Překonávání rodinných zkoušek díky změně úhlu pohledu

(Minghui.org) Měla jsem v sobě zakořeněný názor na své manželství: Já svému muži nic nedlužím. Moje rodina na tom byla lépe než ta jeho. Když jsme se brali, neměli jsme dům ani auto, dokonce ani snubní prsteny. Svatba i hostina se konaly v domě mých rodičů a všechny výdaje zaplatila moje rodina.

Po svatbě mě manžel nepřetržitě kritizoval. Když bylo našemu dítěti téměř rok, otevřeli jsme obchod – peníze měl pod kontrolou on a utrácel je podle svého uvážení. Dům i auto koupil beze mě. Často říkával: „Tobě do toho nic není. Jen ti to oznamuji, ne že bychom to spolu probírali.“

Někdy jsem se nedostala bez hádek ani k měsíční částce 2 000 jüanů na provoz domácnosti. Jednoho dne jsem to nevydržela a řekla: „Když mi ty peníze nechceš dát, nechám toho. Nakupuj si sám. Uvařím, co domů přineseš.“

On odsekl: „A proč bych měl nakupovat já?!“

Stále si na mě stěžoval a hledal chyby ve všem, co jsem udělala. Dívala jsem se do sebe, ale kořen problému jsem nenašla.

Vzala jsem si ho právě proto, že byl praktikující – doufala jsem, že budeme v kultivaci postupovat společně. Jenže po otevření obchodu mě začal nutit, abych nechodila na skupinové studium Fa, protože prý „ruším provoz“. Později mi bránil i v objasňování pravdy, znovu s odůvodněním, že to zasahuje do chodu obchodu.

Nabídla jsem mu: „Když nechceš, abych chodila na skupinové studium, můžeme číst spolu doma večer.“

Odpověděl: „Jsem zvyklý studovat sám. Nechme to tak.“

Snažila jsem se dívat do sebe a sdílela s ním své pochopení, ale zůstával tvrdohlavý. Čím více lpěl na obchodě, tím méně peněz vydělával. Když už se mu nějaké úspory podařilo nahromadit, ztratily se ve špatných investicích nebo v nákladech na rozšíření nebo přestěhování obchodu. Kdykoli mu investice padly, nesměla jsem říct ani slovo.

Často jsme se hádali kvůli mému objasňování pravdy. Když jsem řekla, že budu každé ráno dvě hodiny venku a mluvit s lidmi o Dafa, vybuchl a dokonce vyhrožoval rozvodem. Byla jsem rozzlobená a nechápala jsem, proč se nechová jako praktikující. Cítila jsem se uvězněná v začarovaném kruhu.

Až když jedna spolupraktikující řekla: „Jak to popisuješ… zdá se, že tě pronásledují staré síly.“ V tu chvíli jsem se otřásla. Od té doby jsem začala svůj pohled postupně obracet k pohledu opravdové praktikující.

Uvědomila jsem si, že to nebyl manžel, kdo mi bránil chodit na studium Fa nebo objasňovat pravdu. Ani to nebyl on, kdo odmítal studovat se mnou. Vše, co nebylo v souladu s Fa, nebylo jeho pravé já – byly to jeho získané představy, připoutání a zasahování zlých faktorů v pozadí. Pevně jsem odmítla, aby do mě tyto věci zasahovaly.

Začala jsem vysílat spravedlivé myšlenky, abych tyto faktory odstranila, a současně jsem hledala v sobě myšlenky a připoutání, které nejsou v souladu s Fa. Připomínala jsem si, že jsem bytost, která se snaží dosáhnout standardu nového kosmu. Ty myšlenky a připoutání nejsem já!

Byla jsem překvapená, když jsem zjistila, že hlavou mi denně prolétnou tisíce myšlenek. Začala jsem kultivovat každou jednotlivou myšlenku – každou nečistou jsem ihned zachytila a rozložila slovem mie („eliminovat“).

Kdykoli se nějaká myšlenka objevila, dokázala jsem okamžitě rozpoznat připoutání za ní a rozpustit ho. Zjistila jsem, že každá spravedlivá myšlenka má obrovskou sílu.

Dříve byl můj mozek při vysílání spravedlivých myšlenek jako přetékající kotel – plný rušivých myšlenek. Když jsem ale začala kultivovat myšlenku po myšlence, mysl se uklidnila. Rušivé myšlenky téměř zmizely a přestala jsem mít sny. A když jsem četla Fa, skutečně jsem jej přijímala do srdce.

Když se tyto věci postupně srovnaly, začalo se měnit i rodinné prostředí. Jednou jsem se chystala k jedné spolupraktikující a řekla mu, že se vrátím kolem páté odpoledne. Ztuhl.

