Američtí socialisté jsou moderními „mládežníky z Yan’anu“

(Minghui.org) Během primárek na starostu New Yorku v červenci se oficiálním kandidátem Demokratické strany stal socialistický kandidát, který se netají antisemitskými názory. Tento výsledek nejen znepokojil konzervativce, ale překvapil i část hlavního proudu demokratů – někteří z nich váhali s podporou, protože jeho názory jsou příliš blízké socialismu.

Podle článku deníku The Wall Street Journal s názvem „The People’s Republic of Hollywood“ („Lidová republika Hollywood“) „účast mladých voličů v newyorských primárkách výrazně vzrostla a podle průzkumů čtyři z pěti z nich volili ‚demokratického socialistu‘. Stejně tak téměř polovina žen. Zdá se, že žádný z nich nikdy neotevřel učebnici dějepisu.“

Statistiky ukazují, že téměř dvě třetiny Američanů mladších 30 let mají kladný postoj k socialismu. Jejich představa o komunismu přitom často vychází z hollywoodských filmů – včetně klasických. V těchto snímcích bývá kapitalismus vykreslován jako ztělesnění sobectví, chamtivosti a zla, zatímco komunismus je prezentován jako „nádherný sen“.

Podobná iluze se objevila i tehdy, když byl komunismus poprvé zaveden v Číně. Po říjnové revoluci v Rusku roku 1917 zahájili někteří mladí čínští intelektuálové tzv. Hnutí nové kultury. Pod praporem „vědy a demokracie“ zakládali časopisy, noviny a spolky, které vystupovaly proti konfucianismu. Do určité míry se tento fenomén podobá dnešnímu progresivnímu hnutí ve Spojených státech. Útoky na konfucianismus tehdy v podstatě odpovídaly dnešní kultuře rušení („cancel culture“).

Mezi lety 1937 a 1939, po vypuknutí války mezi Čínou a Japonskem, zamířilo mnoho čínských studentů do Yan’anu, tehdejšího sídla Komunistické strany Číny (KS Číny). Netušili však, co je tam čeká.

Sovětský novinář Peter Vladimirov, který mezi lety 1938–1945 působil jako korespondent agentury TASS a zároveň jako styčný důstojník Komunistické internacionály u KS Číny v Yan’anu, popsal své zkušenosti v knihách Čínská zvláštní oblast 1942–1945 a Vladimirovovy deníky, vydaných v roce 1973.

Vladimirov v nich zaznamenal Hnutí na nápravu v Yan’anu (1942–1945), tedy vnitrostranickou čistku KS Číny, během níž byli lidé mučeni, psychicky zlomeni nebo zabiti. Popisuje také, že KS Číny v té době nejen pěstovala a prodávala opium za účelem zisku, ale udržovala i tajné styky s japonským velením během války.

O mladých lidech, kteří do Yan’anu odešli, Vladimirov napsal:„Domnívám se, že většina těchto mladých lidí oblast (Yan’an) opustila už před rokem 1940... V době vrcholu protijaponského hnutí, poháněni romantickými představami a chvilkovým nadšením, dorazili do Yan’anu.

„Jejich znalosti čínské historie a revolučního hnutí byly buď velmi vágní, nebo zcela chyběly.

„O Sovětském svazu nevěděli téměř nic. Mysleli si, že v Sovětském svazu se jí zdarma, že tam lidé mohou studovat na univerzitě, jak dlouho chtějí, a nemusí pracovat. Mnoho mladých Číňanů snilo o tom, že do Sovětského svazu odjedou a budou tam studovat deset či více let.

„Jejich znalosti, zejména v oblasti politiky a ekonomie, byly mizivé, ale rádi o všem diskutovali a doufali, že se jednou dostanou na významné pozice... Kádry vychovávané ve zvláštní administrativní oblasti (Yan’an) měly velmi nízkou úroveň základních znalostí. Někteří studenti nedokázali ani určit čas, jejich aritmetika byla ubohá. Většina budoucích stranických pracovníků neměla žádnou praktickou zkušenost ani odborné znalosti a ve všech směrech byla zaostalá.“

Stejné smýšlení lze dnes pozorovat u části západní mládeže. Mnohé přitahuje vidina bezplatného vzdělání, zdravotní péče a dalších služeb – přehlížejí však skutečnost, že veškeré náklady nakonec nesou daňoví poplatníci. Vynucená rovnost může krátkodobě prospět určité skupině obyvatel, ale z dlouhodobého hlediska dusí tvořivost a produktivitu. A jakmile je pro takové „rovnostářství“ vytvořena centralizovaná moc, nová elita si nevyhnutelně začne přivlastňovat bohatství. Přesně to se stalo v dnešní komunistické Číně a Severní Koreji, kde nerovnost nejenže nezmizela, ale ještě se prohloubila. Tyto totalitní systémy navíc způsobují nesmírné utrpení, protože lidé jsou zbaveni svých základních práv.

Publikace Devět komentářů ke komunistické straně, vydaná v roce 2004, ukazuje, jak KS Číny zneužila myšlenku „rovnosti pro všechny“, aby oklamala lidi – zejména mladé – a přiměla je následovat její ideologii, zatímco zároveň ničila tradiční hodnoty, jako je poctivá práce, odpovědnost a morální charakter.

Před uchopením moci KS Číny slibovala rolníkům půdu a dělníkům majetek. Poté, co tyto statky násilím zabavila jejich původním vlastníkům a přerozdělila je, je během několika let opět znárodnila. Dnešní realita je taková, že v Číně vlastní půdu stát, nikoli farmáři. I lidé, kteří mají dům nebo byt, nevlastní pozemek, na němž jejich nemovitost stojí. Jinými slovy, skutečnost socialismu a komunismu je naprosto odlišná od slibů, které lákají mladé lidi k těmto ideologiím.

Podle Devíti komentářů KS Číny převzala od komunismu devět charakteristik – jednou z nich je klam. Na jedné straně KS Číny překrucuje historii a nutí lidi zapomenout na minulost, včetně duchovně inspirované čínské kultury. Na druhé straně do západní společnosti neustále vypouští „cukrově obalené“ propagandistické informace prostřednictvím TikToku a dalších kanálů. Mnozí na Západě, kteří mají o Číně zkreslené představy, si neuvědomují, že Google, YouTube a Facebook jsou v Číně zakázány. Naproti tomu WeChat a TikTok podléhají přísné cenzuře a kritické hlasy zde nemají prostor. TikTok navíc prostřednictvím propracovaných algoritmů nenápadně propaguje komunistickou ideologii.

Rozpad Sovětského svazu a pád východního bloku prokázaly, že komunismus je neúspěšný systém. Hrubé porušování lidských práv, které v Číně pokračuje dodnes, a miliony lidí – bohatých i chudých – prchajících z této země jen potvrzují, že komunismus není krásný sen, ale noční můra.