Čínská Fahui | Falun Dafa rozpustil moji hlubokou nenávist

(Minghui.org) Zdravím Mistra! Zdravím spolupraktikující!

Je mi 60 let a Falun Dafa praktikuji od roku 1999. Ráda bych se podělila o několik svých zkušeností z kultivace.

Hluboce zakořeněná nenávist

Vesnický tajemník Komunistické strany Číny (KS Číny) odmítl vyhovět nesmyslným požadavkům několika vesničanů, a tak na něj podali stížnost, protože se domnívali, že nespravedlivě rozdělil půdu. Sousedil s naší rodinou, a přestože jsme nebyli původně z této oblasti, vycházeli jsme spolu dobře.

Můj otec byl plachý člověk, vyhýbal se konfliktům. Pracoval pilně a tiše snášel těžkosti. Na stížnosti se nepodílel. Ti, kteří stížnost podali, tvrdili, že tajemník přidělil naší rodině více půdy, a poslali k mému otci staršího muže, aby si s ním promluvil. Když ten muž přišel, byl otec doma sám. Opakovaně mu vysvětloval, že žádnou půdu navíc nedostal, ale ten muž trval na tom, že ano. Vyhrožoval mu, že mu vesničané půdu vezmou. Pokoušel se otce přinutit k napsání prohlášení, a pokud by odmítl, měl být potrestán. Poté odešel.

Když se matka vrátila domů, otec jí to roztřeseným hlasem převyprávěl. Kdykoli viděl toho staršího muže, třásl se strachem. Časem se jeho strach tak prohloubil, že přestal chodit ven. Měl stále zatažené závěsy, i během dne. Schoulený ležel na kangu (vytápěném cihlovém lůžku) a stále dokola mumlal: „Už jdou. Udali mě na policii. Jdou mě zatknout.“ Vzali jsme ho k lékařům a ti řekli, že trpí schizofrenií.

Následující rok se otec utopil. Když mi matka sdělila, co se stalo, rozrušeně jsme běželi k domu toho staršího muže. Bušila jsem na dveře, ale neodvážil se otevřít. Popadla jsem dlouhou tyč a křičela, plakala a mlátila do dveří i do oken. Zvuk tříštícího se skla a mé zoufalé výkřiky protrhly noční ticho.

Byla jsem zoufalá – ztratila jsem otce i jeho lásku. Nevěděla jsem, kde hledat spravedlnost. V mém srdci se hluboko zakořenila nenávist.

Falun Dafa rozpustil moji nenávist

V roce 1999 jsem začala praktikovat Falun Dafa a pochopila, že Falun Dafa je pokročilá kultivační cesta buddhistické školy, která pomáhá lidem najít své pravé já. Učí lidi být dobrými a chovat se laskavě. Mistrovo učení o zvyšování charakteru a o přeměně karmy mě hluboce zasáhlo. Dozvěděla jsem se, že zášť a nenávist mají své příčiny, že lidé v průběhu životů páchali špatné věci, vytvářeli karmu a následně vznikaly tyto křivdy. Když jsem toto pochopila, rozhodla jsem se naslouchat Mistrovi a změnit sebe i své představy. Musím se dívat na věci z pohledu praktikující a nenávist pustit. Možná, že můj otec tomuto muži v minulém životě něco dlužil.

Nechat odejít nenávist je snadné říct, ale těžké udělat. Nedokázala jsem ani pozdravit toho muže či jeho rodinu, když jsem je potkala. Opakovaně jsem promarnila příležitosti ke zlepšení svého charakteru. Ale věděla jsem, že je čas pustit nenávist i připoutání ke své pověsti, a tak jsem sebrala odvahu a začala je zdravit. Zpočátku se cítili provinile, ale nakonec mé pozdravy opětovali. Později jsem je srdečně zdravila jako „strýčka“ nebo „tetu“ a odpovídali mi laskavě.

Nevěděli, že se bude můj syn brzy ženit. Den po svatbě nás přišli navštívit a přinesli dárek. Využila jsem této příležitosti a objasnila jim pravdu o pronásledování a pomohla jim vystoupit z KS Číny a jejích přidružených organizací. Kdybych nepraktikovala Falun Dafa, moje hluboká nenávist by se nikdy nerozpustila. Špatné pocity mezi našimi rodinami zmizely přesně tak, jak Mistr řekl:

„Koľko chaotických vecí v ľudskom svete je
Vrstvy a vrstvy zažiť, vďačnosť a nenávisť
Skazené srdcia s veľkou karmou, nádeje niet
Dafa rozrieši všetko od samotného pôvodu“
(Rozriešiť Veľkú Katastrofu, Hong Yin II)

