Čínská Fahui | Spravedlivé myšlenky pocházejí z Mistrova Fa

(Minghui.org) Je mi šedesát devět let a žiji na venkově. Falun Dafa (známý také jako Falun Gong) jsem začala praktikovat v roce 1998. Pod Mistrovým vedením jsem našla jasnou cestu návratu ke svému pravému já. Díky kultivaci jsem se postupně proměnila z člověka, který byl krajně sebestředný a sobecký, v někoho, kdo se učí opouštět své ego a pomáhat zachraňovat vnímající bytosti.

Po více než dvaceti letech kultivace jsem si nejhlouběji uvědomila, že Dafa je zdrojem spravedlivých myšlenek praktikujících. Jen důkladným studiem Fa můžeme překonávat zkoušky a utrpení. Ráda bych se podělila o část své kultivační cesty – jako poděkování Mistrovi a ke sdílení zkušeností se spolupraktikujícími.

Dafa mě proměnil v dobrého člověka

Mívala jsem prudkou povahu a panovačný charakter. Často jsem se hádala s rodiči, příbuznými i sousedy. Nadávala jsem ostatním, dokud jsem neměla pocit zadostiučinění, a hádala jsem se, dokud jsem neměla „poslední slovo“. Nedokázala jsem snést ani tu nejmenší ztrátu. Nebála jsem se ani fyzické konfrontace – jednou jsem se dokonce poprala se dvěma lidmi najednou. Lidé se mě báli a vyhýbali se mi. Tehdy jsem byla na sebe pyšná a myslela si, že jsem „tvrdá“ a silnější než ostatní.

V srpnu 1998 byl v našem kraji představen Falun Dafa. Připojila jsem se k ostatním, sledovala Mistrovy přednášky a učila se cvičení. Po přečtení Zhuan Falun, hlavní knihy Falun Dafa, jsem náhle pochopila, že vesmír se řídí principy – a těmi nejzákladnějšími jsou Pravdivost, Soucit a Snášenlivost. Uvědomila jsem si, že pouze následováním těchto principů a snahou stát se dobrým člověkem může mít člověk světlou budoucnost. Od té chvíle jsem se rozhodla změnit.

Začala jsem se proměňovat. Když došlo ke konfliktům, chovala jsem se k lidem laskavě a přestala jsem se hádat či prát. Začala jsem projevovat úctu ke starším a pomáhala ostatním. Zlepšily se i mé vztahy se sousedy a v rodině zavládl soulad. Když lidé viděli, jak jsem se změnila, říkali: „Cvičení Falun Gongu člověka opravdu mění!“

Také jsem aktivně pomáhala šířit Fa. Abych ostatním usnadnila učení, otevřela jsem svůj domov pro společné studium Fa a cvičení. Dveře u mě byly vždy otevřené a každého jsem srdečně vítala. Aby to bylo pro praktikující z blízkých i vzdálenějších oblastí pohodlné, připravovala jsem pro všechny jídlo zdarma.

V té době panovalo mezi lidmi velké nadšení pro praktikování Falun Dafa. Mnoho lidí zažilo výrazné zlepšení zdraví. I mé dlouholeté potíže – zánět středního ucha, žaludeční problémy, revmatismus, chudokrevnost a gynekologické potíže – všechny rychle zmizely.

Lidé se mě přestali bát a vyhýbat se mi. Naopak říkali: „Ty jsi úplně jiná – jako nový člověk.“ Opravdu jsem cítila, jak světlo Buddhy září všude kolem a přináší klid a krásu.

Po více než dvaceti letech kultivace jsem pod soucitnou ochranou Mistra prošla každou zkouškou s pevnými spravedlivými myšlenkami, které pocházejí z Fa.

Překonání „přeměny“ v táboře nucených prací

V listopadu 2000 jsem byla za svou pevnou víru ve Falun Dafa poslána na jeden a půl roku do ženského tábora nucených prací. První zkouškou po příjezdu byla takzvaná „přeměna“ – požadavek, abych se vzdala své víry.

