(Minghui.org) S maminkou praktikuji Falun Dafa už více než dvacet let. Dříve jsem pouze studoval Fa a cvičil společně s ní, aniž bych měl hlubší pochopení. Teprve nedávná nehoda mi umožnila skutečně si uvědomit dobrotu Dafa.

Okamžik mezi životem a smrtí

Dne 7. září 2025 jsem jel s přítelem na motocyklu do hor pozorovat východ slunce. Cestou zpět se můj motocykl náhle stočil doprava. Okamžitě jsem vykřikl: „Mistře, prosím, zachraňte mě!“ V tu chvíli jsem pocítil, jak mě neviditelná síla stáhla zpět. Po několika kotrmelcích jsem zastavil těsně u okraje srázu. Byl to opravdu zázrak.

Když dorazila záchranka, jeden ze záchranářů mě prohlédl a zjistil jen drobné krvácení z kolene. Odvezli mě do nejbližší nemocnice. Teprve tehdy mi došlo, že mi Mistr zachránil život.

V nemocnici lékař zjistil, že rána nevyžaduje šití. Pouze ji vyčistil, ošetřil mastí a po hodině mě propustil. Záznam z palubní kamery ukázal, že se motocykl zachoval, jako by jej zezadu udeřila silná síla. Okamžitě mi to připomnělo část ze Zhuan Falun.

Mistr řekl:

„Ulice byly prázdné a nikde ani ­živáčka. Náš student spěchal na kole domů a před ním jel jen džíp. Náhle džíp zabrzdil. Náš student si toho nevšiml a šlapal dál se skloněnou hlavou. Ale džíp náhle začal couvat. Couval tak rychle, že kdyby se tyto dvě síly střetly, přišel by o život. Těsně předtím, než by se byli srazili, nějaká síla náhle zatáhla jeho kolo nazpět o více než půl metru a džíp se mu okamžitě zastavil u předního kola. Možná si řidič uvědomil, že za ním někdo je. Tento student se v tom okamžiku nebál. Nebál se nikdo z těch, kteří se octli v těchto situacích, i když se možná báli později, když o tom přemýšleli.“ (Přednáška třetí, Zhuan Falun)

Pokračoval jsem ve studiu Fa s rodinou a rána se začala rychle hojit. Zpočátku byla červená a zanícená, ale už druhý den se téměř uzavřela. Když jsem třetí den dělal druhé cvičení ve stoji, měl jsem zvláštní pocit, jako by z rány něco neustále odcházelo. Po cvičení bolest vždy zeslábla. Věděl jsem, že Mistr očišťuje mé tělo.

Dívání se do sebe

Po nehodě jsem se upřímně zamyslel nad svými nedostatky a objevil jsem připoutání k soutěživosti. Často jsem se hádal s rodinou, když se mi nelíbila jejich rozhodnutí. Ve škole jsem zase žárlil na spolužáky, kteří měli lepší výsledky než já.

Měl jsem také připoutání k předvádění se. V minulosti jsem sloužil u letectva, ale později jsem změnil zaměstnání, abych měl více času na kultivaci. Když se mě při pracovním pohovoru ptali na vojenskou službu, pocítil jsem silnou pýchu a touhu se ukázat.

Věděl jsem, že taková připoutání brání pokroku v kultivaci a musím je odstranit. Nehoda byla připomínkou od Mistra, že je čas se jich zbavit. Pomohla mi odhalit a odložit připoutání, která jsem si v srdci dlouho nesl.

Děkuji Vám, Mistře!