Cestování tisíce kilometrů za účelem šíření materiálů objasňujících pravdu

(Minghui.org) Jsem 75letý farmář a Falun Dafa praktikuji již více než 20 let. Během této doby jsem byl více než deset let pronásledován komunistickou stranou Číny (KS Číny). Byl jsem mučen více než tuctem způsobů, osmkrát nezákonně zadržen ve vazební věznici a dvakrát poslán do tábora nucených prací. Rád bych se podělil o své zkušenosti, jak mě Mistr osvítil a pomohl mi, když jsem byl během těchto více než deseti let pronásledován. Rád bych se také podělil o zázrak, kdy jsem ujel tisíce kilometrů na kole, abych zachraňoval lidi.

Mistr pomáhá praktikujícím

V zimě roku 2000 bylo mnoho praktikujících Falun Dafa drženo ve vazební věznici a situace byla velmi vážná. Když jsem tam poprvé vstoupil, nějaký hlas mi řekl: „Dám ti pět jedniček.“ Nechápal jsem, co to znamená. Protože jsem trval na tom, že budu praktikovat Falun Dafa, nařídil dozorce pěti vězňům v cele, aby mě mnohokrát zbili a mučili. Ptal jsem se, proč mě bijí, a oni řekli, že k tomu nemají důvod. Bili mě tak dlouho, dokud jsem se odmítal vzdát své víry. Byl jsem zmatený... Jak by to mohlo být ospravedlnitelné? Musíme trpět pronásledování a mučení jen proto, že se řídíme zásadami Pravdivost-Soucit-Snášenlivost a chceme být dobrými lidmi?

Výsledkem bylo, že během tří dnů bylo pět vězňů nahlášeno řediteli dozorcem jménem Yang za to, že zbili jednoho vesničana. Byli vyvlečeni z cely, spoutáni a svázáni a nuceni plazit se po chodbě. Dozorce je také zbičoval řetízkem od klíčů přivázaným k opasku. Plazili se sem a tam a byli surově biti. Dozorce také pomocí vysílačky sděloval každé cele: „Tohle je osud za bití lidí.“ To zlé lidi šokovalo a nejbrutálnější zástupce ředitele mě dokonce přemístil do jiné cely. Všichni vězni v nové cele se ke mně chovali velmi hezky. Měl jsem pocit, jako by ty lidi ovládala nějaká neviditelná síla. Poslouchali rozkazy jako loutky. Pevně jsem věřil, že tato moc pochází od Mistra, takže moje spravedlivá víra zesílila a ještě více jsem věřil v zásadu „dobro bude odměněno a zlo potrestáno“.

Jeden dozorce mě vždycky nechal cvičit na palandě, abych se vyhnul sledovacím kamerám, když měl službu. Když jsem byl zadržen naposledy, ten dozorce mě viděl hned druhé ráno, kdy jsem tam byl. Řekl těm v cele, že jsem jeho přítel a že jsem dobrý člověk. Požádal všechny, aby se ode mě učili a starali se o mě. Lituji, že jsem neměl čas objasnit mu pravdu a nabídnout mu pomoc při odchodu z KS Číny, ale věřím, že ho čeká zářná budoucnost, když se tak dobře chová k učedníkům Dafa.

Jednoho dne jsem na sobě neměl uniformu vazební věznice a dva dozorci mi násilím sundali oblečení vycpané bavlnou a zavřeli mě do kruhu na zemi. Uvědomil jsem si, že to způsobily mé nespravedlivé myšlenky. Když jsem vešel do cely, uviděl jsem na palandě velký železný kruh a pomyslel jsem si: „Ten železný kruh byl připraven pro mě.“ A bylo to, byl jsem skutečně zavřený. V noci jsem na studené dřevěné palandě měl na sobě jednovrstvý kabát a seděl jsem na nějakých šatech a kalhotách, které mi dal jeden vězeň, abych meditoval a prováděl cvičení. Jakmile jsem se uklidnil, ucítil jsem, jak mi z temene hlavy stéká teplý proud a proudí celým tělem. Cítil jsem se teplý, uvolněný a příjemný. Krása tohoto zážitku se nedá popsat slovy! Pomyslel jsem si: „Tohle je Mistr, který posiluje svého žáka, žehná mi a povzbuzuje mě!“ V duchu jsem si řekl: „Děkuji vám, Mistře, za vaše osvícení.“

Jednou, když jsem byl uvězněn v pracovním táboře, vraceli jsme se z placu do mé cely a já stál uprostřed fronty. Vzhlédl jsem a uviděl, že každý praktikující Dafa přede mnou má na hlavě bílý Falun se stříbrným světlem, který se vodorovně otáčí. Zdálo se mi, že mám rozmazané oči, tak jsem si je protřel a podíval se znovu. Bylo to skutečné. Rychle jsem se ohlédl a viděl jsem, že každý praktikující za mnou ho má na hlavě také, ale ostatní vězni ne. Řekl jsem to praktikujícím kolem sebe, ale ti to neviděli. Falun se několik minut otáčel, než zmizel. Uvědomil jsem si, že to byl Mistrův způsob, jak praktikující povzbudit, aby si zachovali spravedlivé myšlenky a nepolevovali.

