Systematické pronásledování praktikujících Falun Gongu ve věznici Jidong

(Minghui.org) Věznice Jidong v provincii Hebei se nachází ve městě Tangshan a leží v blízkosti rozsáhlých solných polí s nekonečnými solnými jezírky a hromadami soli různých velikostí. V okolí nejsou žádné stromy, pouze elektrické sloupy. Každý, kdo se k věznici přiblíží, je z dálky dobře vidět.

Věznice byla postavena v březnu roku 1956 a původně nesla název První pracovní tábor provincie Hebei. Mezi květnem 1995 a srpnem 2011 byla přejmenována na věznici Jidong. Od srpna roku 2011 nese název Pobočka Jidong Úřadu pro správu věznic provincie Hebei.

Od chvíle, kdy Komunistická strana Číny (KS Číny) v červenci 1999 zahájila pronásledování Falun Gongu, bylo do věznice Jidong po odsouzení posláno mnoho mužských praktikujících Falun Gongu. Ve věznici bylo k smrti utýráno téměř 30 praktikujících.

Cíl pronásledování

KS Číny pronásleduje praktikující Falun Gongu s jediným cílem – „převychovat“ je a donutit, aby se vzdali své víry. Věznice Jidong se tohoto pronásledování dlouhodobě účastní a aktivně sdílí své zkušenosti s dalšími věznicemi.

Oddělení vzdělávání Pobočky Jidong Úřadu pro správu věznic provincie Hebei vede a řídí oddělení vzdělávání všech podřízených věznic, aby v nich organizovala práci na takzvané „přeměně“.

Čtvrté oddělení pobočky Jidong slouží jako zařízení pro vstupní vzdělávání. Běžní vězni i praktikující jsou obvykle nejprve drženi právě v tomto oddělení, kde procházejí přijímacím řízením. Poté jsou několik měsíců umístěni v prvním nebo druhém týmu čtvrtého oddělení, kde podstupují uzavřenou „výchovu a řízení“ zahrnující zastrašování a učení se vězeňským pravidlům.

Po příchodu do vstupního týmu jsou praktikujícím přiděleni spoluvězni, kteří je mají neustále sledovat. Někteří praktikující jsou denně odváděni do oddělení vzdělávání, kde musejí sledovat videa nebo číst články očerňující Falun Gong. Jeden bývalý praktikující, který podlehl nátlaku, se stal instruktorem věznice a pomáhal dozorcům při „přeměně“ dalších praktikujících.

Praktikující, kteří po měsíci neochvějně setrvávají ve své víře, jsou posíláni do týmu přísného dohledu, kde čelí dalším formám pronásledování.

Věznice také přivádí příbuzné a přátele praktikujících, aby se je pokusili „přeměnit“. Pan Wang Weichao z Pekingu byl odsouzen ke třem letům a později vězněn v pátém oddělení. Když byl ještě ve čtvrtém oddělení, věznice přivedla jeho matku, aby na něj vyvíjela tlak a přiměla ho zříci se své víry.

Někteří praktikující byli odvedeni zpět do vstupního týmu, aby čelili dalšímu pronásledování. Dozorci se nejprve pokoušejí použít „měkké“ taktiky a přesvědčit praktikující, aby se své víry vzdali. Pokud to neuspěje, přistupují k násilí.

Pokud se čtvrtému oddělení podaří „přeměnit“ praktikujícího, dostane za to vysokou finanční odměnu. Ostatní oddělení dostávají pouze 20 000 jüanů v hotovosti.

Dozorci s vyšším vzděláním se zaměřují na praktikující, kteří mají rovněž vysoké vzdělání; ostatní dozorci mají na starosti fyzické násilí. K útokům na praktikující bývají navíc pověřováni i někteří vězni.

Ředitel věznice nebo zkušení dozorci se obvykle do přímého týrání nezapojují, ale neustále s praktikujícími rozmlouvají a snaží se je přesvědčit, aby se vzdali své víry. Pokud se jim „přeměna“ nepodaří, zasahuje oddělení vzdělávání nebo dozorci podněcují vězně k mučení praktikujících.

Na pronásledování se podílejí i vězeňské nemocnice. Vězeňští lékaři a jejich asistenti (vězni určení k pomoci lékařům) mají na starosti násilné krmení praktikujících.

