90letá praktikující Falun Dafa vyjadřuje svou vděčnost

(Minghui.org) Do Spojených států jsem přijela za svými dětmi v roce 1993 a od té doby jsem se do Číny nevrátila. Jsem starší praktikující Falun Dafa, která získala Fa ve Spojených státech v roce 2002.

Když jsem vyrůstala, řekla věštkyně mým rodičům, že se dožiji nanejvýš 76 let. To se již tehdy považovalo za dlouhý život. Letos je mi však 91 let. Mistr Li mi prodloužil život a Dafa změnil můj osud.

Moje matka zemřela, když mi bylo 19 let, a nejmladšímu ze sourozenců bylo teprve 6. Mého otce zatkla Komunistická strana Číny (KS Číny) a odvezla ho do pracovního tábora, protože měl peníze.

Jsem nejstarší dcera v rodině, takže jsem v mladém věku převzala odpovědnost matky. I když jsem byla fyzicky slabá, měla jsem šikovné ruce a nohy a tvrdě jsem pracovala. Byla jsem velmi dobrá ve všech druzích zemědělských prací, jako je trhání plevele a přesazování a sklízení rýže. Vzhledem k mému rodinnému původu jsem byla ostrakizována těmi, kteří žili v mém okolí. Držela jsem se při zemi a spolkla svou hrdost. V tomto stavu méněcennosti jsem žila první polovinu svého života. Byla jsem velmi napjatá a neustále jsem si dělala starosti.

Po příjezdu do Spojených států jsem žila se svým synem na Rhode Islandu. Ještě před přestěhováním do USA jsem desítky let trpěla žaludečními vředy. Trpěla jsem také žaludeční atrofií a akutní nespavostí způsobenou neurastenií. Mnoho let jsem nemohla dobře jíst ani spát. Jednou jsem byla nachlazená a nemohla jsem vstát z postele. Bála jsem se jít do nemocnice a nakonec jsem několik měsíců trpěla doma. Byla jsem vyhublá a vážila jsem jen asi třicetdva kilo. Když se zdálo, že jsem v kritickém stavu, musel můj syn zavolat sanitku, aby mě odvezla do nemocnice. Nakonec jsem byla z nemocnice propuštěna, ale stále jsem měla problémy s jídlem.

Moje dcera, která žije v New Jersey, přivedla své dítě, aby mě navštívilo. Chtěla jsem, aby se o mě dítě postaralo. Krmila mě více než desetkrát denně a pokaždé mi dala dvě polévkové lžíce polévky. Nemohla jsem jíst žádné maso ani jídlo připravené na oleji. Bolelo mě břicho, když jsem snědla cokoli, v čem bylo trochu oleje. Kvůli nespavosti mi otékala a bolela hlava. Dcera mě pak vzala k sobě domů do New Jersey, abych se zotavila.

Začátek kultivace

Jednou jsem nemohla týden usnout, a to ani po prášcích na spaní. Moje dcera zavolala lékaře, který řekl: „Vzhledem k současnému stavu vaší matky vám doporučuji, abyste ji vzala do kostela, kde se bude modlit.“ Ležela jsem na pohovce a slyšela, že mě mají odvést do kostela. Řekla jsem dceři, že nechci jít do kostela, ale slíbila jsem, že místo toho budu studovat Falun Dafa.

Věděla jsem, že se moje dcera po praktikování Falun Dafa uzdravila ze svých neduhů, a opakovaně mi navrhovala, abych to zkusila. Ale nechala jsem se oklamat podvodem se sebeupálením na náměstí Nebeského klidu, který vysílala čínská televize. Hrůzné scény z vysílání oné falešné sebevraždy ve mně zanechaly hluboký dojem. Myslela jsem si, že by mě praktikování Falun Dafa mohlo svést na scestí. Ačkoli jsem si myslela, že nemocnice je mou jedinou nadějí na záchranu, lékař mě chtěl poslat do kostela. Tak jsem si řekla: „Proč se neučit Falun Dafa?“.

Kvůli mému stavu bylo těžké provádět cvičení. Moje dcera mi chtěla číst Fa, ale já jsem řekla: „V noci nemůžu spát, a když budu poslouchat, jak mi to čteš přes den, tak neusnu.“ Dcera mi odpověděla: „Jen to zkusme.“ Přečetla mi tedy Fa a po několika stránkách jsem usnula.