Dívala jsem se mu přímo do očí a v duchu jsem řekla zlým faktorům za ním: Jestli do mne ještě jednou zasáhnete, rozložím vás. V tu chvíli se jeho výraz okamžitě změnil a klidně řekl: „Tak mi dej klíče od elektrokola, vyzvednu dítě.“

Jak se mé pochopení Fa v této oblasti prohlubovalo, rozplynulo se i zasahování doma. Dokázala jsem si dobře uspořádat čas a získala jsem svobodu studovat Fa a objasňovat pravdu. Večer po zavření obchodu jsme šli domů a společně četli Fa.

Ačkoli zasahování do kultivace ustalo, rodinné konflikty se občas objevily. Věděla jsem, že ve mně dřímá hluboká zášť vůči němu, ale také jsem věděla, že ta zášť nejsem já – a přesto jsem se jí nedokázala zbavit.

Pak jsem změnila úhel pohledu: Musím k němu – i ke všem kolem sebe – přistupovat s opravdovým, upřímným srdcem. Takový stav by měla mít praktikující Dafa.

A tehdy zášť zmizela. Všechny oddělující bariéry se rozpustily. To, co jsem kdysi vnímala jako neúnosné, už mě netrápilo. Dokázala jsem vidět věci z jeho pohledu a pochopit jeho potíže.

Uvědomila jsem si, že už mi nezáleží na tom, jestli se ke mně chová dobře či špatně, ani na tom, jak mě vidí. Protože cokoli, co není jeho pravé já, není on – jsou to jen získané představy, touhy a zasahování zvenčí. Proč bych je měla nenávidět?

Pochopila jsem, že kořen pocitu křivdy spočívá v sobectví. V každém konfliktu, i v tom nejmenším, je třeba odstranit jakýkoli pocit nespravedlnosti – vždy jsou za tím lidské emoce.

Když jsem se dokázala sladit s Fa, změnili jsme se oba. Konflikty zmizely a nahradila je přirozená harmonie, ve které jsme se dokázali opravdu navzájem tolerovat.

Později jsem pochopila i to, že protože jsem si na začátku manželství „nic nebrala a nic nechtěla“, hluboko uvnitř jsem si myslela, že by se ke mně měl chovat lépe. Ale realita byla opačná: ubližoval mi na mnoha úrovních.

Nikdy jsem po něm nic nechtěla, nic jsem nevyžadovala – a on se ke mně přesto choval takto. Proto jsem cítila zášť. Až později jsem pochopila, že právě ta povrchová myšlenka „nic jsem po něm nechtěla“ ukrývala hluboké přesvědčení „měl by se ke mně chovat dobře“.

Když jsem přestala lpět na tom, jak se ke mně chová, všechno se uklidnilo.

Pochopila jsem, že když praktikující jedná v souladu s Fa a dívá se na věci spravedlivými myšlenkami, dokáže napravit jakékoli prostředí.

Zamyslela jsem se také nad konflikty mezi spolupraktikujícími – neplatí tu stejný princip? Jsou projevy, které neodpovídají Fa, opravdu součástí jejich pravého já, nebo jde jen o získané představy a lidské myšlenkové návyky, které se přes ně projevují? Proč bychom kvůli takovým věcem měli chovat odpor nebo zášť? Není právě ta zášť jen další připoutání, které máme odstranit? Jsme bytosti z vysokých úrovní, takže bychom se neměly stále dívat na vše jen lidskýma očima a podle lidských měřítek.

My neděláme jen osobní kultivaci – nacházíme se v období nápravy Fa. Praktikující musí napravit vše, co v sobě nemají v pořádku, a správně se postavit na své místo. Principy Dafa na lidské úrovni přece také zahrnují požadavky na role v rodině, jako je mateřská láska nebo úcta dětí k rodičům. Své povinnosti nebudu zanedbávat, ale povinnosti, které náleží druhým, mají nést oni sami.

Vědomé stránky členů rodiny praktikujícího by ho měly podporovat. Musíme jasně rozlišovat, že jakákoli negativní slova nebo chování nejsou jejich skutečnou podstatou – působí tam zlé faktory. Ty je potřeba okamžitě rozložit spravedlivými myšlenkami a zároveň jim vysvětlit pravdu, aby se nedopustili hříchů proti Dafa. I to je projev soucitu a v podstatě je to záchrana.

Často myslím na ty, kteří odmítají naslouchat pravdě a kteří mluví ostře proti praktikujícím Dafa. To nejsou jejich skutečné úmysly, ale projevy jejich získaných představ a zasahování starých sil. Je to jako stínové divadlo: to, co vidíme, nejsou „oni“, ale ruce, které hýbou loutkami. Nesmíme se nechat zmást tím, co se jeví na povrchu, a zaměňovat tyto projevy za samotné lidi.

Jak řekl jeden spolupraktikující: „Sobectví, které se zaměřuje jen na osobní kultivaci, dnes velmi zasahuje do kultivace praktikujících v období nápravy Fa.“

Z vlastní zkušenosti s překonáváním rodinných zkoušek jsem pochopila, že musíme jasně rozlišovat mezi osobní kultivací a kultivací v období nápravy Fa. Měli bychom se opravdově pozvedat prostřednictvím Fa a pomáhat Mistrovi při záchraně vnímajících bytostí.