Prožitek síly soucitu

(Minghui.org) Než jsem začala praktikovat Falun Dafa, měla jsem velmi špatné zdraví. Jedinou částí mého těla, která mě nebolela, byly vlasy. Po porodu jsem se sotva zvládala starat o dceru. Navštěvovala jsem všechna velká nemocniční zařízení, ale nikdo mi nedokázal pomoci.

V roce 1995, v den, kdy jsem začala praktikovat Dafa, Mistr očistil mé tělo. Když jsem kráčela, měla jsem pocit, jako bych se vznášela. Když jsem četla Fa, skrze nebeské oko jsem viděla bílé energetické pásy, které obklopovaly mé tělo. Ten nádherný pocit se nedá slovy popsat. Dafa je skutečně zázračný!

Jednoho dne, když jsem studovala Zhuan Falun, četla jsem slova: „Neměli bychom, jako kultivující, mít sou­cit? Když se náš soucit ukáže, pravděpodobně si uvědomíme, že všechny žijící bytosti trpí a že trpí každý člověk. Dojdete k tomu, že si tohle uvědomíte.“ (Přednáška sedmá, Zhuan Falun). V tu chvíli mi Mistr odhalil podstatu soucitu. Cítila a viděla jsem, že všechny bytosti trpí. Plakala jsem déle než hodinu.

Od té doby jsem se velmi změnila. Stala jsem se velkorysou, tolerantní a nezištnou. Obnovila se harmonie mezi mnou a tchyní a přestala jsem se hádat s manželem.

V době, kdy bylo pronásledování Dafa ze strany Komunistické strany Číny (KS Číny) nejkrutější, byli téměř všichni praktikující v našem městě sledováni. Policie také někdy vtrhla do jejich domovů, aby hledala a zabavovala knihy Dafa. Ať jsem knihy ukryla kamkoli, necítila jsem se v bezpečí.

Jedné noci se mi zdálo, že ke mně přicházejí dva muži s lesknoucími se noži dlouhými asi šedesát centimetrů a křičí: „Odevzdej knihy Dafa, nebo tě zabijeme!“ Přiložili mi čepele na krk. Zavřela jsem oči a pomyslela si: „I kdyby mě zabili, knihy nevydám. Jsou pro mě cennější než život – jsou to nebeské knihy a budu je chránit!“ Vtom jsem uslyšela zvuk, jak čepele spadly na zem. Zlo bylo v tu chvíli rozdrceno.

Naše bytové společenství je malé, má jen pětadvacet domácností, přesto najali důchodce, aby seděl u brány a sledoval mě. Jednoho dne se mě praktikující zeptala: „Kdo tě ve tvém zaměstnání sleduje?“ Odpověděla jsem: „Nikdo. Jen Mistr na mě dohlíží!“ Věděla jsem, že se nemůžeme dívat pouze na vnější projevy a považovat je za skutečnost. Pokud bychom to dělali, nevědomky bychom posilovali zlo a uznávali pronásledování starých sil. Naopak – musíme v každé myšlence odmítat jejich uspořádání. Jako praktikující Falun Dafa se zlepšujeme od samotné podstaty svého bytí – jsme spojeni s Fa a nikdo nemá právo nám cokoli určovat.

Člověk, který mě měl hlídat, už brzy přestal u brány sedět celý den. Jen předstíral, že mě sleduje, aby to ostatní viděli. O pár dní později přestal hlídat úplně. Uvědomila jsem si, že mu musím objasnit pravdu, abych mu pomohla a byl zachráněn. Když jsme spolu mluvili, dozvěděla jsem se, že jeho žena je nemocná. Půjčila jsem jim knihu Zhuan Falun. Řekl, že je úžasná a že by si ji chtěl ponechat. Také mi řekl, že nyní chápe, že Falun Dafa není takový, jak ho líčí televize. On i jeho žena vystoupili z KS Číny a jejích přidružených organizací. Důvěřovali mi natolik, že mi dali klíč od svého domu a požádali mě, abych jim ho hlídala během dovolené. Byla to síla Fa, která nás spojila. Uvědomila jsem si, že jen tehdy, když se člověk dobře kultivuje, může Mistrovi pomáhat při soucitné spáse vnímajících bytostí.

Jednoho roku, na Světový den Falun Dafa, odjelo jednadvacet praktikujících z našeho okresu na náměstí Tiananmen, aby apelovali za Dafa. Byli jsme zatčeni a nezákonně drženi ve vazební věznici více než šest měsíců. Jednoho dne přišlo několik lidí z prokuratury a z policejního oddělení s deskami v ruce a řekli nám: „Pokud se nepodrobíte transformaci, pošleme vás do pracovního tábora nebo na vymývání mozků.“ Chtěli nám nahlas přečíst, co měli napsáno na papíře v deskách. Vzpomněla jsem si na Mistrova slova: „Ať je situace jakákoliv, nespolupracujte s požadavky a příkazy zla nebo s tím, co podněcuje. Jestli to každý bude dělat, existující prostředí už nebude takové.” (“Spravedlivé myšlenky učedníků Velkého Zákona jsou mocné“, Podstata dalšího pokroku II)

Řekla jsem ostatním praktikujícím: „Nesmíme uznávat uspořádání starých sil. Pojďme recitovat Lunyu.“ Začali jsme hlasitě recitovat a energie Fa způsobila, že ti lidé ovládáni zlými faktory začali těžce dýchat. Odešli. Uvědomila jsem si, že pokud tvoříme nerozbitné jednotné tělo a naše srdce jsou v souladu, nikdo se nás neodváží dotknout. Mistr se o nás stará.

Manžel se bál, že budu znovu pronásledována, a naléhal, abych s praktikováním přestala. Snažila jsem se mu objasnit pravdu, ale nechtěl mě poslouchat. Získala jsem proto článek napsaný jiným praktikujícím a požádala manžela, aby si ho přečetl. Slíbil, že to udělá druhý den ráno. Když jsem mu článek ráno podala, rozzlobeně řekl: „Nebudu to číst!“ Pomyslela jsem si: „Nedělám to jen kvůli tvé lidské stránce, ale kvůli nesčetným vnímajícím bytostem ve vesmíru!“ V očích se mi objevily slzy soucitu. Manžel se náhle posadil a řekl: „Přečtu si to, přečtu!“ Uvědomila jsem si, že můj opravdový soucit se dotkl jeho pravého já.

Minulé léto jsem s jednou praktikující šla objasňovat pravdu lidem tváří v tvář. Jeden policista nás uviděl, přistoupil k nám a prudce vzal druhé praktikující přívěsek s nápisem Dafa. Řekl: „Jsem zodpovědný za pronásledování Falun Dafa!“ Vytáhla jsem USB disk, podala mu ho a řekla: „Důstojníku, vypadáte jako laskavý člověk. Vy byste nás jistě neudal. Přeji vám, abyste byl v bezpečí. Na tomto USB je cenný materiál – podívejte se na něj. Upřímně si přeji, aby byla vaše rodina v bezpečí.“ Policista se hned změnil v obličeji: „Dnes vás neudám. Vezmu si to domů a podívám se na to.“ Věřím, že uvidí pravdu a pomocí programu na obcházení cenzury uvnitř sám vystoupí z KS Číny.

Jsem hluboce vděčná Mistrovi za Jeho ochranu a péči po všechny ty roky. Děkuji Vám, Mistře!