​Po 10 letech se znovu setkávám s nejzlomyslnějším policistou

(Minghui.org) Před deseti lety mě pronásledoval jeden policista. Jasně si pamatuji, jak mě policista našel, odvedl domů a prohledal můj dům. Vzal mi klíče od domu a odemkl dveře se slovy: „Máme povolení k domovní prohlídce.“ Ostatní policisté prohledávali můj dům, zatímco on vše nahrával na videokameru. Přikázal mi, abych se postavil čelem ke kameře. Řekl jsem, že pronásledování Falun Gongu je nezákonné, že to, co ten den dělali, bylo nezákonné, bude se na to vzpomínat, a že se všichni budou za své činy zodpovídat. Jasně si pamatuji, jak pohrdavě se tvářil, když jsem to řekl.

Odvedli mě na policejní stanici a vyslýchali. Snažil se mě donutit, abych prozradil, kdo mi dal materiály Falun Gongu, v jednu chvíli mi vyhrožoval a v další předstíral přátelství. Řekl, že budu propuštěn, pokud budu spolupracovat, ale pokud odmítnu, pošle mě do vazební věznice. Nakonec jsem řekl: „Všechny ty věci patří mně!“

Rozzlobeně odhodil pero a výhružně se na mě podíval, jako by mi chtěl říct: „Jen počkej, až se dostaneš do vazební věznice.“ Ve dvě hodiny ráno jsem byl po lékařské prohlídce přijat do vazební věznice. Druhý den ráno přišel policista do vazební věznice, aby mě znovu vyslechl. Posmíval se mi a zeptal se: „Jak to jde?“. Odpověděl jsem klidně: „Je to v pořádku“. Jeho tvář se okamžitě změnila a řekl: „To není špatné.“

Na detaily si vzpomínám velmi jasně, takže si dokážete představit, jak hluboký dojem na mě tento důstojník udělal. Vzpomínám si, že když jsem mu řekl o Falun Gongu, vůbec ho to nezajímalo a byl odhodlán napadnout Falun Gong a každého, kdo ho praktikuje. Cítil jsem, že pro něj není žádná naděje.

Byl jsem odsouzen k několika letům vězení. To bylo před deseti lety.

Během posledních deseti let jsem si na toho policistu občas vzpomněl a velmi mě to rozčílilo. Později jsem se díky kultivování principů Falun Gongu: Pravdivosti, Soucitu a Snášenlivosti postupně zbavil zášti vůči tomuto důstojníkovi a těm, kteří mě odsoudili do vězení. Cítil jsem, že oni jsou skutečnými oběťmi. Bez ohledu na to, jak těžké to pro mě bylo, jsem jen ztrácel svobodu a výhody v lidském světě. Věděl jsem, co je mým cílem. I když jsem přišel o svobodu, věděl jsem, že je to jen dočasné. Vysoké zdi vězení mi nemohly ukrást svobodu v srdci a mysli. Na druhou stranu tito lidé jen pasivně snášeli pronásledování. Pokud se včas neprobudí, budou se zodpovídat ze všeho, co dělají. Když jsem o tom přemýšlel, ptal jsem se sám sebe: „Mám s ním jako praktikující Falun Gongu soucítit?“ Odpověď mě znepokojila a zahanbila. Takže když jsem si letos najednou vzpomněl na ty, kteří mě tehdy zatkli, chtěl jsem na ně znovu narazit.

