Od diskriminace k úctě a důvěře

(Minghui.org) V roce 1996, když jsem byla ve třetím ročníku střední školy, mě změny v rodinné situaci připravily o zájem o přijímací zkoušky na vysokou školu. Každý den jsem jen s obavami pečovala o svého otce. Uprostřed těchto těžkostí mi teta dala vzácnou knihu Zhuan Falun a brožurku s příběhy o kultivaci praktikujících Dafa.

Široké a hluboké principy Fa změnily způsob, jakým můj otec uvažoval, a napjatá atmosféra v naší rodině se postupně uvolnila a zklidnila. Nenávist a hněv, které v otci dříve přetrvávaly, postupně zmizely. Byla jsem tak vděčná, že slovy nelze vyjádřit mou vděčnost Mistrovi. Uvědomila jsem si, že právě toto je to, co jsem celý život hledala. Spolu s otcem jsme se vydali na cestu kultivace.

Dne 20. července 1999 zahájila Komunistická strana Číny (KS Číny) pronásledování Falun Dafa a mnoho lidí bylo oklamáno, takže začali na Dafa nahlížet negativně. Když mé dítě nastoupilo do základní školy, požadovalo se, aby všichni žáci vstoupili do organizace Mladých pionýrů. Manžel, který je také praktikujícím, šel za třídní učitelkou, aby jí objasnil pravdu a vysvětlil, proč naše dítě nemůže do Mladých pionýrů vstoupit. Učitelka řekla: „Respektujeme vaše osobní přesvědčení.“

Později jsem však zjistila, že naše dítě bylo izolováno. Například ho učitelé vždy posadili do poslední řady, zatímco ostatní žáci si čas od času mohli místa měnit. V jeho sešitě se také nikdy neobjevily povzbudivé poznámky od učitelů. Začal být neochotný chodit do školy.

Jednoho dne jsem ve škole dobrovolničila a pomáhala řídit dopravu před vchodem, když jsem potkala třídní učitelku. Po několika zdvořilostních větách se učitelka zmínila, že mé dítě uhodila, a při tom působila trochu rozpačitě. Odpověděla jsem jí upřímně: „Moje dítě mi o tom vůbec nic neřeklo. Jen mi sdělilo, že v poslední době nemá chuť chodit do školy. Pokud udělá něco špatného, můžete ho napomenout. Doma ho potom utěším a pomůžu mu, aby si uvědomilo, co udělalo špatně, a příště to napravilo.“

Učitelce jsem také řekla, že můj syn má laskavé srdce. „Před pár dny si všiml tří pytlů se stavebním odpadem, které ležely uprostřed silnice. Trčely z nich kusy betonu a ocelové tyče. Chodci, kola, elektrokola a zejména doručovatelé museli jet esovitě, aby se jim vyhnuli, což pro ně bylo velmi nebezpečné. Mysleli jsme si, že obchod, který se právě rekonstruuje, pytle brzy odklidí.

„Jenže když jsme šli do školy následující den, tři velké pytle tam pořád ležely a auta se jim stále vyhýbala. Syn řekl: ‚Mami, to je moc nebezpečné. Proč to tam nechali a nikdo se o to nestará? Leží to tam už od včerejška.‘

Odpověděla jsem mu: ‚Ano, i tahle situace nám připomíná, že bychom měli být ohleduplní, když něco děláme. Měli bychom přemýšlet, jestli tím, co děláme, nezpůsobíme potíže ostatním. Co kdybychom ty „velké věci“ odtáhli ke kraji silnice?‘ Nadšeně souhlasil.“

„Ty tři pytle s odpadem byly tak těžké, že nám trvalo dlouho a stálo nás to hodně sil, než se nám podařilo je odtáhnout ke krajnici. Syn měl obličej celý zrudlý a dlaně měl oteklé, rozedřené do krve. Štiplavá bolest ho nutila sykat, ale řekl: ‚Jsem rád, že jsem mohl pomoct ostatním.‘“

Pokračovala jsem: „Podobných příhod bylo už mnoho, ale nikdy jsem o nich nikomu neříkala, protože praktikující Falun Dafa vychovávají své děti podle principů Pravdivosti, Soucitu a Snášenlivosti. Každý z nás se snaží být dobrým člověkem ve svém prostředí – ať už v práci nebo v rodině. Všichni se k tomu vedeme upřímně, od srdce.“

Viděla jsem, že se učitelce zalily oči slzami. Řekla: „Kéž bych o tom všem věděla dříve.“ Byla dojata.

