Středoškolačka: Být opravdovou kultivující!

(Minghui.org) Jsem studentkou posledního ročníku střední školy. Jsem vděčná, že jsem nebyla zcela zasažena materialistickým světem. Vděčím za to prostředí, ve kterém jsem vyrůstala. Moji rodiče i babička jsou praktikující Falun Dafa a v našem domě se často setkávají i další praktikující. Od dětství jsem tak byla v kontaktu se vším, co souvisí s kultivační praxí.

Když jsem chodila na základní školu, občas jsem s rodinou studovala Fa, ale mé porozumění bylo povrchní a neuvědomovala jsem si jeho skutečný význam. Také mé vysílání spravedlivých myšlenek a cvičení byla jen sporadická. Po nástupu na druhý stupeň základní školy jsem kvůli své hravé povaze a vlivu kamarádů postupně přestala Fa studovat. Ztratila jsem také vytrvalost ve vysílání spravedlivých myšlenek a dělání cvičení. Na gymnáziu jsem se stala ještě liknavější. Časem se u mě začaly projevovat různé špatné návyky běžných lidí.

Nicméně náš soucitný Mistr mě nikdy neopustil. Neustále nade mnou bdí a vede mě, aby mě uchránil před pádem do propasti světské společnosti. Níže se podělím o své zkušenosti, které bych chtěla sdílet s Mistrem a s ostatními praktikujícími.

Přestat kouřit

Jsem člověk, který si hodně zakládá na tom, jak působí na ostatní, a nerada odmítám prosby druhých. Pamatuji si, že ve druhé polovině druhého ročníku střední školy byla naše třída přerozdělena. Moje nejlepší kamarádka skončila jinde, ale zůstaly jsme v kontaktu. Jednoho dne za mnou přišla a nabídla mi cigaretu. Odmítla jsem, ale zeptala jsem se jí, proč kouří. Odpověděla, že všichni ostatní kouří, a tak to chtěla také zkusit. Když se mě zeptala znovu, ovlivnila mě její poznámka, že „všichni ostatní kouří“. Ráda jsem šla s davem a chtěla jsem působit „moderně“, a tak jsem souhlasila. Začala jsem kouřit s ní – a rychle jsem se stala závislou.

Z jedné vykouřené cigarety za den dne se brzy staly dvě nebo tři. Maminka mi dávala dost kapesného, a tak jsem si kupovala krabičku za krabičkou a závislost se stupňovala. Moje mysl se zatemnila a úplně jsem zapomněla, že jsem kultivující. Přestala jsem studovat Fa. Jednou večer, když jsem se vrátila domů, se mě maminka zeptala, proč cítí cigaretový kouř. S pocitem viny jsem zalhala, že kouřili jiní studenti na chodbě. Nic dalšího už neřekla.

Když jsem pak ležela v posteli, vybavilo se mi Mistrovo učení ze Zhuan Falun. Uvědomila jsem si, že jako kultivující nemohu kouřit, a rozhodla jsem se přestat. Zpočátku to bylo velmi těžké, zvlášť když se znovu ozvala touha po cigaretě. Byla jsem neklidná, nedokázala se soustředit na učení a měla jsem výbušnou povahu. Věděla jsem však, že to musím překonat, a pevně jsem se ovládala, přitom jsem si opakovala: „Falun Dafa je dobrý, Pravdivost, Soucit a Snášenlivost jsou dobré.“ S Mistrovou pomocí jsem kouření úspěšně zanechala – a od té doby jsem na něj už ani nepomyslela.

Závislost na mobilním telefonu

Mobilní telefony jsou opravdu škodlivé. Po určitou dobu, ve druhém ročníku střední školy, jsem se stala posedlou japonskými anime a romány, a občas jsem sledovala videa na TikToku. Trávila jsem u toho nekonečné hodiny a pornografické i násilné scény, které se mi neustále vybavovaly v mysli, ve mně probouzely žádostivost.

Ve škole jsem přestala dávat pozor, protože jsem neustále myslela na to, co budu po vyučování sledovat. Každý den jsem trávila čas s telefonem, dívala se na pohledné chlapce nebo četla romány. Příběhy mě rozplakaly nebo rozesmály. Přestala jsem být normální a moje nálada se neustále měnila.

Jedné noci se mi zdálo o velmi pohledném chlapci, který mě držel za ruku a chtěl mě políbit. Když jsem se probudila, nepřikládala jsem tomu význam – dokonce mě to potěšilo. Dnes se za to stydím, ale tehdy jsem si vůbec neuvědomovala, kolik času mobilu věnuji. I když mi ho maminka zakazovala používat, vždycky jsem si našla výmluvu, jak svou touhu uspokojit.

