(Minghui.org) Jsem učitelka v důchodu a s praktikováním Falun Dafa jsem začala na podzim roku 1995. Po odchodu do důchodu jsem se rozhodla využít své znalosti a pomáhat spolupraktikujícím, kteří mají potíže se studiem Fa (učení), zejména těm starším nebo „pomalejším“, aby lépe porozuměli Fa a aby se jejich kultivace mohla rychleji zlepšovat.
Vytvořili jsme skupinu ke studiu Fa o pěti praktikujících, která se později rozrostla na sedm. Všichni tito praktikující byli starší než já a měli jedno společné – nebyli vzdělaní. Někteří dokončili druhou či třetí třídu základní školy, někteří čtvrtou třídu a tři z nich do školy nechodili vůbec. Mistr mezi námi uspořádal tyto posvátné a předurčené vazby, protože jsme všichni měli stejný cíl… Tento Fa je nádherný, tak vzácný, a chceme ho poznat.
Ráda bych se podělila o svou kultivační cestu se třemi z těchto praktikujících.
S praktikující Mei (pseudonym) jsem se poprvé setkala před více než deseti lety, když jí bylo přes sedmdesát. Dnes je jí už jednadevadesát. Jedna praktikující ji přivedla ke mně, když uslyšela, že existuje skupina ke studiu Fa pro starší praktikující, a chtěla se k nám připojit.
Mei nechodila do školy a špatně slyšela, což pro ni činilo studium Fa náročným. Nikdy se také neúčastnila skupinového studia Fa. Ačkoli dokázala číst Zhuan Falun, často dělala chyby – někdy dvě nebo tři v jediné větě. Když jsem ji opravovala, neslyšela mě dobře. Musela jsem si sednout vedle ní, ukazovat na znak ve větě a mluvit jí přímo do ucha. Krátký odstavec trval tři až čtyři minuty a u delších odstavců jsem musela být ještě trpělivější. Nemohla držet tempo se skupinou, protože neslyšela ostatní číst. Pokaždé, když jsme otočili stránku, lehce jsem do ní strčila a udělala gesto, aby věděla, že má otočit.
Zpočátku jsem byla trochu nervózní a ostatní spolupraktikující byli také poněkud podráždění, protože kvůli ní šlo naše studium Fa pomaleji. Hned jsem si však opravila myšlení a řekla skupině: „Mei přišla studovat Fa s námi, protože je tato skupina pro starší praktikující. Měli bychom následovat principy Falun Dafa a nepohrdat spolupraktikujícími.“
Ráno jsme chodili objasňovat pravdu o pronásledování a odpoledne studovali Fa. Než jsme začali číst, každý mi předal seznam lidí, kteří vystoupili z KS Číny; všechny seznamy jsem pak zkompletovala a odeslala online. Mei mi také říkala svá jména. Ačkoli neumí psát, každé jméno si jasně pamatovala, stejně jako důvod, proč daný člověk vystoupil. Někdy řekla tři nebo čtyři jména a všichni jsme měli radost.
Její sluch se stále zhoršoval a když jí bylo osmdesát jedna, rozhodla se, že přestane chodit do skupiny a bude studovat Fa doma. Řekla, že už vůbec neslyší, jak ostatní čtou, a její rodina se bála o její bezpečí, když přecházela ulici. I když se už pravidelně nepřipojovala, byli jsme s ní dál v kontaktu. Občas nás navštívila a my zase chodili za ní a nosili jí Mistrovy nové přednášky.
V květnu 2015 Mistr publikoval novou verzi „Lunyu“. Kontaktovali jsme Mei a řekli jí, že jí doneseme nový výtisk Zhuan Falun, aby si nahradila Lunyu. Když jsem viděla, že některé knížky mají chybějící stránky, jiné mají uvolněné listy a některé byly přebalené, ale okraje nebyly rovné, našla jsem praktikující, která je znovu svázala. Meiina kniha byla zvlášť zažloutlá a skvrnitá, ale když dostala přebalený výtisk, odmítla jej vzít a tvrdila, že čistší kniha je její.
Řekla jsem jí, že čistá patří jiné praktikující, která si ji později vyzvedne. Mei si tedy svou vzala domů. O dva dny později mě požádala, abych její knihu vyměnila za tu čistou. Jiná praktikující, která byla přítomná, jí řekla, že má správnou knihu a že si to jen nepamatuje. Třetí den se Mei vrátila a řekla mi: „Chci zpátky svou knihu.“
Okamžitě ve mně vzplanul hněv. Pomyslela jsem si: „Je ona vůbec ještě praktikující?“ Její vlastní kniha byla zažloutlá a špinavá, ale když viděla čistší knihu jiných, chtěla tu jejich. Všichni jí říkali, že má tu svou, ale ona tomu nevěřila. Připadalo mi to nepochopitelné a hlasitě jsem se s ní pohádala. Lekla se mého křiku a zamumlala: „Jen chci zpátky svou vlastní knihu, proč jsi tak rozzlobená?“ Pak odešla.
