Čínská Fahui | Můj manžel přežil vážnou nehodu a překonali jsme mnoho těžkostí

(Minghui.org) Manžel pracoval v nákladní dopravě. Koncem roku 2021 při řízení usnul za volantem, když převážel více než třicet tun nákladu. Jeho vůz narazil do velkého zaparkovaného kamionu, který byl rovněž plně naložený. Nehody nákladních automobilů bývají kvůli rychlosti, hmotnosti a obrovské síle nárazu katastrofické.

Kabina jeho vozu byla zcela zdemolovaná. Manžel byl okamžitě převezen do nemocnice, kde zjistili zlomenou klíční kost, dva posunuté obratle, několik prasklých žeber, zlomenou pánev, zlomené pravé zápěstí a zlomeniny v obou dolních končetinách.

Manžel nepraktikuje Falun Dafa, ale věděl, že je praxe dobrá, a nosil u sebe amulet s informacemi o Dafa. Tuto nehodu přežil díky ochraně Mistra. Lékař řekl, že už mnoho let neviděl tak vážná zranění, a ptal se, zda máme pojištění. Měli jsme venkovské družstevní zdravotní pojištění, ale podle lékaře by tyto úrazy nekrylo. Museli bychom zaplatit odhadem 200 000 až 300 000 jüanů z vlastní kapsy.

Věděla jsem, že to je zkouška a příležitost ke kultivaci, a musela jsem si ustálit srdce. Všechno, s čím se setkám, má pomoci mému zlepšení. Připomínala jsem si, že musím bezvýhradně věřit v Dafa a Mistra a kultivovat sebe samu.

Manžel byl kvůli pandemii covidu umístěn na jednolůžkovém pokoji. Každý den jsem mu četla Fa. Praktikující jsou hlavními postavami, a vše kolem nás odráží naše srdce, proto jsem se snažila pečlivě střežit svůj charakter (xinxing).

Věděla jsem, že každá myšlenka je jen koncept utvořený běžnými lidskými principy. Když se objeví lidské myšlenky, měli bychom je rozpoznat a odstranit. Proto jsem se snažila, aby lidské představy vůbec nevznikaly – tím se vyhnu procesu jejich vytváření, rozlišování mezi spravedlivými a lidskými myšlenkami a jejich následnému odstraňování.

Vše jsem svěřila Mistrovi. Věděla jsem, že každý den čelím jen té kultivační cestě, kterou mi Mistr uspořádal. Mistr sleduje mé srdce, proto jsem všechny své starosti i vše ostatní odevzdala do Jeho rukou.

Manželova první operace trvala od 8 hodin ráno až do 18. hodin večer. Po operaci byl ochrnutý – mohl hýbat jen chodidly ze strany na stranu. Jinak nemohl pohnout žádnou částí těla. Lékaři se ho každý den ptali, zda odchází plyn, a manžel odpovídal, že ne. Lékaři si mezi sebou říkali: „Není to tak, že by plyn neodcházel. Spíše některé nervy nefungují správně a on to necítí.“

Spoléhám na Mistra

Zůstávala jsem nepohnutá a rozpouštěla každou lidskou myšlenku, která se objevila – například: „Zůstane manžel navždy ochrnutý? Jak dlouho nám vydrží úspory? Dítě ještě studuje, co s naší rodinou bude?“

Věděla jsem, že to jsou lidské názory a představy utvořené v tomto světě a že je musím rozpustit. Bez ohledu na manželův stav jsem důvěřovala Mistrovi a Fa. Chtěla jsem odstranit všechny myšlenky, které nejsou v souladu s Fa, a kráčet cestou praktikující.

Protože měl tak rozsáhlá zranění, podstoupil dvě velké operace a po dvaceti šesti dnech byl propuštěn z nemocnice. Bylo to neuvěřitelné! Lékař řekl: „Všechna zranění jsou vnější, žádné orgány nebyly poškozeny, takže může odpočívat doma. Ale nedá se zaručit, jak se obnoví nervy. Je v Pekingu jeden slavný sportovec, který je dosud na vozíčku. Ani tamní špičková péče nezaručí, že se nervy zotaví.“

Po manželově návratu domů mě čekaly další zkoušky. Byl upoutaný na lůžko a potřeboval pomoci s jídlem i s hygienou. Provozovala jsem malý obchod a před lunárním Novým rokem byl velmi rušný, takže jsem si nemohla vůbec odpočinout.

Přesto jsem měla jasno v tom, že to je moje kultivační cesta. Neměla bych si stěžovat, měla bych stavět druhé na první místo a být laskavá a tolerantní. To, čím jsem procházela, mi připomínalo Milarepovo stavění a bourání domu – byl to proces odkládání lidských myšlenek a tužeb. Cítila jsem se jako mladý mnich, který se pilně kultivuje a kráčí svou duchovní cestou.

Můj bratr

Třetí den po manželově propuštění jsem měla za sebou náročný pracovní den a byla jsem vyčerpaná. Bratr mi napsal, že má vysoký tlak a necítí se dobře. Zavolala jsem sanitku, která ho odvezla do nemocnice – tam zemřel.

Manžel byl doma stále upoutaný na lůžko a bylo to, jako by k jedné ráně přibyla další. Věděla jsem však, co mám dělat – musím chránit svůj charakter (xinxing) a kráčet svou kultivační cestou s odhodláním.

Bratr žil se mnou mnoho let po svém rozvodu, až dokud jsem mu nepomohla koupit si dům. Starala jsem se o něj, když měl zraněné nohy po dopravní nehodě. Zaplatila jsem mu topení, když neměl peníze. Zabránila jsem několika konfliktům, když se s ním chtěli poprat jiní lidé. Nevím, jaký karmický vztah jsme spolu měli.