Systematický postup pronásledování

Mužští praktikující Falun Gongu, kteří byli soudy provincie Hebei odsouzeni k trestu delšímu než tři měsíce, jsou posíláni do věznice Jidong a umisťováni do 1., 2., 4. nebo 5. oddělení.

Před nástupem do věznice

Po vynesení rozsudku provádí vazební věznice fyzickou prohlídku a vyplňuje různé formuláře, včetně základních osobních údajů praktikujícího a seznamu jeho osobních věcí. Pokud praktikující nepochází z města Tangshan, věznice odmítá veškeré peníze a osobní věci zaslané jeho rodinou. Bez peněz si praktikující nemohou koupit základní potřeby. Pokud se i nadále odmítají „přeměnit“, věznice jim zakazuje návštěvy i telefonáty s rodinou.

Po přijetí do věznice

Po příchodu do věznice jsou praktikující nejprve drženi ve 4. oddělení, které je označováno jako vstupní tým. Dozorci jim nasadí kapuci přes hlavu, odvlečou je do velké místnosti, svléknou do naha a přinutí obléci si vězeňský stejnokroj. Zároveň jsou donuceni podepsat formulář, v němž potvrzují, že dobrovolně odevzdávají všechny osobní věci, včetně spodního prádla.

Poté jsou rozděleni do různých týmů a cel. Věznice poskytuje zdarma vězeňský oděv a přikrývku, ale účtuje si poplatky za umyvadlo, zubní pastu a misku na jídlo.

Praktikující obvykle zůstávají ve 4. oddělení jeden až dva měsíce. Během této doby musejí podstoupit lékařskou prohlídku a odběr krve. Jsou nuceni naučit se vězeňský řád a povinně cvičit nástupy do řad. Zároveň jsou pod tlakem, aby psali prohlášení o zárukách, že se vzdají své víry.

Přesuny do různých cel

Po dokončení pobytu ve vstupním týmu zůstávají praktikující, kterým do konce trestu zbývají méně než dva měsíce, ve 4. oddělení. Ostatní jsou rozděleni do různých oddělení – většinou do 1., 2., 4. nebo 5. oddělení. Páté oddělení je nechvalně proslulé svou brutalitou.

Nucené práce

Po přemístění do 5. oddělení jsou praktikující odváděni do dílny, kde musejí bez nároku na odměnu pracovat nejméně deset hodin denně. Jednou týdně tráví polovinu dne takzvaným „studiem“ vězeňských pravidel nebo propagandistických materiálů, což je považováno za jejich dobu odpočinku. Kromě toho musejí uklízet budovu a své cely.

„Přeměna“

Kromě nucených prací jsou praktikující vystaveni i vymývání mozků. Kromě již zmíněného zákazu návštěv, telefonátů a nákupu základních potřeb jim věznice snižuje i příděly jídla. Ke snídani dostávají jednu housku a kaši, k obědu dvě housky a trochu zeleniny, k večeři housku, zeleninu a kaši. Pokud jim je jídlo sníženo na polovinu, nedostávají ani zeleninu, ani kaši.

Někteří praktikující, kteří se odmítají „přeměnit“ nebo poruší vězeňský řád, jsou posíláni na samotku, biti a různými způsoby týráni.

Konkrétní metody mučení

Aby věznice přinutila praktikující Falun Gongu vzdát se své víry, používá různé metody mučení. Níže jsou uvedeny některé z nejběžnějších způsobů.

Odepření základních životních potřeb

Někteří praktikující nedostávají dostatek jídla a vody. Některým je po dobu více než jednoho měsíce podávána jen malá houska denně bez jakéhokoli pití. Ztrácejí na váze, vyčerpávají se a mají potíže s chůzí.

Fyzické týrání

Jeden praktikující byl často bit a při jednom z útoků přišel o zub. Aby bylo týrání utajeno, věznice jeho rodině zakázala návštěvy.

Praktikující jsou často spoutáni a zároveň biti několika elektrickými obušky.

Dalšímu praktikujícímu byly zatloukány jehly pod všechny nehty na prstech.

Jinou používanou metodou je pálení krku cigaretami.

Někteří praktikující byli drženi násilím a vězni na ně vylili kýbl špinavé vody. V závažnějších případech byli donuceni tuto vodu pít.

