Mé pochopení a zkušenosti s psaním kultivačních sdílení

(Minghui.org) Srdečně Vás zdravím, vážený Mistře! Srdečně zdravím spolupraktikující!

Psaní o vlastních zkušenostech přineslo průlom

Před australskou Fa konferencí v roce 2008 jsem Falun Dafa praktikoval už třináct let, ale nikdy jsem nenapsal článek o svých kultivačních zkušenostech. Po jedné akci mi jedna dlouhodobá praktikující, kterou jsem dobře znal, řekla: „Zažil jsi toho ve své kultivaci tolik a udělal jsi tolik věcí. Opravdu bys o tom měl napsat.“

Odpověděl jsem: „Ještě jsem nikdy nic takového nepsal a ani nevím, jak na to.“ Nabídla se, že mi s tím pomůže – a já souhlasil.

V té době jsem si ale neuvědomoval, že za mou reakcí se skrývá samolibost. Myslel jsem si, že protože se už dlouho aktivně zapojuji do různých projektů a jsem schopný, na psaní vlastně nezáleží. Dokonce mě těšilo, že si někdo všiml mé práce a chce o mně napsat, a tak jsem předpokládal, že mi text jistě pochválí.

Po telefonu jsem jí vyprávěl o svých zkušenostech. Zmínil jsem, že jako koordinátor jednoho projektu jsem měl vážné konflikty s ostatními koordinátory. Navenek jsem sice mluvil o tom, že se dívám do sebe, ale v mých slovech byl stále slyšet tón stížnosti – a dokonce i touha se předvést.

Během jednoho obtížného období jsem zavolal dlouhodobé praktikující, s níž jsem si byl blízký, a doufal jsem, že mě povzbudí. Vyprávěl jsem jí, s jakými problémy se potýkám a jak těžké je, když mě ostatní nechápou. Nečekaně mi odpověděla přímo: „Ty přece jen bojuješ o slávu a zisk.“ Byl jsem šokovaný. Zavolal jsem jí, abych se svěřil, a ona mi místo útěchy poukázala na mé připoutání.

Začal jsem se tedy vážně zamýšlet, zda jsem ke slávě a zisku opravdu připoutaný. Proč mé konflikty s ostatními trvaly tak dlouho? Proč jsme se nedokázali sladit? Uvědomoval jsem si, že mám soutěživou povahu, ale nedokázal jsem ji skutečně opustit a často jsem cítil neklid. Její přímá odpověď mě zasáhla – musel jsem mít to připoutání velmi zjevné, když ho druzí viděli, i když já sám nechtěl.

O tomhle jsem pak mluvil i s praktikující, která mi pomáhala s psaním sdílení. Ale tehdy jsem se stále nevyrovnal se svými stížnostmi. Když se na to dnes dívám zpětně, vidím, že moje vyprávění bylo plné předvádění se. Myslel jsem si, že po tolika letech kultivace a tolika projektech, kde jsem působil jako koordinátor, jsem schopný a zasloužím si, aby druzí pochopili, jak těžkou práci dělám.

O několik dní později mi ta praktikující poslala první návrh textu. Když jsem ho otevřel, zůstal jsem překvapený. Celý článek byl napsán z pohledu dívání se do sebe. Neobsahoval nic z mých „zásluh“ ani mého rozhořčení. Místo toho citoval Mistrova učení o kultivaci srdce. Když jsem si text pečlivě přečetl a porovnal ho s Fa, začaly se mi vybavovat mé tehdejší myšlenky a pocity – a najednou jsem jasně uviděl svá připoutání.

Jedním z nejsilnějších bylo připoutání k předvádění se. Viděl jsem se jako hlavní koordinátor, jehož názory mají největší váhu, a necítil jsem potřebu brát ohled na ostatní. Také jsem si uvědomil, že jsem pohrdal jedním praktikujícím, který nám pomáhal s technickou stránkou, i když jsem to nikdy nahlas neřekl.

Jak jsem v psaní pokračoval, postupně se mi vybavovaly všechny situace, kdy se nám nedařilo spolupracovat. Když jsem se porovnával s Fa, jasně jsem viděl, jak nestabilní a nečisté byly mé myšlenky. Tyto negativní stavy bezpochyby ovlivňovaly koordinaci i vývoj našich projektů. Stav srdce kultivujícího je klíčový – když jsem si myslel, že mám pravdu a že druzí mě nechápou, vytvářel jsem překážky já sám.

Měsíc, který jsem psaní zkušenosti věnoval, byl obdobím hlubokého přemýšlení. Díky tomu jsem pochopil, že skutečné zlepšení v kultivaci přichází jen tehdy, když se člověk bezpodmínečně dívá do sebe.

