Odstranění návyku myslet si, že mám vždy pravdu

(Minghui.org) Po návštěvě přednášek Mistra Li Hongzhi v roce 1994 jsem začala praktikovat Falun Dafa. Trvalo mi dlouho, než jsem skutečně pochopila, o čem kultivace je, a stydím se, když si vzpomenu na všechny ty roky, které jsem promarnila. Proces mé kultivace byl jako odlupování vrstev připoutaností a negativních představ.

Vždycky jsem si myslela, že jsem dobrý člověk, protože jsem se nezlobila na ostatní. Při studiu Fa jsem si však uvědomila, že mám mnoho připoutaností a že jsem ovlivněna kulturou komunistické strany Číny (KS Číny). Měla jsem se v čem zlepšovat.

Při čtení Zhuan Falun a dalších Mistrových přednášek a článků o sdílení zkušeností praktikujících na webových stránkách Minghui jsem nově pochopila, co to znamená kultivovat se. Naučila jsem se, jak hledat svá připoutání tím, že jsem se zamýšlela nad drobnými věcmi, které se staly v mém každodenním životě. Když se setkám s nějakým problémem, první, co udělám, je, že zkontroluji sama sebe a zjistím, zda jsem se neodchýlila od Fa. Někdy jsem schopna problém najít, ale jindy ne. Nyní chápu, co to znamená opravdově se kultivovat: Musím se zamyslet nad vším, s čím se setkávám, a odstranit sentimentalitu a lidské myšlenky.

Ráda bych vám vyprávěla o některých svých nedávných zkušenostech.

Odstranění mé mentality poučování a opravování členů rodiny

Starám se o domácnost. Když byla moje dcera malá, měla jsem plné ruce práce se zvládáním její školní docházky a budoucího života a měla jsem velký pocit zadostiučinění. S radostí a neúnavně jsem se starala o všechny potřeby své rodiny. Dokonce i problémy rodičů byly mými starostmi. Myslela jsem si, že se mi daří skvěle: měla jsem hodnou dceru, byla jsem laskavá matka a milující manželka. Měla jsem pocit, že jsem velkorysá a mám silný smysl pro spravedlnost.

Poté, co jsem začal praktikovat Falun Dafa, jsem si však uvědomila, že veškerá má tvrdá práce měla jen malý dopad. Moje dcera je dospělá a má svůj vlastní život. I když toho moc nenamluvila, moje „starostlivá slova“ byla velkou zátěží. Navíc jí můj panovačný přístup bral schopnost samostatně myslet.

Poučovala jsem ostatní a vnucovala jim svůj názor svým nekonečným rýpáním. Často jsem manželovi říkala, co má a nemá dělat. Myslela jsem to dobře, ale on někdy ztrácel trpělivost a říkal: „Postarej se nejdřív o sebe!“ Měla jsem pocit, že má špatnou kvalitu osvícení.

To, co jsem dělala, odráželo můj nedostatek úcty k ostatním. Každý má svůj vlastní život. I když věříme, že to, co děláme, je založeno na Zákoně, ostatní potřebují čas, aby dospěli k vlastnímu pochopení. Navíc, jak si jako kultivující mohu být jistá, že jsem měla pravdu? Abych přiměla ostatní, ať se mnou souhlasí, poučovala jsem je, abych se předvedla. Měla jsem pocit, že mé porozumění je lepší než jejich. Ignorovala jsem své připoutanosti k předvádění se, horlivosti a panovačnosti.

Chtěla jsem dělat plány pro ostatní podle toho, co jsem viděla na své úrovni, což není absolutní pravda. Každý má svůj vlastní osud. Nebyla to mentalita KS Číny? Proč by mě měli ostatní poslouchat?

Odstranění mého připoutání chtít soudit druhé

Moje dcera ukázala na auto a zeptala se: „Mami, je to auto hezké?“

„Ošklivé, nelíbí se mi ten předek!“ Odpověděla jsem bez rozmýšlení.

Dcera se zasmála a řekla: „Podívej se na naše auto.“

Auto, ve kterém jsme jeli, patřilo příteli mé dcery a byl to stejný model auta, na který ukazovala moje dcera. Její přítel se jen usmál.

Neodsuzovala jsem snad ostatní na základě svého názoru? Mladík se na mě naštěstí nezlobil. Moje poznámka odhalila mou touhu kritizovat druhé na základě vlastních zájmů. Mistr použil slova mé dcery, aby mě na to upozornil! Moje arogantní povaha byla stále přítomna a také jsem si uvědomila, že jsem nekultivovala svůj projev.

Jindy jsem svým dětem opakovala slova z anglické reklamy. Řekly mi, že jsem to řekla špatně. Když jsem reklamu viděla příště, zopakovala jsem větu znovu. Trvala jsem na tom, že mám pravdu a že si to mají ověřit samy. Když mi reklamu ukázaly na mobilním telefonu, skutečně jsem frázi řekla špatně. Uznala jsem svou chybu. Věděla jsem, že je to moje připoutání k důkazu, že mám pravdu.

Jsem plachá a introvert, takže jsem příliš opatrná. V práci prostě dodržuji zavedené postupy. To fungovalo dobře před mou kultivací. Když jsem se setkala s konflikty, příliš jsem analyzovala situace na základě rizika a prospěchu. Čím víc jsem o tom přemýšlela, tím větší sobec jsem byla. Nakonec jsem se bála dělat mnoho věcí, které jsem dělat chtěla.

Nedávno jsem se setkala s mnoha věcmi, o kterých jsem se musela rozhodnout. To, jak se rozhodnu, je založeno na Fa a na tom, zda daná záležitost ovlivní mé konání tří věcí. Přicházíme na tento svět, abychom se kultivovali a pomohli Mistrovi s nápravou Fa. Všechno ostatní se točí kolem toho. Cokoli, co způsobuje zasahování, je nesprávné. Proto jsem nyní schopna jasně vidět své chování v obtížných situacích.

Mistr řekl,

„Jste-li vždy shovívaví a laskaví k druhým a berete ohled na druhé, ať děláte cokoliv, a kdykoli narazíte na problém, nejprve zvážíte, zda druzí dokáží tuto věc strpět nebo zda to někomu neublíží, pak žádné problémy nenastanou. Proto se musíte v kultivaci řídit vyššími, a ještě vyššími měřítky.“ (Přednáška čtvrtá, Zhuan Falun)

Když o sobě přemýšlím na základě Zákona, uvědomuji si, že mám stále mnoho připoutaností. Například obviňování druhých, nesnášení lidí, které neschvaluji, rozhořčení, závislost na druhých, lenost a strach.

Poté, co jsem tato připoutání identifikovala, jsem si připomněla, že je musím nechat jít. Mé srdce se uklidnilo a já se mohu o věci starat s opravdovou, otevřenou myslí. Už se nesoustředím na triviální ztráty a zisky a je pro mě v pořádku dávat víc, než dostávat. Všechno teď jde hladce a já i členové mé rodiny spolu lépe vycházíme.

Na své kultivační cestě jsem měla mnoho příležitostí k osvícení a stále mám mnoho připoutaností, které musím odstranit. Mistr mi pomáhá a upozorňuje mě na to, kde se musím zlepšit.

Děkuji Mistrovi za jeho soucit.