Odstranění připoutání při potvrzování Dafa společně s ostatními praktikujícími

(Minghui.org)

Zdravím Vás, Mistře!Zdravím, spolupraktikující!

Začal jsem praktikovat Dafa v roce 2001. Kolem roku 2010 jsem působil jako hlavní prokurátor prokuratury vojenského soudu jižního okrsku ve městě Kaohsiung. Ve volném čase jsem občas spolupracoval s dalšími praktikujícími Falun Dafa na projektech souvisejících s dokumentárními filmy o státem řízeném násilném odebírání orgánů Komunistickou stranou Číny (KS Číny) a na projektech objasňování pravdy významným osobnostem. Po odchodu z armády koncem roku 2015 mi má bývalá funkce poskytla dobré podmínky pro kontakt s hlavními médii, takže jsem se připojil k uvedenému projektovému týmu a zůstal v něm až dodnes.

Rád bych se s Mistrem a spolupraktikujícími podělil o proces, během něhož jsem při spolupráci s ostatními praktikujícími na tomto projektu rozpoznával a odstraňoval svá lidská připoutání a představy, zatímco jsem potvrzoval Dafa.

Povýšené myšlení

Protože jsem dříve pracoval v armádě, kde se klade velký důraz na hierarchii a poslušnost, vypěstoval jsem si povýšené, byrokratické způsoby jednání. Můj projev často nesl příkazový, až nátlakový tón a byl jsem neústupný.

Když jsem tedy viděl připoutání u jiného praktikujícího nebo jsem měl pocit, že se jeho chování neshoduje s Fa, reagoval jsem povýšeně a obviňujícím tónem: „Fa přece říká to a to! Jak jsi to mohl udělat?!“

Někdy byli praktikující mými slovy úplně zaskočeni a mlčeli. Měl jsem uvnitř pocit spokojenosti – myslel jsem si, že vidím jejich připoutání a že dokážu použít Mistrův Fa, abych jim ukázal jejich chyby a pomohl jim změnit se. Domníval jsem se, že to znamená, že se dobře kultivuji.

Jednou mě jeden praktikující laskavě upozornil: „Nepoužívej Mistrův Fa k tomu, abys vytvářel tlak na ostatní! Nepoužívej své vlastní způsoby, abys druhé nutil kultivovat určitým způsobem.“ Tehdy jsem si v duchu pomyslel: „Mistr nás to přece už učil – proč tomu stále nerozumíš?“

Později jsem při studiu Fa pochopil, že ten, kdo skutečně nechápal, jsem byl já sám. Všichni jsme kultivující – mezi námi není žádný rozdíl v postavení. Místo abych s ostatními praktikujícími mluvil se soucitem a laskavostí a využíval tyto situace k dívání se do sebe a zlepšování se, přistupoval jsem k nim povýšeně a snažil se používat Fa k poučování druhých. Bylo v tom smíšených hned několik připoutání – předvádění se, samolibost i neuvědomělé sebepovyšování.

Závist

Během studia Fa a sdílení v rámci projektu někdy praktikující po přečtení určité části Fa sdíleli svá porozumění nebo nové vhledy. Když šlo o věci, o kterých jsme se už dříve bavili, často jsem si v duchu říkal: „Vždyť jsem ti to přece už říkal! Kéž bys mě byl poslechl dřív!“

Logicky vzato je skvělé, když si praktikující prohlubuje pochopení Fa a zlepšuje svůj charakter. Měl bych mít radost z pokroku druhých, ale místo toho jsem cítil silnou závist.

Zlepšení praktikujícího pochází z jeho vlastního pochopení Fa na jeho úrovni. Nemohu se přece kultivovat za někoho jiného – a přesto jsem si chtěl přisvojit zásluhy a trochu se předvést.