Dva dny poté jsem se uklidnila a začala jsem se dívat do sebe. Mistr řekl:
Mistr řekl:
„Proto byste od tohoto okamžiku neměli považovat neshodu, se kterou se setkáte, za náhodu. Když se vyskytne spor, možná se přihodí neočekávaně, ale není to náhoda – slouží ke zlepšení vašeho charakteru. Pokud se považujete za praktikujícího, můžete to zvládnout správně.“ (Přednáška čtvrtá, Zhuan Falun)
Neměli bychom posuzovat věci podle vzhledu, lidských představ nebo lidského uvažování. Cítila jsem se zraněná a mrzutá, protože mě tito praktikující obvykle respektují, ale Meiino chování projevilo nedostatek důvěry. Uviděla jsem také své sobectví. Myslela jsem si, že dávám bezpodmínečně, ale ve skutečnosti byla trpělivost a laskavost, kterou jsem starším praktikujícím projevovala, podmíněná. Můj prapůvodní slib byl pomáhat jim vrátit se do jejich nebeských domovů. Když jsem si uvědomila své nedostatky, rychle jsem šla k Mei domů a omluvila se jí.
Příběh praktikující Zhou
Zhou (pseudonym) je letos osmdesát pět let a patří k nejstarším členkám naší skupiny. Známe se už dvacet jedna let. Je upřímná, pečlivá a pilná. Také špatně slyší, ale lépe než Mei. Částečně slyší, co říkají ostatní, ale ne všechno, takže často něco nesprávně pochopí. Vypěstovala si tichou a opatrnou povahu – vždy se bála, že si způsobí potíže, protože přišla o rodiče už v dětství a vyrůstala u příbuzných. Často jsem se ji snažila utěšit a povzbudit.
V roce 2007 se několik dní neúčastnila studia Fa a nikdo nevěděl, kde je. Jednoho dne, když jsem se po studiu Fa vracela domů, jsem Zhou náhodně potkala. Chytila mě za ruku a se slzami v očích řekla, že se doma stalo něco zlého. Její dcera a zeť přišli o práci a otevřeli si hernu s videohrami, ale podnikání se nedařilo. Nedávno přišli lidé z Úřadu pro průmysl a obchod vybrat poplatek, a protože nemohli zaplatit, úřady zabavily několik herních automatů. Její zeť vyskočil z budovy a spáchal sebevraždu.
Utěšovala jsem ji. Koupila jsem trochu ovoce a druhý den ji znovu navštívila. Sdílela jsem s ní, že život a smrt jsou předurčené a že se jako praktikující nemáme znepokojovat ani trápit. Měli bychom rychle vystoupit ze stínu a vrátit se ke skupinovému studiu Fa. Pokud jde o běžný život, měla by pomoci své dceři a vnukovi tím, že jim poskytne duchovní oporu, aby se mohli rychleji zotavit. Zhou se následující den k našemu studiu Fa vrátila.
Později jsme měly konflikt. Jednoho dne, když jsme na ulici objasňovaly pravdu, řekl Zhou nějaký cizinec, že Mistr odvezl všechny peníze do USA. Zhou tomu uvěřila a tajně řekla dvěma členům naší skupiny, že jsem koordinátorka, která vybírá peníze od praktikujících a posílá je do USA. Spolupraktikující mi to se smíchem řekli, co pověděla. Byla jsem rozhořčená. Už mnoho let jsem za vlastní peníze a ve vlastním čase tiskla pravdu objasňující materiály pro naši skupinu a nikdy jsem od nikoho nic nevybírala. Zadržela jsem svůj hněv, ale několik dní jsem s ní nemluvila.
O pár dní později jsem si uvědomila, že jsme spadly do pasti starých sil. Zhou uvěřila pomluvám a já jsem se rozhněvala. Tím mezi námi vznikla mezera. Když jsem se dívala dovnitř, zjistila jsem, že chci slyšet jen pochvalu, že si příliš cením toho, co si o mně druzí myslí, a že toužím po pověsti. Jak jsem se dívala dovnitř, led v mém srdci roztál a pocítila jsem, že Zhou se skutečně pilně kultivuje.
Omluvila jsem se jí a řekla jsem, že jsem neměla reagovat tak ostře. Také jsem jí řekla, ať nevěří pomluvám šířeným zlými lidmi ve společnosti. Upozornila jsem, že Mistr nikdy po praktikujících peníze nechtěl a že bychom měli v naší malé skupině všechno otevřeně probrat, sdílet své pochopení Fa a společně se zlepšovat, abychom se vyhnuli zbytečným zásahům do kultivace. Zhou s radostí souhlasila.
