Zázračný účinek spravedlivých myšlenek

(Minghui.org) Když jsem v roce 1998 začala praktikovat Falun Dafa, mé porozumění kultivaci bylo poměrně povrchní. Věděla jsem jen, že je Dafa dobrý, Mistr je dobrý a že mám Dafa podporovat.

O rok později začala Komunistická strana Číny (KS Číny) pronásledovat Falun Dafa a pomlouvat Mistra. Odjela jsem do Pekingu apelovat za právo praktikovat a byla jsem odsouzena ke dvěma letům v pracovním táboře. Postoj všech praktikujících v táboře byl jasný: neuposlechnout žádné příkazy, rozkazy, ani nařízení; neodpovídat při každodenním přezkušování jmen ani nerecitovat vězeňský řád. Pokračovali jsme ve studiu Fa a v provádění cvičení.

Protože mé porozumění Fa bylo tehdy ještě mělké, snášela jsem pronásledování, ale nepodřídila jsem se požadavkům dozorců, a proto jsem mnoho vytrpěla. Postupně jsem se během těchto zkoušek osvítila a prohloubila své pochopení. Když byly mé spravedlivé myšlenky silné a v souladu s Fa, mé okolnosti se okamžitě zlepšily. Živě si pamatuji následující tři události.

Spravedlivé myšlenky zastavily mučení

Jednoho rána kolem osmé hodiny mě dozorce přistihl při čtení Fa a knihu mi vytrhl z rukou. Pokusila jsem se ji získat zpět, ale nepodařilo se mi to. Strážný pak přikázal jiné vězeňkyni, aby mě pověsila. Svázali mi ruce za zády a zavěsili mě za trubku topení nad okenní rám tak, že se mé prsty na nohou sotva dotýkaly podlahy.

Z bolesti jsem se potila a slzy mi stékaly po tváři, až vytvořily kaluž na zemi. Asi po půl hodině mi jedna laskavá spoluvězeňkyně, když se nikdo nedíval, provaz trochu povolila, takže se větší část mých chodidel dotýkala země. To ulehčilo váhu na pažích a bolest částečně zmírnilo.

Celé dopoledne kapitán a dozorci neustále přicházeli a odcházeli, pohlédli na mě a beze slova zase odešli. Tiše jsem to snášela a měla jsem pocit, že jsem statečná. K poledni se stráže buď vystřídaly, nebo odešly na oběd. Nikdo si mě nevšímal ani mě nerozvázal. Zůstala jen jedna spoluvězeňkyně, ostatní odešly jíst.

Postupně jsem si uvědomila: neměla bych to jen pasivně vydržet. Studovat Fa a cvičit je mé právo. Jsou to oni, kdo mě pronásledují, a já musím mluvit s vedoucím oddělení.

Krátce po jedné hodině odpoledne se stráže vrátily. Vstoupil vedoucí oddělení zodpovědný za pronásledování praktikujících Falun Dafa. Když mě uviděl viset, nic neřekl a otočil se, že odejde. Byla jsem překvapená a teprve po jeho odchodu jsem se vzpamatovala.

Okamžitě jsem zavolala: „Vedoucí, potřebuji s vámi mluvit.“ Okamžitě se vrátil a přikázal, aby mě rozvázali. Zeptal se mě: „Jedla jste? Pokud ne, běžte se najíst – jídlo už chladne. Až dojíte, přijďte do kanceláře.“ Po obědě jsem šla do jeho kanceláře a vysvětlila mu, proč je pronásledování praktikujících špatné. I když se mu to zřejmě nechtělo poslouchat, přesto mě vyslechl. A tím celá záležitost skončila.

Poté jsem pochopila, že jakmile se mé myšlenky dostaly do souladu s Fa, Mistr mi pomohl a situace se úplně změnila.

Zmizení svrabu

V pracovním táboře se u mnoha praktikujících objevil svrab – někteří měli suchý, jiní hnisavý. I já jsem dostala hnisavý svrab a levá ruka byla horší než pravá. Zpočátku jsem to nebrala vážně a říkala si: „Nebojím se tě, co vlastně jsi?“ Pokračovala jsem ve svých každodenních úkolech a nepožádala jsem ostatní praktikující, aby mi pomohli s praním nebo jinými pracemi.

