Čínská Fahui | Mistr mě vždy chránil (část 1)

(Minghui.org) Ctěný Mistře, zdravím Vás! Zdravím také všechny spolupraktikující!

Začala jsem praktikovat Falun Dafa v roce 1996 a nyní je mi 73 let. Ráda bych se podělila o to, jak mě soucitný Mistr po celou dobu ochraňoval. Doufám, že se společně poučíme, odložíme svá připoutání a budeme se lépe činit při naplňování svého poslání jako praktikující Falun Dafa.

Mistr mě opakovaně ochránil

Jednou jsem potkala mladého muže, když jsem u obchodního centra objasňovala lidem pravdu o Falun Dafa. Měl otevřený nebeský zrak a řekl, že ví, že lidstvo čelí neštěstí. Vysvětlila jsem mu, co je Falun Dafa, a řekla jsem, že ho Dafa může zachránit, až přijde nebezpečí.

Souhlasil a řekl: „Jste obklopená zlatým světlem. Také vím, že vás váš Mistr už několikrát zachránil.“ Přikývla jsem a pověděla mu svůj příběh.

Po narození jsem bývala často nemocná. Maminka říkala, že mám nemoc zvanou „velké břicho“, ale přitom jsem byla hubená. Často mě brala do nemocnice. Protože všechny peníze šly na mé léčení, naše rodina žila v chudobě.

Když se zdálo, že je můj stav beznadějný, připravila mi maminka slaměnou rohož jako pohřební prostěradlo. Ale přežila jsem. Jindy, když jsem byla opět blízko smrti, rodiče mě odvezli k proslulému lékaři do města. Ten řekl: „Je už asi pozdě, ale přesto to zkusím. Vpíchnu jí lék do břicha a dám vám pilulky. Když budou v jejím uchu vidět krevní cévy, přiveďte ji znovu na kontrolu; pokud ne, už ji nemusíte vozit.“ Po podání léku rodiče v mém uchu ty cévy opravdu uviděli. Znovu jsem se uzdravila.

Teta říkávala, že jsem rodičům jako dítě způsobila mnoho starostí. Všechny peníze utratili za mé léčení a sotva vyšli s penězi. „Až vyrosteš, musíš se o ně dobře starat,“ říkávala. Věděla jsem, že má pravdu, a cítila jsem, že jsem nějak zvláštní. Během velkého hladomoru v Číně ostatní děti jedly listy z brambor, ale maminka mi vždy vařila polévku z prosa.

Když mi bylo dvacet a začala jsem pracovat, onemocněla jsem silným děložním krvácením. Měla jsem často velké ztráty krve a můj hemoglobin klesl až na hodnotu 2,5 (normální je 11–15). Byla jsem na pokraji smrti. Dostala jsem asi 1400 mililitrů krve od více než deseti dárců. Navštívila jsem téměř všechny nemocnice ve městě, ale krvácení neustávalo. Když jsem se nakonec uzdravila, jeden lékař řekl: „Je zázrak, že jste přežila.“

Kvůli špatnému zdraví jsem byla malá a hubená. Až po začátku praktikování Falun Dafa jsem pochopila, že se o mě Mistr staral po celý život.

Začátek mé cesty ve Falun Dafa

Snažila jsem se zlepšit své zdraví, a proto jsem zkoušela různé qigongy, ale žádný z nich mi nepomohl. Jedna kolegyně mi řekla, že Falun Dafa je dobrý a že může člověku pomoci stát se lepším. Nadchlo mě to, a tak jsem si přečetla Zhuan Falun a také jsem sledovala videa z Mistrových přednášek. Každý den jsem byla šťastná.

Každé ráno jsem chodila na skupinové cvičení do areálu nedaleké univerzity. Dva studenti nám pomáhali naučit se cvičení. Po celém kampusu kvetly květiny a to místo se mi velmi líbilo. Jak přibývalo praktikujících, založili jsme další skupinové cvičení poblíž mé továrny. Když jsme se setkávali, často jsme sdíleli zkušenosti o tom, jaké dobrodiní nám Dafa přinesl.

