Úžasná cesta zdravotní sestry s Dafa

(Minghui.org) Jsem vděčná Mistru Li Hongzhi za jeho bdělou péči v nesčetných životech, díky níž jsem v tomto životě získala Dafa. To mě probudilo z mé zmatenosti ve světském světě, umožnilo mi pochopit pravý smysl života a vydat se na cestu zpět k mému původnímu já. Umožnilo mi to žít upřímně a čestně, klidně a se sebekázní v této lidské říši.

Dafa rozšířil mé srdce a mysl

O otce jsem přišla v raném věku a vyrůstala jsem v chudobě, což formovalo můj přímočarý a tvrdohlavý charakter – soutěživý, bojovný a nesnášející nespravedlnost.

Po absolvování zdravotnické školy v devatenácti letech jsem byla přidělena do městské nemocnice. Pracovala jsem pilně a svědomitě a v průběhu let dosáhla pozoruhodných úspěchů, například jsem získala první místo v soutěži řečnických dovedností i v nemocniční soutěži ošetřovatelských dovedností.

Zároveň jsem však byla svědkem tvrdé reality: spolužáci, kteří absolvovali se mnou, byli přeřazeni na méně náročná oddělení, změnili obor nebo pokračovali ve studiu, zatímco já jsem zůstala na vytíženém a vyčerpávajícím oddělení. Tehdy nemocnice fungovaly na kolektivním systému, kde byla mzda stejná bez ohledu na objem práce.

Nejbolestivější pro mě byla účast na celoměstské soutěži ošetřovatelských dovedností v roce 1996. Prvních deset finalistů mělo automaticky postoupit, ale mě a ještě jednoho člověka vyřadili bez jakéhokoli důvodu. Výmluva byla, že naše nemocnice má příliš mnoho kvalifikovaných účastníků, takže museli dát prostor jiným nemocnicím.

Upřímně řečeno, neuměla jsem se podbízet, lichotit nebo uplácet – a odmítla jsem se to učit. Cítila jsem zášť. Dobře jsem věděla, že v této společnosti pouhá tvrdá práce nikam nevede. Když se něco pokazilo, zaplavila mě zášť a neviděla jsem žádnou naději do budoucna.

V zimě roku 1998 jsem se setkala s Dafa. Pochopila jsem princip „žádná ztráta, žádný zisk“, význam přeměny karmy a také to, že sláva, bohatství, láska, nenávist a všechny boje ve světě jsou nakonec nicotné. Měla jsem pocit, jako by se v mém srdci otevřely dveře. Začala jsem se soustředit na to, co mám dělat, a přestala jsem lpět na slávě, bohatství a citových vazbách.

V roce 2000 jsem byla vybrána na ocenění „Významná zdravotní sestra roku“ v nemocnici, ale čest mi byla odebrána a medaile vzata zpět jen proto, že praktikuji Falun Dafa. Když se vybíralo na pozici vrchní sestry, nebyla jsem ani způsobilá k počátečnímu výběru.

Mnozí mě litovali a říkali: „Kdybys nepraktikovala Falun Dafa, dávno bys byla vrchní sestrou. Čím jsi horší než oni?“ Jen jsem se tomu usmála a pokračovala v práci jako obvykle. Někteří říkají, že jsem ztratila iluze o světě, ale já vím, že to Dafa rozšířil mou mysl a učinil mě lhostejnou k ziskům a ztrátám. Sláva a bohatství se nedají srovnat s příležitostí získat v tomto životě Dafa!

Má pověst poctivosti

Jako zdravotní sestra jsem často čelila situacím, kdy bylo běžné poskytnout rodinným příslušníkům či přátelům injekční stříkačky, infuzní vaky nebo jiné zdravotnické potřeby. V počátcích, ještě před reformou zdravotního pojištění, bylo považováno za normální čerpat běžné léky, jako jsou ty proti bolesti hlavy či nachlazení, z účtů pacientů hrazených z veřejných prostředků.

