Dívat se do sebe, když něco „nesedí“

(Minghui.org) Jen pilným studiem Fa se dokážeme v problémech dívat do sebe a řídit se Fa při rozhodování, co dělat a co nedělat. Je potřeba rozlišovat lidské myšlenky od spravedlivých myšlenek.

Minulou zimu byla naše rodinná restaurace mimo sezónu zavřená, a tak jsme se s manželem rozhodli najít si práci jinde. Manžel získal místo řidiče a já práci prodavačky v obchodním centru. Ráda bych se podělila o svou zkušenost z kultivace během dvou měsíců, kdy jsem tam pracovala.

Našla jsem dvě volná místa online. Jedno bylo servírka v restauraci a druhé prodejce v obchodě s oděvy. Na oba pohovory jsem se objednala na další den. Váhala jsem však ohledně pozice v prodeji, protože mi bylo 48 let. Měla jsem obavy – u prodeje oděvů se často vyžaduje určitý věk. A přestože mám přes dvacet let praxe v obchodu, šlo převážně o prodej obuvi a oblečení v malých městech, nikdy v nákupním centru. Obávala jsem se, že mé prodejní dovednosti pro takové prostředí nebudou stačit.

Rozhodla jsem se jít na pohovor do obchodu s oděvy až nakonec, jako na „záložní“ možnost. K mému překvapení mi však vedoucí prodejny zavolal ještě ten večer ve 23 hodin a požádal mě, abych nastoupila hned druhý den. Řekla jsem: „Sejdeme se zítra osobně a pak se rozhodneme.“ Po zavěšení jsem si pomyslela, že to není náhoda. Možná mi tuto příležitost uspořádal Mistr. Měla bych jít s tímto uspořádáním!

Následující den jsem se rozhodla jít nejprve na pohovor do obchodu s oděvy. Vedoucí si mě prohlédl a řekl: „Nevypadáte, že je vám skoro padesát. Můžete nastoupit hned!“ Byla to velmi příznivá situace, souhlasila jsem tedy a na druhý pohovor jsem už nešla.

Obchodní centrum bylo od domova poměrně daleko. Cesta autobusem mi trvala asi hodinu, k tomu čekání a občasné zpoždění zhruba o dalších třicet minut. I když šlo o osmihodinovou pracovní dobu a program byl nabitý, musela jsem si vyhradit čas na studium Fa. Každý den jsem vstávala ve 3:20, abych dělala ranní cvičení. V 6:00 jsem vysílala spravedlivé myšlenky a pak se chystala do práce. V 7:20 jsem musela být na zastávce. Při čekání i během cesty jsem poslouchala sdílení praktikujících z Minghui Weekly.

Celý den jsem trávila v obchodním centru. Když nebyli zákazníci, tiše jsem recitovala Hong Yin a O Dafa. Kdykoliv jsem měla chvíli, vysílala jsem spravedlivé myšlenky. Večer jsem po návratu domů studovala Fa a o půlnoci před spaním jsem znovu vysílala spravedlivé myšlenky. Každý den byl tak velmi naplněný.

Kdykoliv se objevila negativní myšlenka, dokázala jsem ji zachytit a okamžitě odstranit. Když jsem čelila zkouškám, rychle jsem rozpoznala připoutání, které je způsobilo, a co nejdříve je odložila.

Když jsem tam začala pracovat, všechno šlo hladce. Zákazníci si téměř vždy koupili oblečení, které si vyzkoušeli, a po několik dní jsem byla v prodejních žebříčcích na prvním místě. Dokonce jsem začala posílat zákazníky i ke kolegyním, protože jsem se bála, že by na mě mohly žárlit.

Pak se ale situace změnila. Zatímco mé kolegyně vydělávaly šest nebo sedm tisíc jüanů denně, já jsem neměla nic. Několik dní jsem byla velmi sklíčená a dokonce jsem uvažovala o odchodu. Věděla jsem, že si nevedu dobře. Snažila jsem se překonat své problémy, ale nedokázala jsem to.

Další den, když jsem jela autobusem do práce, zavřela jsem oči a pomyslela si: „Nemohu to takhle nechat být. Jaké připoutání umožnilo zlu využít mé mezery? Co jsem řekla nebo udělala, co nebylo v souladu s Fa?“ Uvědomila jsem si, že k této situaci přispěla má připoutání k horlivosti, soutěživému smýšlení a touze po uznání.

Když se mi v prodeji dařilo, byla jsem nadšená. Když jsem se vrátila domů, první věc, kterou jsem udělala, bylo, že jsem manželovi řekla, kolik jsem toho ten den prodala a jak jsem se umístila v našem obchodě. Když se na to dívám zpětně, vidím, že můj úspěch nebyl zásluhou mých prodejních dovedností. Pomáhal mi Mistr! Jak hrozná byla myšlenka připisovat si zásluhy za Mistrova uspořádání. Chtěla jsem být každý den nejlepším prodejcem. Nebylo to snad připoutání ke slávě? Měla jsem nechat věci plynout přirozeně.

Jako praktikující Falun Dafa bych se měla snažit být dobrým člověkem za všech okolností a neklást si otázku, zda to stojí za to. Měla bych svou práci dělat dobře. Výsledky prodeje by pro mě neměly být tak důležité. Musela jsem odložit připoutání, dobře se kultivovat a věřit, že všechno uspořádá Mistr. Když jsem otevřela oči, dorazila jsem na svou zastávku. Cítila jsem se skvěle, když jsem vystoupila z autobusu. Všechno mi připadalo krásné a měla jsem radost, že vidím ostatní. Už dlouho jsem se necítila tak uvolněně. Ten den šel prodej výjimečně hladce. Přestala jsem se zajímat o čísla a doma jsem už manželovi neříkala, kolik jsem toho prodala.

