Jsem vděčná za zkoušky i radosti kultivace

(Minghui.org) Falun Dafa praktikuji více než dvacet let a má cesta kultivace nebyla snadná.Než jsem začala praktikovat, trápily mě mnohé zdravotní potíže – chudokrevnost, záněty ledvin, vaječníků a dutin, problémy se srdcem. Často se mi točila hlava a měla jsem neustále studené ruce i nohy. Ale už dva týdny po začátku praktikování všechny nemoci zmizely a cítila jsem se lehká a svobodná.

Předtím byl každý den plný utrpení kvůli mému manželovi a tchánům. Manžel byl typický šovinista, často ztrácel nervy, házel věcmi a několikrát mě udeřil – naposledy, když náš syn chodil na druhý stupeň základní školy. Už jsem nechtěla žít a plakala jsem, dokud mi nedošly slzy. Několikrát jsem chtěla vše ukončit, ale vždy mě cosi zastavilo a připomnělo mi, jak by můj odchod ovlivnil syna a rodiče.

Měla jsem pocit, že můj život je horší než smrt. S tchány jsem žila více než dvacet let. Každý den jsem musela chodit do práce, starat se o ně a vozit dítě do školy. Manžel byl neustále pryč – stále na pracovních cestách, někdy i na celý rok. V té době jsem ho opravdu nenáviděla. Život byl velmi těžký a k tomu jsem byla nemocná, ale kvůli synovi jsem vše vydržela.

Nakonec oba tchánovci zemřeli – tchyně v roce 1995 ve věku 84 let a tchán o rok později v 88 letech. Když náš syn odešel na univerzitu, řekla jsem manželovi: „Rozveďme se. Už s tebou nechci být.“ I když věděl, že je vina na jeho straně, odmítl to přiznat.

O dva týdny později jsem měla nesmírné štěstí, že jsem se dozvěděla o Falun Dafa – a můj život se úplně změnil. Smířila jsem se se svým osudem, opustila staré myšlení a našla svou cestu domů. Mistrovo Fa bylo světlem, které mě každý den vedlo a pomáhalo mi kráčet po jasné cestě k dovršení kultivace.

Cítím se nesmírně šťastná, že jsem v tomto životě našla Dafa. Už si věci neberu osobně. Na všechno pohlížím z pohledu Fa, hledám své chyby a snažím se dělat vše lépe. Doma jsem na manžela působila laskavostí – ať už šlo o jídlo, oblečení nebo každodenní potřeby, vždy jsem upřednostnila jeho. Když jsem šla objasňovat pravdu o Falun Dafa, dokonce jsem mu i koupila jeho oblíbené jídlo.

Inspirován Dafa se rozhodl pomáhat s distribucí materiálů objasňujících pravdu. Každý z nás nesl tašku s materiály a jezdili jsme na kolech po ulicích i venkovských oblastech. Bylo to v roce 2000. Někdy také cvičil, ale ke studiu Fa neměl vztah. Požádal mě, abych mu četla, a já to dělala. Bylo to pro mě výborné cvičení, protože jsem dokončila jen druhou třídu základní školy. Po nějaké době však přestal chtít poslouchat. Později se u něj objevila cukrovka, vysoký tlak a nakonec dostal mrtvici. Šest let jsem se o něj starala.

Péče o manžela byla jako péče o dítě – potřebovala jsem trpělivost, lásku a žádnou zášť. Když se znečistil, umyla jsem ho; a když nemohl na stolici, musela jsem mu pomáhat. Zároveň jsem dělala vše, co má praktikující dělat – studovala Fa a objasňovala pravdu. I když byl můj denní rozvrh velmi nabitý a vyčerpávající, v srdci jsem byla díky Dafa šťastná. Dafa je jako světlo, které mi osvěcuje cestu vpřed. Opravdu jsem dokázala opustit připoutání, a tak jsem se už nebála špíny, námahy ani únavy. V průběhu nemoci se jeho povaha zhoršila – často se zlobil a nadával mi, ale nevšímala jsem si toho.

Dalším důvodem, proč jsem se k němu chovala tak laskavě, bylo, že jsem se bála, aby kvůli mým slovům neřekl něco špatného o Dafa nebo o praktikujících. Nechtěla jsem, aby měl negativní myšlenky o Falun Dafa, a proto jsem s ním jednala dobře. Možná jsem nakonec splatila svůj dluh k němu, protože měsíc před svou smrtí přestal nadávat.

Dvě hodiny předtím, než byl převezen na jednotku intenzivní péče, jsem se ho zeptala: „Zvládneš to?“ Odpověděl, že ne. Uvědomila jsem si, že tentokrát to asi nezvládne, a zavolala jsem našemu synovi, aby se vrátil domů. Zeptala jsem se manžela: „Mohu ti ostříhat vlasy?“ Řekl, že ano, a tak jsem mu je ostříhala (vlasy jsem mu stříhala vždy já). Nabídla jsem se, že mu umyji nohy, a také souhlasil. Když jsem se ho zeptala, zda chce ještě něco říct, odpověděl, že ne, ale že se cítí klidně, když jsem u něj. Tu noc byl přijat na jednotku intenzivní péče a následující noc zemřel.

Jakmile jsem opravdu dokázala opustit připoutání, nebylo to už těžké. Jsem hluboce vděčná za všechny zkoušky, kterými mě manžel provedl. Dlužím jemu i svým tchánům mnoho vděčnosti za to, že mi dali tolik příležitostí ke kultivaci a pomohli mi odstranit tolik karmy.

My, praktikující, kráčíme po zlaté cestě, kterou pro nás Mistr připravil. Svou vděčnost Mistrovi nedokážu vyjádřit slovy. Mohu jen naslouchat jeho pokynům, dělat tři věci dobře a pilně se kultivovat. Děkuji, Mistře!