Jakmile jsem začala praktikovat Falun Dafa, ihned jsem pocítila, že je to úplně jiné než qigongy, které jsem zkoušela dříve. Mistr mi pomáhal a odstraňoval moji karmu. Několikrát mi bylo velmi zle a měla jsem horečku, dokonce mě bolely i kosti. Připomínala jsem si však, že jsem praktikující, a chápala jsem, že je to dobré znamení, že se čistí moje karma. Cítila jsem i nevolnost, ale nijak to neovlivnilo moji chuť k jídlu. Po několika měsících všechny mé nemoci zmizely. Byla jsem nadšená a všem jsem říkala, že je Dafa skvělý.

Cesta do Pekingu na obranu Dafa

Poté, co Komunistická strana Číny (KS Číny) v červenci 1999 začala pronásledovat Dafa, jsem slyšela, že ostatní praktikující jedou do Pekingu, aby Dafa podpořili. Byla jsem ale nervózní.

Věděla jsem, že mě rodina potřebuje, a přemýšlela jsem, co se stane, kdybych odjela do Pekingu. Zároveň jsem si uvědomovala, že Mistr je velkolepý, a cítila jsem, že musím něco udělat, abych odhalila pronásledování. Protože všechny peníze spravoval můj manžel, musela jsem si na cestu nejdříve našetřit.

Byl zde i další tlak. Můj bratr pracoval ve vedení továrny a nadřízení mu řekli, že každý, jehož příbuzní pojedou do Pekingu kvůli Falun Dafa, bude zbaven funkce. Moje rodina se bála a prosila mě, abych nejela, ale svědomí mi říkalo, že musím něco udělat.

Den před čínským Novým rokem roku 2000 jsem se vydala do Pekingu spolu s jednou další praktikující. Byla jsem šťastná, protože jsem cítila, že dělám to, co mám. Na nádraží jsme potkaly další praktikující. Přestože úředníci cestující kontrolovali, podařilo se nám do Pekingu dostat.

Po příjezdu jsme potkaly ještě více praktikujících. Když jsme procházely kolem náměstí Nebeského klidu, viděly jsme, jak policie zatkla manželský pár z venkova. Byla jsem nervózní, ale věděla jsem, že jednám správně. Ostatní praktikující nám našli místo, kde jsme mohly přespat, ale později jsme se dozvěděly, že není bezpečné, a proto jsme se přestěhovaly jinam.

Po odpočinku jsme se chystaly jít na náměstí. Koordinátor si všiml, že někteří praktikující nemají transparenty, a tak můj transparent dal jinému a mě požádal, abych rozdávala letáky. Věděla jsem, že to může být ještě nebezpečnější než rozvinout transparent, ale rozhodla jsem se udělat to, oč mě požádal. Když ostatní praktikující rozvíjeli transparenty a volali „Falun Dafa je dobrý“, vystoupila jsem na vyvýšené místo a začala jsem rozdávat letáky. Letáky byly všude kolem a policisté je spěšně sbírali. Nikdo si mě nevšiml, a tak jsem se mohla klidně vzdálit.

Myslela jsem si, že praktikující stále potvrzují Fa na náměstí, a tak jsem se tam vrátila. Viděla jsem mnoho praktikujících, jak rozvíjejí transparenty a volají: „Falun Dafa je dobrý!“ a „Pravdivost–Soucit–Snášenlivost jsou dobré!“ Scéna byla velmi dojemná a málem jsem se rozplakala. Praktikující z provincie Shandong se snažili rozvinout několik metrů dlouhý transparent, a tak jsem jim pomohla.

Byla jsem zatčena a odvezli nás autobusem. Cestou jsme policistům říkali, jak nám praktikování Falun Dafa zlepšilo tělo i mysl, že Mistr je velký a že propaganda KS Číny je lživá. Policisté mlčky poslouchali.

Poté nás odvezli na určité místo, kde jsme recitovali O Dafa a Hong Yin. Když se nás policie pokusila rozdělit a odvést, drželi jsme se navzájem za ruce, abychom tomu zabránili.

Mnoho praktikujících včetně mě bylo převezeno do vazební věznice. Nebyly tam žádné přikrývky a dveře i okna zůstaly otevřené. Recitovali jsme učení, volali „Falun Dafa je dobrý“ a říkali strážným, jaký užitek nám Dafa přinesl. Úředníci se nás snažili umlčet a kdo jim prozradil své jméno, byl odveden místní policií. Bylo nás čím dál méně, ale nikdo z nás se nepřiznal. Moje rodina nakonec kontaktovala místní policejní stanici a tak mě našli.

