Čínská Fahui | Každý den vycházím ven, abych lidem říkala o Falun Dafa

(Minghui.org) Po vyhlášení výzvy k zasílání příspěvků na 22. Čínskou Fahui na Minghui.org jsem kontaktovala místní praktikující Ying a zeptala se jí, zda by se nechtěla podělit o své zkušenosti z kultivace. „Ostatní praktikující toho dokázali mnohem víc než já, já jen chodím ven a mluvím s lidmi o Falun Dafa,“ řekla a zavrtěla hlavou. „Tohle může dělat každý, neudělala jsem nic zvláštního.“

Ying je už 83 let, ale vypadá sotva na šedesát. Je zdravá a laskavá. Od září 2005 chodí ven téměř každý den. Pěšky nebo na své tříkolce prochází malé uličky i venkovské cesty. Každý týden pomáhá deseti až třiceti lidem vystoupit z organizací KS Číny.

Povzbudila jsem ji, aby se o své zkušenosti podělila.

* * *

Stát se šťastným člověkem

O Falun Dafa mi řekla sousedka v lednu roku 1996. Pět měsíců po začátku praktikování zmizel můj chronický zánět průdušek, bolesti hlavy, zad i nohou. Chtěla jsem lidem říkat, jak je Falun Dafa úžasný.

Když KS Číny v červenci 1999 zahájila pronásledování Falun Dafa, byli praktikující po celé zemi zatýkáni a zadržováni. Přestože jsem byla v důchodu, v listopadu 2000 mě poslali do centra na vymývání mozků. Drželi mě tam dva měsíce a celou dobu mě indoktrinovali.

Tato zkušenost nijak neotřásla mým odhodláním v Dafa pokračovat. Naopak, začala jsem cítit lítost vůči lidem, kteří byli oklamáni propagandou KS Číny. Měla jsem pocit, že musí co nejdříve poznat pravdu.

Policista vrací klíče

Jednoho léta přijeli do naší oblasti dva mladíci z jiného města na motorce. Motocykl jim přestal fungovat a byli velmi nervózní. Protože se to stalo blízko mého domu, viděla jsem je, když jsem vyšla ven.

Jeden z nich se zeptal: „Teto, je tu někde opravna motorek?“ Pochopila jsem, že je to příležitost říci jim pravdu. Zavedla jsem je k opravně asi šest set metrů daleko a cestou jim vyprávěla o Falun Dafa. Vysvětlila jsem, že je Dafa dobrý, ale KS Číny o něm šíří lži. Připomněla jsem jim předchozí politické kampaně KS Číny a řekla, že jednou lidé pochopí pravdu.

Protože lidé při vstupu do organizací KS Číny přísahali, že se jí odevzdají na celý život, nese každý s ní spojený člověk následky. Souhlasili se mnou a radostně vystoupili z organizací KS Číny, do kterých vstoupili.

„A co kdybyste teď zkusili nastartovat?“ navrhla jsem.

Vypadali nedůvěřivě, ale pokusili se o to. Motorka naskočila bez jediného problému. Oba byli nadšení a jeden z nich vykřikl: „Motorka funguje a nebylo potřeba ji opravovat! Falun Dafa je opravdu úžasný!“

Věděla jsem, že mi pomohl Mistr.

Vyprávět lidem fakta ale není vždy jednoduché. Občas jsem narazila na někoho, kdo odmítal poslouchat, nebo mě dokonce udal policii.

Jednou, když jsme s další praktikující mluvily s lidmi o Falun Dafa, zastavila u nás policejní dodávka. „Pojďte s námi na stanici,“ řekl jeden z policistů a začali nám brát tašky.

Nebála jsem se. Těchto dětí mi bylo spíš líto, a proto jsem požádala Mistra, aby mi pomohl, aby nespáchaly hřích.

S úsměvem jsem jim řekla: „Děti, vy jste policisté, máte zatýkat zločince. Ale tahle babička a já nejsme špatní lidé. Falun Dafa učí lidi být dobrými podle Pravdivosti, Soucitu a Snášenlivosti. Lidé bývají za dobré skutky chváleni. Proč nás zatýkáte?“

Dva policisté se usmáli, stejně jako někteří kolemjdoucí.

„Přijeli jsme, protože vás někdo nahlásil,“ odpověděl jeden z nich.

„Ach tak, to je nedorozumění. Vy máte práci a my taky, tak co kdybychom šli každý po svém?“

Policisté odjeli a my pokračovaly v cestě, abychom lidem říkaly o Falun Dafa. Po chvíli se policejní auto vrátilo. Pomyslela jsem si: „Co se děje?“ Jeden policista vyskočil ven a běžel k nám: „Zapomněla jste klíče v našem autě. Jak byste se dostala domů?“ řekl.

Policisté pochopili pravdu a chovali se k nám ohleduplně. Poděkovala jsem jim a byla jsem vděčná Mistrovi.

Využívat čas co nejlépe

Můj manžel zemřel před mnoha lety. Obě moje děti mají dobrou práci a žijí v blahobytu. Zvali mě, abych bydlela s nimi. Cítila jsem ale, že když žiji sama, mám větší volnost i čas na kultivaci a objasňování pravdy, a tak jsem jim poděkovala a řekla, že zůstanu žít sama.

Někteří sousedé v mém věku to nechápali. „Kdybyste byla u dětí, vařily by vám, postaraly by se o vás. Nebylo by vám lépe?“ ptala se jedna paní. Jen jsem se usmála a nic nevysvětlovala. Vím, že musím říct pravdu více lidem, aby jejich život byl šťastnější. Musím splnit své povinnosti.