Po více než dvou hodinách spánku jsem se cítila plná energie. Pak jsem se trochu najedla a požádala dceru, aby pokračovala ve čtení. Znovu jsem usnula. V tu chvíli jsem pochopila, jak dobrý Fa je. Druhý den jsem ležela na pohovce a dcera mi pustila video s Mistrovými přednáškami Fa. I když jsem nevěděla, o čem mluví, cítila jsem, že čím víc poslouchám, tím víc mám energie. Než jsem se nadála, mohla jsem jíst, spát, vstát a učit se s dcerou cvičení.

Po šesti měsících cvičení jsem se zotavila a přibrala 14 kilo. Dafa mi dal nový život!

V počáteční fázi své kultivační praxe jsem každý den poslouchala Mistrovy přednášky Fa. Dcera mi navrhla, abych četla knihy Dafa, ale já jsem si myslela, že je to nemožné. Od dětství jsem nechodila do školy a uměla jsem napsat jen své jméno. Jak bych mohla číst knihy, když jsem negramotná?

Jednoho dne jsem uviděla knihu Zhuan Falun, hlavní knihu Falun Dafa, ležet na stole a všimla jsem si, že z ní vylétávají zlaté hvězdy. Ach, můj bože! Moje dcera měla pravdu. Tohle byla opravdu zlatá kniha! Byl to Mistr, kdo mě povzbuzoval, abych knihu četla a studovala Fa. Když jsem knihu otevřela, zlaté hvězdy z ní vyskočily ještě dvakrát.

Poslouchala jsem svou dceru, když četla, a také když četli spolupraktikující u jiného praktikujícího doma. Účastnila jsem se skupinového studia Fa a pozorně jsem všem naslouchala. Postupně jsem poznávala jednotlivé znaky, ale nedokázala jsem držet krok s tempem skupiny. Četla jsem špatný řádek a nedokázala jsem najít větu. Musela jsem používat prst, abych znaky sledovala. Kamkoli jsem prstem zajela, znaky změnily barvu. Někdy byly červené, jindy žluté. Barva se pohybovala spolu s mým prstem. Tímto způsobem jsem nepřeskakoval řádky ani nevynechával slova. Byl to Mistr, kdo mě naučil poznávat znaky a studovat Fa. Naučila jsem se číst, aniž bych si to uvědomovala. Nyní mohu číst všechny Mistrovy knihy a články.

Zbavení se lpění na strachu a pohodlí

Celý život jsem tvrdě pracovala, a tak jsem vždycky chtěla, aby byl život pohodlnější, až budu starší. Když jsem meditovala a vysílala spravedlivé myšlenky, ráda jsem se opírala o zeď. Dcera mi opakovaně připomínala, abych to nedělala, ale já jsem k ní byla hluchá. Po dvaceti letech opírání se o zeď jsem se poněkud nahrbila a nechtěla jsem se ani vidět v zrcadle.

Mistr nás žádá, abychom při meditaci udržovali vzpřímené tělo, ale já to nedělala. Moje touha po pohodlí mě přiměla neuposlechnout jeho pokynů a nakonec jsem se shrbila. Začala jsem si uvědomovat své problémy a věnovala jsem pozornost tomu, abych se dívala vzhůru, neopírala se při sezení o opěradlo židle a při meditaci se neopírala o zeď.

Moje touha po pohodlí způsobila, že jsem tři věci dělala velmi pasivně. Než jsem šla ven rozdávat informační materiály o Falun Dafa, zjišťovala jsem nejprve, jaké je počasí. Nevyšla bych ven, kdyby byla zima, horko, vítr nebo déšť. Když se mě dcera snažila povzbudit, zvýšila jsem hlas a používala argumentaci obyčejných lidí na svou obranu. Často se mě zastával i můj zeť, který nebyl praktikujícím, když mě slyšel si stěžovat: „Matka nechce jít ven. Proč se ji k tomu snažíš nutit?“

Z toho moje dcera ztratila řeč. Pomyslela jsem si, že starší praktikující v naší skupině také nechodili ven. V hloubi duše jsem si dělala starosti o své osobní zisky a ztráty. Vím, že je Dafa dobrý a že jsem z něj měla prospěch. Během období nápravy Zákona musí praktikující Dafa dělat tři věci. Nejít ven, abychom zachraňovali lidi, není v pořádku. Věděla jsem to, ale nechtělo se mi to dělat.