Na jiném místě, kde jsem byl držen, byl vězeňský instruktor ve věku padesáti let. Protože jsem odmítl vykonávat těžkou práci, odvedl mě do své kanceláře a zbil mě. Nedlouho poté, když se vrátil z práce, odjel příměstským autobusem zpět do města. Když byli v polovině cesty, přijeli k mostu přes řeku. Potřeboval se vymočit, a tak autobus u mostu zastavil a on z něj nějak vypadl. Vážně se zranil a musel se několik měsíců zotavovat, než se vrátil do práce. Dozorci a vězni o tom v soukromí mluvili a říkali: „Byl potrestán za své špatné skutky“. Od té doby svůj postoj hodně změnil.

Cestování tisíců kilometrů za účelem distribuce materiálů objasňujících pravdu

Po návratu domů z vězení jsem kromě spánku a jídla trávil čas studiem Fa a cvičeními. Za něco málo přes rok jsem se v podstatě zotavil. Mé šedivé vlasy zčernaly a už jsem nepotřeboval brýle na čtení.

V mém okolí bylo jen několik praktikujících a bylo obtížné získat nějaké aktuální informace. Měl jsem pocit, že nedokážu držet krok s pokrokem v nápravě Fa, natož abych lidem objasňoval pravdu. Na mysl mi přišla myšlenka: „Mistře! Co bych měl dělat? Mám se přestěhovat?“ O několik měsíců později jsme se na základě Mistrova uspořádání přestěhovali s mým starším otcem do města. Od té doby jsem se celým srdcem ponořil do potvrzování Fa.

Ve městě jsem se naučil více o kultivaci a potvrzování Fa. Věděl jsem, že na venkově lidem nikdo pravdu neobjasňuje, a tak jsem si opravil ojeté kolo a vydal se na cestu s nástroji na záchranu lidí - samolepkami, cédéčky a výtisky Devíti komentářů ke komunistické straně.

Materiály pro objasňování pravdy jsem rozvážel do každé domácnosti a při rozvozu jsem je představoval. Do každé vesnice se mi podařilo doručit desítky materiálů. Když jsem měl hlad, koupil jsem si v obchodě s potravinami jídlo k obědu. Když jsem byl unavený, sedl jsem si na kraj cesty, abych si odpočinul. V průměru jsem denně ujel asi 100 kilometrů. Každý den, když jsem se vracel domů, jsem si trasu, kterou jsem urazil, nakreslil na papír a vytvořil hrubou mapu. Uváděl jsem názvy vesnic, počet cest, jak se tam dostat a po kterých cestách se mi šlo lépe. Po třech nebo čtyřech dnech rozvozu materiálu jsem si doma jeden den odpočinul, více studoval Fa a upravil svůj stav, než jsem se znovu vydal rozvážet materiál.

Dva roky jsem jezdil na kole a v podstatě jsem procestoval všechny vesnice ve své oblasti, ujel jsem asi 16 000 kilometrů. Kolo se přizpůsobilo Dafa a stalo se mým nástrojem Fa, jemným a vzácným ořem, který velmi přispívá k záchraně vnímajících bytostí. Mapu, kterou jsem nakreslil, později použili další praktikující k potvrzení Fa a záchraně lidí.

Jednou v noci jsem jel na motocyklu spolu s dalšími třemi praktikujícími rozdávat materiály objasňující pravdu a vyvěšovat transparenty ve venkovské oblasti vzdálené stovky kilometrů. Té noci jsme uplatnili své mimořádné schopnosti a dosáhli výsledků, které předčily naše očekávání.

O dva týdny později nám přítelkyně jednoho praktikujícího, která v té vesnici žila, vyprávěla, co slyšela, když jednoho rána vyšla na ulici. Všichni si povídali. Jeden člověk řekl: „Podívej, Falun Dafa je opravdu úžasný. Jak se jim podařilo vyvěsit ten transparent tak vysoko?! Materiály byly přišpendlené na dveřích před mým domem.“ Někdo jiný řekl: „Já je mám taky. Kolik lidí to přišlo udělat? Byla tam božská pomoc? Pokud je to tak, měla by se pověst Falun Dafa obnovit.“