Častým způsobem je také zalepování úst nebo jejich ucpání hadrem. Jednomu praktikujícímu byl hadr nacpán tak hluboko do úst, že mu zablokoval dýchací cesty. Přestal dýchat na asi deset minut a byl oživen až po resuscitaci.

Další běžně používanou metodou je stříkání pepřového roztoku do obličeje a očí. V těžších případech se kůže oloupala a praktikující byl téměř znetvořen. Někteří byli také nuceni pít vodu smíchanou s chili a solí, která pálí ústa, hrdlo i žaludek.

Jiný praktikující byl donucen sedět na „tygří lavici“ a měl na sobě svěrací kazajku, která mu znemožňovala dýchat. Kazajka byla každých patnáct minut na chvíli rozepnuta, aby se mohl nadechnout. Toto mučení trvalo více než sedm hodin, způsobilo přetížení plic a praktikující vykašlával krev.

Vystavení mrazu

Mučení chladem se používá v zimních měsících. Praktikující jsou poléváni studenou vodou a vystaveni ledovému větru bez zimního oblečení nebo přikrývky. Tato forma mučení může trvat i déle než deset dní. Jeden praktikující ochrnul od pasu dolů a nemohl používat ruce ani prsty. Jeho nohy utrpěly vážné omrzliny a dlouhodobě trpěl zarudnutím, otoky a znecitlivěním. Přišel o čtyři nehty na nohou, které mu omrzly.

Samotka a „přísné řízení“

Praktikující byl poslán na samotku (označovanou také jako přísné řízení) poté, co během vězeňského shromáždění dne 6. března 2018 zvolal „Falun Dafa je dobrý“.

Po umístění na samotku jsou praktikující nuceni zůstávat dlouhé hodiny v jedné poloze bez pohybu. Jeden praktikující byl na samotce více než desetkrát, celkem přibližně 200 dní.

Jiný praktikující byl po dobu delší než dva měsíce připoután k dřevěné desce.

Vymývání mozků

Praktikující jsou nuceni sledovat videa a číst články, které očerňují Falun Gong, a psát texty chválící KS Číny.

Odepření spánku

Praktikujícím Falun Gongu je často odpírán spánek, aby byli přinuceni vzdát se své víry.

Jeden praktikující příjmením Zhao byl zbaven spánku více než dvacet dní v řadě. Odmítl se vzdát své víry a držel dlouhodobou hladovku. V nemocnici byl nahý připoután k lůžku. Jeho rodina byla informována o jeho stavu až poté, co se ocitl v kritickém stavu. Pan Zhao zemřel měsíc po propuštění.

V červenci 2001 vězeň, který podporoval Falun Gong, pomáhal předávat zprávy mezi praktikujícími Jing Wenwu (z města Baoding) a Liu Zeshengem (z města Cangzhou). Všichni tři byli posláni na samotku, kde byli pod neustálým dohledem dozorců a vězňů. Byli nuceni stát nebo sedět bez hnutí na malé stoličce po dlouhé hodiny a několik dní jim byl odpírán spánek.

Pan Fan Qingjun byl zbaven spánku po čtyři dny v kuse. Byl nucen sedět nepřetržitě na prkně, které mělo jen 20 centimetrů na délku, 5 centimetrů na šířku a 10 centimetrů na výšku. Oči měl oteklé, v uších mu nepřestávalo hučet a nemohl si ani dřepnout, aby vykonal potřebu. V noci ho vězni pověření dohledem neustále budili a nutili ho k hovoru, aby neusnul. Po dlouhou dobu předtím mu nebylo dovoleno jít spát dříve než ve 1:30 v noci. I poté ho dozorci nebo vězni schválně budili s výmluvou, že mluví ze spaní nebo že mu jen upravují přikrývku. Po sedmi letech věznění v Jidongu trpěl pan Fan těžkou nespavostí, poruchami nervové soustavy, ztrátou paměti, bolestmi hlavy, hučením v uších, zhoršeným zrakem a artritickými bolestmi zad a nohou.

Vybrané případy úmrtí

Muž zemřel rok po propuštění z vězení

Pan Li Huimin (53 let) z města Jizhou začal praktikovat Falun Gong v roce 1995. V červenci 1999 byl spolu se svou manželkou zadržen na půl měsíce. Po propuštění mu úřady odebraly živnostenské oprávnění a zakázaly mu pracovat. V březnu 2000 byli manželé znovu zatčeni, když venku cvičili Falun Gong.

