Mladá praktikující: Jak jsem se postupně zbavovala připoutání k žádostivosti

(Minghui.org) V průběhu lidského života jsem si uvědomila, že jednotlivé etapy s sebou často přinášejí různé zkoušky, které je třeba v kultivaci překonat. U starších praktikujících to může být připoutání k pohodlí a vnoučatům; u lidí středního věku mohou zkoušky souviset spíše s prací, manželem či rodinou. Pro mladé praktikující je však jednou z nejčastějších zkoušek připoutání k žádostivosti a romantickým vztahům.

Po mnoho let pro mě právě toto připoutání představovalo obrovskou překážku na cestě kultivace. Kvůli němu jsem udělala chyby a dopustila se věcí, kterých dnes hluboce lituji. Teprve s pomocí spolupraktikujících, intenzivnějším a vytrvalým studiem Fa a díky neustálému vedení a soucitu Mistra jsem toto připoutání dokázala překonat.

V poslední době jsem slyšela, že někteří mladí praktikující s tímto připoutáním bojují a dokonce se kvůli němu dostávají do obtížných situací. Ráda bych proto sdílela své porozumění na základě vlastních zkušeností v naději, že to může ostatním pomoci vyhnout se stejné cestě, jakou jsem prošla já.

Moje mylné pochopení výroku „Mladí kultivující stále ještě mají založit rodinu“

Stejně jako mnoho jiných mladých praktikujících jsem vyrůstala se studiem Zhuan Falun. Věděla jsem, co Mistr říká v Přednášce šesté o žádostivosti a démonech, a chápala jsem tedy, že žádostivost je pro kultivujícího špatná věc. Zároveň jsem ale dlouho cítila, že to neumím sladit s výrokem Mistra:

„Mladí kultivující stále ještě mají založit rodinu.“ (Přednáška šestá, Zhuan Falun).

Po dlouhou dobu jsem své připoutání k žádostivosti omlouvala právě tímto výrokem – že „mladí kultivující stále ještě mají založit rodinu“. Mylně jsem si myslela, že pokud má člověk rodinu založit, není špatné přemýšlet o vztazích nebo o potenciálních partnerech. Jak bych přece mohla založit rodinu, kdybych o těchto věcech vůbec nepřemýšlela?

Tento způsob uvažování se projevil nejvíce na střední a vysoké škole. Ve srovnání s mnoha vrstevníky, kteří vstupovali do předmanželských vztahů, jsem si říkala, že si vedu vlastně docela dobře. Myslela jsem si, že když si najdu vhodného partnera a budu jen trvat na tom, že počkám až do manželství, bude to v pořádku. Ve skutečnosti se mé myšlení už tehdy značně odchýlilo od úrovně kultivující. Byla jsem zaujatá svým vzhledem, příliš jsem sledovala, jak působím na opačné pohlaví, a byla jsem citlivá i na letmé pohledy druhých. Někdy jsem dokonce snila o spolužácích, se kterými jsem nikdy ani nemluvila. Četla jsem romantické romány a poslouchala milostné písně. V podstatě jsem se jen snažila dělat naprosté minimum, abych se ještě mohla považovat za praktikující.

S pomocí starších praktikujících jsem nakonec pochopila, že moje chápání výroku „mladí kultivující stále ještě mají založit rodinu“ bylo neúplné. V Zhuan Falun Mistr totiž jasně vysvětluje, proč by si mladí praktikující měli rodiny skutečně zakládat.

