Jak ctnostná hudba povznáší mysl a živí duši (část 1.)

(Minghui.org) Hudba je nedílnou součástí tradiční čínské kultury. Liji (Kniha obřadů) uvádí: „Ctnost je základem lidskosti; hudba je jejím vnějším zářením.“

Hudba byla tedy stvořena a předávána proto, aby ladila nebe a zemi, zušlechťovala charakter člověka a pozvedala duši k vyšším sférám.

Původ ctnostné hudby

Začátky čínské civilizace sahají k Žlutému císaři, který vládl před zhruba pěti tisíci lety. V jeho době byl zaveden kalendář, lidé se naučili sít obilí, psát, stavět lodě i vozy. Vznikly také aritmetika, medicína a hudba.

Na císařův pokyn vytvořil hudebník Ling Lun základní hudební systém. Z bambusových trubek z hory Kunlun nařezal dvanáct různých délek, z nichž každá vydávala jedinečný tón. Poté jejich výšku „vyladil“ podle hlasů fénixů a odlil dvanáct zvonů, které měly sloužit jako standard.

Brzy nato Ling uspořádal velkolepý hudebně-taneční rituál v časné jarní jitro. Čistota hudby za úsvitu císaře tak okouzlila, že ji nazval Xian Chi — „vše se rozlévá“. Liji vysvětluje: „Žlutý císař ji nazval Xian (vše) Chi (šířící se), protože Tao se rozprostírá všude. Vše božské i všechno na této zemi tím přijímá požehnání.“

Naši předkové tvořili hudbu nejen k projevení ctnosti a uctívání božského, ale také k uctění předků. Císař Zhuanxu například složil skladbu Cheng Yun („následování oblaku“) na počest Žlutého císaře. Císaři Yao a Shun zanechali hudbu Da Zhang („velká a jasná“) a Shao Yue („hudba krásy“). Tyto tradice vyjadřovaly vděčnost za požehnání udělená nebesy.

Vévoda Zhou zavedl formální etiketní systém a obohatil hudební umění. Kromě uctívání božského se zaměřil také na to, aby hudba ladila lidské srdce. Liji uvádí: „Obřady upravují mysl, hudba odráží hlas lidu.“K upevnění morálních hodnot vytvořil rozsáhlý rituální systém, který lidem pomáhal žít v souladu s ctností.

Konfucius kladl na mravnost stejně velký důraz:„Není-li člověk laskavý, jak by mohl přistupovat k obřadům? A není-li laskavý, jak by mohl chápat hudbu?“Dobrá hudba podle něj vede člověka k přiměřenému vyjádření emocí: „Radost bez přemíry; smutek bez zhroucení.“

Ačkoli je dělilo asi pět set let, myšlení vévody Zhou a Konfucia se v mnohém zcela shodovalo.„Shijing (Kniha písní) inspiruje, obřady učí chování a hudba formuje charakter,“ učil Konfucius.

Tato tradice přetrvala tisíciletí.

Po sjednocení Číny nařídil císař Qin Shi Huang standardizaci písma. To umožnilo jednotné zaznamenávání a šíření hudby.Císař Wu z dynastie Han založil úřad Yuefu, který shromažďoval dvorní i lidovou hudbu. Přibyla také hudba z odlehlých oblastí západních regionů a severních etnik.Tyto rozmanité tradice se navzájem doplňovaly a vytvořily pozoruhodně ucelený hudební systém.

Ve staré Číně byly obřady s hudbou neoddělitelné. Slavnosti, rituály i vojenská cvičení měly své vlastní hudební formy. Tato souvislost přetrvala od Zhou až po dynastii Qing.

Volba hudby

Zixia, oddaný žák Konfucia, pokračoval v šíření konfucianismu i po učitelově smrti. Následující příběh, zaznamenaný v díle Shiji (Zápisky historika), popisuje setkání mezi Zixiaou a markýzem Wenem z Wei.