Takzvané „pomocnice“ se mě snažily oklamat slovy: „Stovky praktikujících Falun Gongu už se přeměnily. Každá z nich nakonec ustoupila. Udělej to také. Jakmile se přeměníš, budeš se moci volně stýkat s ostatními, studovat Fa a sdílet zkušenosti.“ Zároveň však zlomyslně pomlouvaly Mistra i Dafa.

Pomyslela jsem si: Mistr je tak dobrý, Dafa je tak nádherný – jak po mně mohou chtít, abych se ‚přeměnila‘? V co vlastně? Kdybych zradila Mistra a Fa, nestala bych se součástí zla, které pronásleduje Falun Gong? To nikdy neudělám!

Měla jsem jasné rozlišování mezi dobrem a zlem a věděla jsem, že „přeměna“ je naprosto nepřijatelná. Ale jak čelit pronásledování, které mě čekalo?

Vzpomněla jsem si na Mistrova slova:

„Pri ťažkých okolnostiach všetkého druhu musíte mať všetci pevné myšlienky. Iba tým, že zostanete nepohnutí, budete schopní vyriešiť všetky situácie.“(Vyučovanie Fa na Fa konferencii na stredozápade USA)

„Vaše kultivace, stejně jako vaše odhodlání v Dafa, jsou pevné jako skála a pevně stabilizovaly Dafa.“(Učení Fa na konferenci Fa na Novém Zélandu)

Mistrova učení ve mně probudila spravedlivé myšlenky, které má mít opravdová žákyně Dafa. Ať „pomocnice“ mluvily jakkoli zběsile, nedokázaly otřást mou vírou. Jejich výhrůžky a zastrašování mě neovlivnily. Požadovaly po mně, abych podepsala prohlášení, napsala záruky a vzdala se praxe, ale odmítla jsem. Ani bití a ponižování nezlomily mou vůli.

Jedna z „pomocnic“ mi pohrozila: „Kdo odmítne přeměnu, bude poslán do pusté pouště Gobi v Xinjiangu. Vyhladíme všechny praktikující Falun Gongu!“ Odpověděla jsem: „Dokud budu praktikovat, Falun Gong nikdy nezanikne.“ Moje odhodlání tím bylo ještě silnější.

Pronásledování se vystupňovalo.

Byla jsem nucena stát čelem ke zdi více než deset hodin denně. Pod žhnoucím letním sluncem jsem musela stát celé hodiny, aniž bych mohla použít toaletu. Když jsem to jednou už nevydržela a odešla na toaletu, potrestaly mě tím, že mě bily elektrickými obušky – jizvy mi na dlaních zůstaly dodnes.

Opakovaně mě zavíraly na samotku, kde mě po deset dní až měsíc požíraly roje komárů a štěnic. Když jsem odmítla sledovat vymývací videa, bila mě ostraha do obličeje. Když jsem nezvládla splnit přehnané pracovní normy, nutily mě stát celou noc bez spánku.

Uvědomila jsem si, že praktikující musí vždy udržovat spravedlivé myšlenky, které pocházejí z Fa. Bez ohledu na intenzitu mučení nebo sílu klamu jsem se neustále povzbuzovala Mistrovými slovy a tiše recitovala:

„Dafa je tím, co všude s sebou nosíš,
Zhen, Shan, Ren v srdci zakořeněny,
Velký arhat po zemi kráčí,
S bázní se bojí bohové i démoni.“
(„Mocná ctnost,“ Hong Yin)

„Pevně kultivujte Velký Zákon s nedotknutým srdcem a myslí,
Zvyšování úrovně je to nejpodstatnější,
Ve zkouškách se odhalí pravá povaha člověka,
Dosáhněte Dovršení, staňte se buddhou, taem nebo bohem,“
(Pravdivá povaha odhalena, Podstata dalšího pokroku II)

Cítila jsem neomezenou sílu Fa. Díky Mistrově soucitné ochraně a posílení jsem si zachovala víru a v březnu 2002 jsem se v pořádku vrátila domů.

