Poučení o odstraňování karmy

(Minghui.org) Pozorovala jsem mnoho praktikujících Falun Dafa, kteří procházeli odstraňováním karmy ve formě příznaků nemoci. Někteří tuto zkoušku zvládli, ale někteří ne a ztratili život. Yan si tím také prošla. Kdykoli slyším, že praktikující prochází těžkou karmou nemoci, vzpomenu si na ni a ráda bych sdílela její příběh.

Před začátkem pronásledování byla Yan zdrcena, když jí zemřeli manžel i syn. Později se provdala za praktikujícího Falun Dafa, uspořádala si život a pilně se kultivovala.

Před několika lety mi jiný praktikující, Jin, řekl, že viděl předchozí den Yan a že má vážné zdravotní potíže. Silně, déle než tři týdny, krvácela a byla velmi slabá a bledá. Protože nemohla stát, musela se dokonce i na toaletu plazit. Její manžel odcházel do práce brzy ráno a vracel se pozdě večer. Yan byla příliš slabá na to, aby vařila, takže neměla co jíst, dokud se muž nevrátil. Měla jen trochu studené vody k pití.

Jin řekl, že má o Yan starost. Když jsem to slyšela, bolela mě z toho mysl a měla jsem také strach. Byla jsem také naštvaná na Yanina manžela, že se o ni v tak těžké době nestaral.

O několik dní později Jin znovu navštívil Yan a vrátil se s dobrou zprávou – Yan je v pořádku. „Bylo to velmi těsné,“ řekl. „Nechci ani myslet na to, co by se mohlo stát, kdyby ji Mistr nechránil!“ Ačkoli jsme neznali podrobnosti jejího utrpení, spadl nám kámen ze srdce.

O pár let později procházela karmou nemoci Jinova manželka. Šla jsem s několika praktikujícími k nim domů studovat Fa a vysílat spravedlivé myšlenky a potkala jsem tam Yan a jejího manžela.

Po studiu Fa manžel Yan řekl: „Když Yan tehdy procházela karmou nemoci, víc než 40 dní jsem jí nevěnoval pozornost. Dělal jsem vše jako obvykle a ona to zvládla sama.“ Při těch slovech se mi okamžitě vrátila má zášť vůči němu.

„Yan to zvládla, což ukazuje, že měla vysoký charakter, ale neznamená to, že tys tehdy jednal správně. Jako její manžel — proč jsi jí nepomohl v tak těžké době?“ neudržela jsem se a vyslovila rozzlobeně.

„Kdyby nebylo dobře mně, můj manžel by mi uvařil cokoliv, co bych chtěla, a postaral by se o mě. Ale ty ses choval, jako by se tě to vůbec netýkalo. Kdybych bydlela blíž, nabádala bych Yan, aby se s tebou rozvedla, nebo bych ti sama domluvila!“

Řekla jsem spoustu věcí, které jsem v sobě držela roky. Připadalo mi, že jsem konečně dostala příležitost vypustit všechen svůj hněv na manžela Yan. Asi sedm praktikujících bylo přítomno, včetně Yan a jejího manžela a Jina s manželkou. Všichni byli ohromeni. S manželem Yan jsem se předtím setkala jen párkrát, nebyli jsme si blízcí.

Jin přerušil trapné ticho a zavolal nás k obědu. Jedli jsme mlčky. Já pořád cítila rozhořčení a zeptala jsem se Yan: „Kdo u vás doma dělá domácí práce?“ Nemohla jsem se zarazit.

„Můj manžel teď pere a vaří. Já nemusím dělat moc,“ řekla.

„To je lepší,“ odpověděla jsem. Ale pořád jsem měla v krku něco nevyřčeného.

Podívala jsem se na jejího manžela a řekla: „Když Yan nemohla vstát z postele, ani ses neobtěžoval jí uvařit nebo se o ni postarat. Jen jsi koupil pár smažených pletýnek a chleba. Pokud člověk nedokáže být své rodině oporou v těch nejtěžších chvílích, k čemu je?“ Byla jsem tak rozrušená kvůli Yan, že jsem sotva udržela emoce.

Jin dodal: „Možná tě to rozčílí ještě víc. Když jsem tehdy šel navštívit Yan, neviděl jsem doma žádné jídlo, tak jsem zašel do obchodu a koupil právě ty smažené pletýnky a chleba.“

Všichni se rozesmáli — a já také. Byla jsem napůl naštvaná, napůl pobavená, ani jsem nevěděla, co říct.

Poté Yan dodala: „Řeknu ti něco, co tě rozčílí ještě více. Moje maminka slyšela, že silně krvácím, tak mi koupila kilo hnědého cukru, protože prý doplňuje krev. Ten den byl můj manžel doma. Ráno udělal dvě misky cukrové vody, jednu pro mě a jednu pro sebe. Po tom, co svou vypil, řekl, že je to tak dobré, že vypil jednu misku za druhou, dokud nezmizel všechen cukr. Řekl mi, ať se nebojím, že mi koupí další, ale dodnes žádný nekoupil!“

Když to Yan vyprávěla, bylo vidět, že ji to nijak netrápí, jako by vyprávěla vtip. Neměla žádné stížnosti na manžela za to, že se o ni při nemoci nestaral. Ale já jsem kvůli tomu cítila rozhořčení celý den.