Rozpuštění nenávisti mé tchánovské rodiny

Můj manžel pracoval pro mého bratra, který byl stavbyvedoucí. Jednoho dne bratr onemocněl a požádal mého manžela, aby sehnal několik dělníků na demolici domu na staveništi. Během bourání se dům zřítil. Kvůli nedostatečným bezpečnostním opatřením byli manžel a další dělník zasypáni sutí a zemřeli. Když policie vyšetřovala nehodu, bratr svalil vinu na mého manžela. Přiznal mi to až poté, co policie odešla. Nic jsem neřekla. On i jeho manželka mi slíbili, že pomohou zařídit svatbu mého syna a poskytnou mu vše, co bude potřebovat pro svatbu a založení rodiny.

Moji tchánovci byli na mého bratra velmi rozzlobení za to, že shodil vinu na mého manžela. Přišli o syna. Bratr jim ani mně nedal žádné odškodnění a řekl, ať počkáme, až se můj syn ožení. Moji tchánovci trvali na tom, aby dal písemné prohlášení, že zaplatí synovu svatbu a pomůže mu začít rodinu. Pokud by odmítl, chtěli ho žalovat. Protože to byl můj bratr, nesouhlasila jsem s nimi. Řekla jsem: „Je to můj bratr. Potřebujeme opravdu nějaké papírové potvrzení?“ Rodina mých tchánovců byla se mnou velmi nespokojená a začali se mi vyhýbat. Přitom jsme si dříve byli blízcí a dobře jsme spolu vycházeli.

Necítila jsem vůči nim žádnou zášť ani nenávist. Chápala jsem, že se bojí o mého syna a o mě samotnou a chtěli písemné ujištění, aby měli jistotu, že bratr skutečně zaplatí náklady na svatbu jejich vnuka. Milovali nás. Také jsem chápala bolest, kterou jim způsobila smrt jejich syna, a jak hluboce jim chyběl. Ať se ke mně chovali jakkoli špatně, udržela jsem si svůj charakter a nehádala jsem se s nimi o tom, kdo má pravdu. Chovala jsem se tak, jak se má praktikující chovat. Když jsem pozdravila tchyni, odmítala se na mě podívat, ale já ji vždycky pozdravila srdečně: „Mami, jak se máte?“ Nebo jsem řekla: „Sestro (manželově sestře), kdy jste přijela?“ abych otevřela konverzaci.

Bez ohledu na to, jak se ke mně chovali, nebrala jsem si to k srdci. Jednala jsem s nimi laskavě. Postupně se moje dobrota a upřímnost dotkla jejich srdcí. Změnili svůj přístup ke mně a upřímně přijali mě, mého syna i dceru zpět do rodiny. Navzájem se o sebe staráme a respektujeme se.

Brát city a vlastní zájmy s lehkostí

Ve 42 letech jsem byla nucena vrátit se do práce, abych uživila rodinu. Dva měsíce po smrti manžela jsem začala pracovat u svého bratra na stavbě. Vařila jsem dělníkům, uklízela staveniště, nosila cihly a dělala další těžkou práci. Pracovala jsem dlouhé hodiny a byla jsem každý den vyčerpaná. Jednoho večera, když jsem si šla pro výplatu, jsem zjistila, že bratr platí jiné dělnici, která dělala stejnou práci jako já, o pět jüanů na hodinu více.

Toho večera jsme s tou ženou odcházely společně. U brány jí bratr zavolal a požádal ji, aby mi neříkala, že její hodinová mzda je 85 jüanů. Nemohla jsem uvěřit tomu, co slyším. Můj manžel zemřel při nehodě na této stavbě. Bratr mi nedal ani haléř odškodného a ve všem obvinil mého manžela. Jak obrovská rána to pro mě byla a jak moc jsem trpěla! Byla jsem nucena pro něj pracovat a přesto se ke mně choval takhle!

Cítila jsem se strašně ponížená, že jsem nedokázala zadržet slzy a rozplakala jsem se. Ta žena byla soucitná a řekla: „Už je deset večer, jděte domů. Všichni vědí, co se stalo.“

Setřela jsem slzy a šla domů. Otevřela jsem dveře potichu, aby mě syn neviděl. Moje děti byly vůči bratrovi velmi rozhořčené kvůli tomu, jak se k nám zachoval.

Šla jsem do svého pokoje a lehla si. Uklidnila jsem se a připomněla si, že jsem praktikující a že musím vše posuzovat podle principů Fa.

