​Zbavení se soutěživé mentality

(Minghui.org) Falun Dafa jsem začala praktikovat v roce 1996 a letos je mi 70 let. Když jsem byla malá, chodila jsem do školy jen tři roky, než začala kulturní revoluce a já musela následovat rodiče do zemědělské vesnice. S mým omezeným vzděláním je pro mě poměrně obtížné napsat článek o sdílení kultivace, ale přesto jsem sebrala odvahu a dnes to udělám, abych se podělila s Mistrem a svými praktikujícími. Laskavě mě upozorněte, jestli je něco, co by se dalo zlepšit.

Jsem poněkud nesmělá. Vůči ostatním jsem laskavá a nikdy jsem se s nikým nedostala do konfliktu. Během těch let kultivace jsem cítila, že není mnoho případů, které by se mě dotkly, a že takový obvyklý život je dobrý. K mému překvapení se však před několika dny, když jsem byla s jednou praktikujícím objasnit pravdu, něco stalo. Neumím jezdit na kole, a tak mě tato praktikující vždy vozí na tříkolce do okolních vesnic, abych objasňovala pravdu.

Když jsme se jednoho dne vracely domů, ukázala na kolo a řekla: „To je opravdu pěkné kolo.“ Odpověděla jsem: „Ano, kdybych si troufla na nějakém jezdit, koupila bych si takové. Bylo by tak pohodlné jezdit na místa, která jsou příliš daleko na to, abychom šly pěšky“. Nečekala jsem, že řekne: „Kdybys byla nucena, mohla bys chodit pěšky, kam bys potřebovala.“ Její poznámka mě zneklidnila, ale neodpověděla jsem. Myslela si, že jsem ji neslyšela, a tak větu zopakovala dvakrát. Dokonce se mě zeptala: „Není to tak?“ Neměla jsem na vybranou, a tak jsem mohla odpovědět jen: „Ano.“ V tu chvíli jsem se zarazila. Ale necítila jsem se při tom úplně dobře.

Doma jsem stále přemýšlela o tom, proč to řekla. Šest dní jsem na to nemohla přestat myslet! Jednoho odpoledne jsem si vzpomněla na naši výměnu názorů a napadlo mě, že to vlastně bylo tak banální. Ale ani tak jsem se přes to nedokázala přenést. Jaké pouto mě stále tahalo za srdce? Po chvíli přemýšlení jsem na to nemohla přijít, a tak jsem se připravila na studium Fa s praktikující, která měla přijet. Napadlo mě, že se jí na to zeptám, až budeme studovat. Po studiu Fa jsem jí o tom řekla a ona se zeptala: „Je to připoutanost k soutěžení s ostatními?“ Řekla jsem, že nevím. Tak se zeptala: „Opravdu si myslíš, že neumíš chodit a cítila ses nesvá, když to o tobě řekla?“ Odpověděla jsem: „Ano, skutečně.“

Tato praktikující mě povzbudila a řekla, že kdybych sledovala linii tohoto připoutání, mohla bych najít další připoutání. Tak jsem to udělala a našla jsem připoutání k tomu, že jsem si myslela, že věci jsou nespravedlivé, a nechtěla jsem být kritizována. Našla jsem také své připoutání k výhodám a ziskům. Půl hodiny jsme vysílaly spravedlivé myšlenky, protože jsem se těchto připoutaností stále zbavovala. Poté jsem se cítila uvolněná. Už mi nepřipadaly tak těžké, jako by byly naplněné olovem tak, že jsem je nemohla unést. Bylo to poprvé, co jsem se opravdu podívala do svého nitra, a chtěla bych poděkovat této praktikující, že mi pomohla!

Díky této zkušenosti s pohledem do svého nitra jsem si vzpomněla, že podobná situace se stala i v minulosti, ale neuvědomila jsem si, že se musím podívat do svého nitra. Jednou, když jsem při druhém cvičení „držela kolo nad hlavou“, mi jedna praktikující řekla, že to nedělám úplně správně. Řekla jsem : „Před časem jsem prodělala operaci, takže nejsem schopna držet ruce tak vysoko.“ Odpověděla mi: „Neměli bychom v sobě chovat takové myšlenky.“ Byla jsem nešťastná.

Když Mistr viděl, že stále nejsem osvícená, ukázal mi jednou večer při druhém cvičení Falun. 

Mistr řekl:

„Na tom nezáleží, vaše tělo v té jiné dimenzi nemělo operaci a v praxi qigongu účinkuje právě to tělo.“
(Přednáška sedm, Zhuan Falun)

Pomyslela jsem si: „To je pravda, moje tělo v jiné dimenzi neprošlo operací.“ Silou jsem zvedla obě ruce. K mému překvapení se skutečně zvedly na místo, kde měly být. Potěšeně jsem požádala manžela, aby se podíval, a on překvapeně řekl: „Cože? Jak jsi to dokázala?“. „To ti řeknu, až dokončíme cvičení,“ odpověděla jsem. Od té doby jsem dokázala držet ruce ve správných polohách i při druhém cvičení.

Toto připoutání k soutěživosti mě trápilo natolik, že jsem se nemohla mnoho let pilně kultivovat. Teprve nyní to skutečně chápu a opravdu se za sebe stydím. Od nynějška musím více studovat Fa, více vysílat spravedlivé myšlenky, více se dívat do svého nitra, dobře dělat tyto tři věci, dohnat pokrok v nápravě Fa a následovat Mistra domů.