Po začátku studia Fa jsem pochopila princip „žádná ztráta, žádný zisk“ a s těmito zvyklostmi jsem přirozeně skončila. Pokud někdy došlo v práci k chybě a došlo k poškození léků – bez ohledu na jejich cenu – tiše jsem je nahradila z vlastních peněz. Nedovolím, aby pacienti utrpěli jakoukoli ztrátu.

Dvakrát se stalo, že pacient dal každému členovi oddělení dárkovou kartu v hodnotě 200 jüanů. Co jsem měla udělat? Vrátit ji se zdálo nevhodné, a tak jsem šla na přijímací kancelář a zaplatila pacientovu nemocniční zálohu. Když jsem pak odevzdala účtenku rodině pacienta, řekla jsem jim: „Praktikuji Falun Dafa a nemohu tyto peníze přijmout, ale budu se o pacienta starat jako o člena rodiny.“ Rodina byla hluboce dojata a řekla: „Opravdu jste dobrá žačka svého Mistra.“

Jednou jedna příbuzná dlouhodobého pacienta tvrdila, že jí z kabelky zmizelo pět set jüanů. Ptali jsme se, jak je to možné, když kabelku měla u sebe a seděla hned vedle. Tehdy mi hlavní sestra řekla: „Nechci tě ranit, ale ona podezřívala tebe, protože jsi byla jediná v zadní místnosti.“ Bylo to pro mě naprosté ponížení.

Hlavní sestra té rodině řekla: „Dám za ni ruku do ohně – nejenže by vám nikdy nic neukradla, ona by si nevzala ani peníze, které byste jí sami dali! Nevezme si ani balíček vatových tamponů z oddělení. Myslíte, že by ukradla vaše peníze?!“ Nejprve jsem cítila zášť kvůli falešnému obvinění. Ale když jsem si vzpomněla na Mistrovo učení, brala jsem to jako příležitost ke zlepšení svého charakteru. Chovala jsem se, jako by se nic nestalo, a dál jsem se k té ženě chovala stejně laskavě jako dřív.

Jednou vedoucí oddělení viděla mého manžela kupovat líh v lékárně a poznamenala: „Proč si to prostě nevzal od své ženy z oddělení? Proč utrácíte vlastní peníze?“ Můj manžel odpověděl: „Na ni se nemůžu spolehnout. Nevezme domů ani balíček vatových tamponů – jak bych mohl čekat, že mi donese líh?“ Vedoucí oddělení pak řekla: „Příště, když něco budete potřebovat, řekněte mi to. Já vám to seženu.“

Později jsem odešla z klinické práce a stala se správkyní logistiky. Sklad obsahoval velké množství položek – některé neevidované, jiné v přebytku – například baterie, čisticí prostředky, klíče, zámky, nářadí, sešívačky a další. Všechny tyto věci jsou užitečné v běžném životě i v podnikání, přesto jsem si nikdy nic nevzala. Chápu učení Fa o tom, že „žádná ztráta, žádný zisk“ a že všechno musí být zaplaceno, pokud ne penězi, tak ctností.

Během roku se obalové krabice prodaly za více než sto jüanů. Tyto peníze jsem odevzdala vedoucí oddělení. Nejprve je nechtěla přijmout a říkala, ať si je nechám. Vysvětlila jsem jí, že patří všem v oddělení a že si je nemůžu vzít.

Orientace v komplikovaných rodinných vztazích

Moje rodinná situace byla dost složitá. Moje matka byla třetí manželkou mého otce a porodila mě a mého bratra. Když mi bylo osm, otec zemřel. V očích mých nevlastních sourozenců tato rodina přestala existovat. Po léta jsme žili odděleně a bez kontaktu. Ani když se moji nevlastní sourozenci vraceli z jiných měst navštívit našeho strýce, nepřišli za matkou, natož aby jí poskytli nějakou finanční podporu.