Mistr řekl:

„Říkám, že nic není „přirozené“ ani neexistuje nic takového jako „náhoda“ – všechno má svou příčinu” (Učení Zákona na konferenci v Evropě)

Pochopila jsem, že musím odstranit citové připoutání k rodině, které vzniklo v tomto životě. Připomněla jsem si, že principy vesmíru jsou spravedlivé – to, že jsem se cítila dotčená, ukazovalo, že stále považuji věci za nespravedlivé. Musela jsem své jednání posuzovat podle principů Fa a přizpůsobovat se univerzálním vlastnostem Pravdivosti, Soucitu a Snášenlivosti. Mistr použil tuto situaci, aby pozvedl můj charakter a přeměnil karmu. Když jsem to pochopila, smutek zmizel.

Další ráno jsem přišla do práce, pozdravila bratra i jeho ženu laskavě, jako by se nic nestalo. Když se ženil syn, slib nedodrželi a chovali se, jako by se jich svatba netýkala. Požádala jsem je jen o pomoc se sháněním aut, ale odmítli. Jednoho rána bratr zavolal, ať přijdu k nim domů. Předal mi 3500 jüanů na svatbu. Díky Fa jsem věděla, že mezi námi existuje předurčený vztah, a tak jsem se odpoutala od emocí i osobních zájmů. Zůstala jsem klidná bez ohledu na jejich chování.

Několik přátel pomohlo připravit synův byt. Nakoupila jsem nábytek, pověsila záclony, ušila přikrývky a společně s dětmi byt uklidila. Udělala jsem vše, co bylo potřeba, a nic po bratrovi nechtěla. Maminka, která také praktikuje, řekla: „Proč bratrovi a jeho ženě nepřipomeneš, co slíbili?“ Odpověděla jsem: „Mami, nebudu nic připomínat. Jsme praktikující – přišli jsme sem splatit karmické dluhy. Když přichází nepříjemné zkušenosti, nemůžeme je posuzovat lidským myšlením ani lidskými představami o tom, kdo má pravdu.“

Mistr řekl:

„Proto se musíte v kultivaci řídit vyššími, a ještě vyššími měřítky.“ (Přednáška čtvrtá, Zhuan Falun)

Když jsem si toto připomněla, cítila jsem se lehce a nenávist zmizela. S pomocí dalších praktikujících měl syn jednoduchou svatbu.

Díky Falun Dafa jsem dokázala odložit křivdy a stát se nesobeckým, ohleduplným člověkem. Prošla jsem zásadní proměnou – stala se ze mě laskavá, klidná a sebejistá žena. To je síla Falun Dafa a Mistrova spasitelská milost!

Spolupráce s dalšími praktikujícími

Smrt manžela, tlak ze strany tchánovců, policejní obtěžování ani další těžkosti nikdy neoslabily mou víru ve Falun Dafa. Ostatní spolupraktikující mi velmi pomáhali a povzbuzovali mě. Nepřestávala jsem chodit na studium Fa a průběžně jsem se zlepšovala. Věděla jsem, že objasňovat pravdu a zachraňovat vnímající bytosti je má odpovědnost, mé poslání a také prehistorický slib, který jsem dala Mistrovi před tím, než jsem sestoupila na Zemi.

Přes den jsme chodili do práce a večer na společné studium Fa. V noci jsme věšeli bannery a rozdávali materiály. Ve dne jsme lidem objasňovali pravdu a pomáhali jim vystoupit z KS Číny a jejích přidružených organizací. Někdy jsme byli unavení a měli jsme toho mnoho, ale cítili jsme se naplnění.

V zimě nejsou žádné práce na poli, a tak jsem spolu s dalšími praktikujícími chodila rozdávat stolní a nástěnné kalendáře a další objasňovací materiály. Aling (pseudonym) byla pečlivá a spolehlivá. Řídila jsem tříkolku a ona seděla vzadu – vezly jsme několik desítek kalendářů.

Většina vesničanů je otevřená a laskavá. Poslouchali nás a souhlasili s tím, že vystoupí z KS Číny a jejích přidružených organizací. Já lidem objasňovala pravdu a Aling zapisovala jména těch, kteří souhlasili s vystoupením. Když jsme skončily, Aling řekla, že je někdy těžké vyrazit ven, ale když to dokončíme, cítí lehkost u srdce. Uvědomily jsme si, že nám Mistr odstranil strach. Měly jsme velkou radost z každého, kdo se rozhodl vystoupit.

Jednoho dne jsme vezly mnoho stolních kalendářů. Na severním okraji vesnice jsme uviděly desítky dělníků na stavbě velké továrny. Jakmile jsme k nim s kalendáři přicházely, jeden z nich zvolal: „Kalendáře Falun Dafa!“ Další volal: „Prosím, dejte mi jeden!“ A další: „I mně!“ Kalendáře rychle zmizely. Vrátily jsme se k tříkolce pro další a rozdaly jsme je tak, aby každý měl jeden. Někteří dělníci přímo na místě souhlasili s vystoupením z KS Číny.

