Jak se dozorci v centru pro vymývání mozků pokusili zničit mou víru

(Minghui.org) Článek zveřejněný na Minghui.org popisuje, jak se místní úředník čínského komunistického režimu pokusil oklamat praktikující, aby podepsala prohlášení o ukončení praktikování Falun Dafa.

Úředník vzal k praktikující kbelík s olejem na vaření a pytel rýže. Předstíral, že mu na praktikující záleží, a snažil se ji oklamat, aby napsala prohlášení, že bude dodržovat zákony a bude občanem dodržujícím zákony.

Tato taktika mi připomněla, co se mi stalo, když jsem byl v roce 2012 odvezena do centra pro vymývání mozků. Poté, co se mě dozorcům nepodařilo přeměnit pomocí nejrůznějších prostředků pro vymývání mozku, mi řekli něco podobného: „Každý musí dodržovat zákony a předpisy této země, že? Neměl by pro vás být problém uvést to v prohlášení“.

Domnívali se, že když je Falun Dafa pronásledován, dodržování zákonů znamená nepraktikovat Falun Dafa. Tato logika je chybná, protože v Číně neexistuje žádný zákon, který by stanovil, že je tato praxe nezákonná. Dělají to proto, aby praktikující měli pocit, že se zpronevěřili praxi, a proto v ní nemohou pokračovat.

Ráda bych se podělila o to, co jsem zažila v centru vymývání mozků. 

Izolace a zbavení svobody a práv

Aby dozorci vězňům účinně vymývali mozky, nejprve je zcela izolovali. Umístili mě do malé místnosti (asi 9 metrů čtverečních), kde byly tři postele a malý záchod. Bydleli se mnou dvě spoluvězenkyně, kteří mě nepřetržitě monitorovali a dokonce mi říkali, jak mám sedět a spát.

První den, kdy jsem byla v centru pro vymývání mozků, jsem seděla na posteli s narovnanýma a zkříženýma nohama. Jedna z nich na mě křičela: „Žádné cvičení!“. Jindy jsem se vzbudila ve tři hodiny ráno, abych si odskočila na záchod. Po návratu do postele jsem začala meditovat. Po necelé minutě jedna z nich zařvala: „Co to děláš? Lehni si a jdi spát.“

Kdykoli zůstaly dveře otevřené a někdo prošel kolem cely, jedna z nich rychle zavřela dveře, abych neměla kontakt s nikým jiným. Když jsem jednou stála u dveří a jen na vteřinu se podívala na chodbu, jedna z nich mě zastavila a řekla mi, že se nesmím dívat ven.

V cele jsem jedla, spala, chodila na záchod, sprchovala se a prala prádlo. Pokud šlo o vyřizování věcí, jako je shánění jídla, sušení prádla a nákup věcí denní potřeby, dělali to za mě spoluvězenkyně, takže jsem celu neopouštěla.

Vězni se často museli stěhovat do různých cel na různých patrech a byli pod dohledem různých spoluvězňů. Dělalo se to proto, abychom se necítili pohodlně a byl na nás vyvíjen neustálý tlak. Během svého věznění jsem pobývala ve třech různých celách na dvou různých patrech.

 Využití rodiny k tomu, aby mě ovlivnila

Někdy si se mnou spoluvězenkyně povídali o mé rodině. Jedna z nich se mě zeptala, jestli mám děti a vnoučata, a já odpověděla, že ano. Pak řekla: „Máš takové štěstí. Měla bys vyhovět vládě a napsat prohlášení (že se zříkáš své víry), abys mohla jít domů ke své rodině a těšit se z ní."

Odpověděla jsem: „Já jsem si svou rodinu užívala, dokud mě sem úředníci nepřivezli bez jakýchkoli právních postupů. Co se týče sepsání prohlášení, měli byste mi dát prohlášení, které vysvětluje právní základ pro to, že mě tu zavřeli.“ 

Mlčela.