Můj jediný vlastní bratr nikdy neměl stálou práci. Po rozvodu žil z matčina malého vdovského důchodu. Tvrdil, že pracuje, ale ve skutečnosti chodil matku každých pár dní žádat o peníze. Když se náš dům měl bourat, vzala jsem matku k sobě.

Má rozvedená švagrová, rozhořčená kvůli situaci s bydlením, na matku křičela po telefonu. Když ale její příbuzný onemocněl, přišla za mnou pro pomoc. Přes všechny staré křivdy jsem jí vyšla vstříc. Z pocitu viny mi pak vysvětlovala: „Kdyby nebylo tvého bratra, docela dobře bych vycházela s tebou i s tvojí mámou.“

Když se můj synovec ženil v jiném městě, přijela jsem mu pomoci oslavit jeho významný den. Když se mu narodilo dítě, pogratulovala jsem mu a přinesla dárky. Můj druhý bratr přišel o peníze na rybí farmě a neměl ani na krmivo, tak jsem mu pomohla překlenout těžké období. Moji bratři i švagrové cítili, že jsem jako jejich nejmladší sestra dokázala něco, co oni sami nedokázali, a byli přesvědčeni, že jsem bez výhrad.

Švagrová se stále cítila trochu provinile, že před lety nepomohla mému manželovi, když od nich chtěl půjčit peníze na podnikání, a litovala tehdejšího chování. Řekla jsem jí: „To už je minulost. Teď se mi daří dobře.“ Povídala jsem jim pravdu o Falun Dafa a pomohla jim vystoupit z Komunistické strany Číny (KS Číny).

Jak můj tchán stárnul, s manželem jsme ho navštěvovali téměř každý týden. Kupovali jsme mu jeho oblíbená jídla a ze strachu, aby v zimě nenastydl, jsme mu pořizovali péřové kabáty a kalhoty. Švagrová mi několikrát řekla: „Sestřičko, jak to děláš, že tak dobře nakupuješ? Táta vždycky říká, že přesně víš, co má rád. Kabát, co jsi mi koupila, je tak teplý a lehký…“

Tchán trpěl problémy s močením, které se občas zhoršily. Často také chytal nachlazení. Ať byla denní či noční doba, pokaždé jsme ho s manželem rychle odvezli do nemocnice. Manžel mě chválil: „Miláčku, jsi čím dál lepší. Kdykoli tatínek onemocní, jsi to ty, kdo se o něj stará. Pokaždé, když jsme za ním šli, byla jsi to ty, kdo myslel na to, co mu koupit a co je pro něj dobré. Projevuješ víc synovské péče než já sám.“

Jednou tchán uklouzl ve vaně, poranil si záda a stále plakal bolestí. Tu noc jsme s ním zůstali. Řekla jsem mu: „Tati, dovol mi, abych ti četla. Poslech Fa ti zmírní bolest.“ A tak jsem mu četla Zhuan Falun.

Zůstali jsme u něj přes deset dní a on vyslechl celou knihu. Zeptala jsem se ho, zda tomu rozuměl, a on řekl, že ano. Když jsem četla, tiše naslouchal a už nikdy neplakal. Moje teta, která se k praxi dříve stavěla vlažně, tentokrát také knihu četla a dokonce se mnou cvičila, i když to dlouho nevydržela.

Na jaře roku 2023 tchán prodělal další mrtvici. V té době byla přísná opatření kvůli covidu-19 a žádné výjimky se nepřipouštěly. Jeho stav se během hospitalizace zhoršil. Manžel, kterému už bylo přes šedesát, u něj týden nepřetržitě seděl u lůžka. Nakonec jsme se rozhodli vzít ho domů.

Po převezení domů jsem postupovala podle nemocničního léčebného plánu: nakupovala léky, podávala infuze, odsávala hleny a často ho polohovala v posteli. Při péči o tchána jsem na něj stále mluvila – a on se zázračně probral. Protože nemohl jíst sám, krmila jsem ho rozmixovanou stravou přes nasogastrickou sondu. Domů mohli přijet i manželovi sourozenci a všichni jsme se kolem něj sešli, abychom společně naplnili synovskou povinnost naposledy.