Má kultivační cesta s praktikující Wang
Wang (pseudonym) je letos jedenaosmdesát a před začátkem pronásledování jsme spolu patřily do stejné skupiny pro cvičení i studium Fa. Tehdy jsem ještě pracovala. Ona, já a další dvě praktikující jsme vytvořily skupinu ke studiu Fa, sdílely jsme své zkušenosti a v nejtěžších letech jsme rozdávaly pravdu objasňující materiály. Po mém odchodu do důchodu jsem vytvořila skupinu pro starší praktikující a pak jsme se rozdělily.
V roce 2010 se připojila do naší skupiny pro starší praktikující a tehdy jsme spolu začaly rozdávat pravdu objasňující materiály, novoroční kalendáře a amulety v příměstských oblastech.
Wang často mluvila o bolestech nohou a říkala, že ji po delší chůzi bolí chodidla. Ale kdykoli jsem se jí zeptala, zda může jít se mnou rozdávat kalendáře, vždy bez váhání odpověděla „ano“.
Když jsem tlačila kolo po cestě, připadalo mi těžké. Uvědomila jsem si, že se drží zadního sedadla – jí to patrně ulehčovalo, ale pro mě to bylo docela namáhavé. Chtěla jsem jet na kole, abych si ušetřila trochu sil, ale to by ji nechalo pozadu, takže jsem musela jít pěšky.
Často jsme chodily do okrajových oblastí města rozdávat pravdu objasňující materiály. Tehdy bylo Wang téměř osmdesát. Dopoledne se mnou studovala Fa a odpoledne ušla více než deset kilometrů. Někdy jsme chodily i na pole, abychom předaly kalendáře zemědělcům, kteří tam pracovali. Nikdy si nestěžovala na těžkosti ani na únavu. Jak úžasná praktikující! Říkala jsem si, že nemám žádný důvod si stěžovat. Později jsem jí řekla: „Drž se kola, vezmu tě s sebou.“
Když jsem ji viděla vedle sebe, cítila jsem se klidnější, když jsme kráčely venkovskými cestami. Je tak dobré mít po boku spolupraktikující. Někdy jsme si cestou zpívaly písně Falun Dafa, jindy jsme nahlas recitovaly „Falun Dafa je dobrý“ a „Pravdivost–Soucit–Snášenlivost jsou dobré“.
Wang nemá smysl pro orientaci a obvykle neví, kudy jít. Když jsme se vracely, vždy jsem ji doprovodila na místo poblíž jejího domu a ujistila se, že je v pořádku, než jsem odešla. Cítila jsem, že dokud je ochotná mě doprovázet, nikdy ji neopustím.
Po loňském Novém roce mi Wang řekla, že ji praktikující, která žije poblíž, pozvala ke společnému studiu Fa. Znamenalo to, že k ní bude mít o dvě třetiny kratší cestu než ke mně domů.
Po letošním Novém roce jsem slyšela, že se její zdravotní stav zhoršil a často mluvila o smrti. Když to slyšela rodina praktikující, s níž studovala Fa, lekli se odpovědnosti a řekli Wang, aby k nim přestala chodit. Tak začala studovat Fa doma sama.
Nedávno jsem ji navštívila a všimla jsem si, že se její stav ještě zhoršil. Zeptala jsem se, co dělá každý den. Řekla, že studuje Fa a vysílá spravedlivé myšlenky. Pak se mě zeptala, jak se mají spravedlivé myšlenky vysílat. Řekla jsem: „Neděláš to každý den? Proč se ptáš?“ Odpověděla, že si to nepamatuje.
Vím, že starší praktikující, která prochází karmou nemoci a nemá prostředí pro studium Fa ani možnost sdílet pochopení se spolupraktikujícími, může být starými silami stáhnuta dolů. Cítila jsem, že ji nemohu nechat bez pomoci. Šlo také o lidská připoutání, kterých jsem se měla vzdát, a o zodpovědnost, kterou jako spolupraktikující mám nést.
Wang žije v podkroví v osmém patře domu bez výtahu. Mně je přes sedmdesát, takže je pro mě výstup k ní nahoru náročný. V létě je její byt horký jako parní kotel. Praktikující ale nejsou omezeni věkem ani prostředím, ve kterém se kultivují. Jsme spolupraktikující, a budeme si navzájem pomáhat a společně postupovat.
Mistr řekl:
„Budeme-li se společně kultivovat, naše srdce budou zajedno
Pojďme se vzájemně povzbuzovat k píli
Kráčejme spolu k božskému domovu”
(Stejnou cestou, Hong Yin IV)
Děkuji, Mistře! Děkuji, spolupraktikující!
(Vybraný příspěvek k 22. výroční konferenci sdílení zkušeností praktikujících v Číně na Minghui.org)
Copyright © 1999-2025 Minghui.org. Všechna práva vyhrazena.