Markýz Wen si jako zakladatel státu Wei vždy vážil ctnostných učenců a byl ochoten se od nich učit. Jednou řekl Zixiaovi: „Když sedím vzpřímeně a poslouchám starobylou hudbu, často mě to uspává; ale když poslouchám hudbu ze států Zheng nebo Wei, únava nepřichází. Čím to je?“

Zixia odpověděl, že starobylá hudba pochází od Žlutého císaře a císařů Yaoa a Shuna. Taková ctnostná hudba je klidná, důstojná a hluboká. „Hudba je harmonická a vznešená,“ vysvětlil. „Začíná v míru, povstává s vojenskou silou a chaos uzavírá opět v míru. Celý průběh je svižný a půvabný, bez vulgarity.“ To odpovídá smýšlení dávných lidí: zdokonalit sebe, sjednotit rodinu a přinést zemi pokoj.

Současná hudba ze států Zheng a Wei však stojí v ostrém kontrastu. „Jejich rytmus není sladěný, hlas je lehkomyslný a emoce přehnané,“ pokračoval Zixia. „Chovají se jako klauni, stírají hranice mezi muži a ženami a narušují správné vztahy, jako je vztah otce a syna.“

Když se markýz Wen zeptal na podstatu hudby, Zixia řekl, že je důležité, aby byly v souladu nebe a země i čtyři roční období. „Když lidé ctí ctnost, bude se jim dostávat hojnosti, bez nemocí a pohrom,“ vysvětlil. „Za takových okolností mudrci ustanovili správné vztahy mezi otcem a synem, vládcem a následovníky. Díky tomu lze vyladit hudební stupnici a vytvořit ctnostnou hudbu k připomínce.“

Hudba je tedy harmonií mezi nebem a zemí, zatímco rituály symbolizují jejich řád. Harmonie umožňuje všem tvorům v tomto světě spolu existovat, a řád zajišťuje, že vše má své hranice, jak uvádí Shiji. Hudba má božský původ, zatímco rituály slouží k udržení společenské stability.

Zixia dále poznamenal, že vulgární hudba má několik podob. Hudba ze Zheng porušuje etiketu a propadá okázalosti, čímž zastírá mysl; hudba ze Song je posedlá chtíčem a oslabuje vůli; hudba z Wei je prudká a spontánní, což vede k neklidu a nevyrovnanosti; hudba z Qi vychází z arogance, což způsobuje lehkomyslnost a nedostatek sebekontroly. Tyto čtyři typy hudby odrážejí přemíru a podkopávají morálku, a proto nejsou vhodné pro formální prostředí.

Starověká čínská hudba má pět hlavních tónů: gong, shang, jue, zhi a yu. „Tón gong přináší teplo a šíři; tón shang vzbuzuje důstojnost a přímost; tón jue přináší laskavost a soucit; tón zhi učí velkorysosti; tón yu pomáhá k uhlazenosti a správné etiketě,“ uvádí Shiji.

„To znamená, že etiketa člověka usměrňuje navenek, zatímco hudba vede jeho nitro. Člověk nesmí opustit etiketu ani na krátký okamžik, jinak může podlehnout aroganci či nevhodnému chování. Podobně člověk nesmí být příliš dlouho bez hudby v srdci, jinak se v něm mohou hromadit zlé myšlenky,“ pokračuje kniha.

„Protože nedostatek etikety vede k nesprávnému chování, mudrci přivedli k našim uším ctnostnou hudbu a k našim očím správnou etiketu. Díky tomu je každý náš krok zdvořilý a každé naše slovo přiměřené. A tak i když člověk mluví celý den, nenajde se v něm ani stopa arogance či zlých úmyslů,“ píše Shiji.

Když markýz Wen Zixiaova slova vyslechl, zasvětil se podpoře ctnostné hudby a odvrátil se od hudby vulgární. Vítal ctnostné lidi a stavěl je do klíčových pozic, čímž učinil Wei nejsilnějším státem své éry.

(Pokračování příště)