Dne 12. června 2000 byl pan Li zatčen poté, co se svými nadřízenými hovořil o Falun Gongu. Později byl odsouzen k pěti letům vězení a převezen do věznice Jidong.

V srpnu a září 2001 věznice Jidong zintenzivnila pronásledování praktikujících Falun Gongu. Protože se pan Li odmítl podřídit, dozorci ho umístili do malé cely. Dva vězeňští úředníci, Zhang Fuliang a Li Junlu, podněcovali vězně, aby pana Li bili a šlehali novinami do očí. Potírali mu oči mentolovou mastí, což způsobovalo nesnesitelnou bolest, a nedovolovali mu spát. Neustále měl nasazena želízka. Přes kruté týrání se pan Li odmítl zříci své víry ve Falun Dafa.

Dne 13. prosince 2001 ho dozorci Chen Xijiao a Li Junlu znovu umístili do malé cely, aby ho donutili napsat prohlášení o záruce že nebude praktiktovat. Cela nebyla vytápěna a pan Li musel spát na zemi. Měl nasazena pouta a pokaždé, když šel na toaletu, ho doprovázeli čtyři až pět vězňů. Po návratu do cely mu vězni svlékli košili i kalhoty s odůvodněním, že ho „prohledávají“.

Jednoho dne, když odmítl jíst, mu dozorce jménem Lu násilím nacpal do úst kousek dušeného kukuřičného chleba a stiskl mu nos, až téměř nemohl dýchat. V té době byl pan Li držen ve vězení déle než dva týdny. Každý den dostával pouze kousek chleba a čtverec nakládané zeleniny o velikosti přibližně dvou centimetrů.

Po propuštění z věznice zvracel cestou domů a později se u něj projevily příznaky silné závrati. Dne 2. února 2006 náhle zkolaboval a bylo mu diagnostikováno krvácení do mozkového kmene. Zemřel 5. února 2006.

35letý muž umučen k smrti

Pan Chen Aili z města Zhangjiakou v provincii Hebei odjel 29. prosince 2000 do Pekingu, aby apeloval za spravedlnost pro Falun Gong. Byl zatčen 1. ledna 2001 a 17. července 2001 odsouzen ke dvěma letům vězení. Následně byl převezen do věznice Jidong.

Po dobu jedenácti dní byl pan Chen spoután k židli a nesměl spát. Jeho hýždě zcela znecitlivěly. Vězeň na pokyn dozorců svázal jeho ruce a zavěsil ho na celý den tak, že se nohou sotva dotýkal země, což způsobilo silné otoky nohou. Téhož večera, bez jakéhokoli času na zotavení, dozorci připoutali každou jeho ruku ke klice jiných dveří a vězni dostali rozkaz dveře prudce otevřít. Pan Chen cítil, jak se mu paže trhají z těla, a dostal křeče a záchvaty bolesti po celém těle. Dozorci nařídili vězňům, aby ho bili, fackovali, násilím krmili a používali různé nástroje k mučení. Po šesti dnech ho dozorce udeřil botou do obličeje.

Pan Chen byl později zavřen do prázdné místnosti, kde ho opět zbili. Byl také mučen elektrickými obušky a mučitelé mu plivali do obličeje. Vězni mu pálili oči zapalovačem a polévali mu hlavu vařící vodou. Později byl převezen do nemocnice ve vážném stavu, ale žádné výsledky vyšetření mu nebyly sděleny.

Pan Chen držel hladovku, když dostal vysokou horečku a měl krev ve stolici. Věznice se ho proto snažila rychle propustit. V lednu 2003 byl propuštěn, ale zůstal s rodinou v domácím vězení. Ačkoliv byl ve velmi oslabeném stavu, 9. července 2004 se mu podařilo uprchnout a skrýval se. Jeho zdraví se však nadále zhoršovalo a 5. listopadu 2004 zemřel.

41letý farmář umučen k smrti

Pan Wang Gang, zemědělec, byl zatčen v roce 2003 a o rok později odsouzen k deseti letům vězení. Trest vykonával ve věznici města Baoding a ve věznici Jidong.

Ve věznici Baoding byl pan Wang držen na samotce a připoután v roztažené poloze. Nesměl mluvit a dostával jen minimum vody. Toto mučení způsobilo nekrózu kostí, svalů a cév v jeho pravé noze, která musela být amputována.

