(Minghui.org) Ctěný a soucitný Mistře, zdravím Vás! Zdravím také všechny spolupraktikující!

Získala jsem Fa před rokem 1999. Kvůli připoutání ke slávě, osobnímu prospěchu a citovým vazbám jsem však nezačala opravdově praktikovat Falun Dafa až do roku 2003. Během let kultivace jsem si uvědomila, že mám předurčený vztah se všemi lidmi, které potkávám. Mistr řekl, že každý člověk na tomto světě je Jeho rodinným příslušníkem. Z hloubi srdce si přeji, aby Mistr zachránil každého, s kým se setkám, a to včetně mých kolegů.

Jak jsem pokračovala ve studiu Fa, četla články na Minghui a sdílela zkušenosti s dalšími praktikujícími, rozpoznala jsem svá připoutání, jako například následovat ostatní praktikující při objasňování pravdy, soutěživost, snahu mít navrch, konfrontační myšlení, sebestřednost a snahu potvrzovat sama sebe. Když jsem tato připoutání postupně opouštěla a zlepšovala svůj charakter, lidé, kteří se dříve zdáli nepřístupní, se díky Mistrovu soucitnému uspořádání nakonec dozvěděli pravdu. Měla jsem z nich radost. Zakusila jsem nesmírný Mistrův soucit – jak se o mě stará a osvětluje mi cestu.

Tajemnice disciplinární komise vystoupila z KS Číny

Pracuji ve státním podniku. Xi Wen (pseudonym) byla tajemnicí disciplinární komise. Před osmi či devíti lety se v mé kanceláři objevilo několik policistů, aby mě vyslýchali. Požádali Xi Wen, aby přišla s nimi. Policisté se mě pokusili odvést násilím. Ona nic neřekla. Tehdy jsem byla cílevědomá a soutěživá – myslela jsem si, že mám pevné spravedlivé myšlenky, ale neuvědomovala jsem si, že mám stále mnoho připoutání.

Když jsem se později Xi Wen zeptala, proč nic neřekla, když mě policisté zatýkali, odpověděla: „Co jsem mohla dělat?“ Řekla jsem: „Mohla jste natočit celý průběh na video.“ Podívala se na mě, ale neřekla nic. Později jsem za ní zašla do kanceláře a objasnila jí pravdu. Také jsem ji opakovaně žádala, aby vystoupila z Komunistické strany Číny (KS Číny). Odmítla. Po celou dobu, co jsme spolu pracovaly, jsem cítila, že mezi námi něco stojí – něco, co nás odděluje. Ze srdce jsem ji chtěla zachránit, ale zdálo se, že se k ní nelze přiblížit.

Teprve po několika letech jsem pochopila, že jsem postrádala soucit. Když mě tehdy přišli policisté zatknout, Xi Wen musela být šokovaná. Možná neznala pravdu o Falun Dafa a musela mít strach z pronásledování praktikujících a nevěděla, jak reagovat. Jen pasivně vykonávala svou práci. Já ji však neutěšila ani jí neobjasnila pravdu; místo toho jsem ji obviňovala. Jak tedy mohla v takové situaci přijmout, co jsem říkala? Cítila jsem stud a pochopila, že mé chování do jisté míry bránilo její záchraně. Dříve jsem přemýšlela, jak jí objasnit pravdu, ale nenašla jsem způsob, jak prorazit. Mistr však viděl mé srdce a zařídil příležitost, abych s ní mohla znovu promluvit.

Před čínským Novým rokem jsem jí chtěla objasnit pravdu, ale nevěděla jsem, jak otevřít její srdce. Rozhodla jsem se jí omluvit za svůj dřívější postoj. Byla velmi zaneprázdněná. Chtěla jsem jí před prázdninami darovat USB disk s filmem Jednou jsme byli bohové (Once We Were Divine), aby se na něj mohla během svátků podívat. Připomněla jsem si, že i ona přišla kvůli Fa, a doufala jsem, že film pochopí a bude zachráněna.