Po asi deseti dnech tchán pokojně zemřel. Manžel mi řekl: „Miláčku, nemůžu ti dost poděkovat za všechno, co jsi pro tátu udělala. Děsil se, že zemře mimo domov. Ty jsi mu splnila přání, aby mohl odejít doma, a za to ti nedokážu najít slova…“

Upřímně, kdybych se nenaučila Falun Dafa a kdyby nás Mistr neučil myslet nejdříve na druhé, s mou povahou bych nikdy nepřivedla na práh smrti nemocného člověka do vlastního domu. Když jsme se s manželem brali, jeho rodiče po nás chtěli, abychom převzali jejich finanční břemena a dluhy, což mě málem dohnalo k rozvodu. Můj dům byl půl hodiny cesty na kole od jejich domu, a přesto jsem k nim půl roku nevkročila. Dokonce jsem vynechala svatbu své švagrové… Byl to Falun Dafa, co mě proměnil.

Přinášení krásy Dafa těm, kdo mají předurčený vztah

Jednoho dne mě kolegyně z práce požádala, abych pomohla zavést výživovou sondu pacientce doma. Pacientkou byla starší žena, která byla ochrnutá a upoutaná na lůžko. Pro ni i rodinu bylo příliš obtížné jet do nemocnice, a tak si domluvili, že někdo přijde přímo do jejich domu.

Kolegyně, která mě o pomoc požádala, sondu zavést nedokázala, a tak se obrátili na mě. Zpočátku mi rodina příliš nedůvěřovala, jejich slova i tón byly plné pochybností. Protože jsem tam už byla, nezabývala jsem se jejich přístupem a řekla, že to zkusím. Když jsem sondu úspěšně zavedla, postoj celé rodiny se okamžitě změnil.

Naléhali, že mi musí dát sto jüanů, naznačovali, že to je obvyklá částka. Teprve tehdy jsem pochopila, že šlo o platbu za domácí službu. Tato rodina nebyla příbuzná mé kolegyně ani přátelé, byla to čistě dohoda o placené službě. Usmála jsem se a odmítla. Pomyslela jsem si, že tito lidé se mnou pravděpodobně mají předurčený vztah, a proto jsem jim všem pověděla pravdu o Falun Dafa.

Tato rodina si velmi cení mých dovedností i charakteru a vložila do mě důvěru. Pokaždé, když je potřeba sondu vyměnit, zavolají mě – a já přijdu, ať prší, nebo svítí slunce.

Jednou, o čínském Novém roce, mě dva mladí muži z jejich rodiny, kteří přijeli domů na svátky, odvezli autem zpět. Cestou se mi podařilo jim pomoci vystoupit z Komunistické strany Číny.

Ačkoli tyto návštěvy někdy zabraly dost času, právě díky nim jsem mohla navázat spojení, sdílet pravdu o Falun Dafa a přinášet krásu Pravdivosti, Soucitu a Snášenlivosti těm, kdo byli předurčeni ji slyšet. To naplnilo mé srdce radostí.

Praktikuji Falun Dafa více než dvacet let, od svých třiceti do raných šedesáti let. Dnes se těším pevnému zdraví, vnitřnímu klidu a štěstí, harmonické rodině, mám kde bydlet a mám auto, kterým mohu jezdit. Nesoutěžím o slávu či zisk, zůstávám klidná tváří v tvář ztrátám i ziskům, nezabývám se chybami druhých, a při konfliktech se dívám do sebe.

Tím, že jsem v tomto životě získala Dafa, jsem překročila své dřívější já – obyčejného člověka hledajícího jen světské potěšení – a stala se praktikující Dafa, která ztělesňuje Pravdivost, Soucit a Snášenlivost. Mé srdce přetéká štěstím a spokojeností, a naplňuje mě hluboká vděčnost Mistrovi!