Jak jsem posílila své vztahy díky dívání se do sebe

(Minghui.org) Jedním z nejdůležitějších aspektů našeho života je způsob, jakým komunikujeme s ostatními. Mnoho mezilidských problémů dnes vzniká proto, že si neuvědomujeme, jak komunikovat účinně a soucitně. Místo abychom skutečně naslouchali a chápali potřeby druhého, hledáme odpovědi jen na své vlastní otázky. Tím bráníme opravdové a konstruktivní komunikaci.

V poslední době jsem zažila několik situací, které mě přiměly se nad tímto problémem zamyslet. Ráda bych se podělila o dvě z nich.

Jednoho dne, během sdílení zkušeností s ostatními praktikujícími, vyprávěla jedna má přítelkyně (říkejme jí Sara) o svých potížích. Procházela těžkým obdobím a její slova byla plná rozporuplných pocitů – mluvila o práci, osobních zklamáních i o pocitu osamělosti.

Další praktikující, Lili (také pseudonym), ji však neustále přerušovala otázkami. Chtěla znát každý detail Sářina života. Místo aby ji nechala v klidu vyjádřit své pocity, znovu a znovu ji zastavovala a nutila odpovídat na otázky, které možná ani nechtěla zodpovědět. Bylo zřejmé, že Lili se nesnaží Sáru skutečně pochopit, ale spíše z ní tahá informace. Sara ztratila nit a z upřímného sdílení se stal napjatý rozhovor. Pomyslela jsem si: „To je špatně. Proč tolik zvědavosti? Nevidí Lili, že tím Sáru znepokojuje a brání jí mluvit svobodně?“

V jiném případě mi praktikující jménem Aylar (pseudonym) řekla, že navštívila přítelkyni, která se potýkala s problémy. Zpočátku si myslela, že přišla pomoci, ale brzy si uvědomila, že její skutečnou motivací byla zvědavost. Zjistila, že ji víc zajímá, kdo k přítelkyni přichází, kdo odchází a co se u ní děje, než to, jak jí může skutečně nabídnout podporu.

Dívání se do sebe a odhalení vlastního připoutání ke zvědavosti

Když jsem byla svědkem těchto situací, položila jsem si otázku: „Proč to vidím? Nejsem přece zvědavý člověk, nebo snad ano?“

Když jsem se ale upřímně podívala do sebe, uvědomila jsem si, že mám stejný problém – jen byl skrytý pod tím, co jsem považovala za „péči“.

Když mi moje dcera vyprávěla příběh o svých přátelích, neustále jsem ji přerušovala otázkami. Sotva začala pár vět, a já už spustila: „Jak se ta tvoje kamarádka jmenuje? Proč to řekla? Kdo je její rodina? Kolik vás tam bylo? Kam jste pak šli?“ – a tak dále.

Myslela jsem si, že jsem starostlivá a ochranitelská, ale ve skutečnosti jsem byla jen zvědavá. Dcera se začala cítit nepříjemně, odmlčela se a pak mi s jistým rozpaky řekla: „Mami, já už jsem dospělá. Jsem vdaná a mám svou rodinu. Ani můj manžel se mě tolik nevyptává.“

Snažila jsem se to omluvit slovy: „Jen se o tebe bojím, jsem přece tvoje matka.“ Ale v hloubi duše jsem věděla, že za tím stojí mé skryté připoutání – zvědavost.

Zvědavost a její dopad na komunikaci

Zbytečná zvědavost může být vážnou překážkou v mezilidských vztazích. Místo toho, abychom druhému dali prostor svobodně se vyjádřit, klademe na něj psychický tlak a vyvoláváme v něm pocit nepohodlí.

Lepší cesta je naslouchat s otevřeným srdcem – bez posuzování a zvídavých otázek. Když druhému nasloucháme pozorně, dáváme mu najevo respekt a pochopení. Prostřednictvím očního kontaktu, vnímavosti a přítomnosti mu dáváme pocit, že je ceněn a skutečně slyšen. To nejen posiluje důvěru, ale také prohlubuje vzájemné vztahy.

Změna postoje

Mistr řekl:

„V opravdové kultivaci na sobě musíte pracovat, musíte si zušlechťovat mysl a své vnitřní já, máte hledat ve svém nitru – nemůžete se dívat mimo sebe.“ (Přednáška devátá, Zhuan Falun)

Tato slova se mě hluboce dotkla. Uvědomila jsem si, že chování ostatních odráží mě samotnou. Posuzovala jsem druhé, ale své vlastní nedostatky jsem přehlížela. Jakmile jsem toto připoutání rozpoznala, rozhodla jsem se změnit svůj způsob myšlení.

Řekla jsem si: „Když se mnou dcera mluví, nechám ji říct, co sama chce. Nemusím vědět všechno. To, co se rozhodne sdílet, úplně stačí. Moje role je jen naslouchat – bez zbytečných otázek.“

Výsledek byl pozoruhodný. Nedávno se se mnou dcera podělila o své pocity a já jsem jí jednoduše naslouchala. Když skončila, řekla: „Mami, dnes jsi byla opravdu skvělá. Mohla jsem všechno dopovědět, aniž bych cítila tlak. Opravdu ses změnila.“

V tu chvíli jsem si jasně uvědomila, že vzdání se zvědavosti prospívá nejen mně, ale i lidem kolem mě. Dcera se teď při rozhovorech se mnou cítí mnohem uvolněněji a náš vztah se stal vřelejším a bližším.

Pozvednutí sebe sama díky odpoutání se

Mistr řekl:

„Když se vzdáte svých připoutání, vaše úroveň se zvýší a schopnost soustředění se zlepší.“ (Přednáška devátá, Zhuan Falun)

Mistrova slova jsou jako jasná lampa, která mi ukazuje cestu vpřed. Připomínají mi, že kultivace znamená neustále zkoumat své srdce, opouštět připoutání a opravdově žít podle Pravdivosti, Soucitu a Snášenlivosti.

Jsem nekonečně vděčná našemu soucitnému a vzácnému Mistrovi za to, že nám ukazuje tuto jasnou cestu.

Články, ve kterých praktikující sdílejí svá pochopení, obvykle odrážejí vnímání jednotlivce v určitém okamžiku na základě jeho kultivačního stavu, a jsou nabídnuty v duchu umožnění vzájemného povznesení.