Jednoho rána jsem zcela nečekaně potkal jednoho důstojníka. Měl mě zastavit a poblíž bylo mnoho policistů v civilu. Vlastně jsem byl velmi rád, že ho vidím (to neznamenalo, že bych jeho chování schvaloval). „Jak to, že jste tady?“ zeptal jsem se ho. Když viděl, že ho srdečně zdravím, šťastně odpověděl: „Proč bych tu nemohl být? Pojďte, sedneme si a popovídáme si!“ Gestem ukázal na nedaleké kamenné schody a já se posadil. Řekl: „Je to už deset let a já jsem se znovu setkal se svým starým přítelem!“ Odpověděl jsem: „Ano, je to už deset let. Jak ten čas letí!“

Po několika zdvořilostech jsem řekl: „Vzpomínáte si, jak jste mě před deseti lety zatýkal, byl jste tak zlý? Nemohl jsem tomu uvěřit, protože jsem měl pocit, že nemáme žádné konflikty, tak proč jste byl tak zlý?“. Když to uslyšel, povzdechl si: „Neměli jsme žádné konflikty. Věci se změnily. Už nejste stejný člověk jako před deseti lety a já taky ne.“

Napětí mezi námi náhle povolilo. Řekl: „Někteří lidé už tu nejsou. Je vás méně.“ Řekl jsem: „Není to tak, jak si myslíte. Stále více lidí nyní rozumí Falun Gongu a začalo ho praktikovat. Myslíte si, že je méně lidí, protože víte jen o těch, kteří ho praktikovali tehdy, a někteří z nich zemřeli během pronásledování.“ Nehádal se. Viděl jsem, že nepochybuje o prospěšnosti Falun Gongu pro zdraví ani se nevysmívá těm praktikujícím, kteří zemřeli v důsledku nemocí. Vypadal duševně rozpolceně, když mluvil o praktikujících, kteří zemřeli. Cítil jsem, že i když mě předtím zatkl a vyslýchal, stále mi nerozumí. Řekl jsem mu tedy, proč praktikuji Falun Gong, a on mě pozorně vyslechl.

Řekl jsem mu, že každý má pro praktikování Falun Gongu svůj vlastní důvod. Řekl jsem: „Od mládí jsem hledal způsob, jak uniknout životu a smrti. Viděl jsem, jak starší generace žijí rušným životem, aniž by věděly, proč se tím zabývají, a přesto nemohly uniknout nevyhnutelnému konci. Říkal jsem si, že takhle by život končit neměl. Pokud máme všichni stejný konec, ať už žijeme jakkoli, jaký je potom smysl života? Dostal jsem se do velké deprese, zvlášť když jsem viděl lidi v mém věku, kteří neměli stejné myšlenky jako já. Takže jsem měl nejen deprese, ale byl jsem také velmi osamělý. Kdybych nezačal praktikovat Falun Gong, buď bych odešel do nějaké slavné hory, starobylého chrámu nebo hlubokého lesa hledat nesmrtelnost, nebo bych se stal mnichem. Ale pravděpodobně bych skončil jako herečka, která hrála Lin Daiyu v televizním seriálu „Sen o červené komnatě“ [která skončila s herectvím, nakonec se stala mniškou a krátce poté zemřela], protože opravdoví kultivující nemohou v dnešních klášterech a taoistických chrámech najít to, co hledají. Naopak, chaos, který tam panuje, lidi zcela rozčaruje.“

Pokračoval jsem: „Falun Gong mě naučil smyslu života a pravému smyslu života. Změnil mé pesimistické smýšlení a já jsem byl schopen žít aktivní život podle zásad Falun Gongu. Takže tehdy, když jste mě zavřeli do vězení, i když jsem přišel o nějaké materiální věci, nebral jsem to příliš vážně, protože tyto věci nebyly tím, o co jsem usiloval na prvním místě (i když jsem si nezasloužil jít do vězení nebo o tyto věci přijít).“

Pak jsem mu krátce vyprávěl o pronásledování, kterému jsem byl vystaven ve vězení. Odvrátil se a nevěřil, že to, co jsem řekl, je možné. Řekl jsem: „Ručím za to svým charakterem, nemám důvod vám lhát.“ Později, když jsem mu o pronásledování vyprávěl podrobně, byl klidný a řekl: „Už tam nikdy nechceš jít, že?“ Ale já jsem neodpověděl. Řekl jsem: „Nemohl jsem snést pronásledování a mučení ve vězení, tak jsem lhal a proti své vůli jsem se Falun Gongu zřekl. Poté jsem prožíval velké duševní utrpení a bolest.“