Měla jsem připoutanost ke strachu a Mistr mi zařídil mnoho příležitostí, abych se jí zbavila. Když jsem poprvé získala Fa, povídala jsem si se svým sousedem a najednou jsem ho uslyšela zakašlat. Zalhala jsem a řekla, že se mi něco vaří na sporáku, a utekla jsem pryč. Moje dcera mě doběhla a zeptala se: „Mami, proč jsi lhala?“ Odpověděla jsem: „Kašlal a já se bála, že se nakazím.

Nějakou dobu se mi po chvíli čtení rozmazával zrak. Čím déle jsem četla, tím jsem viděla rozmazaněji. Začala jsem panikařit, bála jsem se, že už nebudu moci studovat Fa a kultivovat se. Čím větší jsem měla strach, tím hůře jsem viděla jasně. Dcera mi připomněla: „Copak ti po studiu Fa nezmizel šedý zákal? Jak je možné, že se ti zrak rozmazává tím víc, čím víc studuješ?“ Rychle jsem se podívala dovnitř, našla strach a zbavila se ho. Nyní trvám na každodenním čtení a slova v Zhuan Falun se zvětšila a můj zrak je jasnější.

Použití spravedlivých myšlenek k vyřešení problému

Můj zeť jednou cestoval do Číny a moje dcera jela do Kanady s pochodovou kapelou Divine Land. Uprostřed noci jsem cítila, že mám srdce až v krku. Byla jsem velmi nervózní. Co mám dělat, když nikdo není doma? Chtěla jsem dceři zavolat a požádat ji, aby se vrátila, ale pak jsem si řekla, že je důležité, aby jela do Kanady, aby se o Dafa dozvědělo více lidí. Neměla bych ji nutit, aby se vrátila. Měla jsem Mistrovu ochranu, takže jsem se nebála. Jakmile jsem vyvolala své spravedlivé myšlenky, Mistr mi pomohl problém vyřešit a můj srdeční tep se vrátil do normálu.

Na začátku pandemie moje dcera trvala na tom, že bude pracovat v kanceláři, což mou rodinu velmi znervózňovalo. Můj syn, který žil na Rhode Islandu, mě odvezl z domu mé dcery v New Jersey k sobě domů. U syna doma se u mě objevily příznaky herpes zoster (pásový opar) a na kůži se mi udělaly vředy. Moje snacha byla vyděšená a neodvážila se to synovi říct.

Chtěla jsem se vrátit do domu své dcery v New Jersey a požádat ji, aby mi pomohla překonat tuto karmickou zkoušku, ale ona mi odpověděla: „Praktikuješ Falun Dafa už tolik let. Nemůžeš se stále spoléhat na druhé. Zkouškou musíš projít pomocí svých spravedlivých myšlenek. Jen se zamysli nad tím, proč jsi odešla z mého domova.“

Přemýšlela jsem o tom. Způsobilo to připoutání ke strachu. V té době už v New Yorku začala pandemie. Bála jsem se, že moje dcera přinese virus domů tím, že bude jezdit vlakem tam a zpět. Bála jsem se, že se ve svém věku snadno nakazím. Můj syn žil na řídce osídleném Rhode Islandu a já jsem si myslela, že by jeho domov mohl být bezpečnější, a tak jsem v tichosti odjela, aniž bych o tom řekla dceři.

Strach mě nutil přemýšlet o věcech s lidskými názory a nepovažovala jsem se za kultivující. Jakmile jsem našla své připoutání, dcera mi pomohla studovat Fa po telefonu a vysílat spravedlivé myšlenky. S Mistrovým požehnáním jsem se zbavila strachu a falešné zdání pásového oparu rychle zmizelo.

Zbavení se připoutanosti k soutěživosti a žárlivosti

Prožila jsem desítky let pronásledování ze strany KS Číny. Myslela jsem jen na to, abych se měla na pozoru před připoutanostmi. Negativní myšlení se časem stalo zvykem. Když jsem se s něčím setkala, nepřemýšlela jsem pozitivně. Moje žárlivost byla také silná, ale nerozpoznala jsem ji.

Když jsem viděla spolupraktikujícího, který byl roztržitý a během studia Fa spal, mluvila jsem o něm za jeho zády, místo abych mu to osobně připomněla. Když mě na to upozornila dcera, odvětila jsem, že jsem to všechno viděla na vlastní oči, že je to všechno pravda a že lidi nepomlouvám. Neuvědomovala jsem si, že tento škodlivý zvyk mi působí potíže, a žárlivost mě nutila srovnávat se s ostatními praktikujícími.

