Čínská Fahui | Snaha o nápravu pro nespravedlivě uvězněného manžela a objasňování pravdy o pronásledování (1. část)

(Minghui.org) Je mi 78 let a Falun Dafa praktikuji od roku 1997. U příležitosti 22. Čínské Fahui na Minghui bych se ráda podělila o své nedávné zkušenosti při snaze dosáhnout nápravy pro svého manžela a o své úsilí využít zákona k objasňování pravdy o pronásledování. Požádala jsem spolupraktikující, aby mé zkušenosti sepsali podle mého vyprávění.

Začala jsem praktikovat Falun Dafa poté, co jsem viděla proměnu svého manžela

Dva praktikující v mém zaměstnání mi navrhli, abych začala praktikovat Falun Dafa. Řekli mi, že praxe má mimořádné účinky na zdraví, a dali mi několik knih, včetně knihy Falun Gong a Zhuan Falun. Po přečtení knih a po zhlédnutí tří nahraných přednášek Mistra jsem cítila, že je Falun Dafa dobrý. Nestihla jsem však shlédnout všechny, protože jsem musela odjet na služební cestu. Po návratu domů jsem už nepokračovala. Byla jsem zaneprázdněná prací a pod vlivem ateismu jsem neměla žádný pojem o kultivaci, Buddzích ani bozích, takže jsem Dafa ve skutečnosti nezačala opravdově praktikovat.

Požádala jsem manžela, aby začal praktikovat, ale odmítl. Byl zaměstnaný hraním mahjongu, tancováním a scházením se s přáteli. V roce 1997 jsme se přestěhovali a v novém okolí jsme nikoho neznali. Manžel neměl kamarády, se kterými by trávil čas, a tak zůstával doma. Z nudy si všiml knihy Zhuan Falun a začal ji číst. Shledal ji mimořádnou a říkal, že ještě nikdy nečetl podobnou knihu. Pustil se do ní s velkým zaujetím, od začátku až do konce.

O tři dny později pocítil, jak se v jeho břiše otáčí Falun, a to střídavě po směru i proti směru hodinových ručiček, přesně tak, jak je popsáno v Zhuan Falun. Věděl, že mu Mistr dal Falun, protože to skutečně jasně cítil.

Manžel čtyři dny nevycházel z domu a tiše přečetl celou knihu. Od té chvíle byl naprosto přesvědčen o principech vyučovaných v této knize a pochopil, že se jedná o ctnostnou kultivační cestu, která člověka skutečně vede po správné cestě.

Manželova rodina věří v Buddhy. Možná na něj měl vliv i tento základ, a proto byl v praktikování Falun Dafa velmi pilný. Změny, které na sobě během krátké doby projevil, byly ohromující. Tři dny po přečtení Zhuan Falun přestal kouřit a výrazně se změnil jeho charakter. Tento drobný, ale zásadní obrat šokoval naše příbuzné i známé – všichni věděli, že by dříve „vyměnil život za cigaretu“ a že jeho výbuchy hněvu byly děsivé.

V roce 1986 trpěl častými bolestmi žaludku a lékaři mu diagnostikovali duodenální vřed. Podstoupil operaci, při níž mu odstranili čtyři pětiny žaludku. Lékař ho opakovaně varoval, že musí přestat kouřit, jinak jeho tělo dlouho nevydrží. Manžel sice pokaždé souhlasil, ale nikdy nepřestal. Až když začal praktikovat Falun Dafa, přestal kouřit během tří dnů. Když jsem ho od té doby napomenula, už se nerozčílil. Jeho zdraví se den ode dne zlepšovalo.

Obrovská proměna mého manžela v tak krátké době mě hluboce zasáhla a inspirovala. Od té chvíle jsem začala skutečně kráčet cestou kultivace podle Mistrových požadavků. Manžel i já praktikujeme už přes dvacet let a za tu dobu jsme neutratili ani jediný cent za léky. Oba se těšíme velmi dobrému zdraví.