Vnímání připoutání u druhých

V našem týmu je jeden praktikující, u kterého z jeho každodenních slov i činů jasně cítím, že se zaměřuje na potvrzování Fa a záchranu vnímajících bytostí. S plným nasazením a nezištně se věnuje projektům potvrzování Fa a má pevnou víru v Mistra a Fa. Přesto mě vždy hluboce znepokojovalo, že v některých oblastech ještě nedosáhl dokonalosti v kultivaci.

Ačkoli jsem ho dobře chápal a často jsem o něm před ostatními praktikujícími mluvil s uznáním, při vzájemných střetech jsem vůči němu pociťoval zášť. Moje představy převzaly kontrolu a já si říkal: „Co je s ním? Proč se tak chová?“ Tím jsem odmítal příležitost ke zlepšení svého charakteru.

Tento stav pramenil z mého nedostatečného pochopení Mistrova Fa a formy kultivace v Dafa. Byl to projev mého nízkého charakteru.

Část praktikujícího, která už dokončila kultivaci, je posvátnou a velkolepou osvícenou bytostí. Pouze ty části, které ještě nejsou plně kultivovány, se stále zdokonalují. Nedokázal jsem však tuto oddělenou část rozlišit a hodnotil jsem ho lidskými představami.

Když jsem měl s jinými praktikujícími konflikt, často jsem se okamžitě nepodíval do sebe, abych našel vlastní nedostatky. Naopak jsem měl pocit, že mám pravdu, a poukazoval na chyby druhých. Jeden praktikující mi často radil, abych druhé nekritizoval a nezaměřoval se na jejich nedostatky, ale nerozuměl jsem tomu ani jsem se nepodíval do sebe.

To byl Mistr, kdo mi prostřednictvím slov tohoto praktikujícího dával náznak. Já jsem se ale cítil ukřivděně a myslel si: „On prostě neumí přijmout kritiku, to je jeho nedostatek.“ V té chvíli jsem viděl jen chyby druhého a zaměřoval se na jeho připoutání. Ve skutečnosti jsem to byl já, kdo nedokázal přijmout kritiku.

Zášť

Myslím, že problém se stěžováním si je velmi závažný. Zjistil jsem, že tento druh připoutání se rozvíjí postupně. U některých se projevuje mírně – jako povrchní lidské myšlenky, které jsou zpočátku těžko rozpoznatelné, ale časem se promění v zášť. Například, když dojde ke konfliktu, člověk se může cítit ukřivděný a přesvědčený, že vina je na druhé straně. Když jeho názory nejsou přijaty, nebo nesouhlasí s přístupem člověka, který má na starosti vedení, tyto myšlenky mohou zůstávat v mysli a nejdou snadno odsunout. Pokud se dlouho nevyřeší, přerostou ve stížnosti a nakonec v zášť.

Při spolupráci na projektech potvrzování Fa jsem zažil mnoho konfliktů. Z Fa víme, že konflikty jsou příležitostí, jak se zbavit připoutání, rozpustit karmu a zlepšit svůj charakter. Ale když k nim dojde, často se místo toho zaměříme na chyby druhých, což vede ke stížnostem. Tyto myšlenky se mi často vybavovaly hned po probuzení.

Často si proto připomínám, že musím odmítat jakékoli myšlenky na to, že někdo „je špatný“ nebo „jedná nesprávně“. Neměl bych takové myšlenky živit, aby ještě více nezesílily má vlastní připoutání.

Představy

Vlivem faktorů, jako je rodina, společnost, vzdělání a zaměstnání, si během života vytváříme mnoho získaných představ, které pak představují významnou překážku v naší kultivaci. U mě to platí obzvlášť – pracoval jsem dlouhá léta ve vysoké instituci, konkrétně na ministerstvu národní obrany. Jako člověk z právnického prostředí jsem velmi dobře obeznámen s fungováním příslušných systémů i právních předpisů.