Jasně jsem věděl, že praktikující, která mi pomáhala, viděla jen mou „dobrou stránku“. Ale právě psaní tohoto sdílení mi přineslo průlom v pochopení principů Fa. Byl to velký obrat po třinácti letech kultivace. Opravdu jsem porozuměl principu dívání se do sebe a dokázal jsem se vzdát mnoha stížností a netrpělivosti. Začal jsem věci posuzovat z pohledu druhých, byl jsem tolerantnější a chápavější. Postupně pro mě bylo snadnější vyhnout se hádkám.

Když se objevily rozdílné názory, jednoduše jsem klidně vyjádřil svůj pohled – bez potřeby, aby ho ostatní přijali. Když někdo nesouhlasil, už jsem necítil nutkání se hádat nebo se obhajovat. Dokázal jsem zůstat klidný a nezasažený emocemi, bez úzkosti a přemýšlení. Tyto změny přišly díky tomu, že mi tehdy ta praktikující pomohla napsat první sdílení. Uvědomil jsem si, že psaní o vlastních kultivačních zkušenostech se nesmí zanedbávat.

Když jsem se ohlížel zpět, viděl jsem, že i po třinácti letech kultivace jsem ještě nepochopil ani ten nejzákladnější princip dívání se do sebe. Kráčel jsem po své cestě s nedostatkem zodpovědnosti za vlastní kultivaci, a tím jsem se ani nevyrovnal práci na objasňování pravdy, která mi byla svěřena. Kdybych se psaní sdílení věnoval dříve, mohl bych s ostatními spolupracovat mnohem lépe – vyhnuli bychom se zbytečným třenicím a naše projekty by mohly dosáhnout ještě většího účinku.

Zpočátku jsem se bál, že psaní o konkrétních situacích může spolupraktikující, kterých se to týká, zranit. Ale už při psaní toho prvního sdílení ze mě tento strach postupně opadl.

Podle Fa se musím bezpodmínečně dívat do sebe – jen tak najdu své problémy, ať už jde o připoutání k vlastnímu názoru, ostrá slova nebo skrytou zášť a pohrdání, které se navenek neprojevují. Opravdové zlepšení v kultivaci vychází pouze ze změny srdce. Od té doby jsem se přestal bát, že svými sdíleními někoho urazím.

Lepší porozumění Fa

Když jsem psal o svých zkušenostech a porovnával je s Fa, začal jsem snadno rozpoznávat svá připoutání. I když jsem navenek působil klidně a smířlivě, psaní odhalilo jemnou, hluboce zakořeněnou nespokojenost. Uviděl jsem v sobě odpor, tiché stížnosti na druhé i snahu obhajovat sám sebe. Díky těmto sebereflexím jsem si uvědomil, že pokud tyto vnitřní myšlenky neodstraním, jakákoli vnější „snášenlivost“ zůstane jen povrchní.

Jednou jsem psal o svých zkušenostech v rámci rodiny a mezi přáteli. Když jsem tyto situace porovnal s Fa, objevil jsem v sobě pýchu a domýšlivost, často doprovázené silnými negativními emocemi. Psaní mi pomohlo tyto prvky do hloubky prozkoumat a najít kořen svých připoutání. Z Fa jsem se také naučil, jak je správně opustit.

Například, když jednou moje manželka koupila našemu dítěti drahý hudební nástroj. Myslel jsem si, že je to zbytečné, protože ho dítě nebude umět používat ještě nejméně pět let. Snažil jsem se jí nákup rozmluvit, ale ona ho přesto pořídila. Byl jsem velmi rozzlobený a tížily mě negativní emoce. Snažil jsem se to pustit z hlavy, ale nedokázal jsem to. Dokonce jsem jí říkal, kolik úroků bychom za těch pět let mohli ušetřit či vydělat, a považoval jsem její rozhodnutí za lehkomyslné. Moje žena na to řekla: „Ty se soustředíš jen na pár peněz. Jak víš, kolik budou věci za pět let stát?“ Měla pravdu. Dnes vidím, že kvůli inflaci se její argument ukázal jako naprosto oprávněný.

Když jsem o tom psal do svého sdílení, hluboce jsem se zamyslel: proč jsem se nechal rozrušit něčím, co nikomu neublížilo? Kořen připoutání byl v mé výchově – jako nejmladší dítě v rodině jsem byl často rozmazlovaný a postupně jsem si vypěstoval sebestřednou, panovačnou povahu. Moje žena přitom jednala z čistého a laskavého záměru – chtěla jen dopředu připravit prostředí pro kultivaci našeho dítěte.

Mistrova učení jsem studoval mnohokrát, ale pokaždé, když se objevila náhlá zkouška charakteru – zvlášť při konfliktech s rodinnými příslušníky, kteří také praktikují – kvůli udržení harmonie jsem svůj hněv potlačil. Navenek to vypadalo, že vše snáším dobře, ale uvnitř mě to trápilo. Nedokázal jsem situaci posuzovat podle Fa – bylo to jen vynucené ovládání se, a někdy jsem si dokonce sám myslel, jak dobře to zvládám. Díky psaní o těchto zkušenostech jsem však pochopil skutečný princip snášenlivosti. Uvědomil jsem si, že to neznamená jen snést nebo „nechat za sebou“ dávné konflikty. Pravá snášenlivost je klid bez zášti a bez lpění na starých křivdách.

