Falun Dafa očistil mé tělo i duši

(Minghui.org) Začala jsem praktikovat Falun Dafa (Falun Gong) ještě předtím, než Komunistická strana Číny zahájila v červenci 1999 pronásledování. Během více než dvaceti let jsem se díky Mistrově ochraně a vedení kultivovala vytrvale. Jsem nesmírně vděčná za Dafa a za Mistrovu soucitnou spásu.

Ráda bych se podělila o několik svých zkušeností z kultivace. Beru je jako zprávu o svém postupu pro Mistra a sdílení s ostatními praktikujícími. Prosím, laskavě poukažte na vše, co není v souladu s Fa (učením).

Vydržet bolestivé nemoci

Od dětství jsem byla nemocná a často jsem brala léky a dostávala injekce. Když jsem chodila na nižší stupeň základní školy, objevila se u mě kožní nemoc, která mě trápila celé desítky let. Na rukou a nohou se mi tvořily svědivé puchýře, které praskaly, krvácely a kůže se poté sloupávala vrstvu po vrstvě. Bylo to velmi bolestivé. Vyzkoušela jsem různé způsoby léčby, ale nic nepomáhalo.

Trpěla jsem také těžkou zácpou. Nohy mi brněly a celé tělo se mi třáslo vyčerpáním a bolestí, kdykoli jsem se snažila vykonat potřebu. Bylo to tak zlé, že jsem si v duchu říkala: „Raději ať už umřu, tohle nevydržím.“ Moje matka se nemohla dívat, jak trpím. Snažila se mi pomoci ručně, ale způsobila mi jen krvácení a nesnesitelnou bolest. Jednoho silvestrovského večera, když se rodina veselila, jsem trpěla sama na toaletě.

V prvním ročníku vysoké školy se u mě objevily žaludeční potíže, které se stále zhoršovaly. Po několika soustech jídla jsem byla nafouklá a měla jsem nadbytek žaludečních kyselin. Zkoušela jsem různé léčby, ale nic nepomáhalo. Aby mi matka pomohla zapomenout na bolest, nosila mě na zádech na dlouhé procházky. Když viděli, kolik času a energie moji rodiče věnují péči o mě, přezdívali mi příbuzní „Malá přítěž“.

Krátce po promoci, když jsem začala učit, jsem jedno ráno ve škole omdlela. Kolegové se vyděsili a zavolali mým rodičům. Matka přišla a odvezla mě do nemocnice.

Byli laskaví a vážení

Ze všech kolegů na mě nejvíce zapůsobili dva lidé, kteří se vyznačovali poctivostí a dobrým charakterem. Před každým větším svátkem nakoupila škola velké množství potravin – maso nebo zeleninu – a rozdělila je mezi zaměstnance. Všichni se hádali o větší a lepší balíky. Kdo nebyl spokojený, stěžoval si, někteří se dokonce hádali a křičeli.

Tito dva kolegové se ale nikdy nepřeli. Říkali: „Toho je pro naši rodinu moc, vezmu si menší.“ Nebo prostě trpělivě čekali, až si všichni vyberou, a pak si vzali, co zbylo. Obdivovala jsem jejich ušlechtilý charakter, který byl úplně jiný než u ostatních. Byli laskaví a čestní.

Řekli mi, že praktikují Falun Dafa. Když jsem se s nimi více seznámila, zjistila jsem, že dříve také trpěli špatným zdravím. Jeden měl nádor na játrech, druhý trpěl mnoha nemocemi, ale oba se uzdravili díky kultivaci. Záviděla jsem jim jejich zdraví a vitalitu.

Kromě toho byli tito dva kolegové také výjimeční ve své práci. Ostatní učitelé často své žáky kárali, zesměšňovali a někdy i trestali. Já sama jsem se před žáky snažila působit přísně, ale moc to nefungovalo.

Tito dva praktikující se však na žáky vždy usmívali. Nekritizovali je ani se jim neposmívali, a přesto byli jejich žáci ukáznění a dosahovali dobrých výsledků. Děti je měly rády a vážily si jich, rodiče jim důvěřovali a ředitel je chválil. Říkala jsem si: „To je úžasné! Falun Dafa je opravdu výjimečný. Mohla bych mít dobré žáky, aniž bych musela křičet nebo trestat?“ Zaujalo mě to a chtěla jsem to zkusit.

S pomocí svých kolegů jsem začala praktikovat Falun Dafa.