Svrab byl ale nesnesitelně svědivý a pokrýval mi celé ruce. Jedno místo se zahojilo, jiné se znovu rozšířilo; jakmile se jeden flíček ztratil, objevil se další. Někdy jsem mohla roztoče vidět pouhým okem – drobné černé tečky pod kůží. Pohybovaly se, zavrtávaly se do záhybů dlaní a tvořily tunýlky. Někdy jsem je jehlou vypíchla – byly to malé bílé tečky – a rozmačkala. Moje ruce se nikdy úplně nezhojily a začalo mi to vadit.

Jednoho dne jsem se podívala na levou ruku a pomyslela si: „Proč se nechceš uzdravit? Jsem kultivující a energie, kterou jsem si vypěstovala, by měla dokázat tyto zlé věci odehnat!“ V tu chvíli – doslova v jediném okamžiku – hnisavé vředy na mé levé ruce zmizely a kůže byla znovu hladká!

Byla jsem tím ohromená a rozplakala se. Hnisavé rány, které mě trápily celé měsíce, zmizely v okamžiku. Bylo to opravdu zázračné! Později jsem pochopila, že mi pomohl Mistr. Uvědomila jsem si, že když má praktikující silné a čisté spravedlivé myšlenky, dokáže skutečně odstranit zlo. To je síla, kterou nám Mistr propůjčil – síla rozptylovat zlo. Děkuji Vám, Mistře!

Odstranění zlého plánu

Když jsem byla pronásledována v pracovním táboře, mé dítě ještě chodilo na základní školu a také bylo vystaveno pronásledování ze strany pracovníků místního úřadu veřejné bezpečnosti, Úřadu 610 a školy. Nutili ho podepsat dokumenty a napsat prohlášení, že nebude praktikovat Falun Dafa. Vedení školy a třídní učitel si ho často zvali na pohovory. Dítě bylo vyloučeno z výuky a pod tlakem, aby se Dafa vzdalo.

Aby mě donutili „transformovat se“, spolupracovala místní policie se školou a nechávala dítě ve škole zadržovat až do pozdního večera. Nutili ho napsat mi dopis, který měli místní policisté doručit při své návštěvě tábora. Učitelé diktovali obsah dopisu – vyjadřovali v něm touhu mého dítěte mě vidět, žádost, abych se vzdala praxe a vrátila se domů, a podobně.

Protože praktikující Falun Dafa věznění v pracovních táborech nesmějí dostávat osobní dopisy z domova, když tento dopis dorazil, vedoucí oddělení ho zabavil jako něco cenného. Domníval se, že dopis by mohl mít významný vliv. Odnesl ho do mé pracovní skupiny a přikázal jednomu dozorci, aby ho přečetl nahlas. Řekl mi, abych si po přečtení dopis promyslela a pak mu ho vrátila.

Dozorce začal číst, ale po pár větách se rozplakal a nemohl pokračovat. Tak čtení převzala vězeňkyně – i ta se po chvíli rozplakala. Když dočetla, plakali téměř všichni, včetně mnoha praktikujících. Sama jsem měla slzy na krajíčku.

Najednou jsem se vzpamatovala: co se to děje? Bylo jasné, že KS Číny se snaží využít rodinných pout, aby mě donutila vzdát se praxe! Jakmile jsem si to uvědomila, mé slzy se zastavily.

Po přečtení mi dozorce dopis podal. Okamžitě jsem ho roztrhala a vyhodila. Dozorce zůstal v šoku: „Proč jste ho roztrhala? Kapitán vám přikázal, abyste mu ho vrátila!“ Odpověděla jsem: „Je to můj dopis, takže rozhodnu já, co s ním udělám.“

Díky spravedlivým myšlenkám jsem dokázala zmařit pokus KS Číny využít rodinných pout k mému pronásledování, a o dopisu už nikdy nemluvili.

Své dítě jsem velmi postrádala a potají jsem dlouho plakala, ale nedovolila jsem, aby KS Číny zneužila mé emoce.

Když se ohlédnu za více než dvaceti lety zkoušek a utrpení, vidím, že praktikující Falun Dafa pod vedením našeho váženého Mistra neustále postupovali vpřed a překonali každou překážku. Toto obrovské pronásledování zničilo nespočet vnímajících bytostí – kolik toho náš soucitný Mistr musel snést, aby je zachránil!

V krátkém čase, který zbývá do ukončení nápravy Fa, vysílejme ty nejsilnější a nejčistší spravedlivé myšlenky a s nekonečnou mocí, kterou nám propůjčil Mistr, rozptylme tuto poslední temnotu!