(Minghui.org) Poté, co jsem si přečetla Mistrův nový článek „Čas se probudit“, jsem se rozhodla, že se ho naučím nazpaměť. Po celém dni učení jsem si však nemohla vzpomenout na první větu:

„Soucit se v tomto světě projevuje láskou a vlídností, a učedníci Dafa by vždy měli tyto vlastnosti vyzařovat ze svého nitra.“ („Čas se probudit“)

Nečekala jsem, že zapamatovat si pět odstavců bude tak těžké, a tak jsem se cítila znechuceně. Podívala jsem se dovnitř a uvědomila si, že to, co mě blokuje, pramení z mého nedostatku tolerance a soucitu. Díky tomuto jsem si hluboce uvědomila závažnost kultivace a posílila jsem své odhodlání naučit se tento článek nazpaměť. Po týdnu učení jsem si zapamatovala celý článek.

Zákon, který jsem si zapamatovala, vedl mou kultivaci. Například můj tchán se nakazil covidem-19 a byl přijat k léčbě na jednotku intenzivní péče, což mělo za následek obrovské účty za lékařskou péči. Moje rodina a rodina mé švagrové přispěly každá 200 000 yuanů, ale na pokrytí nákladů to nestačilo. Švagrová, zdrcená tímto břemenem, navrhla, abychom léčbu přerušili, a řekla: „Bylo by lepší, kdyby otec zemřel, než aby se trápil“. Odmítla platit další léčebné výdaje.

Můj manžel byl velmi znepokojen – jeho otec byl v ohrožení života, ale měli jsme málo peněz. Nemohla jsem si pomoct a obviňovala jsem svou švagrovou. Pomyslela jsem si: „I já jako snacha aktivně podporuji jeho léčbu, ale ty jako jeho dcera odmítáš pomoci. Jak jsi mohla být tak bezcitná?“ Měla jsem jí to za zlé.

Připomněla jsem si, že jako praktikující Dafa bych neměla chovat zášť. Místo toho jsem potřebovala být tolerantní – ona smýšlela jinak než my. Musela jsem následovat Mistrovo vedení a kultivovat soucitné srdce. Utěšovala jsem tedy svého manžela a říkala: „To je v pořádku. Všechny výdaje uhradíme.“

Další incident se týkal mých sousedů z horního patra, kteří často uprostřed noci vydávali hlasité zvuky, které rušily náš spánek. Jednou v noci, právě když jsem usínala, se nahoře ozval hlasitý zvuk, který zněl jako náraz těžkého předmětu do podlahy. Pokračoval několik minut a nedovolil mi usnout. Frustrovaně jsem si pomyslela: „Jestli se to bude opakovat, zaklepu na jejich dveře a budu si stěžovat.“

V tu chvíli se mi v mysli vynořila Mistrova slova a já si připomněla, že moji sousedé pravděpodobně nejsou hluční záměrně. Neměla bych se zlobit. Místo toho bych jim měla poděkovat za to, že mi pomohli zlepšit můj charakter. Hluk jako zázrakem ustal, jakmile jsem na to pomyslela.

Díky zapamatování si Fa jsem pocítila výrazné zlepšení svého charakteru. Vynořil se můj soucit a získala jsem jasnější pochopení toho, jak se kultivovat.