Opuštění honby za slávou a ziskem

(Minghui.org) Byla jsem učitelkou na odborné škole. Během období tzv. „reforem a otevírání se světu“ pod vedením Komunistické strany Číny byl můj manžel převeden do práce v přímořském městě, takže jsem zůstala sama, abych se starala o naši devítiletou dceru. Jednoho dne za mnou přišel ředitel školy a řekl: „Posledních pár let jsi sama čerpala 80 procent ročních zdravotních výdajů školy. Jak máme proplatit lékařské účty starším učitelům?“

Když jsem viděla, jak rozpačitě se na mě dívá, odpověděla jsem: „Je mi líto, ale já si přece nemohu vybrat, jestli budu nemocná.“

Bylo mi teprve čtyřicet, ale trpěla jsem mnoha chorobami. Měla jsem neurastenii a byla jsem každý den ospalá. Na krční, hrudní i bederní páteři jsem měla kostní výrůstky, kvůli nimž jsem musela být každý rok hospitalizována, aby mi pročistili cévy. Nejvážnějším problémem byly nádory na obou vaječnících. Podstoupila jsem operaci, při níž mi odstranili nádor velikosti vejce na pravé straně. Lékař si myslel, že jsem na úplné odstranění obou příliš mladá, a tak mi nechal nádor na levém vaječníku, který měl velikost pingpongového míčku. Řekl mi, že ho bude třeba sledovat – pokud se zvětší, odstraní ho, a možná po menopauze sám zmizí. Zbývající nádor mi však stále působil bolest a každý den jsem se cítila unavená.

Ředitel se mnou soucítil a navrhl: „Proč se nepřestěhuješ za manželem? Aspoň se budete moct o sebe navzájem starat.“ V tom roce jsem právě dokončila jednu třídu, takže jsem neměla žádné nové hodiny. V té době bylo populární čerpání neplaceného volna s ponecháním pracovního místa, a tak mi škola vyšla vstříc. Můj plat i benefity pokračovaly beze změny.

Znovuzrození

S dcerou jsme se přestěhovaly do města, kde manžel pracoval. Moje nemoci však přetrvávaly, a tak jsem pokračovala v léčbě – tentokrát však už na vlastní náklady.

Našla jsem si práci a později jsem díky známostem přešla do jiné firmy. Jeden z klientů této společnosti mi řekl o Falun Dafa. Dozvěděla jsem se, že se u něj doma čtou knihy Fa a že jeho matka je dobrovolnou koordinátorkou. Pustila mi video, na kterém Mistr vyučuje cvičení, a pozvala mě, abych cvičila s ní. Po několika dnech cvičení se stalo něco neuvěřitelného – jen pár minut poté, co jsem od ní odešla, se mi vrátilo menstruační krvácení.

Koupila jsem si knihy Falun Dafa a s nadšením je začala číst. Z učení jsem pochopila, že Falun Dafa je praxe, která kultivuje tělo i mysl, a může tělo praktikujícího proměnit tak, že znovu získá mladistvost. Dokonce i starší ženy mohou znovu dostat menstruaci, protože tělo se vrací do stavu bez nemocí. Od té doby jsem se vydala na cestu kultivace v Dafa.

Měla jsem živý sen: vysoký muž v bílém lékařském plášti držel v jedné ruce nůžky a v druhé tenkou trubičku (tenčí než infuzní hadička), uprostřed níž byl kousek tkáně velikosti pingpongového míčku. Řekl: „Podívej, odstranil jsem ti to!“ Instinktivně jsem si sáhla na břicho a zeptala se, proč to udělal. Odpověděl: „K čemu by ti to bylo?“ Když jsem se probudila, napadlo mě: nebylo to snad Mistrovo Tělo Zákona v jiné dimenzi? Ten muž vypadal přesně jako Mistr na fotografii v Zhuan Falun! Mistr odstranil nádor! Nevěděla jsem, jak vypadají vejcovody, ale pocit byl tak skutečný! Od té doby mě už břicho nikdy nebolelo.