Mladík si uvědomil, že je Falun Dafa dobrý

Po začátku pronásledování v roce 1999 jsem často vyrážela ven rozdávat materiály objasňující pravdu.

Jednou jsme šly s mladou praktikující rozdávat letáky na ulici a rozdělily jsme se, každá jiným směrem. Mladá praktikující mě doběhla a řekla, že mě někdo sleduje a dokonce telefonoval. Řekla jsem jí, aby rychle nastoupila do autobusu. Náhodou zrovna jeden přijížděl, a tak do něj naskočila.

Já jsem se vydala opačným směrem. Ten mladý muž, který telefonoval, šel za mnou. Řekla jsem mu: „Mladý muži, nedělejte špatné věci.“ Nic však neřekl a dál mě následoval. Ušla jsem dlouhou cestu a on byl stále za mnou. Řekla jsem: „Pamatujte si, že dobrý člověk bude mít celý život požehnání. Kdo chrání praktikující Falun Dafa, ten bude mít požehnání a v budoucnu se mu povede dobře.“ Stále mlčel.

Když přijížděl autobus a chtěla jsem do něj nastoupit, náhle vykřikl: „Ona je praktikující Falun Dafa!“ Otočila jsem se, sundala si čepici a řekla: „Tak co, když praktikuji Falun Dafa? Je mi přes sedmdesát, mé zdraví se zlepšilo díky Falun Dafa. Co je na tom špatného?“ Autobus zastavil a nastoupila jsem.

V tu chvíli mladík zvedl ruku a zakřičel: „Dobrý člověk bude žít pokojný život!“ Usmála jsem se a zamávala: „Ano, dobrý člověk bude po celý život v bezpečí!“

Ukázalo se, že ten muž Falun Dafa nenáviděl kvůli lžím, které šíří KS Číny. Ten den však jeho vědomá strana naslouchala praktikující. Bylo to skvělé.

Můj manžel byl pronásledován

Poté, co KS Číny začala pronásledovat Falun Dafa, jsme se s manželem své víry nevzdali. Pokračovali jsme v tom, co mají praktikující dělat. Manžela opakovaně drželi ve vazebních věznicích, poslali ho do pracovního tábora a několikrát ho donutili odejít z domova, aby se vyhnul pronásledování. Byl vystaven fyzickému i psychickému mučení a snášel velké utrpení. I já jsem byla zadržena.

V první polovině roku 2019 byl manžel znovu zatčen. Zabavili všechny naše osobní věci, včetně knih Dafa, a zařízení na výrobu materiálů a letáků objasňujících pravdu. Následně byl postaven před soud. S pomocí spolupraktikujících jsem požádala o možnost obhajovat manžela jako rodinný člen během soudu. Jelikož jsem nevěděla, co mám dělat, a nebyla jsem připravená, u soudu jsem jen prohlásila, že je manžel nevinný. Nevím, co dalšího jsem měla říci, abych ho obhájila.

Během hlavního líčení požádal právník soudce, aby předložil důkazy. Soudce vytáhl upomínkové předměty s nápisy „Pravdivost–Soucit–Snášenlivost“. Právník se zeptal, jak mohou být takto krásně zpracované předměty podporující tradiční ctnosti považovány za důkaz trestného činu. Avšak státní zástupce i soudce trvali na tom, že jejich výroba ve velkém množství představuje „podkopávání výkonu zákona“.

Po soudním líčení jsem předložila dokumenty dokazující, že Falun Dafa (Falun Gong) byl v Číně vždy zcela legální.

Manžel byl v prvním stupni nespravedlivě odsouzen k více než osmi letům vězení a pokutě. Vzkázal mi, že se nechystá podat odvolání, protože si myslel, že je to zbytečné.

Spolupraktikující okamžitě kontaktovali právní fórum a po společných diskusích jsem se rozhodla rozsudek napadnout. Praktikující připravili odvolací dokumenty během krátké doby. Manžel se o mém záměru dozvěděl a dokumenty stihl podat v termínu.

