Vzpomínka na Mistrovo milosrdenství, když byl Falun Dafa poprvé představen

(Minghui.org) Falun Dafa jsem začala praktikovat v Changchunu v Číně v roce 1993. Později jsem se přestěhovala do Kanady a nyní se věnuji dělání tří věcí dobře, které se od praktikujících Dafa vyžadují. Sepsala jsem některé své zkušenosti z doby, kdy jsem začala praktikovat, abych vyjádřila svou bezmeznou vděčnost Mistru Li.

V říjnu 1992 se moje starší sestra uzdravila a vypadala mladší poté, co začala praktikovat Falun Dafa. Když mi bylo 32 let, bylo mi diagnostikováno revmatické onemocnění srdce, revmatická artritida, vysoká hladina lipidů v krvi a arterioskleróza, které mi bránily v práci. Musela jsem jít na nemocenskou a navštívila jsem prakticky všechny velké nemocnice ve městě Jilin, ale můj stav se nezlepšil. Když mi moje starší sestra řekla, že za její pozitivní změny může Falun Dafa, rozhodla jsem se cvičit.

Na jaře roku 1993 jsem se vydala do parku Shengli, abych se naučila cvičení. Mistr opravoval mé pohyby. Poté, co jsme cvičení praktikovali, jsem Mistrovi řekla o svém stavu. Upravil mé tělo na energetické úrovni a řekl: „Vše připraveno!“. Praktikující mi řekl: „Musíš mít víru!“. Jiný praktikující řekl: „Potřebuješ se osvítit!“. Nechápala jsem, proč praktikování Falun Dafa vyžaduje víru a osvícení, ale protože to všichni říkali, musí to mít nějaký důvod.

Druhý den jsem šla znovu na cvičební místo a poté, co jsme cvičili, Mistr upravil mé tělo. Tentokrát jsem řekla: „Vše připraveno!“ Toho večera, když jsem doma prováděla cvičení, jsem se potila tak, že jsem měla mokrou podlahu. Potila jsem se i během spánku a moje ložní prádlo bylo promočené. Nechápala jsem, co se děje. Můj manžel řekl: „Měla by ses zeptat Mistra, co se děje.“

Třetí den, když jsem šla do parku, jsem se cítila nesmírně lehká s pocitem vznášení. Příznaky nemoci, které jsem obvykle měla, byly pryč. Když jsem to řekla Mistrovi, řekl: „Jsi uzdravená!“.

Poté, co jsem léta trpěla nemocemi a navštívila mnoho nemocnic, aniž bych zaznamenala zlepšení, jsem se po třech dnech praktikování Falun Dafa uzdravila. Byla jsem tak nadšená, že jsem chtěla o Dafa říct všem známým. To bylo před více než 30 lety. Od té doby jsem velmi zdravá a nikdy jsem si nevzala jedinou pilulku ani nedostala injekci. Tyto věci jsem již nepořebovala.

Když Mistr poprvé začal učit Fa, chodil každé ráno do parku opravovat pohyby praktikujících. První den, kdy jsem přišla, Mistr poznal, že jsem nová.

V roce 1993 vedl výuku na univerzitě v Jilinu. Byly to tři po sobě jdoucí třídy a já a jeden člen mé rodiny jsme byli v různých třídách. Bylo velké horko. Když jsem si šla koupit lístky, uviděla jsem Mistra stát radostně venku. Řekl mi, kde je pokladna a že uvnitř prodávají lístky dva praktikující.

Před začátkem hodiny stál Mistr u dveří a všechny pozdravil. Lidé tomu tehdy moc nerozuměli, ale říkali, že Mistr vypadal velmi mile a byl vždy veselý. Uvnitř si lidé povídali, děti pobíhaly kolem a někteří si fandili.

Mistr se chystal začít vyučovat Fa, ale diváci nevěděli, že by měli být potichu. Mistr se usmál a řekl: „Dnes je opravdu horko. Odložte větráky a uklidněte se, ucítíte jemný vánek.“ Někteří lidé mu uvěřili a skutečně pocítili jemný vánek. Ti, kteří nevěřili, cítili ještě větší horko, přestože se dál ovívali větráky. Později to pochopili všichni a horko už nebylo problémem.

V roce 1994 se moje rodina přestěhovala do nové obytné čtvrti, která byla příliš daleko od parku Shengli. Chtěla jsem si zřídit cvičební místo na malé zahradě. Shodou okolností měla stejný nápad i praktikující Yu a jeho rodina. Cvičili jsme každý den, od pěti do šesti hodin ráno a od čtyř do pěti hodin večer. Zpočátku jsme byli čtyři, ale pak se přidali další lidé a my jsme je učili, jak cvičit.

Mnoho lidí neumělo sedět v poloze plného lotosu (položení obou chodidel na horní část stehen při meditaci), takže někteří přišli na místo o několik hodin dříve, aby nacvičili správné sezení. Nikdo nechtěl zůstat pozadu a brzy byli všichni schopni sedět v poloze plného lotosu. Poté jsme vytvořili skupinu pro studium Fa a začali studovat v půl osmé večer.

Pořádali jsme také skupinové diskuse a Yu mě požádala, abych je vedla. Před praktikováním Dafa, kdykoli se na nějakém setkání vyžadovalo, abych mluvila, styděla jsem se, protože jsem neuměla psát. Toto byla první skupinová diskuse na našem cvičebním místě a já jsem nemohla ustoupit. Když jsem viděla místnost plnou lidí, řekla jsem si, že se nebudu bát.