Ve Vyučování Fa na Fa konferenci ve Švýcarsku Mistr tento bod rozvádí ještě podrobněji:

„Řekli jsme, že bychom měli kultivovat, zatímco se do co největší míry přizpůsobujeme obyčejným lidem. Jsou teď desítky milionů mladých učedníků, kteří kultivují. Kdyby se žádný z nich neoženil nebo nevdala a neměl děti, nebyla by to forma poškozování běžné lidské společnosti? Přinejmenším vám mohu říci, že byste se ve své kultivaci nepřizpůsobili cestě obyčejné lidské společnosti. Ale jsou také lidé, kteří říkají: „Já se v tomto životě prostě ženit nechci. Už jsem se rozhodl.“ Nejsem ani proti tomu. Můžete tak kultivovat. Pokud to nezpůsobí nějaké dodatečné břemeno nebo problémy ve vašem životě nebo v jiných ohledech, nic s tím neudělám.“ (Vyučování Fa na Fa konferenci ve Švýcarsku, 1998)

Z toho vyplývá, že rodinu nezakládáme proto, abychom si užívali lidský život, ale proto, abychom nenarušili běžné společenské normy, zatímco stále více lidí praktikuje Falun Dafa. Stejně jako v jiných oblastech našeho života – v přátelství, práci či těžkostech, které potkáváme – i založení rodiny je jen další příležitostí k tomu, abychom se setkali se zkouškami, které nám pomohou zlepšit náš charakter. Naše kultivační cesta klade důraz na kultivaci v rámci běžného lidského života. Jinými slovy, založení rodiny (nebo také nezaložení) je jen jedním z aspektů cesty, kterou pro nás Mistr uspořádal. Není to nic, po čem bychom měli toužit nebo k čemu bychom se měli připoutávat.

Z jiného úhlu pohledu také chápu, že pokud člověk založí rodinu a zvládá vztahy podle standardů Fa, může to být příležitost k potvrzování Fa v běžné společnosti. Je to možnost ukázat lidem, že principy Falun Dafa jsou dobré, pomáhají žít lépe a mohou inspirovat ostatní, aby se navrátili k mravnosti a tradičním hodnotám.

Po tomto pochopení jsem dokázala mnohem účinněji čelit připoutání k žádostivosti. Dříve, když mě sužovalo a věděla jsem, že je to špatné, snažila jsem se ho odmítnout, ale nešlo to. Připoutání si stále nacházelo výmluvu v myšlence, že „mladí kultivující stále ještě mají založit rodinu“, a tím si ospravedlňovalo svou existenci. Teď, když tato výmluva odpadla díky hlubšímu pochopení Fa, mohla jsem toto připoutání odstraňovat s mnohem větší jistotou.

Naučit se nenechat se unášet fantaziemi

Ačkoli se můj boj s připoutáním k žádostivosti po správném pochopení významu slov „mladí kultivující stále ještě mají založit rodinu“ výrazně zlepšil, zdaleka ještě neskončil. Vyvrcholilo to jedno léto, když jsem nastoupila na stáž v jednom z projektů Dafa.

V té době jsem se rozhodla, že pokud bych se někdy měla vdát, uvažovala bych pouze o praktikujícím. V projektu bylo shodou okolností mnoho mladých praktikujících. Bylo to poprvé, co jsem se setkala s tolika mladými praktikujícími na jednom místě, a přirozeně jsem při práci přicházela do kontaktu i s praktikujícími opačného pohlaví.

Jeden kolega, se kterým jsem často spolupracovala, na mě zapůsobil zvlášť – občas jsme pracovali jen ve dvou. Postupem času jsem si všimla, že máme podobné povahové rysy a díváme se na věci podobně. Často mě napadalo, zda to není člověk, kterého mi Mistr určil jako druhou polovinu. Protože jsem si myslela, že takový vztah je „povolený“, začala jsem znovu podléhat svým starým zvykům. Ve volných chvílích jsem na něj často myslela a snila o tom, jaké by to bylo, kdybychom byli spolu. Čím víc jsem o tom přemýšlela, tím víc jsem se utvrzovala, že on musí cítit totéž. Dokonce jsem se o tom zmiňovala před přáteli, kteří nepraktikovali, a hledala u nich potvrzení, že má o mě zájem. Každá jeho zpráva nebo zmínka mě dokázala rozrušit i nadchnout.

