Příběhy o kultivaci dívky z mateřské školy

(Minghui.org) Je mi pět a půl roku a jsem praktikující Falun Dafa. Ráda bych se zde poklonila Mistrovi. Poslouchám Mistra a snažím se být dobrým člověkem podle Pravdivosti, Soucitu a Snášenlivosti. 

Studuji Fa se svou babičkou z maminčiny strany. Od narození mi babička při hlídání předčítá Fa. Říká, že krátce po mém narození, když jsem plakala, začala číst Fa a já jsem se hned usmála. Usmívala jsem se opravdu velmi šťastně.

Když mi byly tři nebo čtyři roky, chodila jsem s babičkou rozdávat pravdu objasňující materiály v bytových domech. Zavěšovala jsem brožurky na kliky dveří bytů. Protože byly v malých sáčcích, šlo to snadno. Babička říkala, že jsem to dělala opravdu rychle. Scházela jsem sama po schodech a na každém patře jsem je roznesla. Někdy mě babička nesla dolů, protože jsem byla ještě malá. Teď už jsem větší a babička mě nemusí nosit – chodím po schodech sama a rozdáváme materiály dům od domu na každém patře.

Někdy s babičkou jezdíme rozdávat pravdu objasňující materiály na venkov. Běžím ke každému domu, aby každý člověk mohl pochopit pravdu a být zachráněn. Běžím velmi rychle. Babička i já máme velkou radost, že můžeme pomáhat zachraňovat lidi.

Když jsem byla v první a druhé třídě mateřské školy, získala jsem 15 pochval a jednu medaili – mimo jiné za docházku bez absence, za vítězství v ranním běhu a ocenění v týmové soutěži ve hře go. Všichni říkali, že jsem zdravé dítě. Byla jsem šťastná, protože vím, že je to díky tomu, že se s babičkou učím Dafa.

Moje třída má celkem 32 dětí. Během pandemie covidu do školy docházelo jen sedm nebo osm dětí, a já jsem byla mezi nimi. Nevynechala jsem ani jediný den. Pouze dva žáci získali ocenění za stoprocentní docházku, a já byla jedním z nich. To všechno bylo díky ochraně Mistra, který mi umožnil zdravě růst.

Každé pondělí musí naše třída stát v řadě a sledovat ceremonii vztyčování vlajky [Komunistické strany Číny]. Já tam nechci chodit, ale musím. Tak si recituji dvě věty: „Falun Dafa je dobrý, Pravdivost-Soucit-Snášenlivost jsou dobré.“ Někdy mě učitelka vyzve, abych se zúčastnila, ale já odpovím, že nepůjdu. Když mě nutí znovu, trvám na tom, že nepůjdu, a v duchu recituji tyto dvě věty. Nakonec mě přestala nutit, takže jsem tuto zkoušku zvládla.

Jednou se máma a táta při rozhovoru začali hádat. Řekla jsem mámě: „Nesmíš se zlobit. Když se zlobíš, oklamal tě démon. Zlost škodí zdraví.“ Máma se usmála a přestala se zlobit.

Jindy na mě máma mluvila zvýšeným hlasem. Usmála jsem se a řekla jí: „Mami, právě mi dáváš ctnost.“ Máma se na mě překvapeně podívala a řekla s úsměvem: „Ty máš ale vysoké IQ a jsi opravdu pevně odhodlaná. Takhle to nedokážou ani mnozí dospělí.“

Někdy se mi ale také nedaří. Ráda si hraju s hračkami. Máma mi jich už koupila hodně, ale já chci pořád nové. Do budoucna si s nimi budu hrát méně, budu se pilně učit a chci co nejdříve umět číst Zhuan Falun sama.

Děkuji Vám, Mistře, že mi pomáháte překonávat zkoušky!