Nápis „Falun Dafa je spravedlivý Fa“ na transparentu

Dne 13. května 2001 přinutil tábor nucených prací všechny praktikující Falun Gongu, které se „nepřeměnily“, aby sledovaly videa pomlouvající Falun Dafa. Pomyslela jsem si: Dnes je Mist­rův narozeninový den – nejposvátnější den, kdy na něj s hlubokou vděčností vzpomínáme. Jak bychom tu mohly jen tak sedět a nechat se ovládat zlými silami?

V okamžiku, kdy se tato spravedlivá myšlenka objevila, jsem vstala, odkopla stoličku pod sebou a hlasitě prohlásila: „Dnes je Mist­rův narozeninový den. Nebudu se na to dívat!“

Jindy tábor zorganizoval rozsáhlou podpisovou akci proti Falun Gongu, kdy měly všechny podepsat obrovský transparent hanobící Falun Dafa. Jako žákyně Dafa jsem cítila slavnostní zodpovědnost chránit Fa – jak bych mohla podepsat něco takového? Místo toho jsem na transparent napsala: „Falun Dafa je spravedlivý Fa.“

Tato událost způsobila v táboře rozruch. Jedna z „pomocnic“ řekla: „Ten transparent teď nemůžeme odevzdat. Tato slova se musí začernit, jinak z toho budeme mít všechny potíže.“ Někdo to nahlásil veliteli věznice, který byl pověstný svou krutostí. Brzy dorazil, ale místo trestu mi ukázal palec nahoru a řekl: „Ty jsi tedy něco!“

Zničení videokazet pomlouvajících Dafa

Jednoho deštivého dne jsme spolu s několika praktikujícími, které se odmítly „přeměnit“, seděly pod okapem, nohy téměř ponořené do žlabu plného dešťové vody. Na nedalekém stole bylo naskládaných několik krabic videokazet – všechny obsahovaly vymývací materiály, které pomlouvaly Falun Dafa. Když se stráže na chvíli otočily, chopila jsem se příležitosti, popadla kazety a hodila je do žlabu s vodou.

Později mi vedení tábora vyhrožovalo, že mi z účtu strhnou peníze jako náhradu škody. Zůstala jsem však klidná, protože jsem věděla, že jsem udělala to, co má žákyně Dafa udělat. Oprostila jsem se od strachu, váhání i připoutání k samotnému životu. Nakonec se nic nestalo – a tato jednotka už nikdy žádná taková videa nepouštěla.

Překonání kurzu vymývání mozků díky spravedlivým myšlenkám

Jednoho dne v srpnu 2010 mě při odchodu do práce zastavili pracovníci uličního výboru spolu se sedmi nebo osmi neznámými osobami. Násilím mě vtáhli do dodávky a odvezli více než sto kilometrů daleko do střediska pro vymývání mozků, které bylo ukryté v hotelu hluboko v horách sousedního okresu. Ve stejnou dobu byly uneseny ještě dvě spolupraktikující.

Středisko se nacházelo ve druhém patře za železnou bránou. Po příjezdu jsem se vzpírala ze všech sil a odmítala vstoupit. Vedoucí okresního Úřadu 610 přistoupil a prudce mě kopl do zad, čímž dal pokyn ostatním, aby mě dovlekli dovnitř hotelu.

Každá z nás byla držena v oddělené místnosti a nepřetržitě sledována „strážci“. Nutili nás sledovat propagandistická videa KS Číny pomlouvající Falun Dafa, psát takzvané „sebereflexe“ podle jejich diktátu a podepisovat prohlášení o vzdání se víry. Tuto šikanu nazývali „studiem“.

Úředníci z různých úrovní – z města, okresu i kraje – se střídali v roli „poradců“ během těchto sezení. Zůstala jsem pevná a držela se spravedlivých myšlenek, protože jsem věděla, že posláním praktikujících Falun Dafa je objasňovat pravdu a zachraňovat lidi. Vyprávěla jsem jim fakta, například že takzvané sebeupálení na náměstí Tiananmen bylo zinscenovaným podvodem, a sdílela jsem, jak mi praktikování Falun Dafa přineslo hluboké fyzické i duševní uzdravení.