Zůstali jsme v pracovním kontaktu i po skončení mé stáže a často jsme si psali, ale on nikdy nereagoval tak, jak jsem si přála. Byla jsem střídavě nadšená a zklamaná, mé emoce neustále kolísaly kvůli té nejisté situaci. Po několika měsících takového vnitřního zmatku jsem se rozhodla svěřit jednomu našemu společnému příteli – a tehdy jsem se dozvěděla, že už delší dobu má přítelkyni.

Začala jsem se dívat do sebe a hledat, kde jsem udělala chybu. Uvědomila jsem si, že jsem se na tento vztah příliš upnula a nedokázala jsem situaci vnímat racionálně. Celou dobu jsem se nechávala unášet vlastními představami a fantaziemi – stav, který u kultivujícího vůbec nemá být.

„Myšlenková karma se většinou projevuje jako zaobírání se výplody fantazie anebo oddávání se představám, což jsou všechno lidské připoutanosti. Většinu času jsou to divoké myšlenky o chtění získat věci, které uspokojují touhy člověka, věci, které člověk chce, ale nemůže získat. Proto se nazývají „přebytečné myšlenky“, myšlenky, které jsou neužitečné, zbytečné. (Učitel se směje) To je ten význam.“ (“Vyučování Zákona na konferenci Dafa v Západním USA, 2004, Učení Fa na konferencích V)

Později v téže přednášce Mistr odpovídá studentovi, který se ptal na připoutání k žádostivosti:

„Všichni ti, kteří neodstraní tuto připoutanost a pokoušejí se najít výmluvy, aby ospravedlnili své chování jen podvádějí sami sebe – neudělal jsem pro vás žádná zvláštní uspořádání.“ (“Vyučování Zákona na konferenci Dafa v Západním USA, 2004, Učení Fa na konferencích V)

Bylo zřejmé, že Mistr by nikdy nenaplánoval cestu, která by podporovala takové fantazie a myšlenkovou karmu. Kdybych se na situaci podívala racionálně, dokázala bych si to uvědomit a ušetřit si trapnost. A i kdybychom skutečně měli být určeni jeden pro druhého, nemohlo by to dobře dopadnout, kdybych do toho vstupovala s takovýmto myšlením. Pochopila jsem, že jsem se nechala unést právě proto, že jsem si myslela, že jde o „zvláštní uspořádání“ od Mistra – a právě to mi bránilo toto připoutání odstranit, i když jsem v hloubi duše cítila, že můj stav je nesprávný.

Znovu jsem tak dostala příležitost naučit se jednu z nejzákladnějších lekcí v kultivaci – že nejlepší výsledek vždy přichází tehdy, když nasloucháme Mistrovi.

Mé jediné štěstí během této zkušenosti spočívalo v tom, že jsem své city nikdy onomu kolegovi najevo nedala. Jsem vděčná, že jsem nenarušila prostředí kultivace ani práci na projektu. Po této zkušenosti jsem si však řekla, že opravdu musím pochopit, co v praxi znamená čelit emocím (qing) s klidnou a racionální myslí. Nemohla jsem se donekonečna zasekávat na stejné úrovni.

Kráčet po cestě tradiční kultury

Odpovědi jsem začala hledat ve Fa. Začala jsem věnovat větší pozornost místům, kde Mistr o tomto připoutání mluví. Uvědomila jsem si, že i když se o něm nezmiňuje často, pokaždé, když o něm hovoří, činí tak velmi přísně.

Z Mistrova učení jsem věděla, že musíme připoutání k žádostivosti odstranit, ale zároveň se k němu nemáme připoutávat ani v případě, že se rozhodneme založit rodinu. Starší praktikující, se kterým jsem sdílela své porozumění, mi doporučil přečíst si články na Minghui na téma žádostivosti a vztahů, abych viděla, jak ostatní praktikující hledají rovnováhu mezi těmito dvěma oblastmi. Mnohé z těchto článků byly velmi podnětné. Pamatuji si, že jedna praktikující psala, že bychom k této otázce měli přistupovat podobně, jako Mistr vysvětluje otázku jedení masa:

„Když ho vaří doma, budete ho jíst s nimi, když ho doma nevaří, nebude vám chybět, a když ho budete jíst, už vám nebude tak moc chutnat.“ (Přednáška sedmá, Zhuan Falun).