Jednoho dne jsem za ní zašla do kanceláře a upřímně se jí omluvila. Řekla jsem:„V mnoha věcech jsem si nevedla dobře a doufám, že to na vás nemělo špatný vliv. Opravdu si vážím našeho předurčeného vztahu a přeji si, abyste poznala Falun Dafa. Lidé jsou velmi cenní a nevznikli z opice. Chtěla bych vám dát film Jednou jsme byli bohové. Doufám, že se na něj podíváte.“

Podala jsem jí USB disk. Nevzala si ho – místo toho se otočila ke svému počítači a řekla: „Mám naléhavé záležitosti.“ Odpověděla jsem: „Dobře, je to velmi dobrý film. Když se vám bude líbit, můžete si ho nechat. Pokud ne, vraťte mi ho.“ Položila jsem USB disk na její stůl a odešla. Když jsem odcházela, stále se dívala na obrazovku počítače.

Po návratu z novoročních svátků jsem ji potkala v budově podniku a všimla si, že její výraz se změnil. Když jsem ji pozdravila, její tvář zářila. Cítila jsem naději.

Jednoho dne jsem šla navštívit kolegyni v jiném oddělení, ale nebyla tam. Uslyšela jsem nějaký zvuk a když jsem vyšla ven, abych se podívala, jestli se vrátila, uviděla jsem Xi Wen, jak nakukuje úzkou škvírou dveří své kanceláře. Naše pohledy se setkaly. Usmála se a řekla: „Slyšela jsem tu nějaký hluk.“ Uvědomila jsem si, že její vědomá stránka mě hledá. Tuto příležitost uspořádal Mistr. Vstoupila jsem do její kanceláře a řekla přímo: „Prosím, vystupte z KS Číny a jejích přidružených organizací. Pracujeme spolu, protože máme předurčený vztah. Jsme zodpovědné za své životy.“

Přikývla a souhlasila, že z KS Číny vystoupí.

Kolegyně vystoupila z KS Číny poté, co jsem změnila své konfrontační myšlení

Jia Qi (pseudonym) byla ve firmě zodpovědná za agendu členů KS Číny a členů Komunistického svazu mládeže. Byla přítomna i tehdy, když mě policisté přišli zatknout. Ten den jsem si sedla na zem a nepohnula se. Policisté mě chytili za ruce a nohy a pokusili se mě odvést. Jia Qi řekla: „Prosím, pusťte ji, promluvím si s ní.“ Policisté ustoupili a odešli ven, takže jsme v místnosti zůstaly jen my dvě a několik dalších kolegů. Vstala jsem. Ona nevěděla, co říct. Po krátkém zaváhání řekla: „Musím teď něco zařídit doma,“ a odešla.

Viděla jsem ji pak jen jednou v její kanceláři. Slyšela jsem, že má postgraduální vzdělání a teprve nedávno začala v podniku pracovat. Nenašla jsem vhodnou příležitost, jak jí objasnit pravdu. Když potřebovala pracovní podklady, poslala jsem jí je online.

Ačkoli jsem Falun Dafa praktikovala mnoho let, měla jsem stále mnoho připoutání. Měla jsem negativní myšlenky vůči lidem, kteří byli členy KS Číny. Odmítala jsem se účastnit čehokoli, co organizovali, a odmítala jsem s nimi spolupracovat. Jak jsem se dále kultivovala a četla více článků praktikujících, uvědomila jsem si, že moje myšlení nebylo správné a že jsem nechápala pravou podstatu tohoto pronásledování. Mnoho lidí pracujících v kancelářích strany to bralo jen jako svou práci. I oni přišli na tuto Zemi kvůli Fa a máme spolu velký předurčený vztah. Já jsem je však vylučovala jen proto, že pracovali pro KS Číny. Jak jsem je tedy mohla zachránit? Měli jen velmi málo příležitostí dozvědět se pravdu o Falun Dafa, a kvůli mým připoutáním jsem jim odepřela šanci být zachráněni. Cítila jsem lítost vůči Mistrovi i vůči vnímajícím bytostem. Měla jsem s nimi příležitosti komunikovat, ale odstrčila jsem je od sebe. To nebylo v souladu s požadavky Fa.

Opakovaně jsem si připomínala, že musím být dobrým člověkem podle principů Fa, ať jsem kdekoli, a že musím ke každému přistupovat laskavě. Když jsem svá připoutání opustila, přestala jsem odmítat práci, kterou mi přidělovala kancelář strany. Tehdy jsem se s Jia Qi znovu dostala do kontaktu.