Po úspěšném podání odvolání podal manžel žádost, aby mě soud přijal jako jeho rodinnou obhájkyni v odvolacím řízení. Poté jsem soudu zaslala různé právní dokumenty společně s dopisy, v nichž jsem vybízela lidi, aby se nepodíleli na pronásledování praktikujících.

Dvakrát jsem se setkala s odvolacím soudcem a mnohokrát jsem s ním telefonovala. Poté, co jsem podala stížnost, se ke mně začal chovat přátelštěji a přestal mě při objasňování pravdy přerušovat.

S podporou praktikujících z právního fóra i místních spolupraktikujících jsem se poté vydala na cestu intenzivního využívání zákona k odporu proti pronásledování a k záchraně svého manžela.

Odesílání právních dokumentů na různé úřady

Řekli mi, že mám odeslat dokumenty do 40 až 50 pracovišť. Váhala jsem a vybrala pouze ta, která jsem považovala za související s přehodnocením manželova případu. Později se mě praktikující stále ptali, kolika pracovištím jsem dopisy poslala, a já přiznala, že jen několika. Měla jsem strach poté, co jsem v televizi viděla případ právníka, který dostal těžký trest poté, co ho zažalovala jeho vlastní rodina.

Po několika sdíleních s praktikujícími jsem změnila své myšlení a stala se odvážnější. Nakonec jsem byla schopna poslat dopisy všem pracovištím uvedeným ve stížnosti.

Pamatuji si, že jsme jednou připravili přes deset dokumentů, které dohromady měly téměř 200 stran, aby objasnily pravdu justičnímu systému. Odeslali jsme kolem 40 až 50 kopií. Nakonec byl vedoucí místního justičního úřadu přeřazen na pracoviště, které je veřejně považováno za formu „vyhnanství“. Tento úřad se umístil na samém konci žebříčku spokojenosti místních občanů. V celém systému jsem se tím stala známou.

Dokumenty jsem otevřeně odesílala přes poštovní systém. Jednou, když jsem opět přišla poslat dopisy, mi pracovníci pošty řekli, že je odesílat nesmím. Zeptala jsem se: „Můžete mi ukázat dokumenty, které uvádějí, co nesmím posílat?“ Řekl: „Pokud obsahují něco o Falun Gongu, tak je poslat nesmíte.“

Řekla jsem: „Prosím, ukažte mi právní ustanovení. Byli jsme pronásledováni jen proto, že praktikujeme Falun Gong. Když o Falun Gongu psát nesmím, o čem mám psát? Omezujete mé zákonné právo na korespondenci a to je proti zákonu. Kde je váš nadřízený? Zavolejte ho prosím.“ Po několika telefonátech mi umožnili dopisy odeslat. Od té doby personál pošty při každé mé návštěvě volal nadřízenému. A pokaždé jsem nakonec mohla dokumenty odeslat.

Později jsem chodila na jinou poštu. Tam byli zaměstnanci velmi přátelští. Vedoucí řekl, že právní dokumenty píšou právníci a že je mohu odesílat, pokud neobsahují „revoluční slogany“. Jedna zaměstnankyně byla obzvlášť ochotná a často mi pomáhala s evidencí odeslaných dokumentů. Stačilo jen zaplatit poštovné. Věděla jsem, že mi pomáhá Mistr.

Jak jsem pokračovala v používání různých právních způsobů, abych zachránila manžela a objasňovala pravdu, brzy jsem úplně zešedivěla a výrazně jsem zhubla. Několikrát jsem byla tak vyčerpaná, že jsem praktikujícím říkala, že to vzdávám. Ale po sdílení jsem obvykle začala věci znovu hodnotit z pohledu Fa a ten den jsem se dokázala znovu narovnat. Nikdy jsem se ale nezastavila — chodila jsem na mnoho míst posílat právní dokumenty, odvolání, stížnosti a další. Také jsem často posílala dopisy s výzvou, aby se lidé nepodíleli na pronásledování praktikujících.