Protože jsem se neprobudila k pochopení, Mistr mi dál dával náznaky. Mnohokrát se mi zdálo, že padám z vysoké budovy, a pokaždé jsem se probouzela s hrůzou. Vyprávěla jsem o tom mamince a ta řekla: „To tě Mistr napomíná. Nepřemýšlela jsi v poslední době o něčem špatném?“ V tu chvíli se mi v mysli objevilo slovo „mobil“ a všechno jsem pochopila. Musím přestat telefon používat a nenechat ho, aby mě ovládal. Zároveň jsem si uvědomila, že mám silné připoutání k žádostivosti – a že se ho musím zbavit.

Z pohledu běžných lidí je někdo, kdo se stále rozptyluje telefonem a neučí se, považován za špatného studenta. V kultivační praxi je to ještě závažnější. Pokud nedělám dobře tři věci, příliš používám telefon a nedržím se Mistrových měřítek, pak nejsem opravdovou praktikující. Tak jsem ze svého telefonu odinstalovala všechny nevhodné aplikace.

I potom se občas objevila chuť si s telefonem hrát. Věděla jsem však, že to nejsem já, ale duch posedlosti spojený s telefonem, který mě k tomu svádí. Kdykoli se taková myšlenka objevila, ihned jsem ji odstranila. A když se znovu vrátila, znovu jsem ji odstranila. Postupem času tyto myšlenky téměř zmizely. Začala jsem se soustředit na studium a mé dny se staly smysluplnými. Už jsem nebyla zmatená tak jako dřív. Děkuji Vám, Mistře, za Vaše náznaky!

Kultivace charakteru

Jednoho dne večer při samostudiu ve škole nebyla ve třídě spolužačka, se kterou jsem sdílela lavici, a tak si ke mně chtěla přisednout kamarádka Ma. Protože byl po vyučování hluk a všichni si povídali, nerozuměla jsem jí přesně. Myslela jsem si, že chce, aby si ke mně sedla jiná spolužačka jménem Ping. Tu jsem neměla moc ráda, a tak jsem, abych jí zabránila si ke mně sednout, schovala prázdnou stoličku pod stůl. Ma si však myslela, že nechci, aby si sedla ona, a rozzlobila se.

Snažila jsem se jí to vysvětlit, ale nechtěla mě poslouchat a začala se se mnou hádat. Pomyslela jsem si: „Proč se ke mně tak chová, když jsem jí to všechno vysvětlila?“ Cítila jsem se ukřivděně, ale nedala jsem to najevo. Chtěla jsem si s ní udržet dobré vztahy, a tak jsem se jí omluvila a usmířily jsme se. Uvnitř jsem se ale stále necítila v pořádku – nepřemýšlela jsem o sobě jako o kultivující.

Z tohoto incidentu jsem pochopila, že mám silnou soutěživou mentalitu a nechci si přiznat chybu. Také jsem si uvědomila, že v sobě nosím pohrdání vůči druhým – něco, čeho bych se měla zbavit. Dlouho jsem se s tím vnitřně nesmířila, a až později mi došlo, že jako kultivující se musím dívat do sebe. Opravdu jsem se za to styděla. Měla bych se vždy nejprve podívat na své vlastní nedostatky.

Jednou jsem si koupila pytlík s občerstvením a nabídla jsem trochu kamarádce Lin. Myslela jsem si, že mi také nabídne ze svého, ale neudělala to. Začala jsem se cítit dotčeně a pomyslela si: „Dala jsem ti svačinu, proč mi žádnou nedáš? Nevíš, co je vzájemnost?“

Po chvíli jsem si ale uvědomila, že je něco špatně. Nebyla to snad příležitost, jak odstranit připoutání k jídlu a chamtivost? Uvědomila jsem si, že mám silnou zálibu v jídle. Mám ráda maso a téměř každý den jsem k obědu musela mít masité jídlo – jinak jsem snědla jen málo. Z pohledu běžných lidí by to bylo vybíravé stravování, ale pro kultivujícího je to připoutání. Rozhodla jsem se ho odstranit a vzala si k srdci Mistrova slova:

„...když budete maso znovu jíst, už vám nebude tak moc chutnat. Když ho vaří doma, budete ho jíst s nimi, když ho doma nevaří, nebude vám chybět, a když ho budete jíst, už vám nebude tak moc chutnat.“ (Přednáška sedmá, Zhuan Falun)

Zdá se, že toto připoutání stále ještě odstraňuji. Není to mé pravé já a nechci, aby ve mně přetrvávalo. Chci ho zcela vymýtit a stát se opravdovou kultivující.

Toto je poprvé, co píšu článek o sdílení. Prosím laskavě poukažte na cokoli, co není správné.