Na konci semestru mě učitelka navrhla na ocenění „vynikající rodič“, ale s úsměvem jsem to odmítla a řekla jí: „Jen jsem pomáhala, kde jsem mohla – třídě i škole. Nepřikládám tomu velkou důležitost. Ocenění předejte jinému rodiči.“ Učitelka však odpověděla: „Chci ho dát vám, protože si ho skutečně zasloužíte.“

Později syn nastoupil na střední školu a měl novou třídní učitelku. V té době nás často obtěžovali místní policisté a pracovníci ze správy sídliště. Místní policista byl zároveň vedoucím bezpečnosti školy. Nová třídní učitelka měla magisterský titul a byla silně ovlivněna kulturou KS Číny. Nejenže říkala nepříjemné věci, ale byla i přehnaně striktní a jednala podle stereotypů. Proto mnoho rodičů nechtělo její práci podporovat.

V té době jsem byla pod obrovským tlakem, protože zkoušky přicházely jedna za druhou. Náš domov byl sledován, místní policie nás obtěžovala a učitelka na mě dokonce podala stížnost úřadům (už dříve jsem jí objasňovala pravdu o Dafa). Přes to všechno jsem se i nadále snažila plnit všechny úkoly, které mi tato nová třídní učitelka zadávala, aniž bych si stěžovala. Chtěla jsem jí svým jednáním ukázat, že praktikující Dafa jsou dobří lidé. Po více než roce vzájemného styku se na mně začala usmívat.

Ve společnosti se děje mnoho násilných a extrémních událostí, a v Číně se staly obzvlášť rozšířenými. Nedávno došlo k jednomu takovému extrémnímu incidentu ve škole a jeden z rodičů se dokonce pokusil o pomstu, ale bez výsledku.

Třídní učitelka svolala čtyři rodiče na schůzku s ředitelem a já jsem byla mezi nimi. Během setkání byli rodiče velmi rozrušení, když o incidentu mluvili. Napjaté pohledy všech přítomných vyvolávaly nervozitu a napětí.

Řekla jsem: „Musíme se co nejvíce snažit myslet na druhé v dobrém a chránit jejich soukromí. To je projev úcty k dětem i k rodičům, kterých se incident týká. Když pocítí, že si jich vážíme, budou mít možnost zachovat si jasnou mysl a jednat rozumně. Zároveň je ale třeba zajistit dostatečná bezpečnostní opatření, aby nedošlo k problémům. Musíme jen zajistit, aby všechny kroky byly provedeny správně. Nemusíme být tak nervózní.“

Ředitel, učitelé i ostatní rodiče s tímto návrhem souhlasili. Atmosféra se uvolnila a rodiče i vedení školy se takto dokázali dohodnout.

Od té doby se na mě třídní učitelka pokaždé, když mě vidí, usmívá – a cítím, že ten úsměv vychází z hloubi jejího srdce. Změnil se i její postoj k našemu dítěti. Řekla: „Ten žák má prostě rád sport. Hlavní je, aby si dával pozor na bezpečnost.“ Někteří rodiče mi řekli: „Dokázala jste zůstat klidná a rozumná i v tak těžké situaci. Vyřešila jste to s rozvahou.“

Příbuzní, přátelé i rodiče dalších žáků za mnou často chodí, aby se mnou probrali své osobní záležitosti nebo se poradili. Všichni vědí, že praktikuji Falun Dafa, a velmi mi důvěřují. Říkají, že když něco dělám, nejsem sobecká – že jednám upřímně, s nadšením, rozvahou a že držím slovo. Často říkají, že si mě velmi váží.

Moje teta mi řekla: „Když jsi před lety začala vytrvale praktikovat Falun Dafa, myslela jsem si, že jsi pošetilá, že tě někdo oklamal a že jsi svou univerzitní vzdělanost promarnila. Ale uplynulo více než dvacet let a mezi všemi dětmi v rodině jsi právě ty ta, která má nejvíce nadhledu a moudrosti. Dobře jsi vychovala dítě i vedla rodinu. Jsi pýchou naší široké rodiny.“

Děkuji Vám, Mistře, a děkuji Dafa, že jste mi pomohli proměnit se z člověka, který byl diskriminován, v člověka, kterého si lidé váží a důvěřují mu.