Jednou jsem ve své košíku na kole našla leták, který byl dopisem Výboru pro politické a právní záležitosti. Připadal mi velmi dobře napsaný a byla jsem nadšená. Ihned mě napadlo, že kdyby tyto informace znali členové Výboru pro politické a právní záležitosti v našem provinčním městě, bylo by to skvělé. Nejenže by přestali dělat špatné věci, ale mohli by praktikující chránit. S touto myšlenkou jsem v jeho jménu napsala dopis provinčnímu Výboru pro politické a právní záležitosti. O několik dní později ke mně přišla policie.

„Vaše stížnost je dobře napsaná“

Jednoho dne jsem byla předvolána na policejní stanici. Ptali se mě, zda jsem poslala dopis Výboru pro politické a právní záležitosti. Zeptala jsem se, co je špatného na tom napsat dopis. Policista se mě zeptal: „Proč posíláte tolik dopisů různým oddělením?“ Řekla jsem: „Můj manžel byl nespravedlivě odsouzen do vězení. Chci, aby o tom všichni věděli a aby viděli, kdo má pravdu. Také doufám, že nám všichni pomohou.“

V tu chvíli mi volala dcera, abych přišla domů na oběd. Zástupce vedoucího řekl: „Proč nejdete nejdřív domů? Odpoledne vám vytisknu něco, co si přijdete vyzvednout.“

Druhý den ráno jsem se vrátila. Zatáhli závěsy a v místnosti byla tma. Požádali mě, abych podepsala dokument. Protože se ke mně chovali zdvořile a můj zrak už není nejlepší, podepsala jsem ho, aniž bych si ho přečetla, a vzala si kopii domů.

Doma jsem zjistila, že jde o rozhodnutí o správním trestu. Uvedli, že důvodem je rozesílání materiálů o Falun Gongu různým vládním oddělením. Psalo se tam, že tyto materiály „propagují Falun Gong, hanobí právní systém a narušují administrativní a justiční práci“. Trest měl být sedmidenní správní zadržení, které nebude provedeno, ale dostala jsem pokutu 300 jüanů. Pokud bych ji nezaplatila včas, měla být navýšena.

Věděla jsem, že jsem byla oklamána. Policisté později řekli, že jednali „podle příkazu shora“. Napsala jsem tedy okresní vládě žádost o zrušení tohoto správního trestu a podala jsem žádost o správní přezkum. Také jsem prohlásila svůj podpis za neplatný. Policisté mě už nikdy nepožádali, abych pokutu zaplatila, a já ji nezaplatila.

V žádosti o přezkum jsem napsala: „Poslala jsem vládním institucím prohlášení určené k obhajobě mého manžela u soudu. Je absurdní tvrdit, že jde o zasahování do administrativní a soudní práce.“

Okresní vláda jako zákonem určený přezkumný orgán nesplnila svou zákonnou povinnost a ve lhůtě 60 dnů neodpověděla. V rámci zákonné lhůty 15 dnů po uplynutí přezkumné lhůty jsem přímo podala žalobu u odvolacího lidového soudu města.

Mladá zaměstnankyně na přepážce soudu dlouho studovala mou žalobu a poté ji odnesla svému nadřízenému. Po nějaké době vyšel ven a zeptal se, kdo tu žalobu napsal. Řekl, že je velmi dobře napsaná, ale že bych to měla jít vyřešit na veřejnou bezpečnost.

Zveřejnění podrobností o manželově pronásledování

Po manželově zatčení praktikující sepsali články odhalující pronásledování, dali je dohromady a poslali na Minghui.org. Já jsem je pak nosila ven a rozdávala lidem. Protože články popisovaly skutečné události a skutečné osoby z našeho okolí, lidé si brožuru rádi vzali, už jen když viděli titulní stránku.