Aby věznice zakryla svůj zločin, převezla pana Wanga do věznice Jidong. V květnu 2009 ho věznice Jidong propustila, když byl na pokraji smrti, avšak místní policie proti propuštění ostře protestovala a pan Wang byl vrácen zpět do věznice.

Dne 14. října 2009 mu byla diagnostikována pokročilá forma lymfomu a věznice ho nakonec propustila. Zemřel 31. října 2009. Tajemník vesnické stranické buňky přinutil jeho rodinu, aby ho pohřbila hned následující den.

Popel muže po kremaci byl černý jako uhlí – rodina má podezření na otravu

Pan Chen Baihe z města Tangshan byl zatčen 13. května 2006 za rozdávání informačních materiálů o Falun Gongu. V lednu 2007 byl odsouzen ke čtyřem letům vězení a následně převezen do věznice Jidong.

V důsledku mučení ve věznici u něj došlo k nebezpečně vysokému krevnímu tlaku. Vězeňská nemocnice mu podávala léky, které tlak nesnížily, ale způsobily mu celkové svědění po těle. Začal také ztrácet zrak, zejména na levém oku, na které v létě 2009 zcela oslepl.

Když byl pan Chen v květnu 2010 propuštěn, trpěl neustálou únavou, ospalostí, pomalými reakcemi, ztrátou paměti a slabostí nohou. Měl červené skvrny na hrudi a kůže na jeho zádech ztmavla. Od července 2012 postupně ztratil téměř veškerou paměť a během dvou měsíců se u něj rozvinula porucha řeči.

Pan Chen se zhroutil v časných ranních hodinách 17. září 2012. Byl v bezvědomí 22 hodin a měl vysokou horečku, než přestal dýchat. Když bylo jeho tělo zpopelněno, zaměstnanci krematoria byli šokováni, že jeho popel byl černý jako uhlí. Řekli: „Jeho kosti jsou strašně tmavé. Musel být otráven!“

Muž po vážném onemocnění zemřel sedm let po propuštění

Pan Li Zhifa (67 let) z města Cangzhou byl zatčen 27. července 2001 a 16. srpna 2002 odsouzen k sedmi letům vězení. V září 2002 byl převezen do věznice Jidong.

Během let strávených ve vězení byl jeho zdravotní stav nestálý. Na konci roku 2006 se jeho stav výrazně zhoršil – tělo se mu třáslo, obličej měl bledý, končetiny křečovitě stažené a studené jako led, a často se potil studeným potem. Dozorci ho odvezli do vězeňské nemocnice a zakázali rodině jakékoli návštěvy.

Matka pana Li, které bylo přes 80 let, se o něj velmi obávala. Sama urazila více než 200 kilometrů, aby syna navštívila, avšak dozorci v nemocnici její žádost odmítli.

Ve vězení se u pana Li rozvinula hypertenze, atrofie mozku a prodělal mozkovou příhodu i záchvat. Byl propuštěn 4. července 2008 – pouhých 23 dní před koncem trestu.

Doma se pan Li třásl, měl bledý obličej, končetiny zůstaly křečovitě stažené a ledové. Říkal, že má problémy s mozkem, byl bez síly a ztrácel orientaci – často se nedokázal vrátit domů. Zemřel 30. září 2015.

Muž v kómatu zemřel dva měsíce před propuštěním

Pan Lai Zhiqiang, padesátník, byl řidičem autobusu z města Tangshan. Byl zatčen 31. března 2016 a poté v tajnosti odsouzen k sedmi letům vězení. Odpykával si trest ve věznici Jidong. Jeho manželka na něj sedm dlouhých let čekala, ale 3. ledna 2023 se dozvěděla, že její manžel zemřel – pouhé dva měsíce před plánovaným propuštěním.

Po obdržení této zprávy spěchala paní Lai do věznice Jidong, kde jí však bylo sděleno, že musí zaplatit 1 000 jüanů, aby mohla vidět jeho tělo. Není jasné, zda částku skutečně zaplatila, ale tělo jí bylo umožněno vidět až následující den.

Podle paní Lai bylo tělo jejího manžela zkroucené a obličej měl poraněný. Pět dozorců ji drželo, aby se k tělu nemohla přiblížit nebo se ho dotknout. Věznice odmítla tělo rodině vydat a oklamala jejich dceru, aby podepsala souhlas s kremací.