Když jsem si později převáděla trvalé bydliště do města, kde pracoval manžel, musela jsem projít zdravotní prohlídkou. Obávala jsem se, že kvůli svým nemocem neprojdu, ale výsledky ukázaly, že je vše v pořádku. Také tři kostní výrůstky zmizely, aniž bych podstoupila jakoukoli léčbu. Moje tělo bylo zcela zdravé a srdce naplněné radostí – opravdu jsem se cítila znovuzrozená. Od té chvíle jsem se s odhodláním pustila do opravdového praktikování Falun Dafa.

Učení se opouštět

Řídila jsem se Mistrovým učením Pravdivosti, Soucitu a Snášenlivosti. Znamenalo to vzdát se různých připoutání – včetně touhy po slávě a osobním zisku.

Jedna blízká přítelkyně mi řekla, že škola, kde jsem dříve učila, postavila nové byty pro zlepšení životních podmínek učitelů. Učitelé, kteří si nový byt vzali, museli vrátit ten starý a doplatit rozdíl 4 000 jüanů, takže šlo v podstatě o zvýhodněné bydlení. Přítelkyně dodala, že ředitel se ptal, zda mám o byt zájem.

Po mém odchodu bydlel v mém původním bytě můj mladší bratr. Co mám dělat? Bylo to důležité rozhodnutí. Po zvážení jsem si řekla, že nové byty mají zlepšit podmínky pro učitele, a protože jsem se už neplánovala vrátit, bratr by ho stejně využíval. Přihlásit se o nový byt a zároveň ponechat starý by nebylo správné. Řekla jsem tedy přítelkyni: „Neuvažujte o mně pro ten nový byt.“ Později mi bratr řekl, že si koupil nový dům za 800 000 jüanů. Když jsem to slyšela, necítila jsem závist ani lítost – byla jsem klidná. I když jsem přišla o velkou výhodu, jako praktikující jsem věděla, že se musím řídit vysokými měřítky a nesmím si přivlastňovat, co mi nepatří.

Požadavky státu na udělení vyššího profesního titulu zahrnovaly: 1) mít pět let praxi s titulem střední úrovně, 2) publikovat článek v odborném časopise, 3) složit zkoušku z cizího jazyka. Pro učitele byl titul docenta považován za celoživotní cíl i čest. Poté, co jsem byla povýšena na střední úroveň, jsem začala pracovat na článcích a dva z nich publikovala v provinčních časopisech. Po pěti letech jsem splnila většinu podmínek, chyběla mi pouze jazyková zkouška.

Když jsem se vrátila do školy, ředitel mi řekl, že mě chce pozvat na večeři, protože jsem přijela zdaleka, a přizval i dva vedoucí pracovníky. Během jídla ředitel zmínil otázku mého povýšení na docentku. Řekl, že se letos dva docenti chystají do důchodu, a tím se uvolnila dvě místa. Vysvětlil však, že v posledních letech vyšší orgány požadují doložení skutečných odučených hodin. Uvedl, že všechny ostatní podmínky splňuji, ale že by pro mě bylo třeba nechat oficiálně zapsat výuku.

Jenže já jsem už dva roky neučila. Kdyby ředitel výuku zaevidoval, znamenalo by to falšování záznamů! Zdálo se, že pozvání na večeři s oběma vedoucími bylo právě kvůli tomu, aby se našel způsob, jak to zařídit. Pomyslela jsem si: „Jsem praktikující Falun Dafa, kultivuji Pravdivost–Soucit–Snášenlivost. Nešlo by to proti Pravdivosti?“ Necítila jsem se dobře. Proto jsem pevně řekla: „Není třeba to za mě doplňovat.“ Vysvětlila jsem vedení, že Falun Dafa učí lidi žít podle Pravdivosti, Soucitu a Snášenlivosti a že nemohu dělat nic, co by nebylo v souladu s pravdivostí. Oznámila jsem jim, že se o tuto pozici ucházet nebudu.

Později jsem se dozvěděla, že na místa docentů byli povýšeni dva moji mladší kolegové. Cítila jsem určitou lítost. Po odchodu do důchodu jsem zjistila, že rozdíl mezi platy vyššího a středního stupně činil asi 2 000 jüanů měsíčně. Ale Mistr učí princip „...bez ztráty není zisk...“ (Přednáška čtvrtá, Zhuan Falun).