Nesla jsem dvě tašky letáků. Když jsem potkala mladé lidi, říkala jsem jim: „Věnujte mi prosím chvilku. Vezměte si tento leták a zkuste se na chvíli stát soudcem — podívejte se sami, jak byste rozhodli.“ Rádi si ho brali.

Jednou jsem viděla u kraje silnice zaparkované auto a v něm sedícího muže. Řekla jsem mu: „Vezměte si prosím tento leták.“ On odpověděl: „Já jsem z Úřadu veřejné bezpečnosti.“ Řekla jsem: „Co má být? Nejste snad také člověk? Nemám žádný zlý úmysl — jen chci, abyste viděl, kdo má pravdu.“ Leták si vzal.

Po tom, co se můj manžel rozhodl podat odvolání, jsme připravili obhajobu. Tu jsem poté rozdávala lidem. Byla připravena s pomocí odborníků z Fóra spravedlnosti a místních praktikujících. Materiál jasně vysvětloval, že praktikování Falun Dafa je v Číně legální a že zločinem je právě jeho pronásledování. Každý, kdo to přečetl, pochopil pravdu. Proto jsem kromě hromadného rozesílání dokumentů osobně předávala materiály i lidem na ulicích.

Objasňování pravdy různým vládním oddělením

Dříve, když jsem objasňovala pravdu tváří v tvář, vracela jsem se domů s pocitem štěstí, že jsem pomohla někomu vystoupit z KS Číny. Po manželově zatčení jsem cítila, že musím objasňovat pravdu lidem z Úřadu veřejné bezpečnosti, prokuratury a soudu. I když jsem neměla tak silný pocit zadostiučinění, věděla jsem, že pokud lidé v těchto úřadech pochopí pravdu a přestanou se na pronásledování podílet, bude to nesmírně cenné.

Jednoho dne mi praktikující řekl, že byl nahlášen při rozdávání letáků poblíž policejní stanice. Té noci mluvil s vedoucím stanice a brzy vycítil, že tento muž pravdu o Falun Dafa už zná. Zeptal se ho, zda už někdy slyšel vysvětlení od praktikujícího. Řekl, že ano. Když se ho zeptal od koho, odpověděl: „Od Zhoua.“ (pseudonym) — to je můj manžel. Ve skutečnosti jsem jim i já dříve vysvětlovala fakta a předkládala dokumenty, včetně obhajoby mého manžela. Vedoucí stanice pak praktikujícímu řekl: „Můžete jít. Jen už tam prosím nechoďte rozdávat letáky, jsou tam kamery.“

To mě velmi povzbudilo. Znamenalo to, že naše úsilí nebylo zbytečné — vedoucí policejní stanice poznal pravdu a již nepronásledoval praktikující.

Podle mého chápání většina lidí pracujících v Úřadu veřejné bezpečnosti, prokuratuře a soudnictví slyšela pouze lži a slepě vykonává nezákonné příkazy shora. Velmi málo z nich slyší pravdu přímo od praktikujících — zejména zaměstnanci na úrovni provincie: vězeňské správy, justičních úřadů, pracovníci provinčních vlád. Ti pravdu potřebují slyšet nejvíce. Pokud jim objasníme pravdu, možná nevystoupí z KS Číny, ale budou v srdci schopni rozeznat dobro a zlo, a to povede ke změně.

Navíc tito vysocí úředníci často přijímají takzvané „úkoly“ shora. Mluví téměř výhradně s lidmi ve svém okruhu a s obyčejnými lidmi přicházejí do kontaktu jen zřídka. Obvykle nemáme žádnou možnost se s nimi setkat, ale nyní jsem měla legitimní důvod jít za nimi a objasnit jim pravdu prostřednictvím manželova případu.