Bratrova dcera a bývalá manželka žily v jiné provincii, a téměř s ním nebyly v kontaktu. Odložila jsem stranou osobní pocity i vlastní zájmy a spolu s neteří jsem zařídila veškeré pohřební záležitosti. Veškeré peníze z prodeje jeho majetku i finance z jeho mobilní peněženky jsem jim předala – ani jediný jüan jsem si nenechala. Neustále jsem si připomínala, že musím jednat podle Mistrova učení.

Švagrové mě požádaly, abych tchánovi neříkala o manželově nehodě ani o výdajích na léčbu. Věděla jsem, že je to pro mě příležitost ke zlepšení – mám se vzdát sobectví, nespoléhat se na druhé a nechovat v sobě žádnou zášť. Té noci se mi zdál sen: řada mužů v černém blokovala cestu, ale jakmile jsem na ni vstoupila, zmizeli. Pochopila jsem, že mé pochopení je správné.

Majitel nákladního depa ke mně poslal člověka, aby mě informoval o škodách způsobených nehodou. Kontaktovala jsem ho a zeptala se na výši škody. Odepsal, že to bude asi 10 000 jüanů. Praktikující by neměli nikomu dlužit, a tak jsem částku zaplatila. Na tak vážnou nehodu to byla relativně malá suma. Poděkovala jsem Mistrovi za Jeho ochranu.

Tchán uchovával peníze z manželova pozemku více než dvacet let, ale já si nestěžovala. Úhrady za manželovu léčbu jsme platili my a tchán se na to nezeptal ani nám peníze z pozemku nedal.

Tchán je finančně zajištěný a lidé ve vesnici to vědí. Vadilo mi, že nám nepomohl. Pod záminkou péče o manžela jsem ho o čínském Novém roce nenavštívila.

O dva týdny později mi řekla švagrová, že bych ho měla navštívit. Uvědomila jsem si, že jsem se zachovala špatně – návštěva starších během Nového roku je tradicí. Koupila jsem dárek a zašla ho navštívit.

Opravdové dívání se do sebe

Uvažovat s ne-praktikujícími o tom, kdo má pravdu a kdo ne, vychází z lidského myšlení. Jak jsem se mohla tak mýlit a ještě si stěžovat na druhé? Měla bych jim ukazovat, že Falun Dafa je dobrý – bez ohledu na to, jak se ke mně chovají – a měla bych zvládat zkoušky s laskavostí a snášenlivostí.

Praktikující mají jiné standardy než běžní lidé. Když jsem psala tento článek, upřímně jsem se zkoumala. Stále jsem v sobě měla zášť, pocit křivdy a touhu po uznání od druhých. Ale mám po svém boku Mistra – proč bych tedy měla hledat cokoliv u lidí? Musím tato připoutání rychle odstranit.

Jedna ze švagrových nás po manželově nehodě nenavštívila. Vzpomněla jsem si, že se mě kdysi zeptala: „Neuvažujete o tom, že byste stavěli dům na tátově pozemku?“

Tehdy jsem tomu nepřikládala význam a odpověděla jsem: „Ať dům postavíme, nebo ne – je to stejné.“ Teď jsem si uvědomila, že to tehdy chtěla ona, a přišel čas toto nedorozumění vyřešit.

Řekla jsem švagrové, že pokud chce dům postavit, ať ho postaví. Protože jsem byla ochotná se toho vzdát, švagrová přišla navštívit svého bratra. Naše rodina se tak usmířila.

Manželovo zdraví se den ode dne zlepšovalo. Nohy mu sílily, ruce začaly znovu fungovat a do čtyř měsíců dokázal opět chodit. Za půl roku byl úplně v pořádku. Už dva roky pracuje a nikdo by nepoznal, že byl kdysi ochrnutý. Byl to Mistr, kdo pro mého manžela vytvořil tento zázrak. Děkuji Vám, Mistře!

Jednoho dne mi švagrová připomněla: „Letos musí mít kamionová firma pro zaměstnance i pojištění pracovního úrazu. Nevíš, jestli by se bratrův případ mohl vztahovat na odškodnění? Zkus to.“

Výsledkem bylo, že z počátečních nákladů na léčbu po pracovním úrazu bylo více než 100 000 jüanů proplaceno. Ostatní výdaje pokryly certifikát o dárcovství krve, milionové zdravotní pojištění, krytí odpovědnosti třetí strany a fond pro hodnocení pracovního úrazu. Uvědomila jsem si, že Mistr pro nás vše nejlépe uspořádá, pokud se řídíme jeho učením.

Manžel si později na internetu našel dotační program, na který měl nárok. Řekla jsem mu: „Teď jsi zdravý a už nám proplatili výdaje, které jsme zaplatili. Myslím, že je to víc než dost, tak nezačínej být chamtivý.“

Odpověděl: „Dělám jen to, co je zákonné a rozumné. Jen podám žádost, nepoužívám žádné známosti ani neprosím o laskavosti. Když to schválí, bude to dobré. Když ne, nebude v tom žádná hořkost.“

Zařídil to sám a následující měsíc obdržel 110 000 jüanů. Pochopila jsem, že pokud se dokážu vzdát sobectví, nic, co mi náleží, neztrácím – a že Mistr na nás dohlíží.

Jsem Mistrovi vděčná za šťastnou rodinu a život bez starostí. Děkuji Vám, Mistře, že jste mě provedl těmito zkouškami a těžkostmi.

(Vybraný příspěvek z 22. výroční konference sdílení zkušeností praktikujících v Číně na Minghui.org)