Jedné noci se mi zdál sen. Když jsem šla kolem rybníka, ryby vyskakovaly ven, jako by měly křídla. Neustále mi létaly do rukou. Bylo jich tolik, že jsem je nedokázala všechny pobrat. Věděla jsem, že je to Mistrův náznak, že času je málo a musíme každý den využít co nejlépe, abychom pomohli Mistrovi zachraňovat lidi.

Blížily se moje narozeniny. Každý rok moje děti a jejich rodiny pořádaly velkou oslavu v restauraci. Měla jsem pocit, že se tím promarní celý den. Na tyto narozeniny jsem měla jedno přání, a to aby si nikdo z nich na můj den nevzpomněl. Mohla bych pak celý den mluvit s lidmi. Nebyla by to krásnější oslava?

Požádala jsem o pomoc Mistra a ráno vyšla ven. Bylo to, jako by tam ti lidé čekali, až jim pomohu vystoupit z organizací KS Číny — vše probíhalo hladce. Když jsem jednomu muži s příjmením Yuan pomohla vystoupit z Mladých pionýrů, dala jsem mu pseudonym a zeptala se: „Líbí se vám to jméno?“

Překvapeně řekl: „To je moje skutečné jméno. Jak jste to věděla?“

„Nevěděla, ale Mistr Li ano. Vystoupení z organizací KS Číny vám přinese požehnání,“ odpověděla jsem. Oba jsme se usmáli.

Toho rána jsem pomohla vystoupit 16 lidem — dvojnásobku toho, co obvykle. Děti mi zavolaly až večer. Dříve plánovaly oslavu několik dní dopředu. Tato zvláštní oslava narozenin se mi líbila a poděkovala jsem Mistrovi.

„Proč to děláte?“

V těchto letech vím, že mi Mistr vždy pomáhá a jsem mu velmi vděčná.

Neumím používat počítač, proto seznam lidí, kteří vystoupili z organizací KS Číny, předávám jiné praktikující. Jednou jsem byla zaneprázdněná. Nějak se v koupelně objevila voda, ale nevšimla jsem si jí. Uklouzla jsem a spadla dozadu, naplocho na záda. Hlava mi udeřila do toalety.

Ztratila jsem vědomí. Když jsem se probrala, nevěděla jsem, jak dlouho jsem tam ležela. Byla jsem celá zpocená a oblečení mokré. Pak jsem si uvědomila, že jsem upadla. Hlava mě bolela, jako by měla prasknout. Nemohla jsem pohnout rukama ani nohama a nedokázala jsem se zvednout.

Byla jsem doma sama, proto jsem nahlas volala: „Mistře, prosím, pomozte mi! Mistře, prosím, pomozte mi!“ Postupně jsem začala hýbat rukama i nohama. I bolest hlavy ustoupila a mohla jsem se postavit. Šla jsem k Mistrovu portrétu a poděkovala mu. Pro obyčejného člověka v osmdesáti letech by takový pád mohl být smrtelný. Já jsem ale byla v pořádku.

Převlékla jsem se a šla k té praktikující. Bylo 7:30 ráno a ona se právě chystala do práce. To znamená, že od mého pádu, ztráty vědomí, probrání se, záchrany Mistrem až po to, že jsem tam došla, uplynula jen jedna hodina. Bylo to neuvěřitelné. Řekla jsem jí, co se stalo, a obě jsme měly slzy v očích.

Když si vzpomenu na svůj původní motiv, když jsem s praktikování začínala — chtěla jsem jen zdravý a šťastný život. Byla jsem sobecká. Pochopila jsem, že praktikující musí jít dál. Nejen kultivovat sebe, ale pomáhat Mistrovi zachraňovat lidi — je zásadní přejít od sobectví k nesobeckosti. Teprve pak můžeme být opravdovými praktikujícími, protože kvůli tomu jsme tady.

Setkala jsem se s jedním vysloužilým úředníkem v mém věku. Byl bystrý a vypadal jako bývalý vysoce postavený funkcionář. Několik praktikujících mu již dříve říkalo pravdu. Položil mi otázku, která ho prý dlouho trápila: „Je Vám přes osmdesát. Měla byste být doma, aby se o vás děti staraly. Proč takhle každý den běháte? Nikdo vám za to nedá ani halíř. Místo toho vás mohou lidé urážet a policie zatknout. Proč to děláte?“

Odříkala jsem slova Mistra Li :

„Nežádáme nic nazpět a nic tím nesledujeme
Chceme tě spasit, jakmile katastrofa přijde“
(Klidně se podívej, Hong Yin III)

Řekla jsem mu, že KS Číny lidi desítky let klame a ubližuje jim. Během pronásledování Falun Dafa vytvořila nespočet nenávistných lží a tlačila lidi na cestu, z níž není návratu. „My praktikující to děláme celých 26 let proto, že chceme, aby lidé věděli, co se děje, a mohli se správně rozhodnout.“

Opakovaně mi děkoval a říkal, že praktikující tak tvrdě pracují. Odpověděla jsem: „Není třeba děkovat mně. Mistr Li nám říká, abychom byli dobrými lidmi. Prosím, poděkujte jemu.“

Ve srovnání s ostatními praktikujícími jsem neudělala mnoho. Nemám připoutání k věku. Dokud budu na tomto světě, budu se dál zlepšovat a pomáhat Mistrovi zachraňovat lidi — protože to je naše poslání.

(Vybraný příspěvek pro 22. Čínskou konferenci Fa na Minghui.org)