(Minghui.org) Jednoho dne jsem poslouchala nahrávky Mistrových přednášek, když jsem uslyšela hlas: „V kuchyni hoří, rychle jdi uhasit oheň!“ Pomyslela jsem si: „Nic nevařím, v domě není žádný zdroj ohně. Jak by tu mohl být požár?“ Domnívala jsem se, že jde o zasahování, a proto jsem řekla: „Nedovolím ti rušit mé studium Fa!“ a pokračovala v poslechu. Vtom hlas naléhavě zopakoval: „V kuchyni hoří, proč tam rychle nejdeš uhasit oheň?“ Tentokrát jsem slyšela naprosto jasně – byl to Mistrův hlas!

Položila jsem přehrávač a utíkala do kuchyně. Byl tam hustý kouř a barva na stěnách se žárem odlupovala. Oheň sílil. Zvolala jsem: „Mistře, musíme ten oheň uhasit a zachránit všechny obyvatele domu!“

Vzala jsem plastový lavor o velikosti větší misky a začala nabírat vodu z nádrže a cákat ji na hořící zeď. A dělo se něco neuvěřitelného – po pouhých třech malých lavorech vody byl velký požár uhašen. Ani podlaha nebyla moc mokrá. Byla jsem velmi dojatá a klekla si: „Děkuji, Mistře! Mistře, jste tak velký!“

Nevěděla jsem, jak mohl požár vzniknout. Později jsem zjistila, že tento bytový dům je starý a několik domácností sdílí jeden komínový průduch. Předchozí majitel zaslepil nepoužívaný průduch papírovými deskami a zakryl jej nástěnnou skříňkou.

Bydlím ve druhém patře a pod námi je obchod s hotovými jídly. Denně smaží a fritují, a výpary jdou do komínového průduchu. Za dlouhou dobu se v mém komínovém prostoru nahromadily silné nánosy mastnoty – skryté, ale nebezpečné riziko.

Toho dne obchod dole vařil a jiskry vystoupaly komínem až do druhého patra, kde zapálily usazenou mastnotu. Začaly hořet papírové desky, pak skříňka a nakonec i barva na zdech.

Když Mistr pomohl požár uhasit, zaslechla jsem na chodbě volání: „Kdo má v bytě oheň?“ Otevřela jsem dveře a řekla: „U mě hořelo!“ Všichni se nahrnuli do kuchyně. Někdo se zeptal: „Není tu voda po kolena – jak jste dokázala uhasit tak velký požár?“ Odpověděla jsem: „Praktikuji Falun Gong. Prosila jsem Mistra o pomoc, protože bylo třeba zachránit všechny obyvatele domu! Pak jsem jen třikrát nabrala tento malý lavor vody – a oheň byl pryč.“ Ukázala jsem jim ho.

Všichni žasli a začali mezi sebou mluvit. Jeden řekl: „Uhasila jste oheň a ani jste nezaplavila podlahu. Kdybychom čekali na hasiče, shořel by celý dům i přístřešek a voda by zničila všechno ostatní!“ Další řekl: „To musíme opravdu poděkovat vašemu Mistrovi! Váš Mistr je opravdu Buddha! Udělejte za nás pár poklon vašemu Mistrovi!“

Jiný soused řekl: „Každý den zametáte náš vchod. Proč jste tak dobrý člověk? Váš Mistr je opravdu veliký! Bydlete tu klidně, budeme vás chránit. Nikdo vás nepůjde udat.“ Nedá se popsat jejich dojetí a vděčnost Mistrovi.

Krátce poté co jsem venku objasňovala pravdu, jsem šla domů. Když jsem procházela kolem hřiště, viděla jsem asi deset chlapců, jak stojí v kruhu, mají ruce kolem ramen a skandují: „Ať žije Falun Gong!“ Jeden z nich řekl: „Byla to ta starší paní z toho domu, která praktikuje Falun Gong a prosila svého Mistra, aby je zachránil – a tím zachránila všechny obyvatele domu! Ona uhasila ten požár. Jejich Mistr je Buddha! Až uvidíte ty malé letáčky, dobře si je přečtěte. Ty zachraňují životy!“ Byla jsem dojatá k slzám.

Lidé předávají Falun Dafa od srdce k srdci. Ti, kteří pochopili pravdu, vědí, že Dafa je dobrý a že Mistr je veliký!

Klaním se Mistrovi!

Heshi.