Mistr mi dal nový žaludek

Když jsem poprvé otevřela knihu Zhuan Falun, byla jsem naprosto uchvácená a přečetla jsem ji celou od začátku do konce. Jak jsem pokračovala ve studiu Fa, dozvěděla jsem se, odkud lidé pocházejí a kam směřují. Pochopila jsem, že pravým smyslem života je návrat k vlastní pravé podstatě a cesta zpět do svého nebeského domova. Začala jsem v každodenním životě uplatňovat principy Falun Dafa – Pravdivost, Soucit a Snášenlivost – a kladla jsem na sebe vysoké morální nároky. Kdykoli nastal konflikt, nahlížela jsem do svého nitra a snažila se zlepšit. Jak se postupně zvyšovala moje úroveň charakteru, mé tělo prošlo velkou proměnou.

Jednou, když jsme měli ve školní jídelně oběd, dostalo mnoho mých kolegů otravu jídlem. Zvraceli nebo měli průjem, někteří dokonce horečku. Když se mě druhý den ptali, jak mi bylo, vůbec jsem nevěděla, o čem mluví – cítila jsem se naprosto v pořádku. Jedla jsem v jídelně stejně jako ostatní, možná jsem dokonce měla větší porci než obvykle. Kdyby se to stalo předtím, než jsem začala praktikovat Dafa, byla bych první, kdo by onemocněl. Věděla jsem, že mi Mistr dal nový žaludek.

Kromě žaludečních potíží zmizela i má chronická zácpa a úporné kožní onemocnění. Nikdy bych si nepomyslela, že má pokožka může být tak zdravá a jemná. Bylo mi šestadvacet let, ale lidé mě často považovali za středoškolačku. Moje proměna byla důkazem mimořádné síly Dafa – viděli ji moji přátelé, rodina i všichni kolem.

„Kultivuji se ve správném Fa — nikdo mi do toho nesmí zasahovat“

Jakmile jsem začala praktikovat, čelila jsem velké zkoušce. Moji rodiče byli buddhisté, ale praktikovali jeden druh qigongu. Prudce se postavili proti tomu, že jsem začala s Falun Dafa. Snažili se mě přesvědčit, abych přestala, a tvrdili, že v jedné rodině nemohou být dvě různé praxe. Když jsem odmítla, rozčílili se a dokonce mi vyhrožovali, že si vezmou život, pokud s Falun Dafa nepřestanu.

Kopali mi do dveří a křičeli na mě, kdykoli jsem studovala Fa nebo cvičila. Moje klidná a laskavá matka jako by se náhle změnila. Její tvář zrudla, oči se jí vykulily, házela a rozbíjela věci po bytě a vyhrožovala, že mi roztrhá knihy Dafa. Když jsem zůstala klidná, zaskřípala zuby a vyštěkla: „Chceš praktikovat? Jen přes mou mrtvolu!“

Věděla jsem, že jde o zasahování démonických sil z jiných dimenzí – o zkoušku, zda dokážu zůstat pevná. Zpočátku jsem pokaždé, když matka zuřila, jen trpělivě snášela a tiše plakala. Pak jsem si uvědomila: „Neměla bych být pasivní. Kultivuji se ve správném Fa – nikdo mi do toho nemůže zasahovat.“ Potřebovala jsem rodičům jasně ukázat, že to myslím vážně a že mě nic neodradí od kultivace v Dafa.

Když se mě rodiče znovu snažili přimět, abych s praxí přestala, řekla jsem jim:„Oba víte, jaké bylo moje zdraví dřív. Poté, co jsem začala praktikovat Falun Dafa, všechny mé nemoci zmizely. Sami jste to viděli. Co je špatného na tom, praktikovat Pravdivost, Soucit a Snášenlivost a snažit se být dobrým člověkem?

„Buddhističtí mniši za časů Šákjamuniho se vzdali všech světských tužeb, slávy i osobních zájmů. Opustili rodinný život a kultivovali se v horách a lesích. Já jsem praktikující Dafa. Můžu se vzdát všeho také. Vaše nesouhlasné postoje mě nezlomí. Budu praktikovat Falun Dafa, ať se děje co chce. Když nebudu moct zůstat doma, odejdu. Nevadí mi ani, kdybych neměla střechu nad hlavou. Můžu se vzdát všeho, ale nikdy se nevzdám Falun Dafa.“

Když rodiče viděli, jak pevné je mé odhodlání, nakonec ustoupili a přestali mi bránit. Dokonce mě později, po začátku pronásledování, sami varovali, abych byla opatrná a dávala na sebe pozor. Celá moje rodina nakonec z mého praktikování nesmírně duchovně i fyzicky získala.

