Potvrzuji Fa bez ohledu na to, kde se nacházím

(Minghui.org) Falun Dafa praktikuji už 27 let. Když se ohlédnu zpět na svou cestu kultivace, cítím radost i dojetí. Díky ochraně Mistra a pevné víře v Dafa jsem dokázal překonat mnohé zkoušky. Svou vděčnost Mistrovi nedokážu ani vyjádřit slovy.

Posvátné pouto

Moje manželka se s Falun Dafa seznámila v roce 1998, když se praxe rozšířila do naší vesnice. V té době jsem silně kouřil. Manželka mi navrhla, abych přestal a začal s ní cvičit. Poslechl jsem ji a přidal se ke skupině, která studovala Fa a cvičila. Hned při prvním pokusu jsem dokázal sedět v meditaci 45 minut.

Jakmile jsem začal s praxí, cigarety mi přestaly chutnat – v ústech zůstávala odporná pachuť, a tak jsem přestal kouřit úplně.

Falun Dafa si v naší vesnici rychle získal oblibu. Během krátké doby začaly cvičit desítky lidí. Všichni měli z praxe velký prospěch a dokázali žít podle zásad Pravdivosti, Soucitu a Snášenlivosti. Společně jsme studovali Fa, cvičili a navzájem se povzbuzovali. Chronické nemoci mizely, rodinné spory se urovnávaly a lidé na vlastní oči viděli krásu Falun Dafa, který proměňuje tělo i mysl.

Na konci roku 1998 jsem se doslechl, že Liaoningská qigongová asociace útočí na Falun Dafa. Dne 30. prosince jsme se spolu s dalšími praktikujícími vydali do provinčního hlavního města. Tisíce praktikujících z celé provincie se tehdy v Shenyangu pokojně shromáždily před sídlem asociace a žádaly, aby odvolala falešná obvinění a očistila jméno Falun Dafa. Po dvou dnech upřímných myšlenek a klidného odhodlání asociace nakonec uznala svou chybu. Tehdy jsem na obloze uviděl nespočet Falunů různých velikostí, které se otáčely. Tento zázrak viděli i další praktikující – byla to pro nás obrovská posila. V tu chvíli jsem si v srdci řekl: Ať se stane cokoliv, budu Falun Dafa kultivovat až do konce.

Neochvějná víra v Dafa

Dne 20. července 1999 vydal tehdejší vůdce Komunistické strany Číny (KS Číny) Jiang Zemin příkaz k celostátnímu pronásledování Falun Dafa a nechal zatýkat koordinátory z různých oblastí. Spolu s dalšími praktikujícími jsme šli k budově okresní vlády. Praktikující z okolních měst a vesnic se tam spontánně shromáždili a pokojně žádali o propuštění zadržených. Vláda použila amplióny, aby přikázala místním úředníkům, ať všechny praktikující odvedou zpět. Také nás přinutili vrátit se domů.

Pronásledování se rychle stupňovalo. V říjnu 1999, během své návštěvy Francie, Jiang Zemin pomluvil Falun Dafa a označil ho za „kult“ – přitom právě KS Číny je skutečným kultem. My praktikující jsme tehdy jeli do Pekingu, abychom apelovali na vládu a obhájili Mistra. Místní úředníci věděli, že jsme odjeli, ale nemohli nás najít. Po návratu mě zatkla policie, nezákonně mě uvěznila ve vazební věznici a místní vláda mi uložila pokutu 2 400 jüanů.

Státní média spustila rozsáhlou kampaň dezinformací a lží proti Falun Dafa, která zmátla mnoho lidí. Od té doby jsme s dalšími praktikujícími začali lidem rozdávat materiály objasňující pravdu a věšet transparenty, abychom odhalili pomluvy KS Číny. Jednou, když jsem jel vyzvednout materiály, mě policie zatkla a odsoudila k dvouletým nuceným pracím.

Podmínky v pracovním táboře byly kruté. Jednou mi dozorce nařídil, abych si sedl na malou stoličku. Odmítl jsem. Rozzuřil se a začal mě bít elektrickým obuškem, který hlasitě praskal – ale necítil jsem vůbec nic. Zavřel mě na tři dny a tři noci do samovazby bez spánku. Jejich pokusy o „převýchovu“ selhaly – neohnul jsem se.