Proto se pokaždé, když se obracíme na některý vládní úřad, mé získané představy automaticky zapojují do hodnocení: zda je daná iniciativa proveditelná, jaké zákonné podmínky platí, jaké překážky se mohou objevit a zda má věc šanci na úspěch. Pokud existují nějaké překážky nebo právní ustanovení, mé získané představy je posilují a vytvářejí spoustu negativních myšlenek. Tím jsem si ještě před samotnou akcí kladl na cestu mnoho překážek.

Všiml jsem si, že praktikující, který je zodpovědný za vedení projektu, tyto představy téměř nemá. Jeho myšlení je velmi prosté a přímé – když se o něčem dozví, hned jedná, aniž by nejdříve přemýšlel, jestli to půjde nebo ne.

Například jsme propagovali dokumentární film o násilném odebírání orgánů, které páchá Komunistická strana Číny. Loni v červenci jsme do Taiwanu pozvali hlavního protagonistu filmu a plánovali jsme jej znovu pozvat začátkem letošního června. Proces získání povolení ke vstupu vyžaduje nejprve písemnou žádost podanou na filmový odbor Výkonné rady ke schválení a poté online žádost o vstupní povolení prostřednictvím webového portálu imigračního úřadu.

Protože loni jsme žádost podávali více než dva měsíce předem, zatímco letos pouze měsíc, objevily se ve mně negativní myšlenky – jak by bylo možné zvládnout tak složitý a zdlouhavý proces během jediného měsíce?

Po vyplnění všech potřebných dokumentů jsem podal žádost začátkem května. Úředník na vládním úřadě mi řekl, že letos je proces přísnější a že nelze zcela využít loňskou žádost. Musel jsem tedy doplnit a znovu odeslat další dokumenty. Na otázku, jak dlouho schválení potrvá, mi pouze odpověděl, že se budou snažit, ale konkrétní lhůtu neuvedl.

První zastávkou našeho hosta na Taiwanu měla být významná projekce filmu ve vládní instituci. Vedoucí projektu se mě opakovaně ptal, zda host dorazí včas. Já jsem jen odpovídal, že proces je letos přísnější a žádost je v řízení. Má domněnka byla pesimistická, ale účast protagonisty byla pro objasňování pravdy a záchranu životů klíčová. Jak jsem mohl vynášet takové soudy jen na základě svých lidských představ?

Dva týdny po odeslání doplňujících dokumentů mě úřady náhle informovaly, že naše organizace, která se nezabývá filmovou činností, nesplňuje podmínky, a proto musím žádost stáhnout.

V té chvíli zbývaly do plánovaného příjezdu hosta už jen dva týdny. Měl jsem pocit, jako by mě zasáhl blesk. Moje mysl mi říkala, že i kdybych našel způsobilou organizaci ke spolupráci, nebude reálné dokončit proces včas. Moje pochopení Fa mi však napovědělo, že není cesty zpět – musím pokračovat a nevzdat to. Musím najít kvalifikovanou společnost, která žádost podá.

Vedoucí projektu se okamžitě pustil do hledání vhodné společnosti a brzy nalezl filmovou a kulturní firmu, kterou založil praktikující Dafa. Znovu jsem žádost podal. O týden později úřady vydaly schvalovací dopis.

Poté jsem podal online žádost přes systém imigračního úřadu. Proces byl stále nesmírně zdlouhavý. Zbýval už jen týden, přičemž reálně šlo o čtyři pracovní dny – pondělí až čtvrtek, protože pátek byl součástí třídenního svátku Dračího lodního festivalu.

Po dvou zamítnutích a dalším doplňování údajů bylo už čtvrteční odpoledne, dvě hodiny po poledni, a zbývaly tři hodiny do konce pracovní doby. Imigrační úřad přitom musel žádost ještě elektronicky postoupit ke schválení třem dalším ministerstvům. Pokud by nebyla schválena ten den, host by v neděli nemohl odletět.