Velmi mi také pomohly články, v nichž praktikující viděli projevy žádostivosti v jiných dimenzích: někteří pozorovali hady, kteří se omotávali kolem praktikujících a vyvolávali fyzické reakce; jiní viděli látku připoutání k sexuální přitažlivosti jako černý a růžový prach, který démoni házeli na praktikující; další viděli praktikující spoutané mučicími zařízeními v jiných dimenzích, kde to, co se v běžném světě jevilo jako „vzrušení“, bylo ve skutečnosti mučení démony. Jiní praktikující se zase dělili o příběhy dávných kultivujících, kteří byli odměněni nebo potrestáni podle toho, jak si vedli v této zkoušce. Tyto články pro mě byly neocenitelnou pomocí – pomohly mi pohlédnout za představy běžných lidí a rozpoznat, že žádostivost je skutečně jen připoutání a břemeno.

Tentýž starší praktikující mi také poradil, abych se podívala do tradiční čínské kultury a zjistila, jak byly v dávných dobách pojímány vztahy mezi mužem a ženou. V moudrosti a zvycích dávných Číňanů jsem nalezla mnoho inspirace. Ve společnosti tehdejší doby existovala přísná pravidla, která zmírňovala vliv touhy a žádostivosti, a zároveň zvyšovala šanci na vhodné spojení. Muži a ženy se tehdy chovali zdrženlivě, vyhýbali se volným setkáním, pokud mezi nimi nebyl rodinný nebo obchodní vztah. Přesně stanovená etiketa určovala, jak se mají muži a ženy bez příbuzenských vazeb chovat – což je v ostrém kontrastu k dnešní společnosti, kde se muži a ženy běžně mísí a vytvářejí nejasné vztahy.

Když přišel čas najít si partnera, dávní lidé kladli důraz na princip „vůle rodičů a slovo dohazovače“ („父母之命，媒妁之言“). V praxi to probíhalo přirozeně, jakmile muž nebo žena dosáhli věku vhodného k sňatku, a nebylo třeba se tím znepokojovat. Po pečlivém posouzení povahy, rodinného zázemí a dalších aspektů následovala série rituálů, které oběma stranám poskytly prostor k potvrzení nebo případnému odstoupení.

Ve vzdělávací sbírce přísloví z dynastie Ming Zengguang Xianwen (《增广贤文》) se děti učí: „Ze všech deseti tisíc zlých skutků je žádostivost první; ze sta dobrých činů je zbožnost syna k rodičům nejvyšší.“ („万恶淫为首，百行孝当先。“)

Z toho jsem si uvědomila, že jde o skvělý odkaz, jak vyvážit vztah mezi založením rodiny a ovládáním žádostivosti – manželství a rodina jsou přirozenou součástí života, ale není třeba se na ně upínat. Nejlepší je činit rozhodnutí, které je v souladu s rodinou i společenstvím kolem nás. A jako kultivující jsem pochopila, že to platí i pro prostředí kultivace, pro praktikující kolem mě – a především pro to, co má Mistr naplánováno pro mou vlastní cestu kultivace. Vždyť čínské přísloví praví, že „jeden den jako Mistr znamená celý život jako otec“. Pokud je skutečně synovská úcta tím nejvyšším činem, pak by právě úcta k Mistrovi měla být tím nejdůležitějším měřítkem při rozhodování o tom, co je správné.

Od té doby jsem změnila své myšlení. Rozhodla jsem se tuto otázku zcela pustit a soustředit se pouze na svou kultivaci. Ať už pro mě Mistr naplánoval jakýkoli výsledek – partnera, s nímž si budu rozumět, partnera, s nímž si rozumět nebudu, nebo žádného partnera – budu to s pokorou přijímat. Přestala jsem vnímat partnerství jako něco, co musím mít, bez ohledu na to, co říkají starší nebo příbuzní, kteří nepraktikují. Věřím, že cokoli Mistr naplánoval, je pro mě tím nejlepším.

