odhalí.

Museli jsme překonat strach a úzkost opakovaným studiem Zákona a vyprávěním o našich zkušenostech. Praktikující kolem mě pomáhali ostatním popřít jejich strach, připomínali jim, aby věřili v Mistra a Dafa a viděli věci spravedlivými myšlenkami. Praktikující se zbavili svých obav a více jich bylo ochotno vystoupit, aby odhalili pronásledování.

Přestěhoval jsem se na jiné místo a vzal si s sebou počítač. Možná to bylo tím, že mé nové bydliště bylo v malém městě, kde mnoho praktikujících nemělo počítač nebo se nemohlo dostat na webové stránky Minghui. Mnoho mých článků bylo na Minghui zveřejněno a to vyvolalo strach u zlých lidí. Začali hledat místní praktikující, kteří byli schopni jít na internet, a našli mě. Mistr mě ochránil a já unikl zatčení. Můj počítač byl také chráněn Mistrem.

Po tomto incidentu jsem se začal bát. Měl jsem pocit, že mě každý den někdo sleduje, a jakmile se přihlásím na internet, odvedou mě pryč. V důsledku toho jsem se dlouho bál vstoupit na Minghui. Přesto praktikující v mé oblasti s pomocí Mistra nepřestali pronásledování odhalovat.

Z praktikujícího, který měl dobře skryté stránky s materiály, se vyklubal někdo, koho jsem znal ještě před začátkem pronásledování. Nečekaně jsme se spojili. Mohl jsem tedy pomoci napsat nebo přepsat několik článků a odnést je praktikujícímu, aby je poslal do Minghui. Ještě důležitější bylo, že v rozhodující chvíli převzal mou roli jiný praktikující, který v té době psal zprávy pro praktikující, kteří chtěli pronásledování odhalit. Tento praktikující mě neustále povzbuzoval a pomáhal mi překonat tyto těžké časy.

Největším problémem, na který jsem tehdy narazil, bylo, zda mám odhalit pronásledování a šikanu, která se mi stala (ačkoli zlo neuspělo). Bojoval jsem se strachem, že pokud zlo odhalím, pachatelé se mi pomstí a já budu pronásledován. Kdybych zlo odhalil, nedozvěděli by se, že mám počítač a mohu chodit na internet? Díky studiu Mistrova učení jsem nakonec sebral odvahu a informace nahlásil.

Díky této zkušenosti jsem si uvědomil, že ačkoli jsem se rozhodl zaznamenat tento historický okamžik, nezaznamenávám jen příběhy jiných lidí mimo jeviště, ale mohu být nečekaně postrčen do popředí. Jak se mám postavit k věcem, o kterých jsem psal? Jak bych se měl rozhodnout? Když je ohroženo mé bezpečí, když to, co dělám, má neúspěch, když to, co dělám, pomáhá Mistrovi v nápravě Fa, ale ve skutečnosti to vypadá, jako by to vedlo k mému pronásledování, budu stále věřit Mistrovi a Dafa, popřu uspořádání starých sil a budu pokračovat?

Nakonec jsem se pevně držel jedné věci: jsem učedník Dafa, kultivující, takže pouze pilným a pevným praktikováním kultivace mohu být dobrým korespondentem Minghui v Číně. Jen tak budu schopen vše zvládnout se spravedlivými myšlenkami.

Mé okolí se postupně uvolnilo poté, co jsem odhalil zlo. Začal jsem opět psát články o sdílení pro Minghui a každoročně jsem se účastnil čínských konferencí Fa pořádaných Minghui. Když jsem si vzpomněl na ty zážitky, které jsem jako dopisovatel Minghui zažil v prvních letech pronásledování, vybavilo se mi mnoho scén. I když to bylo v těch letech těžké, vydržel jsem. Pod Mistrovým promyšleným vedením se mnohé věci, které se zdály nemožné, zázračně podařily.

Po více než dvaceti letech je pro mě těžké udržet si původní stav kultivace, který jsem kdysi měl. Nedávno jsem propadl sklíčenosti a neměl jsem sílu předložit článek na konferenci Fa. Mistr mi ve snu napověděl: Mistr stál na pódiu ve třídě a my jsme seděli dole. Mistr požádal každého, aby přednesl svůj projev. Pomyslel jsem si: „Opravdu nevím, co mám říct. Prostě budu poslouchat ostatní.“ Mistr mě však vyzval, abych promluvil. Vstal jsem a rozpačitě.....

Využívám příležitosti této online konference Fa, abych připomněl své zkušenosti korespondenta Minghui. Doufám také, že se mi podaří obnovit stav, který jsem měl, když jsem se začal kultivovat. Nevím, jak vyjádřit svou vděčnost Mistrovi za vše, co pro mě udělal. Mohu se jen polepšit, praktikovat kultivaci až do konce a být pilný, abych se Mistrovi odvděčil.

Děkuji vám, Mistře!

Děkuji vám, praktikující, kteří jste mě doprovázeli na mé kultivační cestě!