Poté, co jsem se zlepšila ve svém charakteru mi Mistr uspořádal příležitost. Jednoho dne jsem ji potkala na schodišti, já jsem šla dolů do své kanceláře a ona nahoru. Řekla jsem: „Teď jsem změnila své pracovní zařazení.“ Odpověděla: „Budete mi chybět.“ Řekla jsem: „Spolupráce s vámi byla skvělá a všechno šlo hladce.“ Pak se zmínila o nedávném sportovním utkání.

Zatímco kolem nás procházeli kolegové, tiše jsem jí objasnila pravdu a požádala ji, aby vystoupila z KS Číny. Souhlasila. Řekla: „My vlastně ničemu odbornému nerozumíme, ale do všeho se zapojujeme. Zatahujeme všechny do politických kampaní. Každý má strach o svou budoucnost a nikdo si není jistý, jestli má ještě nějakou naději.“ Myslela jsem si, že po tolika letech v její funkci bude těžké jí objasnit pravdu. V tu chvíli jsem si uvědomila, že právě tato moje představa mi dříve bránila se k ní přiblížit.

Zbavení se připoutání a objasnění pravdy generálnímu řediteli

Náš generální ředitel se chystal z podniku odejít. Ačkoli jsem s ním léta spolupracovala, ještě jsem mu neobjasnila pravdu. Cítila jsem, že nesmím propásnout příležitost, aby byl zachráněn. Byl však neustále zaneprázdněný a měla jsem jen zřídka příležitost ho potkat. Protože jsme pracovali ve státním podniku, všichni se báli o svá místa. Obvykle jsem svým kolegům objasňovala pravdu osobně, abych zmírnila jejich obavy.

Náš ředitel byl výbušné povahy a často nadával. Často jsem ho slyšela, jak křičí v kanceláři nebo na poradách, když jsem byla na chodbě. Jednou, když jsem mu podávala pracovní zprávu, mě před všemi bezdůvodně seřval. Měla jsem co dělat, abych nepropadla slzám. Díky studiu Fa jsem pochopila, že mi tím pomáhal odstranit připoutání k vlastní důstojnosti a odpor k tomu, být kritizována. Začala jsem se mu vyhýbat a mluvila s ním jen tehdy, když to bylo nezbytné.

Několik dní jsem přemýšlela, jak mu objasnit pravdu, a rozhodla jsem se, že nesmí přijít o příležitost být zachráněn. Poslala jsem mu zprávu a požádala o schůzku. Dvakrát mě odmítl s tím, že je zaneprázdněn a nemá čas. Měla jsem obavu, že brzy odejde a už se s ním neuvidím, protože bydlel v jiném městě.

Jednoho dne jsem po práci sešla dolů a potkala kolegu, který mi řekl, že právě skončila porada. Zeptala jsem se, zda byl přítomen i ředitel, a on přikývl. Řekl, že by se měl brzy vrátit do své kanceláře. Otočila jsem se a vyběhla po schodech zpět nahoru. Zaklepala jsem na dveře jeho kanceláře, otevřela je a řekla přímo: „Slyšela jsem, že odcházíte. Chtěla jsem Vám osobně poděkovat – děkuji, že jste se o mě staral a chránil mě.“

Během jeho působení totiž policisté dvakrát přišli do podniku, aby mě hledali, ale on mi to nikdy neřekl.

Objasnila jsem mu pravdu a sdílela s ním některé své zkušenosti z kultivace. Prosila jsem Mistra, aby mě posílil, a zároveň jsem ředitele požádala, aby vystoupil z KS Číny. Radostně souhlasil. Než jsem odešla, dala jsem mu USB disk a on ho přijal. Byl klidný a toho dne působil jako úplně jiný člověk.

Pochopila jsem, že Mistr neustále chrání a vede každého praktikujícího a že Fa tříbí každého z nás. Má připoutání dříve bránila některým lidem v tom, aby byli zachráněni. Cítím vinu a lítost vůči Mistrovi i vůči vnímajícím bytostem. Od nynějška se budu lépe kultivovat a pomáhat Mistrovi zachraňovat více lidí.

(Vybraný příspěvek k 22. čínské Fahui na Minghui.org)