Později jsem Yanin příběh sdílela s jinou praktikující. To, co řekla, mě šokovalo:

„Když Yan procházela zkouškou života a smrti, neměla žádné připoutání k závislosti, žádné připoutání k zášti ani snahu léčit nemoc. Překonala překážky díky pevné víře v Mistra a Dafa a tím, že se kultivovala. A dokonce i to, že její manžel vypil všechnu cukrovou vodu, mohlo být uspořádáno Mistrem, aby ji ani nenapadlo použít cukr jako doplnění krve!“

Když jsem se podívala do sebe, uvědomila jsem si, že jsem se vůbec nechovala jako praktikující Falun Dafa — když jsem se „postavila“ za Yan, jednala jsem na základě lidských emocí a lidského uvažování. Kdyby vše proběhlo tak, jak jsem si představovala jako „správné“ — jako by Yan byla pacientka a někdo by jí přinesl dobré jídlo — bylo by to opravdu lepší? Božské myšlení je opakem lidského!

Když jsem opakovaně mluvila drsně k manželovi Yan, nikdy se nehádal, neřekl jediné slovo, ani se nerozzlobil. Jen tiše poslouchal a vše snášel. Tehdy jsem pochopila, že jeho charakter je tak daleko nad mým! Nevyslovil proti mně ani jediné obvinění, byl ke mně opravdu tolerantní.

Manžel Yan navíc nepodlehl lidským představám, když viděl, že Yan odstraňuje karmu. Dokázal zcela opustit lidské myšlení a věnoval se tomu, co měl dělat. Neprokazovalo to jeho pevnou víru v Mistra a Dafa?

Po důkladném zamyšlení jsem si uvědomila, že já jsem byla ta, která nebyla v souladu s Fa. Po celou dobu jsem se dívala jen na povrch věcí, uvažovala jsem jako běžný člověk. Projevila jsem hašteřivost, připoutání k zášti i lidské emoce vůči praktikujícím. To já jsem v té zkoušce neobstála. Byla to pro mě velká lekce.

Vzpomínám si také na starší praktikující, která ovdověla a neměla žádné děti. Dostala mrtvici a ochrnula jí polovina těla. Byla zima a bydlela sama v přízemním domku. Trvalo jí dvě hodiny, než se ráno oblékla. Musela si nachystat dřevo a uhlí, které byly venku, aby v domě nebyla nesnesitelná zima. Pokud si neuvařila, neměla co jíst. Nemohla zvednout jednu ruku, aby mohla cvičit, proto poprosila praktikující, aby zatloukla do zdi hřebík a uvázala na něj provaz. Tímto způsobem mohla dělat druhé cvičení — druhou rukou si nadzvedla ochrnutou ruku pomocí provazu. Neměla nikoho, kdo by jí pomohl. Jen díky pevné víře ve Fa se její stav zlepšoval a během dvou týdnů se uzdravila.

Před několika lety jsem sama zažila dlouhodobé krvácení. Nebylo silné, ale bylo stálé. Znala jsem nepraktikující ženu, která měla děložní myomy a stejné příznaky, a napadlo mě, jestli nemám totéž. Někdy v noci jsem si prohmatávala břicho, jestli nenahmatám nějakou bulku. Jednoho dne jsem si najednou uvědomila, jak směšné to je: i běžný člověk, který upřímně recituje „Falun Dafa je dobrý, Pravdivost-Soucit-Snášenlivost jsou dobré“, jeho nádor může zmizet. Jak by se tedy u praktikující objevila nemoc? Nemoci běžných lidí se mě nemají týkat! Jakmile jsem měla tento pevný názor, krvácení druhý den ustalo. Dafa je zázračný!

Znám mnoho praktikujících, kteří procházeli odstraňováním karmy ve formě vážných příznaků. Všimla jsem si, že ti, kdo tuto zkoušku úspěšně překonají, pevně věří v Mistra a Fa. Zaměřují se na dívání se do sebe, opouštějí lidské představy o nemoci a nepovažují se za pacienty. Na druhou stranu ti, kdo se považují za nemocné, ačkoli mohou říkat, že „nepřijímají pronásledování od starých sil“ nebo „to neuznávají jako nemoc“, ve skutečnosti se toho nedokážou vzdát. Zvláště ti, kteří žádají rodinu, aby se o ně starala — pro ně bývá velmi těžké zkoušku projít, zejména v situacích života a smrti.

Negovat pronásledování starých sil znamená dívat se do sebe a opouštět lidské představy — ne prázdná slova. Jen opravdovou kultivací lze úspěšně projít odstraňováním karmy.

Články, v nichž praktikující sdílejí svá pochopení, obvykle odrážejí individuální vnímání daného období podle jejich kultivačního stavu a jsou nabízeny v duchu vzájemného povznesení.