Ve firmě, kde jsem tehdy pracovala, byl můj plat stejně o více než 2 000 jüanů vyšší. Když škola později změnila pravidla a začala vyplácet mzdu podle docházky, můj plat zastavili. Přijala jsem to klidně.

Jednoho roku město zavedlo nové karty sociálního pojištění. Škola mi oznámila, abych si ji přišla vyzvednout. Na úřadě sociálního zabezpečení mi však řekli, že pro získání nové karty musím vrátit starou kartu zdravotního pojištění. Nová karta totiž spojovala zdravotní pojištění s platební kartou v jedné. Protože jsem starou kartu nikdy neměla, nemohla jsem o novou požádat.

Příbuzný jednoho z mých žáků byl vedoucím na úřadě sociálního zabezpečení. Žák mě k němu zavedl. Když si vyslechl můj případ, rozčílil se: „Jak je možné, že vám škola nevydala kartu zdravotního pojištění? To je porušení předpisů. Nebojte se, pošlu právníka, aby provedl audit účtů školy. I když tady nebydlíte, jste řádnou zaměstnankyní a finanční úřad vám vyplácí prostředky. Všechno hned prověřím a přinutím je vrátit peníze.“

Jeho reakce mě překvapila. Jako praktikující musím říkat pravdu. Rychle jsem mu odpověděla: „Děkuji za vaši laskavost, ale byla to moje chyba – o starou kartu jsem nikdy nepožádala, škola ji neodmítla vydat. A protože jsem v těch letech neučila, je přirozené, že mi byl plat pozastaven.“

Zeptal se, proč jsem si kartu nevyřídila, když na ni každý měsíc přicházely peníze. Vysvětlila jsem mu, jaký prospěch mi Falun Dafa přinesl po fyzické i duševní stránce. Přikývl. Můj žák dodal: „Moje učitelka teď vypadá mladší než my.“

Nové pracovní místo

Zaměstnala mě zahraniční společnost. Byla to pro mě zcela nová oblast, takže jsem se musela učit od základů. Mistr mi otevřel moudrost a během několika let jsem si postupně osvojila odborné znalosti, naučila se odvětvové standardy i související zákony a předpisy. Krok za krokem jsem postoupila z běžné zaměstnankyně na vedoucí oddělení a nakonec na generální ředitelku.

Řídila jsem se standardem praktikující a ve své práci jsem se řídila principy Dafa. Díky tomu v kolektivu panovala harmonická atmosféra, výsledky se trvale zlepšovaly a pověst společnosti rostla. Ať už šlo o inspektory z různých oddělení nebo o kontrolory z dozorových orgánů, všichni se po čase stali mými přáteli.

Po začátku pronásledování Falun Dafa ze strany KS Číny v roce 1999 jsem se stala terčem sledování. Můj pracovní prostor byl monitorován, pohyb sledován, lidé často pod záminkou pracovních záležitostí prohledávali mé složky nebo kontrolovali počítač. Věděla jsem, jaký je jejich skutečný záměr, ale i přesto jsem k nim přistupovala laskavě. Chtěla jsem, aby pochopili, jak Dafa zlepšil mé zdraví a mysl a že Falun Dafa učí lidi být laskavými a dobrými.

Byla jsem nezákonně zadržena ve vazební věznici i ve středisku na vymývání mozků. Abych se vyhnula dalšímu obtěžování a zatčení, musela jsem být více než rok bez domova. Můj nadřízený zařídil, abych nějaký čas pracovala na pobočce v Pekingu. Později mi řekl: „Raději se vrať zpátky. Bez tebe si neporadí. Lidé s vírou jsou dobří lidé – mají vysoké morální standardy.“

Praktikování Dafa zcela proměnilo mé zdraví i charakter a z mého zlepšení měli prospěch i členové rodiny a přátelé. Vždy budu následovat Mistrova učení, být laskavá a ohleduplná ke všem a usilovat o to, stát se lepším člověkem.