To mi dodalo odvahu cestovat i do vzdálených provinčních měst a navštěvovat úředníky různých oddělení, abych jim řekla fakta o Falun Dafa. Jela jsem vlakem do věznic vzdálených několik desítek kilometrů, abych vyhledala vedení věznice a usilovala o manželovo propuštění, a ve svém městě jsem jezdila na kole nebo autobusem do různých vládních institucí, abych vysvětlila, že můj manžel byl nespravedlivě odsouzen.

Někteří z nich mi nic neřekli nahlas, ale cítila jsem, že praktikující obdivují v srdci. Někdy jsem připravila mnoho lístků s obsahem převzatým z Minghui a rozdávala je. Usmívali se, přikyvovali, a vzali si je.

Navštívila jsem Úřad pro správu věznic. Ze začátku se ke mně chovali krutě a dělali mi potíže. Vysvětlovala jsem jim trpělivě fakta a brzy se začali chovat lépe. Když jsem šla za ředitelem justičního úřadu, zmínila jsem se o tom, co můj manžel ve vězení prožil. Jeden mladý muž řekl: „On je zločinec. Tak se s ním má zacházet.“ Řekla jsem: „Kdo spáchal zločin? Můžete mi ukázat jediný zákon, který říká, že Falun Gong je nezákonný? My praktikující jsme neprávem odsouzeni.“ Mladík ztichl.

Šla jsem na soud poté, co Sociální pojišťovna požádala manžela o vrácení důchodu, který mu byl vyplacen. Řekla jsem soudci, že důchod jsou naše vlastní peníze a patří nám. Jakého práva se dovolávají, když požadují jeho vrácení? Je to jako u banky — peníze, které si tam uložíme, jsou pořád naše. Důchod je částka, kterou si člověk odpracoval za celý život a která mu má být vyplácena po odchodu do důchodu. Dokud je člověk naživu, má být důchod vyplácen. A oni chtějí peníze zpět — to je proti zákonu.

Soudce řekl: „To se týká Sociální pojišťovny. Neměla byste chodit za mnou.“ Řekla jsem: „Za kým tedy mám jít? Vy jste byl ten, kdo jel do věznice a oznámil rozhodnutí před mým manželem — že mu důchod pozastavují a musí vrátit vyplacené částky. Způsobilo mu to obrovský psychický tlak a zhoršilo to jeho zdravotní stav. Co to děláte!? Dnes jsem přišla, abyste věděl, že to, co jste udělal, je nezákonné.“

Vedle soudce jsem viděla mladého muže a řekla jsem mu: „Mladý muži, jste ještě mladý, musíte vědět, co je dobré a špatné. Chcete mít dobrou budoucnost. Když budete slepě následovat tyto věci a dělat špatné, skončíte špatně. Musíte vědět, k čemu soud existuje.“ Mladík se usmál a sklonil hlavu. Nakonec jsem nic nevrátila a oni už peníze nechtěli.

Šla jsem navštívit předsedu odvolacího lidového soudu kvůli své žalobě na soudce z manželova prvního soudu. Předseda tam nebyl, ale čekala jsem. Mezitím jsem objasnila pravdu několika mladým zaměstnancům. Jeden z nich mi řekl: „Teto, už toho nechte. My brzy začneme s Falun Gongem taky. Podívejte se — náš šéf jde!“ Okamžitě přestali mluvit.

Zeptala jsem se jejich nadřízeného: „Proč mou žalobu nepřijímáte? Na základě čeho?“ Řekl: „Přišel nový dokument. Nemůžeme přijímat případy Falun Gongu.“ Využila jsem okamžik a řekla: „Ukažte mi ten dokument. Nemohu to přijmout jen na slovo. Musíte mi ho ukázat.“Neodpověděl a odešel do kanceláře. Už se nevrátil.