Ať už se ostatní chovají jakkoli nerozumně, pochopil jsem, že všechny konflikty jsou uspořádány Mistrem, aby nám pomohly odstranit připoutání a zlepšit charakter. Rodina a lidé kolem mě jsou nepostradatelnou součástí mého kultivačního prostředí – pomáhají mi zušlechťovat srdce a dokončit kultivaci. Když jsem se opravdu podíval do sebe a změnil své smýšlení, začal jsem jim z celého srdce děkovat.

Po napsání tohoto sdílení se atmosféra v našem domově postupně zharmonizovala. Kultivace našeho dítěte se stabilizovala a vztah s manželkou se zlepšil. Dokonce i členové rodiny v Číně, kteří byli dříve ovlivněni propagandou Komunistické strany Číny, se začali měnit. Dřív bývaly naše telefonáty nepříjemné – kritizovali mě slovy: „Proč tomu pořád věříš?“ Když se však moje srdce zjemnilo, změnil se i jejich postoj. Dnes mě zdraví s radostí, a když slyší o aktivitách na objasňování pravdy, vyjadřují podporu. Náš vztah se stal nejen harmonickým, ale i vzájemně povzbuzujícím. Dokonce mi finančně pomohli, když jsem měl potíže. Jasně vím, že to vše bylo soucitné Mistrovo uspořádání.

Naučil jsem se vidět dobro v druhých. I obyčejní lidé jsou výjimečné bytosti – pokud jim objasníme pravdu, mohou se i oni stát osvícenými bytostmi. Dříve jsem měl silné sympatie a antipatie vůči určitým lidem, protože jsem byl ovlivněn dlouholetým působením kultury komunistické strany. Dnes je mé srdce soucitnější a mé zakořeněné postoje se postupně proměnily. Moje mysl je lehká, myšlení jasné a práce na objasňování pravdy je nyní účinnější.

Psaní o své kultivaci mi pomáhá kultivovat se tak, jako když jsem začínal

Kultivace nikdy nebyla snadná cesta. Než jsem začal psát svá sdílení, často jsem se vyhýbal konfliktům i svým připoutáním. Prostě jsem o nich nechtěl přemýšlet – připadalo mi to příliš těžké, nebo jsem hledal cesty, jak se jim vyhnout. Takový přístup však snadno vedl k únavě, ochabnutí a touze „odpočinout si“ od kultivace. Díky psaní o svých zkušenostech mohu nyní svá připoutání pravidelně vidět a čelit jim. To mi pomáhá kráčet stabilněji po cestě kultivace. Dnes chápu, že kultivace znamená setkávat se s mnoha zkouškami různé obtížnosti – a všechny musíme pochopit a překonat tím, že se opravdu díváme do sebe.

Mám-li ochotu těmto zkouškám čelit, Mistr mi pomáhá je překonávat a zlepšovat se. Psaní sdílení je proto vynikající způsob, jak neustále zdokonalovat a opravovat svou kultivaci. Uvědomil jsem si, že napsat alespoň jedno sdílení ročně je velmi důležité. Samotný proces psaní zanechává hluboký dojem – vyžaduje čas a úsilí, a tak se přirozeně stává připomínkou, abych v následujících letech pokračoval v pilné kultivaci.

Také chápu, že společné studium Fa, společné cvičení a Fa konference tvoří základní formy naší kultivace.

Fa konference nejsou jen o naslouchání zkušenostem ostatních. Každý praktikující by měl přispět svým dílem a pomoci k tomu, aby se konference stala dokonalou. Ačkoli psaní o vlastních zkušenostech může být náročné, snášení těžkostí je součástí kultivace a přináší velký užitek. Samotné psaní navíc rozvíjí schopnost jasně popsat své prožitky.

Když se ohlížím zpět, uvědomuji si, že pokaždé, když jsem napsal sdílení, se mé pochopení Fa prohloubilo. To mi pomáhá přistupovat ke kultivaci vážněji a brání tomu, abych polevil. Aktivní přístup k psaní mi navíc umožňuje cítit Mistrovo soucitné vedení a posiluje mou kultivaci. Díky tomu dokážu rychleji a jasněji pochopit principy Fa. Nyní jsem se rozhodl, že každý rok napíšu jedno kultivační sdílení – ne proto, abych měl příležitost vystoupit veřejně, ale abych přijal odpovědnost za vlastní kultivaci.

Toto jsou některé mé zkušenosti a pochopení z mé současné úrovně kultivace. Pokud je něco, co není v souladu s Fa, prosím, laskavě na to upozorněte.

Děkuji Vám, Mistře! Děkuji, spolupraktikující!

(Vybraný článek přednesený na australské Fa konferenci v roce 2025)