Jeden praktikující byl brutálně mučen a přestal praktikovat. Když vyšel z vězení, spatřil Tělo Zákona Mistra Li jak roní krvavé slzy. Praktikující se hluboce zastyděl a vrátil se zpět do vězení, aby ostatním řekl, že nesmí přestat praktikovat. Když jsem to slyšela, velmi mě to dojalo a rozhodla jsem se činit lépe.

Od začátku pronásledování jsem začala lidem objasňovat pravdu o Dafa. Tehdy jsem ještě pracovala, a tak jsem mluvila se svými kolegy. Čelila jsem tlaku ze strany policie, pracoviště, rodiny i svého bratra. Někteří praktikující říkali, že se musíme nejprve dobře kultivovat, než vystoupíme, abychom Dafa obhájili. Já si ale myslím, že musíme dělat to, co máme dělat.

Městské úřady zřídily středisko pro vymývání mozků a plánovaly tam posílat každého, kdo dál praktikoval. Napsala jsem prohlášení, ve kterém jsem popsala, jak je Dafa skvělý, a byla jsem tam poslána. Místo bylo špinavé, a tak jsme ho s ostatními praktikujícími uklidili. Říkali jsme strážím i úředníkům, že Dafa je dobrý. Velitel byl dojatý a řekl: „Falun Dafa je dobrý. Pokračujte v tom, co děláte.“ Můj manžel mě podpořil a odvezl domů.

Udržování spravedlivých myšlenek

Když pronásledování začalo, neměli jsme žádné brožury, a tak jsme psali informace o Dafa na malé lístky a vyvěšovali je na veřejných místech. Před olympijskými hrami v Pekingu v roce 2008 jsem jednomu mladému muži objasňovala pravdu o Dafa a on mě nahlásil policii. Odvedli mě na policejní stanici. Protože jsem často četla Minghui Weekly a věděla jsem, jak podobné situace zvládali ostatní praktikující, říkala jsem policistům pravdu o Dafa a zároveň vysílala spravedlivé myšlenky.

Někteří policisté si stěžovali, že musejí příliš tvrdě pracovat, a tak jsem jim řekla, že za to může Komunistická strana Číny. Kdyby pronásledování nezačalo, mnohem více lidí by praktikovalo Falun Dafa a stali by se dobrými občany. Zavolali několik pracovníků z místní správy, aby na mě tlačili, abych s praktikováním přestala, ale já jsem zůstala pevná, a po několika dnech mě propustili.

Řekla jsem spoluvězeňkyním, že budu brzy propuštěna. Nevěřily mi a jedna řekla: „To nezáleží na tobě.“ Když mě o pár dní později skutečně propustili, byly překvapené.

Jednou jsem mluvila s vysokoškolákem o Dafa, ale zapomněla jsem mu dát brožurku. Když jsem ho chtěla dohonit, zastavilo mě policejní auto. Policista mě znal a vysvětlila jsem mu, proč by lidé měli vystoupit z organizací KS Číny. Souhlasil a poděkoval mi.

Když jsme s jinou praktikující vylepovaly plakáty, někdo nás udal a přijel policejní vůz. Policistům jsem řekla, že za to nesu zodpovědnost já, protože materiály byly moje, a že ta druhá praktikující se mnou jen šla. Věděla jsem, že ji musím ochránit.

Praktikující mi byla velmi vděčná a odešla. Policisté byli dojatí a nabídli mi, že mě odvezou domů. Řekla jsem, že raději půjdu sama. Odpověděli, že je to v pořádku. Z této zkušenosti jsem pochopila, že když se praktikující chovají správně, všechno se nakonec vyřeší dobře.

Mistr řekl:

„Jako učedník Velkého Zákona proč se bát těch zlých, když snášíte pronásledování? Podstatou věci je to, že máte připoutání. Jestli ne, nesnášejte pasivně a neustále se stavte zlým lidem se spravedlivými myšlenkami. Ať je situace jakákoliv, nespolupracujte s požadavky a příkazy zla nebo s tím, co podněcuje. Jestli to každý bude dělat, existující prostředí už nebude takové.“ (Spravedlivé myšlenky učedníků Velkého Zákona jsou mocné, Podstata dalšího pokroku II)

Někteří praktikující se obávají, že budou pronásledováni. Myslím, že bychom se měli soustředit na odhalování pronásledování a zároveň se dobře činit ve třech věcech. Na webu Minghui je mnoho podobných příkladů – můžeme se stále zlepšovat.

(Pokračování příště)