Nejlepší dva roky mého života

(Minghui.org) Měla jsem to štěstí začít praktikovat Falun Dafa v roce 1997. V té době jsem zoufale hledala způsob, jak zlepšit své špatné zdraví.

Můj otec nebyl v mém dětství přítomen a matka mě vychovávala sama. Protože musela pracovat, často jsem trpěla hladem, a když jídlo bylo, jedla jsem zase příliš. To mi už od útlého věku způsobilo potíže se žaludkem. Později jsem onemocněla lymfatickou tuberkulózou, kvůli níž mě matka odvedla do nemocnice na půlroční léčbu penicilinem a streptomycinem. Ta nakonec poškodila můj sluch.

Když jsem nastoupila do základní školy, chtěla jsem se zúčastnit školního sportovního klání, ale učitel mi to nedovolil, protože jsem byla příliš slabá a báli se o mé zdraví. Na druhém stupni se u mě rozvinula těžká neurastenie a začala jsem brát různé „posilující“ léky na mozek a ledviny. Před každou zkouškou jsem musela pít zvláštní tonikum, jinak bych nebyla schopná se soustředit. Jednou jsem byla tak slabá, že jsem nedokázala ani udržet hůlky.

Matka mě začala brát na různá cvičení a kroužky tělesné výchovy, ale mé zdraví se dál zhoršovalo. Dokonce jsem začala trpět spánkovou paralýzou. V prvním pololetí posledního ročníku střední školy jsem pocítila ostrou bolest na levé straně podbřišku. Střeva se mi zanítila a dostala jsem chronický průjem, který se nedařilo zastavit. Každé ráno jsem chodila do školy a odpoledne do nemocnice na infuze. Navštěvovala jsem mnoho lékařů a po šesti měsících průjem konečně ustal.

V dalším pololetí se bolest přesunula na pravou stranu podbřišku. Opět to samé – škola dopoledne, infuze odpoledne – ale bolest nepřestávala. V květnu mi nakonec odstranili slepé střevo. Kvůli dlouhodobým infuzím se mi však křehké cévy poškodily natolik, že mi po operaci začalo krvácení do jednoho oka.

Během tří dnů přijímacích zkoušek na vysokou školu v červenci jsem dopoledne skládala testy a odpoledne chodila na infuze. Třásla jsem se zimou, ale přitom jsem si musela kapesníkem utírat pot z čela. Kvůli svému špatnému zdravotnímu stavu jsem zkoušky neudělala. Následující rok jsem je skládala znovu a tentokrát jsem uspěla. Když jsem v devatenácti letech nastoupila na univerzitu, vážila jsem jen 37 kilogramů a přemýšlela jsem, jestli se vůbec dožiji promoce. Vzhledem ke svému chatrnému zdraví jsem si kladla otázku, jak vůbec budu po škole pracovat. Moje budoucnost se zdála beznadějná.

Na vysoké škole se o mém stavu dozvěděl jeden známý z mé rodné vesnice a seznámil mě s Falun Dafa. Řekl mi: „Začni čtením knihy Zhuan Falun. Pokud budeš mít otázky, zeptej se asistenta, a pak se rozhodni, jestli chceš pokračovat.“ Souhlasila jsem a začala knihu číst, přičemž jsem si zapisovala všechny otázky, které mě napadly. Po přečtení prvních tří přednášek jsem jich měla spoustu, ale když jsem dočetla čtvrtou, všechny mé otázky byly zodpovězeny.

Den poté, co jsem začala cvičit na cvičebním místě, se mi udělaly boule v očích. Zeptala jsem se asistenta, co to znamená, a on řekl: „To je dobré znamení. Znamená to, že na tebe dohlíží Mistr Li.“ Byla jsem zmatená a ptala se sama sebe: „Jak můžu poznat, že na mě Mistr skutečně dohlíží?“ Krátce poté jsem dostala horečku a zeptala se asistenta, jestli se mohu vykoupat. V létě je na jihu Číny velmi vlhko, a tak se lidé běžně denně sprchují studenou vodou. Asistent odpověděl, že ano. Pochybovala jsem – „Můžu se sprchovat s horečkou? Nezhorší se to?“ – ale nakonec jsem se neochotně osprchovala. Následující den horečka zmizela. Byla jsem ohromená!

Po měsíci praktikování se mi krátkozrakost zmenšila z 600–700 dioptrií na 400–500. Oční optik byl v šoku a řekl: „Nikdy jsem neviděl, aby se někomu snížil počet dioptrií!“ Praktikující, který začal praktikovat spolu se mnou a také měl brýle na krátkozrakost, je už brzy vůbec nepotřeboval. Zato můj vrstevník z vesnice, který se mnou nastoupil na univerzitu a měl podobnou oční vadu, měl po promoci dioptrie zvýšené až na 1000.

Jednou, když jsem jela vlakem domů na prázdniny, jsem zvracela velké množství černé tekutiny. Od té doby mě přestala trápit nevolnost z jízdy a výrazně se mi zlepšily žaludeční potíže. Dříve jsem nemohla pít před jídlem ani během něj, protože jsem se hned cítila plná a nedojedla jsem. Když jsem se napila po jídle, rozbolel mě žaludek. Neustále jsem měla pocit, že se nemohu narovnat, jako by mě žaludek táhl dolů. Teď se ale cítím, jako by se můj žaludek proměnil v pružný měšec – nevadí mu ani to, když jím málo, ani když se najím víc.

Moje neurastenie se také zlepšila. Dnes usínám téměř okamžitě, někdy dokonce beze snů – něco, co jsem si dříve vůbec nedokázala představit. Předtím jsem trpěla také chronickou rýmou, gynekologickými potížemi a bolestmi kloubů. Po začátku praktikování Falun Dafa všechny tyto potíže zmizely a já poprvé v životě pocítila, co znamená být skutečně zdravá!

Kromě výrazného zlepšení fyzického zdraví se proměnilo i mé smýšlení. Předtím jsem byla vznětlivá a úzkoprsá. Moje matka mi často říkávala: „Nesoustřeď se pořád jen na chyby druhých, zkus si všímat jejich předností.“ Když jsem začala kultivovat podle Dafa, začala jsem naopak připomínat matce: „Nehledej u ostatních chyby, ale všímej si jejich dobrých stránek.“

Po celou dobu na vysoké škole mi praktikování Dafa přinášelo hluboký pocit naplnění. Později jsem pochopila, že důvod, proč jsem se cítila tak dobře, spočíval v tom, že jsem mohla praktikovat spolu s ostatními, učit se principům Dafa, myslet na druhé, jednat laskavě a poznávat skutečnou radost z pomoci ostatním.

Roky 1997 až 1999 byly nejkrásnějšími dvěma lety mého života. Byli jsme ponořeni do krásy praktikování Falun Dafa, naše těla i mysl se neustále pozvedaly. Cítila jsem nepopsatelný pocit vděčnosti a radosti.