Stín KS Číny v útocích na Shen Yun a jeho majetek

(Minghui.org) Mnoho lidí, včetně těch žijících v odlehlých koutech světa, slyšelo o americkém snu – o svobodě a příležitosti dosáhnout úspěchu tvrdou prací. Je pro mě znepokojivé vidět, že Shen Yun, který úspěšně oživuje tradiční čínskou kulturu a každoročně pořádá stovky špičkových představení po celém světě, je nyní terčem útoků mainstreamových médií prostřednictvím série zkreslených zpráv.

Je politováníhodné, že po 25 letech pronásledování ze strany Komunistické strany Číny (KS Číny) nyní praktikující Falun Gongu, kteří jsou zapojeni do Shen Yunu, čelí stejnému druhu pomluv, jaké KS Číny šířila před čtvrtstoletím. Za posledním článkem publikovaným v The New York Times, který se zaměřuje na aktiva Shen Yunu ve výši 266 milionů dolarů a snaží se naznačit nějaké finanční pochybení, vidím stín proti-bohatství zaměřeného sentimentu šířeného KS Číny.

KS Číny a její historie konfiskace soukromého majetku brutalitou

Lidské společnosti v průběhu historie uznávaly soukromé vlastnictví majetku. John Locke, jeden z nejvlivnějších politických filozofů, věřil, že moc nemůže být soukromým vlastnictvím, zatímco majetek nemůže být vlastněn veřejností; jinak by lidstvo směřovalo ke katastrofě.

Filozofie Komunistické strany Číny (KS Číny) je však přesným opakem. Od zabavování půdy vlastníkům pozemků v počátcích její existence až po konfiskace majetku podnikatelům po převzetí moci, KS Číny za sebou zanechala historii násilí, brutality a lží. To je v souladu s tím, co napsal Karl Marx v Komunistickém manifestu: „Komunisté mohou být shrnuti jednou větou: Zrušení soukromého vlastnictví.“

Aby tuto filozofii uvedly do praxe, komunistické režimy propagují třídní boj. S takzvanou teorií vykořisťování KS Číny tvrdila, že veškeré bohatství vlastníků půdy by mělo připadnout těm, kteří půdu nevlastní, a veškerý majetek kapitalistů by se měl vrátit dělníkům. K dosažení tohoto cíle nebylo žádné násilí přehnané. „Kapitál přichází na svět potřísněn od hlavy k patě, z každého póru krví a špínou,“ napsal Marx v Kapitálu.

KS Číny pokračovala v brutalitě i po svém nástupu k moci v roce 1949. Po devátém celostátním sjezdu strany v roce 1969 bylo do stranické ústavy zapsáno „vnímání třídního boje jako ústředního úkolu“. Mao Ce-tung prohlásil: „O třídách a třídním boji můžeme začít mluvit hned. Musíme o něm mluvit každý rok, každý měsíc, každý den. Třídní boj může být účinný, jakmile ho pochopíte.“

Tento typ boje často přesahuje ekonomický status a zasahuje do politické ideologie, což má vážné důsledky. Prostřednictvím série politických kampaní ztratili vlastníci půdy svou půdu, podnikatelé svůj majetek, intelektuálové se naučili mlčet nebo přijmout stranickou linii, zatímco Rudé gardy byly mobilizovány k ničení hodnot víry a morálky, cíleně napadaly jednotlivce dle libosti.

Postupem času KS Číny redefinuje „nepřátele“ třídního boje podle potřeby. Mohou to být zastánci demokracie během masakru na náměstí Nebeského klidu v roce 1989 nebo praktikující Falun Gongu v současné době. Média kontrolovaná KS Číny zaplavují zemi nenávistnou propagandou, čímž mobilizují veřejnost k účasti na chaosu.

Je třeba poznamenat, že „reformy a otevírání se světu“ KS Číny v pozdních 70. letech byly pouze upravenou verzí její brutality. Prostřednictvím zahraničních investic a tvrdé práce běžných občanů mohli vrcholní představitelé KS Číny dosáhnout větších zisků pro sebe. Korupce se stala normou pro vládní činitele. Režim využívá taktiky zahrnující tvrdé potlačování soukromých podniků, drancování světových oceánů a pronásledování bohatých čínských občanů po celém světě.