 Hlasitý hluk, který zamotá člověku hlavu

Bylo pravidlem, že televize v celách musela být zapnutá od 7:00 do 22:00. Někdy v ní běžela videa, která pomlouvala a napadala Falun Dafa, a jindy zase běžné televizní reklamy a seriály. Všechny příběhy se týkaly boje, získávání osobních výhod jakýmikoliv prostředky, vychvalování KS Číny a překrucování čínské historie. Cílem bylo udělat z praktikujících obyčejné lidi, aby bylo snazší je přeměnit. Když se hrály neustále, zprávy postupně kazily mysl a spravedlivé myšlenky praktikujících a vzdalovaly je od učení Falun Dafa.

Hlasitost televize se někdy zvyšovala až na maximum. V malém prostoru takový hlasitý zvuk po dlouhou dobu způsobuje, že se člověku točí hlava, je rozrušený, pomalý a není schopen správně myslet.

Manžel mě viděl až po dvaceti dnech uvěznění. Hned si všiml, že mám vytřeštěné oči. „Proč nehýbe očima?“ zeptal se jednoho z pracovníků.

Pracovník mu řekl, že takhle vypadají všichni tamní vězni. Měla jsem podezření, že je to způsobeno silným hlukem a že jsem byla omámená.

Řekla jsem manželovi, že se celý den cítím rozrušená, malátná a ospalá a mám suché a oteklé oči. Když se manžel zeptal zaměstnankyně, jestli mě nechali jít ven, abych se mohla hýbat, odpověděla: „Moc ne.“ A já mu řekla: „Ani jednou.“ 

Vyhrožování, fyzické a slovní zneužívání

Aby zničili vůli člověka, dozorci mu často vyhrožovali nebo ho slovně a fyzicky napadali. Nejčastější výhrůžky zněly: „Ať vás ani nenapadne odejít bez transformace“, „Předáme vás policii, aby vám zničila život“, „ Jedna z praktikujících, která odmítla transformaci, je tu i po tolika letech a praktikující, která přišla po vás, už odešla po sepsání výpovědi“.

Dne 25. prosince 2012, padesát dní po mém uvěznění, za mnou přišla žena, která měla na starosti „vzdělávání“ vězňů. Řekla mi, že musím pochopit, že nemohu praktikovat Falun Dafa, protože je vládou zakázán. Vysvětlila jsem jí, že praktikování Falun Dafa je mým ústavním právem a že ministerstvo veřejné bezpečnosti nezařadilo Falun Dafa na seznam 14 nezákonných praktik.

Začala mi vyhrožovat: „Nebojujte s vládou. Musíte změnit názor, jinak to pro vás nedopadne dobře.“ Řekla mi, že na mě dole čeká praktikující, která s praxí skončila, a že si s ní musím promluvit. Odmítla jsem.

Trvala na svém: „Už je skoro konec roku. Pokud jste promeškala lhůtu na vzdání se praxe, po Novém roce vám bude prodloužen trest o další rok nebo dva. Je vám skoro sedmdesát a přijdete o důchod, což vašim dětem a vnoučatům ztíží možnost získat práci nebo zůstat ve škole. Dobře si to rozmyslete, lepší je vzdát se praxe a jít si domů užít Nový rok.“ Předstírala, že mi dělá laskavost, a zavolala, aby prodloužila lhůtu pro podání výpovědi. Řekla jsem jí, ať se neobtěžuje, protože já prohlášení nikdy nenapíšu.

Při svém posledním pokusu mě oklamat klidně řekla: „Každý musí dodržovat zákony a předpisy země, ne? Neměl by pro vás být problém to do prohlášení uvést.“ Než to stačila doříct, zarazila jsem ji: „Já jsem vždycky dodržovala zákony, proč bych to měla dávat písemně? Neplýtvejte mým časem.“

S Mistrovou ochranou jsem mohla později opustit centrum vymývání mozků.