Všichni moji bratři a sestry mi záviděli. Měla jsem oddaného syna, laskavou snachu, dobrého zetě a skvělou vnučku. Jen má dcera, spolupraktikující, mi dávala zabrat. My dvě jsme se nikdy nevzdaly své soutěživosti. Kdykoli jsme se sešly, vyměňovaly jsme si ostrá slova a kritizovaly se kvůli maličkostem.

Ani moje dcera se nezbavila své sentimentality. Aby mi pomohla posílit mé hlavní vědomí, neustále poukazovala na mé problémy: Při studiu Fa jsem četla špatná slova a neprováděla jsem správně cvičení. Zapomněla jsem zavřít zásuvku poté, co jsem ji otevřela, nezavřela jsem pevně kohoutek atd. Stále dokola mě peskovala kvůli banálním záležitostem. Když jsem byla při studiu Fa ospalá, dokonce mi řekla, abych vstala. Jakmile vstoupila do domu, začala jsem být nervózní. Chyběla mi dcera, když nebyla doma, a byla jsem otrávená, když byla.

V prvních letech, kdy dcera pracovala v médiích, mi to bylo vždy nepříjemné. Denně jezdila do New Yorku a doma moc času netrávila. Divila jsem se, proč praktikující z naší studijní skupiny Fa nejezdí do New Yorku. Když jsem doma něco nemohla najít, moje první reakce byla, že to musela vzít do New Yorku. Nemohla jsem dojíst všechnu zeleninu, kterou jsem sama vypěstovala, a tak ji dcera chtěla odvézt do New Yorku. Řekla jsem: „Takové velké místo potřebuje tvou zeleninu?“ Dcera mi řekla, že žárlím, ale nepřiznala jsem to.

Něco, co se nedávno stalo, mi dalo najevo mou silnou žárlivost. Mé sestře se narodil pravnuk. Když jsem se dívala na videa s miminkem, říkala jsem hezké věci, ale radost jsem neměla a nezavolala jsem jí, abych jí pogratulovala. Dcera mi řekla: „Žárlíš. Tvoje vnučka nemá ani přítele a tvoje sestra žije společně se čtyřmi generacemi. Cítíš se naštvaná!“ Dcera ve mně probudila svědomí. Ano, jak jsem mohla být nešťastná, když jsem viděla, že se ostatním daří dobře? Jak jsem mohla žárlit, když šlo o mé příbuzné? Tato žárlivost byla zlá a já se jí musela zbavit. Zavolala jsem sestře a radostně si s ní povídala o rodinných záležitostech.

Vymanění se z otroctví lidských představ

Moje dcera má malý dvorek a každé jaro pěstuje zeleninu. Já jsem začala hospodařit se svou matkou, když mi bylo 13 let, takže mám spoustu zkušeností. Nekupuji hnojiva, ale každý rok mám dobrou úrodu. Velké zimní melouny mohou vážit až 18 nebo 22 kilogramů. Všichni milují malá zlatá rajčata. Loni mi na šesti liánách okurek vyrostlo více než 150 dlouhých rovných okurek, z nichž mnohé rostly v párech. Bylo to úžasné!

O svou zeleninu se dělíme s příbuznými, přáteli a sousedy. Všichni mě chválí. Všichni vědí, že praktikuji Falun Dafa. To také potvrzuje mimořádnost Dafa. Jsem stará paní, která se o sebe dokáže postarat, vykonávat domácí práce a pěstovat dobrou zeleninu. V loňském roce byla nejlepší úroda v historii a tehdy jsem také rozdala nejvíce letáků o objasňování pravdy. Chodila jsem to dělat pět dní v týdnu, dělala domácí práce, studovala Fa, cvičila a pěstovala zeleninu. Nic mi nechybělo. Věděla jsem, že je to Mistrovo požehnání a že mě Mistr povzbuzuje.

Ale letos se věci změnily. Moje vnučka odjela do Kalifornie. Přes den mě nikdo nevyzvedával, takže jsem nemohla jít ven. Dcera měla o víkendech hodně práce a domů se nevracela. Nechtěla jsem obtěžovat svého zetě. Byla jsem velmi úzkostlivá a nevěděla jsem, co mám dělat.

Začala jsem si na dceru stěžovat. Můj charakter upadl a zelenina na zahradě nerostla dobře. Okurky měly takřka jen samčí květy - samičí květy téměř žádné. Některé nakonec vyrostly, ale všechny měly velká břicha a tenké krčky. Rajčata neměla žádná poupata a nekvetla. Ať jsem se o ně snažila starat sebevíc, bylo to marné. Nedělala jsem dobře tři věci a zelenině se nedařilo.