Když jsem domluvil, chvíli mlčel, ale necítil jsem z něj žádný posměch ani opovržení. Najednou jsem si uvědomil, že už mu v hloubi duše nevyčítám nezákonné zatčení, které vedlo k mému neoprávněnému uvěznění a mučení mého těla a svědomí. Poprvé jsem pocítil, že zášť a nenávist v mém srdci vůči těm lidem a věcem, které jsem považoval za neodpustitelné, byly ve skutečnosti postupně odplaveny principy Falun Gongu během procesu mé kultivace.

Pak jsem mu řekl: „Řeknu vám něco důležitého.“ Podíval se na mě a já se zeptal: „Víte, jak obejít firewall?“ Odpověděl, že ano. Řekl jsem: „Tak jděte na internet a vystupte z Komunistické strany, Svazu mládeže a Mladých pionýrů.“ Když to uslyšel, jeho výraz se změnil a řekl: „Zase mi to říkáte!“ Řekl jsem mu, že z těchto organizací musí vystoupit jako z otázky života a smrti.“ Řekl jsem mu, že zakladatel komunistické strany Číny (KS Číny) Marx věřil v kult a že komunistická strana je strašidlo ze Západu, a vysvětlil jsem mu něco z historie této zlé strany. Řekl: „To je v pořádku, že mi to říkáte, ale když to řeknete ostatním a oni vás nahlásí, co uděláte?“ Řekl jsem: „Musíte věřit, že na světě je mnoho dobrých lidí.“

Řekl mi některé své názory, i když výslovně neřekl, že by vystoupil. Zeptal jsem se ho, jestli četl Devět komentářů ke komunistické straně, a on řekl, že ano. Pak jsem se ho zeptal, zda četl Mistrův článek „Jak vzniklo lidstvo“, který vyšel v loňském roce, a on řekl, že ano. Řekl jsem mu, aby si ho přečetl ještě několikrát.

Hodně jsme si pak povídali a já cítil, že mi otevřel své srdce. Mluvil také o své rodině a řekl, že za pár let plánuje odejít do důchodu. Řekl jsem mu: „Podívejte, i když je to vaše práce, nemůžete ji dělat dalších několik let. Pronásledování Falun Gongu skončí, ale život je dlouhý. Nemůžete tuto důležitou věc (odchod z KS Číny) odkládat kvůli práci. Kromě toho si na konci života nemůžete nic vzít s sebou. Opravdu musíte myslet na svou budoucnost.“

Když jsem domluvil, dlouho o tom přemýšlel a já cítil, že se ho má slova dotkla. Když jsme se konečně rozloučili, řekl jsem mu: „Jsem opravdu šťastný, že jsem vás dnes viděl!“ „To neříkejte!“ řekl omluvně. Také řekl: „Bude pro nás lepší, když se budeme potkávat méně často.“ (Měl na mysli, že se už nechce setkávat, kdyby se znovu zapletl do pronásledování.)

Toto setkání a rozhovor s policistou ve mně zanechaly velký dojem. V posledních deseti letech Mistr prodloužil dobu, kdy mohou být vnímající bytosti spaseny. S Mistrovou ochranou učedníci Dafa pokračovali v informování lidí o Falun Gongu, zatímco snášeli pronásledování. Změna policejního důstojníka mi dala skutečně pocítit Mistrův soucit a to, že se stále více lidí probouzí k pravdě o Dafa. Připomíná mi to pozdrav jednoho obyčejného člověka Mistrovi v novém roce: „Věříme, že dokud bude existovat Falun Gong, bude mít tato společnost naději.“

Ano, dokud bude existovat Falun Gong, svět bude mít naději.