Objasňování pravdy a zachraňování lidí

V roce 2006 mě úřady neustále obtěžovaly, proto jsem se přestěhoval do jiného města, abych mohl dál objasňovat pravdu. Policie mě zatkla, zadržela a znovu odsoudila k nuceným pracím. Tam po mně chtěli, abych napsal „tři prohlášení“ o vzdání se víry. Odmítl jsem. Policisté proto nařídili vězeňskému vedoucímu, aby mě mučil. Rozbil mi o hlavu sklenici – ta se roztříštila, ale moje kůže zůstala neporušená. Ochránil mě Mistr; obyčejný člověk by krvácel. Později mě odsoudili k dalším letům vězení v provinční metropoli.

Jednou si mě předvolal vedoucí oddělení a přikázal mi, abych si dřepnul. Odmítl jsem. Řekl jsem mu, že pronásledování praktikujících přinese karmickou odplatu. Zacpal mi ústa hadrem z mopu, ale já i tak zvolal: „Falun Dafa je dobrý!“ Zavřeli mě do samovazby, kde jsem držel třiadvacetidenní hladovku. Donucovali mě k násilnému krmení a já poté zvracel. Řekl jsem jim: „Když se k ostatním chováte dobře, děláte dobře i sobě. Nemůžete mě pronásledovat.“

Byl jsem velmi slabý, ale věděl jsem, že jsem pod ochranou Mistra. Pomyslel jsem si: Jestli Mistr chce, abych odešel, půjdu. Jestli ne, vydržím. Krátce nato přijel inspektor z města a provedl šetření. Ředitel věznice i několik dozorců byli propuštěni – oficiálně za „porušení kázně“, ve skutečnosti šlo o odplatu za pronásledování praktikujících. Došlo k velké reorganizaci a stovky vězňů byly přemístěny. Jeden dozorce mi řekl: „Už nedrž hladovku, dám ti dvě láhve mléka.“ Věznice mi povolila jíst rýži, zatímco ostatní dostávali jen kukuřičné bochánky.

Když jsem měl příležitost, objasňoval jsem pravdu i spoluvězňům – dokonce i při stříhání vlasů. Většina souhlasila. Jeden muž odsouzený na deset let přijal pravdu o Dafa a byl propuštěn už po pěti letech. Během mého věznění pochopily dvě třetiny vězňů v mé skupině pravdu o Falun Dafa, vystoupily z KS Číny a uznaly, že „Falun Dafa je dobrý“. Uvědomil jsem si, že ať jsem kdekoliv, musím zachraňovat lidi – je to můj posvátný slib.

Po propuštění jsem si našel práci jako doručovatel v obchodním centru. Mohl jsem tak snadno obstarávat zásoby pro ostatní praktikující a zároveň rozšiřovat materiály Devíti komentářů ke komunistické straně. Ve volném čase jsem posílal dopisy s objasňováním pravdy.

Jednou mě při jízdě na elektrokole srazilo auto. Řidič telefonoval a já spadl. Nemohl jsem se zvednout, ale pomyslel jsem si: Jsem praktikující Falun Dafa, nic se mi nestane. Když ke mně přiběhl, řekl jsem mu: „Dnes jste srazil dobrého člověka. Jestli dokážu vstát, můžete odjet.“ Chtěl mi dát peníze na ošetření, ale já odmítl: „Jsem praktikující Falun Dafa, peníze po vás nechci.“

Nemohl jsem zvednout nohy, a tak mě řidič odvezl do práce. Cestou jsem mu objasnil pravdu a pomohl mu vystoupit z KS Číny. Souhlasil a řekl: „Jste opravdu dobrý člověk. Doma budu lidem říkat, jak je Falun Dafa dobrý.“ Chtěl mi poděkovat, ale já mu řekl: „Poděkujte Mistrovi.“

Moje noha byla tehdy jako zlomená. Nešel jsem do nemocnice ani nepoužil žádné léky – jen jsem cvičil a studoval Fa. Do měsíce jsem se uzdravil, zatímco běžnému člověku by trvalo půl roku, než by se zotavil. Neměl jsem žádné negativní myšlenky. Věřil jsem, že když udělám první krok, budu schopen chodit. Síla Dafa se projevila v mém těle.

Dnes jsem zpět ve své rodné vesnici a opět se scházím s místními praktikujícími. Moje dcery mě podporují a vědí, že Falun Dafa je dobrý.