Diskuze proběhla dobře. Syn Yu ji zaznamenal. Když jsme si video prohlédli, viděli jsme na stěně Mistrův portrét, jak provádí mudry rukou, a všichni byli povzbuzeni. Věděli jsme, že si musíme vést dobře. Později vzniklo mnoho cvičebních míst.

Mistr navštívil naše cvičební místo dvakrát. Aby Mistr nerušil cvičení všech, řekl, že by měl být povolán pouze jeden asistent. Poté, co jsme provedli cvičení, nám asistent řekl, že přišel Mistr. Cítili jsme se velmi povzbuzeni. Z toho jsme pochopili, že bychom neměli rušit ostatní při cvičení, ale že bychom měli probrat všechny problémy, které jsme měli, až skončíme.

Když Mistr začal představovat Falun Dafa, bylo vše velmi jednoduché. Neexistovala žádná kancelář; pokud jsme potřebovali mluvit s asistentem, šli jsme k praktikujícímu domů. Mistr byl vždy dochvilný a nikdy nepřišel ani o vteřinu později.

Mistr řekl asistentům, že praktikující Falun Dafa v Changchunu by se měli ujmout vedení při memorování Fa. Když jsme se vrátili domů a všem to sdělili, Yu navrhla, abychom vytvořili malé skupinky a každá skupina se naučila nazpaměť jednu část Fa.

Jakmile se každá skupina přiblížila k zapamatování svého úseku, sešli jsme se na cvičebním místě a společně recitovali. Asistenti chodili ke každé skupině kontrolovat jejich pokrok. Cestou ke skupinám jsem slyšela hudbu ke cvičení a věděla jsem, že mě Mistr povzbuzuje. Vynaložila jsem mimořádné úsilí a zdálo se, že jsem si Fa zapamatovala, i když jsem jedla nebo spala. Nadšení bylo takové, že nikdo nechtěl zůstat pozadu.

Uklízecí četa se chtěla učit Falun Dafa. Tak jsme jim pouštěli videonahrávky Mistrova devítidenního cyklu přednášek a učili je cvičení. Čtvrtý den jsem dělala svou obvyklou ranní praxi a pak jsem šla ve dvě hodiny dolů, abych se setkala s ostatními praktikujícími. Protože na schodišti byla tma, spadla jsem z několika posledních schodů a dopadla na levou nohu. Někteří praktikující uslyšeli hluk a zeptali se, zda jsem v pořádku. Cítila jsem bolest v kotníku, ale protože byla příliš velká tma, abych něco viděla, řekla jsem, že jsem v pořádku.

Zatímco jsem pomáhala dělníkům, bolest v kotníku mi znemožňovala udržet se na nohou, a tak jsem odříkávala Mistrův Fa: "Je těžké to vydržet, ale vydržet se to dá. Je těžké to udělat, ale udělat se to dá.“ (Devátá přednáška, Zhuan Falun)

Když se rozednilo, viděla jsem, že mám silně oteklý kotník. Všichni mi radili, abych si odpočinula. K chůzi jsem použila koště a všimla jsem si starého muže s bílým plnovousem, který seděl na druhé straně ulice, opíral se o hůl a usmíval se na mě. Když jsem se znovu podívala, byl pryč. Pomyslela jsem si, že by to mohlo být Mistrovo povzbuzení, pokračovala jsem v práci a výuce cvičení jako obvykle. Na konci devítidenního kurzu se mi kotník zahojil.

Jednoho dne v roce 1998 všichni říkali, že mají pocit, že se Mistr vrátil do Číny. Když za mnou někteří praktikující přišli, řekla jsem, že to nevím. Také jsem to cítila, ale žádné oznámení jsem nedostala. V 17:30 jsem dostala oznámení, že se bude v 19:30 konat setkání v hotelu Shangri-La.

Když jsem dorazila, bylo ještě brzy, a tak jsem si sedla dopředu, abych počkala. Slyšela jsem, jak někdo říká, že je půl osmé, a pak někdo jiný řekl, že dorazil Mistr. Nevěděli jsme, že Mistr přijde. Když jsme si to uvědomili, už kráčel do středu místa konání.

Mistr mluvil více než pět hodin, aniž by se napil vody. Později vydal učení Fa: „Učení na konferenci asistentů v Changchunu“ Když Mistr skončil, bylo už velmi pozdě, ale když odcházel z místa konání, potřásl si se všemi rukou.

V tu chvíli jsem tleskala a byla jsem jako omámená. Když Mistr natáhl ruku, konečně jsem se vzpamatovals a podala jsem mu ruku. Všichni sledovali, jak Mistr vyjel výtahem nahoru. Po Jeho odchodu jsme se dlouho zdráhali odejít.

To jsou mé osobní zkušenosti. Je mi nyní 74 let a po 31 letech praktikování Falun Dafa se cítím jako nevinné dítě. Mistr mě učil, jak být dobrým člověkem, co je to kultivace, jak se zlepšovat a jak splnit standardy Fa. Musíme pilně studovat Fa a opravdově se kultivovat - pak se kolem nás projeví zázračné události. Od té doby, co jsem začala praktikovat, jsem zažila nespočet zázraků a žádný jazyk nedokáže vyjádřit mou vděčnost Mistrovi.