Jednoho dne přišel vedoucí okresního Úřadu 610. Využila jsem příležitosti a řekla mu o pronásledování, kterému byla má rodina po léta vystavena, i o nesčetných katastrofách, které KS Číny přinesla lidem svými lžemi a klamem. Tiše poslouchal, neřekl ani slovo a už se nikdy nevrátil. Každý den jsem vysílala spravedlivé myšlenky, abych odstranila zlo, které se skrývalo za tímto střediskem pro vymývání mozků.

Ačkoli jsme se my, praktikující, které tam drželi, nemohly navzájem vidět, každá z nás odolávala pronásledování pevnými spravedlivými myšlenkami. Pokus o „vymývání mozků“ selhal a po třinácti dnech nezákonného zadržování nás propustili a poslali domů.

Tábor nucených prací mě odmítl přijmout

Jednoho dne v říjnu 2010 mě policisté z okresního Úřadu 610 unesli z banky, kde jsem pracovala jako uklízečka. Násilím mě odvedli do nemocnice na lékařskou prohlídku. Zeptala jsem se: „Proč to vyšetření? Chystáte se mi odebrat orgány?“ Jeden z nich odpověděl: „Byla jste odsouzena k jedenapůlletému pobytu v táboře nucených prací.“ Na protest proti pronásledování jsem okamžitě zahájila hladovku.

O tři dny později mě odvezli do tábora nucených prací. Cestou jsem jim dál objasňovala pravdu, nabádala je, aby dělali dobré skutky, a prosila je, aby se kvůli své vlastní budoucnosti přestali účastnit pronásledování.

V táboře mě přinutili podstoupit další lékařskou prohlídku, jejíž výsledky byly v pořádku. Poté mě přivedli do přijímací kanceláře s tím, že po vyřízení formalit mě tam nechají.

Jasně jsem si uvědomovala, že tábor nucených prací není místem pro žákyni Dafa. Odmítla jsem přijmout pronásledování a rozhodla se mu vzdorovat, zcela jsem odmítla všechna uspořádání starých sil. S pevně sevřenými pěstmi jsem odmítla cokoli podepsat či otisknout prsty. Do místnosti vešli čtyři muži a jedna žena, aby mě drželi a násilím mi rozevřeli prsty. Bránila jsem se ze všech sil, odkopla polštářek s inkoustem a zvolala: „Tento tábor nucených prací je peklem na zemi! Tolik praktikujících tu bylo umučeno k smrti. Paní Zheng, šedesát jedna let, vzdělaná a schopná, byla zde umučena k smrti. Paní Zhu byla také zabita právě tady. Já tu zůstat nemohu. Musím se vrátit domů!“ Přes veškerou snahu mě nedokázali přinutit, abych něco podepsala.

Nikdo nečekal, co následovalo – tábor nucených prací mě odmítl přijmout. Slyšela jsem, jak někdo v přijímací kanceláři telefonoval policii a říkal: „Tuto osobu nepřevezmeme. Odvezte ji zpět.“ Policisté se však nechtěli vzdát. Střídali se a snažili se přesvědčit velitele tábora, aby mě přijal. Když zahlédli procházejícího důstojníka, požádali ho, aby mě převzal, ale ten jim řekl: „Shora jsme dostali pokyn, že ji nesmíme přijmout. Nikdo si to netroufne.“

Zatímco několik hodin bezradně přecházeli tam a zpět a pokoušeli se mě v táboře nechat, seděla jsem v autě, udržovala pevné spravedlivé myšlenky a jasnou mysl, přestože jsem tři dny nic nejedla ani nepila. Věděla jsem, že i chvilková slabost by mohla umožnit zasahování starých sil.

Do tábora jsme dorazili kolem deváté hodiny ráno. Po celodenních marných pokusech mě tam nechat, se policisté nakonec vzdali. Kolem čtvrté či páté odpoledne jim nezbylo nic jiného než mě odvézt zpět domů.