V tu chvíli začal vedoucí projektu volat na vysoké úředníky dotčených ministerstev, aby jim objasnil pravdu, vysvětlil důležitost celé věci a požádal je o pomoc. Já jsem mezitím opakovaně volal na všechna tři ministerstva, hledal odpovědné pracovníky i jejich nadřízené a prosil o urychlené schválení. Nakonec, s pomocí úředníků, kteří zůstali přesčas, bylo vstupní povolení schváleno kolem osmé hodiny večer. Než odešla domů, úřednice imigračního úřadu nám připomněla, že je nutné ještě v systému uhradit poplatek, jinak povolení nevydají.

Při pokusu o zaplacení se však systém zcela zhroutil – nedokázal přečíst čipovou kartu. Bezmocně jsem sledoval schválený dokument, který ležel přede mnou, ale nemohl jsem se k němu dostat, protože platba nebyla provedena.

Úředník, který nám pomáhal, už byl pryč a nedalo se s nikým spojit. Uklidnil jsem se, dlouho jsem vysílal spravedlivé myšlenky a prosil Mistra o pomoc, protože vnímající bytosti čekají, až jim objasníme pravdu, a tato věc musí být dokončena. Do jedenácté hodiny večer se mi stále nedařilo přihlásit se do systému. Až o půlnoci, po vysílání spravedlivých myšlenek, jsem si náhle vzpomněl, že při registraci jsem si vytvořil uživatelské jméno a heslo, které mi umožňovalo přihlášení bez čipové karty. Zkusil jsem to – a skutečně jsem se přihlásil, provedl platbu a získal vstupní povolení.

Tato záležitost byla velmi důležitá pro objasňování pravdy a záchranu vnímajících bytostí. Cítil jsem, že zlo mě silně brzdí – každým krokem jako bych narážel na zeď a nemohl dál. Kdybych se nedokázal zbavit lidských představ, zdržel bych celý projekt. Ale když jsem se jich dokázal pustit, naplnila se slova Mistra:

„Je těžké to udělat, ale udělat se to dá.” (Přednáška devátá, Zhuan Falun)

„A jestli tohle opravdu dokážete, zrovna tak jako ten unavený a vyčerpaný cestovatel, uvidíte: „Stinné vrby, rozkvetlé květiny, místo, kam složit hlavu“!“ (Přednáška devátá, Zhuan Falun)

Když se ohlédnu zpět, celý proces byl naprosto zázračný. Věřím, že jsem postupně dokázal potlačit své představy, aby mě zcela neovládly. Bylo to však stále spíše pasivní – ještě jsem plně nedosáhl požadavku Fa mít „dostatek spravedlivých myšlenek“. Ve skutečnosti to byl vedoucí projektu, kdo jednal bez představ, udržoval si spravedlivé myšlenky i činy, a díky tomu jsme všichni získali víru, že naše mise musí být splněna – a tehdy se stal zázrak.

Závěr

Bylo to poprvé od mého odchodu do důchodu, kdy jsem provedl důkladnou a systematickou sebereflexi svých lidských připoutání. Výsledky mě skutečně překvapily. Objevil jsem v sobě mnoho lidských připoutání, například chtíč, soutěživost, připoutání k pohodlí a neochotu přijímat kritiku. Musím se i nadále pilně kultivovat a tato připoutání skutečně odstranit.

Dříve jsem býval samolibý a myslel si, že se dobře kultivuji. Teprve když jsem se začal dívat do sebe, jsem si uvědomil, kolik zářivých předností má každý praktikující. Pokaždé, když jsem měl s jinými praktikujícími konflikt a všiml si oblastí, kde se ještě nezlepšili, byly to přesně ty oblasti, ve kterých jsem měl mezery já sám. Ve skutečnosti to byl Mistr, kdo mi prostřednictvím ostatních praktikujících dával náznaky. Já jsem to však nepochopil a místo opravdového dívání se do sebe jsem zacházel oklikami. V budoucnu na to musím dávat větší pozor.

Děkuji Vám, Mistře!Děkuji vám, spolupraktikující!

(Vybráno z příspěvků přednesených na konferenci Fa na Taiwanu v roce 2025.)