Odstraňování vnějších zdrojů žádostivosti a zlepšování se v kultivaci

Během této kultivační cesty jsem postupně udělala několik změn ve svém chování, které mi velmi pomohly.

Nejprve jsem přestala konzumovat obsah související se žádostivostí. Jako žena jsem sice nesledovala pornografii, ale některé knihy, které jsem četla, nebo filmy, které jsem sledovala, obsahovaly romantické či sexuální motivy. Všechny jsem odstranila. Přestala jsem také poslouchat populární hudbu, která často obsahuje romantické nebo vášnivé texty. Dokonce jsem přestala číst i některé klasické romány s výrazným důrazem na vztahy mezi muži a ženami, protože mi tyto příběhy zůstávaly v hlavě.

Začala jsem být také opatrnější ve svém chování k mužům. Dříve jsem se snažila navazovat přátelství a často s nimi dlouze rozmlouvala, ale po prostudování tradiční kultury jsem pochopila, že právě to může být živnou půdou pro vznik žádostivých myšlenek. Tyto vztahy jsem omezila a stala se zdrženlivější a formálnější v kontaktu s muži, se kterými jsem se musela setkávat v běžném životě.

Změnila jsem i svůj způsob oblékání. Na vysoké škole jsem sledovala módní trendy, nosila výrazný make-up a někdy i vyzývavé oblečení. Postupně jsem si uvědomila, že to vše jsou projevy žádostivosti. Začala jsem se oblékat skromněji a používat přirozenější, decentní líčení.

Zároveň jsem posílila své studium Fa a prodloužila dobu cvičení. Uvědomila jsem si, že protože žádostivost často vychází z tělesných funkcí, provádění cvičení je výborný způsob, jak tuto látku odstranit – pomáhá totiž přeměnit tělo na vysokou energetickou hmotu, která již nepodléhá stejným lidským reakcím. Díky tomu jsem nakonec dokázala každý den vykonat všech pět cvičení během dvou hodin.

Závěr

Proces zbavování se připoutání k žádostivosti trval mnoho let, ale postupně jsem cítila, jak se tato látka stává lehčí a nakonec ztratila sílu ovládat mé myšlenky.

Pak se stalo něco zajímavého. O několik měsíců později dostala moje matka telefonát od praktikující, která mi chtěla představit jednoho muže – také praktikujícího. Když jsme se setkali, vycházeli jsme spolu dobře a nakonec jsme se vzali. Naše rodiny, včetně těch, které nepraktikují, byly s naším svazkem spokojené. Navzájem si pomáháme v kultivaci a udržujeme harmonickou rodinu. Zjistili jsme také, že už několik let před naším seznámením se nás jiná praktikující pokoušela dát dohromady, ale naši rodiče tehdy nereagovali. Když se ohlédnu zpět, vidím jasně, že Mistr měl pro mě plán už dávno – jen moje připoutání mu stálo v cestě.

Je mi skutečně trapně, když si vzpomenu na věci, které jsem udělala pod vlivem připoutání k žádostivosti. Je to nesmírně destruktivní připoutání – jak pro mě samotnou, tak pro lidi kolem mě – a zároveň posiluje další připoutání, jako je pýcha, soutěživost a žárlivost. Vzhledem k tomu, jak vážně o této věci Mistr hovořil, jsem nesmírně vděčná, že se mě Mistr nikdy nevzdal, i když jsem opakovaně uvízla ve svých představách a nepochopeních.

Cesta kultivace je pro každého jiná a správné řešení nemusí být u všech stejné. Doufám však, že mé zkušenosti mohou pomoci dalším mladým praktikujícím. Mnozí z nás se možná stále cítí mladí, ale standardy Fa pro nás nejsou o nic nižší. V tomto závěrečném období nápravy Fa proto pojďme překonat i poslední lidská připoutání a udělejme vše, co můžeme, abychom pomohli Mistrovi zachraňovat vnímající bytosti.