Úspěch Shen Yunu a tradiční pohled na bohatství

Na rozdíl od většiny jiných uměleckých souborů nemá Shen Yun žádné firemní sponzory, vládní podporu ani členské příspěvky. Je zcela závislý na své světové umělecké úrovni a povznášejících duchovních hodnotách, což mu umožnilo vytvořit unikátní podnikatelský model pro umělecké skupiny v dnešním světě.

Tradiční čínská kultura obsahuje mnoho příběhů o vydělávání peněz spravedlivým způsobem bez ztráty ctnosti. Kancléř Guan Zhong ze státu Qi během období Jara a Podzimu byl známý tím, že přivedl svůj stát k prosperitě. Fan Li, který žil ve stejné době, byl znám nejen jako vojenský stratég, ale i díky svým legendárním obchodním úspěchům. Jeho příběh ilustruje tradiční pohled na bohatství: „Jsi-li bohatý, praktikuj ctnost; shromažďuješ-li bohatství, obohať lid.“

Shen Yun, jako nezisková organizace, se zavázal k obnově tradiční kultury. Po mnoha letech tvrdé práce vytvořil mezinárodní značku založenou na vlastním talentu. Zároveň poskytuje svým studentům na kampusu plné stipendium na Fei Tian Academy v hodnotě přibližně 50 000 USD ročně, které zahrnuje i ubytování a stravu. Tyto moderní postupy odrážejí tradiční čínský pohled na bohatství a plně odpovídají americkým zákonům.

Přesto byl tento úspěch Shen Yunu zkreslen v The New York Times jako forma vykořisťování a náboženského fanatismu. Pro mě je to podobné sentimentu proti bohatství šířenému KS Číny.

Během své krátké historie Shen Yun čelil mnoha výzvám, a proto někteří praktikující Falun Gongu dobrovolně přispěli z vlastních prostředků na jeho podporu. Tyto dobrovolné činy by měly být chváleny, nikoli haněny. Když Ježíš kázal, nejenže přijímal dary od bohatých, ale také mince od chudých. Podobně si Konfucius účtoval školné za vedení svých škol. Když cestoval po zemi a přednášel, náklady pokrýval jeho žák Zigong. Nikdy jsem neslyšel o tom, že by někdo na světě obviňoval Ježíše nebo Konfucia z hromadění majetku. Naopak, Jidáš, který zradil Ježíše za třicet stříbrných, byl navždy přibit na pilíř hanby.

Ti, kdo se řídí ateistickým světonázorem KS Číny, těmto tradičním hodnotám nerozumí. Vidí jen peníze a moc; používají peníze k tomu, aby sváděli ostatní, a moc k tomu, aby útočili na disidenty.

Postavení se za spravedlivé hodnoty

Zprávy médií, které naznačují, že zakladatel Falun Gongu získal peníze nepoctivým způsobem, kopírují stejnou linii propagandy, jakou použila KS Číny na začátku svého pronásledování Falun Gongu před 25 lety. Pokud by však měl mistr Li skutečně za cíl vydělávat peníze, existují mnohem snazší způsoby, jak to udělat. Kdyby každý z 100 milionů praktikujících Falun Gongu daroval mistrovi Li deset dolarů, stal by se miliardářem. Přesto nepřijal od svých žáků ani cent, přestože zlepšil zdraví a pohodu nespočtu lidí.

Když mistr Li pořádal přednášky v Číně, účtoval si nejnižší vstupné ze všech tehdy dostupných qigongových praxí, což vyvolalo nespokojenost u čínské asociace qigongu. Mistr Li však trval na nízkých poplatcích, aby zmírnil finanční zátěž svých studentů a jejich rodin.

Úspěchy Shen Yunu a jeho pozitivní dopad na společnost jsou bezprecedentní. Mistr Li a ostatní, kteří Shen Yun podpořili, by měli být ctěni, nikoli napadáni. I když by bylo přijímání darů od praktikujících zcela pochopitelné, mistr Li to neudělal. Žil z autorských honorářů za své knihy a učil své žáky, aby zakládali školy a charitativní organizace, které prospívají světu. Proč se to tedy stalo „vykořisťováním“ v očích The New York Times?

KS Číny vždy považovala Spojené státy za svého hlavního nepřítele, zatímco doma tvrdě potlačovala praktikující Falun Gongu. Rozšíření svého pronásledování Falun Gongu do USA je součástí globální strategie KS Číny. Je smutné, že se The New York Times staly nástrojem KS Číny k cílení na Shen Yun a praktikující Falun Gongu.