Můj syn

Díky studiu Fa jsem pochopila, že jako praktikující Falun Dafa máme ve svém okolí – v rodině, mezi přáteli, spolupracovníky i známými – vnímavé bytosti, které je třeba zachránit. Každý z nich má ve vztahu k nám určitou roli, danou předurčeným osudem. Naše děti jsou malí praktikující, které Mistr zařídil do našeho života, aby Fa získaly prostřednictvím nás.

Můj syn neměl rád, když lidé kolem něj pomlouvali, dokonce už jako malé dítě. Jakmile někdo začal nadávat nebo mluvit o druhých za jejich zády, bylo vidět, že ho to rozčiluje. Když si lidé jen povídali nebo se bavili běžným způsobem, byl klidný a tiše si hrál. Zdálo se, že jeho vědoucí stránka se vyhýbá znečištění lidskými negativními myšlenkami a emocemi. Zároveň nám tím připomínal, že bychom se neměli oddávat pomluvám.

Když se teprve učil mluvit, často říkával: „Maminko. Kniha Dafa. Číst!“ Tato prostá slova mě dojímala k slzám a připomínala mi mou zvláštní zodpovědnost – vést ho a učit. Nesmím ho zklamat, protože ke mně přišel kvůli posvátnému předurčenému vztahu. Tím mi také dával najevo, že se musím Fa učit pilně, nemohu hledat pohodlí ani polevit.

Dnes, když už je starší, tvoříme spolu skvělý tým při rozdávání letáků s vysvětlováním pravdy. Dříve jsem si při setkání s lidmi nejprve všímala, zda vypadají přátelsky – a jen tehdy jsem s nimi mluvila o Dafa a nabízela letáky. Můj syn se ale na všechny obrací bez rozdílu. Nebojí se a rozdává letáky Dafa s klidnou a důstojnou myslí.

Jednou jsem nabídla leták jednomu muži, ale odmítl ho. Když mu však syn tentýž leták podal oběma rukama s úctou, bylo vidět, že se ho to dotklo. Muž si leták vzal a pečlivě ho schoval. Syn také rozdal mnoho letáků dětem svého věku. Byl mi zrcadlem, ve kterém jsem viděla svůj vlastní strach, předsudky i sobeckou snahu chránit sebe a svou pověst. Věděla jsem, že tyto věci nepatří k mé pravé podstatě, a musím je odstranit. Každý den se s tímto malým praktikujícím snažím pilně kultivovat.

Rozpuštění zášti vůči manželovi

Manžel často pracovně cestuje, takže bývá málo doma. Když byl syn malý, většinou jsem se o něj i o domácnost starala sama. I když mi rodina pomáhala, bylo toho na mě hodně. Často jsem vůči manželovi cítila zášť a vyčítala mu i drobnosti. Měla jsem pocit, že mi něco dluží, a chtěla jsem ho ovládat.

Díky studiu Fa a nahlížení do nitra jsem si uvědomila mnoho svých připoutání – například přehnanou citovou závislost na manželovi. Takové chování není vhodné pro praktikujícího. Vyžadovala jsem, aby se ke mně ostatní chovali určitým způsobem, ale když jsem já měla udělat pro druhé trochu víc, stěžovala jsem si. Byla jsem zatrpklá a žárlivá. Není to sobectví? Není to přesný opak principů Pravdivosti, Soucitu a Snášenlivosti?

Jsem praktikující Falun Dafa. Neměla bych v tomto lidském světě hledat malé osobní výhody. Proč se tedy držím těchto nečistých myšlenek? Jsem vděčná Mistrovi, že mi tyto situace uspořádal, abych mohla rozpoznat svá připoutání. Musím na sobě pracovat a odstraňovat je, abych se mohla zlepšit a stát se skutečnou praktikující Dafa.

Když se ohlédnu za svou více než dvacetiletou cestou kultivace, vím, že bych bez Mistrovy soucitné ochrany a vedení neudělala žádný pokrok. Nyní, když se náprava Fa blíží ke konci a nastal rozhodující čas pro záchranu vnímajících bytostí, nemohu sobecky zůstat doma a jen si užívat výhod, které mi Dafa přinesl. Musím se kultivovat ještě pilněji, co nejlépe objasňovat pravdu a pomáhat Mistrovi zachraňovat lidi. Doufám, že více lidí prohlédne lži Komunistické strany Číny a zvolí si pro sebe světlou budoucnost.

Děkuji, Mistře.