Zachraňování bytostí za každého počasí

Po mnoha zkouškách v průběhu kultivace jsem mnohem hlouběji pochopila, proč Mistr opakovaně zdůrazňuje důležitost studia Fa. Jednou se mě někdo zeptal: „Po všechny ty roky jsi bez ohledu na okolnosti nikdy nepřestala zachraňovat lidi. Co tě k tomu vede?“ Odpověděla jsem: „Díky studiu Fa chápu, že posláním žáků Dafa je zachraňovat lidi. Zkáza KS Číny je vůlí nebes. Ti, kteří jsou členy strany a jejích přidružených organizací, budou zničeni spolu s ní. Kdo je zachrání? Jen žáci Dafa.“

Abych mohla zachránit více lidí, začala jsem pracovat ve městě, kde byla doprava snadnější. Spolu se svou švagrovou, která je také praktikující, jsem se naučila vyrábět materiály objasňující pravdu. Vydávaly jsme se na různé trhy a rozdávaly je – každá z nás nesla při jedné cestě kolem 170 až 180 výtisků. Když jsme všechny materiály rozdaly, využívaly jsme zbytek času k rozhovorům tváří v tvář, pomáhaly lidem pochopit pravdu a přesvědčovaly je, aby vystoupili z KS Číny a jejích organizací. V posledních letech je sledování obyvatel velmi rozšířené, ale mé odhodlání zachraňovat lidi se nikdy nezachvělo. Věřím, že jako žákyně Dafa, která pomáhá Mistrovi při potvrzování Fa, jsem pod Mistrovou ochranou – žádné sledování mě nemůže omezit.

Rozšířily jsme oblasti, kam jsme materiály rozvážely, zejména poté, co jsme slyšely, že v některých odlehlých oblastech je potřeba pomoc, a rozhodly se tam jet. Do některých míst bylo třeba dvakrát či třikrát přestupovat. V zimě nás při jízdě na motocyklových taxících bičoval mrazivý vítr a třásly jsme se zimou i pod několika vrstvami oblečení. Při omezených příjmech jsme si v restauracích dopřávaly jen zřídka – stačilo nám pár dušených housek a trochu vody.

Za poslední dva roky jsme se vrátily na venkov. Díky zlepšené dopravní dostupnosti můžeme téměř každý den vycházet ven a objasňovat pravdu – za deště i slunce, v každém ročním období. Pokaždé, když vyjdeme z domu, se někdo dozví pravdu nebo se rozhodne vystoupit z KS Číny – a jeden život je zachráněn. Po skončení práce se vracíme domů, abychom se postaraly o hospodářství a domácnost. Během let jsme navštívily více než devadesát obcí.

Občas jsem jezdila do města pracovat jako uklízečka. Mluvila jsem s každým, koho jsem potkala – ať už po cestě, nebo při čekání na autobus. Žádné světské potěšení – jídlo, pití či zábava – se nemůže rovnat radosti ze zachraňování lidí. Kdykoli jsem dělala práci spojenou se zachraňováním bytostí, cítila jsem klid a vnitřní jistotu. I během covidových uzávěr jsem vždy našla způsob, jak dál oslovovat lidi.

Během let jsme se se švagrovou společně snažily laskavě objasňovat pravdu a pomáhat zachraňovat ostatní, čímž jsme navázaly nespočet smysluplných spojení – zejména při rozhovorech tváří v tvář. Mnoho lidí díky tomu porozumělo a upřímně nám děkovalo. Někteří nám nabízeli peníze, dárky nebo jídlo, jiní si s námi vyměnili kontakty, aby zůstali v kontaktu. Vždy jsem jim říkala: „Zachraňuje vás Mistr. Poděkujte, prosím, Mistrovi.“

Mistr a Dafa ze mě učinili člověka, který přestal být sobecký a stal se žákyní Dafa, jež klade druhé na první místo a hluboce se stará o spásu všech bytostí. Na této božské cestě cítím, že jsem ten nejšťastnější člověk.

Výše uvedené je několik mých osobních zkušeností. Upřímně prosím spolupraktikující, aby laskavě poukázali na vše, co není v pořádku.

(Vybraný příspěvek k 22. výroční konferenci sdílení zkušeností praktikujících v Číně na Minghui.org)