Jednoho dne nebylo v obchodním centru mnoho lidí, a tak jsme pokaždé, když přišel zákazník, dělali všechno pro to, abychom mu pomohli. Dokud nám neřekl, ať přestaneme, neustále jsme mu nosili další oblečení, aby si je mohl vyzkoušet. Každého zákazníka jsme si velmi vážili. Než jsem se nadála, kolegyně už začaly uzavírat objednávky, ale já jsem až do odchodu pracovníků z první směny neprodala nic. Myslela jsem, že už je pro ten den hotovo, když vešel mladý pár. Žena řekla, že má domluvenou schůzku s jednou naší zaměstnankyní, která právě odešla s první směnou. Protože přišli pozdě, musel se o ně postarat někdo z naší směny. Moje kolegyně už byly zaneprázdněné jinými zákazníky, takže jsem se jich ujala já.

Když jsem se dozvěděla, že jde o předem domluvenou schůzku a zákaznice už u nás měla zaplacený kredit, byla jsem si jistá, že nakoupí, a v duchu jsem se zaradovala. Provedla jsem je po obchodě a nanosila jim všechny věci, které se jim líbily, aby si je mohla vyzkoušet v kabince. Vybrali si dva modely, ale po vyzkoušení se jí nelíbily. Znovu jsem ji provedla po obchodě a navrhla ještě pár dalších kousků, ale stále nebyla spokojená. Zeptala jsem se jí, co se jí na vybraném oblečení nelíbilo a jaký styl upřednostňuje. Odpověděla: „Nemám ráda nic příliš širokého, příliš úzkého, příliš ležérního ani koženého. Dávám přednost něčemu elegantnímu a ženskému, ale ne příliš odhalujícímu.“

Řekla, že je velmi vybíravá, a pak se usmála. Uklidnila jsem ji: „Nebojte se, pojďme zkoušet pomalu. Z tolika možností určitě najdeme něco, co se vám bude líbit.“ Obchodem jsme prošly ještě dvakrát a doporučila jsem jí několik dalších modelů. Nakonec našla styl, který se jí líbil, a dokonce jsem jí pomohla vybrat i ladící boty. Byla potěšená a pochválila mě za trpělivost a skvělý servis. Po dokončení nákupu jsem je vyprovodila ke dveřím. Řekla, že příště přijde zase za mnou, abych jí pomohla najít další oblečení.

Když odešli, zavolala si mě manažerka a řekla mi, že zákaznice, o kterou jsem se právě postarala, je klientkou Xiaohong. Protože jí Xiaohong pomohla zaplatit kredit, nedostanu z prodeje žádnou provizi. Okamžitě jsem se cítila nesvá a zeptala se: „Proč? Neřekla jste mi předem, že jsou to její zákazníci, než jsem jim začala pomáhat! V obchodě byli v tu chvíli i jiní zákazníci, mohla jsem se věnovat jim, kdybyste mi to řekla. Teď je prodej hotový a vy mi říkáte, že z toho nebudu mít žádnou provizi? Jestli už měli domluvené jednání, proč na ně Xiaohong nepočkala? Zákazníci přišli hned poté, co odešla. Vaše vysvětlení nechápu.“

Čím víc jsem mluvila, tím víc jsem byla naštvaná a frustrovaná. Manažerka mi řekla, že je to firemní politika. Přestala jsem diskutovat, ale uvědomila jsem si, že se ve mně něco nepěkného probudilo. Navenek jsem působila klidně, ale uvnitř jsem hodně zápasila.

Když jsem se vrátila domů, přemýšlela jsem o tom, co se ten den stalo. Říkala jsem si, že když mi Mistr uspořádal toto kultivační prostředí, nic není náhodné. Jaké připoutání mi chtěl pomoci odstranit? Pracovala jsem celý den nadarmo, protože jsem přišla o provizi, a cítila jsem frustraci. Nebylo to připoutání k zisku? Byla jsem nervózní, když jsem neuzavřela žádný obchod. Nebylo to snad proto, abych odstranila svou netrpělivost? Nebylo normální, že moje kolegyně odešla domů včas? Proč mě to tak rozrušilo? To byla příležitost, jak odstranit žárlivost. Jako kultivující se mám snažit pěstovat soucit. Ve všem, co dělám, bych měla brát v úvahu potřeby druhých. Mým hlavním zaměřením by mělo být dobro ostatních. Tento obchod jsem měla vnímat jako laskavost vůči ní. Jak je možné, že jsem v sobě ani tuto trošku laskavosti neměla? S těmito myšlenkami se mé srdce postupně uklidnilo a materiální břemena, která mě tížila, se začala uvolňovat.

Později jsem o tom diskutovala s ostatními praktikujícími. Díky našemu rozhovoru jsem si uvědomila, že jsem neodhalila základní připoutání, které vyvolalo mé pocity. Když zákaznice zmínila, že má u nás kredit, byla jsem v duchu potěšená a přesvědčená, že ten den určitě nakoupí. Prodavačka, která ji měla obsloužit, odešla, a mně se tak naskytla příležitost.

Mistr řekl:

„Věříme, že dobrý nebo špatný výsledek pochází z jedné bezděčné myšlenky a jiná myšlenka v tom okamžiku vede k jinému výsledku.“ (Přednáška čtvrtá, Zhuan Falun)

Když se ohlédnu zpět, uvědomuji si, že moje první myšlenka byla sobecká – snažila jsem se využít příležitosti na úkor druhého. Cítila jsem se ukřivděně a rozrušeně. Jak prohnaně jsem se zachovala! Ta první myšlenka nebyla v souladu s Fa, a odtud se odvíjely všechny další události.