Aling byla povahy spíše tiché a nesmělé. Když předala kalendář muži ze své vesnice, sama od sebe mu objasnila pravdu a pomohla mu s vystoupením. Zatleskala jsem jí a obě jsme se od srdce zasmály.

Pomáhat Mistrovi při záchraně lidí

Objasňování pravdy se stalo součástí mého každodenního života. Využiji každou příležitost říct lidem něco o Dafa a o pronásledování – když někdo přijde vyvážet odpad, kontrolovat rozvody, nebo když kupuje stromky či kukuřici.

Jednou přišel odvážet odpad muž z provincie Anhui. Když všechno naložil, pozvala jsem ho dovnitř, aby se napil – bylo velké horko. Právě jsem dojedla oběd a nestihla uklidit stůl. Zůstaly tam placky a ryba, a tak jsem mu nabídla, aby se najedl.

Řekla jsem: „Praktikuji Falun Dafa. Mistr nás učí být ohleduplní. Dnes je hrozné horko a vy těžce pracujete. Prosím, dejte si.“ Viděl, že to myslím upřímně, tak si sedl a přijal nabídku. Zatímco jedl, objasnila jsem mu pravdu. Řekla jsem: „Pamatujte si, že Falun Dafa je dobrý. Vystupte z KS Číny a jejích organizací. KS Číny páchá hrozné zločiny – nebe ji potrestá, ale vy budete v bezpečí, když se od ní distancujete.“ Řekl, že byl jen ve Svazu mládeže. Přesvědčila jsem ho, aby vystoupil, a souhlasil.

Uslyšela jsem venku volání – byla to jeho sestra. Pozvala jsem ji dovnitř, uvařila instantní nudle a přidala dvě vejce. Když jedla, objasnila jsem jí pravdu a pomohla jí vystoupit z KS Číny. Dala jsem jim letáčky a poprosila je, aby si je přečetli.

Sestra toho muže měla radost i z oblečení, bot a šátků, které jsem už nenosila a darovala jí je. Byli velmi vděční – a já měla opravdovou radost kvůli nim.

Když přišli jiní lidé vyvážet odpad, objasnila jsem jim pravdu a dala jim velké dýně, které jsem vypěstovala. Lidem, kteří přišli kupovat stromky, jsem objasňovala pravdu, pomohla jim vystoupit z KS Číny a nabídla jim ovoce před odchodem. V zimě, když přišli lidé kupovat kukuřici, jsem jim uvařila jídlo a pozvala je na oběd. U stolu jsem jim objasnila pravdu a pomohla jim vystoupit z KS Číny. Dala jsem jim novoroční dvojverší a amulety s informacemi o Falun Dafa – měli z toho velkou radost.

Jedné ženě jsem objasňovala pravdu, ale odmítala vystoupit z KS Číny. Nevzdala jsem to: „Víte, že dobré zprávy slyší jen dobří lidé? Říkám vám to proto, že jste dobrý člověk. Podívejte – povodně, zemětřesení, války, epidemie… společnost je v chaosu. Nebe eliminuje špatné lidi. Když se od KS Číny distancujete, nebe vás ochrání. Příležitost přijde jen jednou – kdybyste ji minula, litovala byste.“

Pohnula jsem jejím srdcem – souhlasila a poděkovala mi. Řekla jsem jí, ať poděkuje Mistru Li.

Několik let jsem pracovala jako hospodyně a každému, koho jsem potkala, jsem objasňovala pravdu. Pořád jsem si připomínala, že jsem praktikující Falun Dafa, a chovala se podle zásad Dafa. Pracovala jsem pečlivě a lépe než běžní lidé. Chtěla jsem, aby si pamatovali, že Falun Dafa je nádherný. Všichni mě chválili a nechtěli, abych odcházela. Někteří mi později volali, jestli bych pro ně nepracovala znovu.

Závěrečná slova

Když se porovnám s ostatními praktikujícími, stále za nimi zaostávám. Protože mě Mistr chrání a dává mi náznaky během každé zkoušky a těžkosti, mohla jsem až dodnes kráčet po cestě nápravy Fa, zlepšovat se a pozvedat se ve Fa. Děkuji Mistrovi, že mě zachránil z pekla, očistil mě a umožnil mi stát se bytostí, kterou si váží i božské bytosti – částicí Fa.

Děkuji Vám, Mistře!

(Vybráno k uveřejnění na 22. Čínské Fahui na Minghui.org)