Podání žaloby na Městský úřad veřejné bezpečnosti a městskou vládu

V první polovině roku 2021 jsem podala žádost na Městský úřad veřejné bezpečnosti, aby zpřístupnil vládní informace. Požadovala jsem zveřejnění všech údajů týkajících se doby, kdy byl můj manžel držen ve vazební věznici. Městský Úřad veřejné bezpečnosti odpověděl, že se nejedná o vládní informaci, a odmítl požadavku vyhovět. Podala jsem tedy žádost o správní přezkum u městské vlády. Ta však původní rozhodnutí potvrdila. Následně jsem podala správní žalobu, přičemž žalovanými byli Úřad veřejné bezpečnosti a městská vláda. Soud žalobu odmítl s odůvodněním, že byla podána po lhůtě.

Vydala jsem se na poštu získat doklad o doručení dokumentů. Po mnoha peripetiích jsem nakonec obdržela soudní obsílku a koncem roku 2021 proběhlo jednání u městského soudu.

V den jednání jsem se oblékla reprezentativně, protože jsem zastupovala obraz praktikujících. Šla se mnou švagrová — pomáhala mi nést materiály a fungovala jako moje asistentka. Seděla vedle mě. Jako žalobkyně jsme seděly výše než žalovaní a ten pocit byl opravdu silný. Přestože šlo o veřejné jednání, v soudní síni neseděl nikdo z veřejnosti.

Později jsem se dozvěděla, že několik praktikujících z okolního okresu šlo před soud posílat spravedlivé myšlenky.

Na straně žalovaných seděl zástupce starosty města, dva policisté zastupující Úřad veřejné bezpečnosti a dva právníci zastupující městskou vládu a Úřad veřejné bezpečnosti — celkem pět osob.

Na začátku jednání došlo k humorné situaci. Policista zastupující Úřad veřejné bezpečnosti vstal a začal mluvit, jako by byl žalobcem. Soudce ho okamžitě zastavil a řekl mu: „Vy jste žalovaný.“ Policista, zvyklý vždy stát na pozici žalobce, zůstal ohromený a nešťastně si sedl. Cítila jsem, jak mi tím zesílily spravedlivé myšlenky.

Nebála jsem se, přestože přede mnou stálo pět lidí. Praktikující z Fóra spravedlnosti mi předem připravili materiály, vysvětlili mi celý postup a řekli mi, co mám kdy říkat a jak reagovat v mimořádných situacích. Vše mi napsali — já to jen přečetla.

Jednání trvalo méně než hodinu. Mluvila jsem plynule a s jistotou. Žalovaní působili zaraženě, tváří v tvář mým jasným argumentům. I když jsme v tomto politickém pronásledování obětí, nikdy jsme nepřijali obvinění, která na nás KS Číny svaluje. Proto jsme se necítili méněcenní. Mohla jsem stát jako žalobkyně — a byla jsem respektována.

Po skončení švagrová řekla: „Řekla jsi to skvěle.“

Požádala jsem soud o kopii video-záznamu z jednání, ale soud byl nervózní a uváděl nejrůznější výmluvy — nakonec mi jej nikdy neposkytl.

Na jednání jsem si právníka nenajímala, protože jsem měla podporu praktikujících a Fóra spravedlnosti a nebylo třeba utrácet peníze. Ty jsem raději využila k zasílání dalších právních dokumentů.

Myslela jsem si: když KS Číny zneužívá zákony k pronásledování nás, měli bychom i my využít zákonů k zastavení pronásledování a objasňování pravdy. Jinak by lidé nikdy nepoznali, že jejich činy jsou nezákonné. Pokud bychom je neobžalovali, jak bychom se mohli postavit jako žalobci před soud a objasňovat pravdu? Bez ohledu na výsledek — v tu chvíli byli Úřad veřejné bezpečnosti a městská vláda žalovanými. A i když soud nakonec spravedlnost nenastolil a původní rozhodnutí ponechal, využila jsem této příležitosti k tomu, aby si státní úředníci, právníci i soudce vyslechli pravdu — tentokrát z pozice žalobkyně.

(Pokračování příště)(Vybraný příspěvek pro 22. Čínskou konferenci Fa na Minghui.org)