Emoce je hluboce skrytá forma sobectví

(Minghui.org) Po letech kultivace jsem si myslela, že jsem své připoutání k emocím už odstranila. Rodinná náklonnost je tou nejtěžší emocí, které se člověk vzdává, ale domnívala jsem se, že jsem se od ní už docela odpoutala.

Když otec zemřel, věděla jsem, že smrt je přirozenou součástí koloběhu života, takže jsem nebyla příliš smutná. Cítila jsem jen jistou lítost, že jsem se nekultivovala dost dobře a nedokázala ho přivést k Falun Dafa. Jinak jsem tomu nepřikládala velkou váhu a považovala jsem se za docela schopnou pustit se citových připoutání.

O půl roku později však zemřel můj manžel, rovněž praktikující, a byla jsem zasažena žalem natolik, že jsem se cítila zcela ochromená. Každý den jsem plakala, nedokázala jsem se soustředit při studiu Fa a téměř jsem nespala. Trávila jsem mnoho času na telefonu, jen abych zmírnila bolest a stesk.

Nechtěla jsem vycházet z domu, protože jsem měla pocit, že mě jeho přítomnost stále provází – u potoka a v lesích, kde jsme spolu studovali Fa, pod měsíčním světlem, když jsme rozdávali materiály o Dafa, i v ulicích a uličkách, kudy mě vozil na motorce nebo autem, když jsme lidem objasňovali pravdu o pronásledování.

Všechno to působilo, jako by se to stalo včera. Teď po těch ulicích chodím sama, každé auto patří někomu jinému a žádný z řidičů není můj manžel. Když na to pomyslím, mám slzy v očích.

Během období smutku jsem zůstávala doma a vyhýbala se lidem. Často jsem přemýšlela o časech, kdy jsme spolu studovali Fa, cvičili a objasňovali pravdu. Díky němu se náš domov stal místem pro výrobu materiálů s pravdou o Dafa, a po jeho smrti toto místo zaniklo. To mě hluboce rmoutí a bolí.

Věděla jsem, že můj kultivační stav není v pořádku, protože kultivující by neměl dopustit, aby ho ovládaly emoce. Snažila jsem se vysílat spravedlivé myšlenky, studovala jsem Fa a dělala cvičení, abych se napravila, ale výsledky byly nepatrné. Po dlouhém sebezpytování jsem hledala připoutání, která jsem ještě neodstranila. Objevila jsem závislost, strach z potíží, zášť a další připoutání. Stále jsem měla možnost se zlepšit – ale můj manžel už tu nebyl.

Rozhodla jsem se tedy znovu zpaměti učit Zhuan Falun. Jednoho dne, když jsem se učila, narazila jsem na odstavec, kde Mistr říká:

„Kultivace má probíhat přímo uprostřed trápení. Ta prověří, zda se dokážete vzdát různých lidských emocí a tužeb a brát je na lehkou váhu. Jestli jste k těmto věcem připoutáni, kultivaci neukončíte.“ (Přednáška čtvrtá, Zhuan Falun)

Cítila jsem stud, že ani po tolika letech kultivace jsem se stále nedokázala odpoutat od citových připoutání – že je pro mě stále těžké je zcela opustit. Proč to bylo tak těžké?

Často jsem si kladla otázku: „Manžel snášel téměř deset let pronásledování ve vězení a strážci ho nedokázali ‚přetvořit‘. Pevně věřil v Dafa. Obdivovala jsem to. Proč tedy zemřel na karmu nemoci právě tehdy, když se prostředí zlepšilo? Jaký byl důvod? Jako praktikující – a jeho manželka – nenesu za to i já odpovědnost?“

Těmito otázkami jsem se trápila, ale nenašla jsem jasnou odpověď. Moje srdce bylo rozervané! Nekultivovala jsem se dobře a nedokázala jsem mu pomoci na úrovni svého tehdejšího pochopení Fa. Tato myšlenka mi působila velkou bolest.

Když jsem se už naučila většinu z Zhuan Falun zpaměti, odstranila jsem mnoho připoutání. Moje netrpělivost se výrazně zmírnila, moje hlavní vědomí zesílilo, zlepšila se má schopnost snášet a zmizela chuť na určité jídlo. Když mezi praktikujícími došlo ke konfliktu, dokázala jsem se na situaci dívat podle principů Fa, místo abych se soustředila na to, kdo má pravdu nebo ne. Učit se Fa nazpaměť mi skutečně velmi pomohlo.

Jednoho dne jsem si uvědomila, že kořenem mého stesku a bolesti bylo sobectví! Protože po manželově smrti jsem už neměla s kým studovat Fa ani dělat cvičení, neměla jsem s kým objasňovat pravdu, ani s kým sdílet běžný život.

Zvykla jsem si dělat všechno s někým druhým. Všechno se to točilo kolem „já, já, já“! Trpěla jsem proto, že mě nikdo nedoprovázel, cítila jsem se osaměle – a právě proto jsem byla tak zarmoucená!

Jak silné sobectví! Zajímaly mě jen mé vlastní pocity! Touha po někom a sobectví spolu přece souvisejí. Proč mě to dříve nenapadlo? Byla jsem vděčná Mistrovu osvícení a chtěla jsem toto sobectví odstranit!

Díky studiu a učení se Fa nazpaměť jsem na různých úrovních získávala nová pochopení. Už necítím nelibost vůči těm, kteří mi dříve nebyli sympatičtí. Neodsuzuji praktikující, kteří mají jiné názory nebo mluví bez ustání. Už si nepobrukuju ani nereptám. Poslouchám, čekám, až druhý domluví, a pak klidně vyjádřím svůj pohled. Když mé sdílení ostatní nepřijmou, vrátím se domů, vysílám za ně spravedlivé myšlenky a prosím Mistra, aby posílil jejich spravedlivé myšlenky.

Co se týče věcí, jako je jídlo a pití, kdo je dobrý nebo špatný, kdo se kultivuje dobře nebo špatně – to vše je pro mě nyní bezvýznamné a už to ve mně nevyvolává vnitřní neklid. Chci jen dělat tři věci dobře a být vděčná Mistrovi za jeho ochranu a vedení.

Když jsem prohloubila své pochopení toho, proč jsem přišla na tento svět právě v této době, a uvědomila si, kolik času jsem promarnila, bolest a lítost v mém srdci se nedají vyjádřit slovy! Drazí spolupraktikující, vezměte si mě jako varování a rychle se zbavte všech připoutání.

Probuzení lidí by mělo být na prvním místě. Chci dělat tři věci dobře a splnit své pradávné sliby, využít čas, který Mistr prodloužil svým nesmírným obětováním, a být hodna Mistrovy soucitné spásy!

Toto je mé současné a omezené porozumění. Prosím laskavě poukažte na vše, co není v souladu s Fa.

Heshi