Problémy jsem přičítala tomu, že se dcera nevrátila domů. Dcera mi připomněla: „Ve společnosti je spousta věcí, které je třeba udělat. Takže když se nevrátím, nepůjdeš ven a nebudeš lidem říkat fakta o Falun Dafa? V létě je v osm nebo devět hodin večer ještě světlo. Dokud máš srdce zachraňovat lidi, můžeš jít ven.“

Ano, nemohu ustoupit, když narazím na malé obtíže. Všichni praktikující v naší skupině vědí, že můj zeť má dobré srdce. Je ochoten pomoci každému, takže nevím, proč jsem se vyhýbala tomu, abych ho požádala, aby mě vzal ven za účelem objasňování pravdy. Vždycky jsem měla pocit, že žádat o pomoc znamená obtěžovat ostatní. Neuvědomovala jsem si, že to staré zlé síly využívají mé lidské představy, aby mi zabránily jít ven zachraňovat lidi.

Musel jsem o tom přemýšlet jinak. Můj zeť dělá dobrou věc, když mě bere ven zachraňovat lidi. Pomáhám mu hromadit ctnosti, místo abych ho obtěžovala. Musím se zbavit sentimentality, prolomit lidské představy a nenechat se zmást starými silami.

Dcera mě požádala, abych poslouchala rozhlasový pořad Minghui o kultivaci v období nápravy Fa a méně sledovala televizní zprávy. Poslouchala jsem rozhlasové pořady znovu a znovu a porovnávala je se svou vlastní kultivací. Když se s něčím setkávám, už nemám pocit, že musím volit mezi dobrem a zlem, a nejsem tak soutěživá. Dokážu se zklidnit.

Když pomyslím na praktikující v Číně, kteří zachraňují lidi v tak obtížném prostředí, chci také jít zachraňovat další lidi. V neděli skončím s obědem dřív a čekám, až mě dcera kdykoli odveze na atrakce poblíž Princetonu, abych rozdávala materiály. Někdy čínským turistům říkám pravdu o Falun Dafa.

Po rozdávání materiálů spěchám domů, abych pomohla dceři uvařit večeři. Aby se vyhovělo různým potřebám, musí moje dcera pokaždé uvařit asi šest malých, ale specifických jídel. Snažím se s ní co nejlépe spolupracovat a už ji neomezovat svými vlastními standardy. V kuchyni je méně hádek a atmosféra je klidná. Dříve jsem měla pocit, že je dcera velmi sobecká, že jí nezáleží na rodině a zajímá ji jen její vlastní dovršení. Nyní si myslím, že je velmi silná. Šest dní pracuje jinde, a když se vrátí domů, musí mě brát ven, abych roznášela materiály. Připraví rodině chutné jídlo a pak se vrátí do New Yorku. Po změně svého myšlení a odstranění negativních myšlenek si uvědomuji, že to pro ni není snadné.

Celá naše rodina si během posledních několika let zvykla na tuto rychlou rutinu. Jsem ráda, že mohu chodit zachraňovat lidi. Mám mnoho dojemných zážitků z distribuce materiálů. Někteří lidé, kteří pochopili pravdu o Dafa, mi nabídli peníze, někteří mi přinesli kávu a občerstvení a někteří poslali květiny. Byli tam i Američané, kteří mě neviděli několik let a objali mě.

Mám radost, když vidím, jak jsou vnímající bytosti zachraňovány. Pokaždé, když se vracím z rozdávání materiálů, cítím se velmi uvolněně. Necítím se unavená, když vařím, vytírám podlahu a myji se svou dcerou. Vím, že je to díky Mistrovu požehnání a povzbuzení.

Je mnoho věcí, o kterých bych mohla vyprávět. Je mi 91 let. Pod vedením Dafa a s ochranou soucitného Mistra jsem procházela jednou zkouškou za druhou. Jsem Mistrovi vděčná za to, že ho mohu následovat až do dnešního dne. Svou vděčnost nedokážu vyjádřit slovy.

Jsem vděčná soucitnému a velkému Mistrovi za to, že mě zachránil! Nakonec bych ráda poděkovala svým spolupraktikujícím v naší studijní skupině Fa za jejich péči a pomoc. Během uplynulých dvaceti let mě každý týden brali k účasti na studiu Fa. Také mě berou k účasti na aktivitách Dafa, takže jsem nikdy nezůstala pozadu.

Děkuji vám, Mistře a přátelé praktikující!