Jak můj tvrdohlavý tchán nakonec vystoupil z KS Číny

(Minghui.org) Můj tchán byl tvrdohlavý muž, který vládl celé domácnosti a všichni členové rodiny se museli řídit jeho příkazy. Když mu někdo odporoval, jeho tvář se okamžitě změnila. Byl členem Komunistické strany Číny (KS Číny) čtyřicet let a více než třicet let působil jako tajemník stranické buňky v naší vesnici.

Jeho mysl byla plná ideologie KS Číny, včetně ateistické víry v „boj s nebem a zemí“. Uctíval Mao Zedonga, nejvlivnějšího komunistického vůdce Číny. Byl arogantní a domýšlivý, a nikdo z rodiny si netroufl mu odporovat. I když neměl pravdu, museli jsme ho všichni poslouchat.

Jako jeho nejstarší snacha jsem musela dělat všechno podle jeho pokynů. Často se mnou mluvil soukromě a říkal: „Jsi nejstarší snacha, musíš jít příkladem ve všem. Všichni tě sledují, jak si povedeš.“ Jeho tón byl výhružný. Měla jsem tři švagrové, ale po nich nikdy nic nechtěl – jejich rodiny měly úřední postavení v místní vládě, takže si vůči nim nedovolil být přísný.

Na rozdíl ode mě. Moje rodina žila tisíce kilometrů daleko v severovýchodní Číně, a tak si vůči mně mohl dovolit všechno. Snášela jsem to mlčky. Jednou mi řekl: „Každý den vstávej brzy a vylévej noční nádoby.“ Každé ráno jsem tedy požádala tchyni, aby otevřela dveře, a nádoby jsem vynášela.

Byla jsem opatrná a bála se udělat chybu. Přesto mě tchán často kritizoval. Jednou jsem to už nevydržela. Šla jsem pro vodu k potoku a tam, zcela vyčerpaná, jsem propukla v pláč: „Bože, proč musím tak trpět? Co mám dělat?“

Zničehonic přišel tchán a zakřičel: „Proč brečíš? Co s tebou je?“ Tak jsem se lekla, že jsem okamžitě přestala plakat. Stála jsem dlouho u potoka, než jsem se vzpamatovala a vrátila se domů.

Kromě tchánových neustálých výtek se ke mně ani tchyně nechovala jako k člověku. Protože byl náš syn ještě malý, starala se o něj. Každou neděli jsem dojela na kole na venkov, abych je navštívila, ale tchyně mě sotva pozdravila. Pomáhala jsem s domácími pracemi, ale nechtěla, abych jedla s nimi. Když rodina dojedla, zbyla jen zeleninová polévka, kterou jsem jedla s rýží. Když už rýže nebyla, šla jsem spát hladová.

Někdy, když měla tchyně špatnou náladu, nedovolila mi ani syna vidět a poslala mě pryč. Cestou domů jsem plakala a často si zoufala natolik, že jsem si přála zemřít. Jako nejmladší dítě svých rodičů jsem byla zvyklá na lásku a péči. Nikdy by mě nenapadlo, že skončím takto. Jediné, co mě drželo při životě, byl můj syn a můj laskavý manžel, který mě vždy utěšoval.

V červenci 1996 jsem začala praktikovat Falun Dafa. Mnohé, čemu jsem dříve nerozuměla, se mi vyjasnilo. Dafa mi přinesl světlo – jako když slunce prorazí mraky. Uvědomila jsem si, že všechno, co jsem zažila, bylo výsledkem karmických vztahů. Bylo v tom určité uspořádání: proč jsem se stala jejich snachou a proč se ke mně chovali takto. Díky Fa jsem pochopila principy života i důvod lidské existence. Rozhodla jsem se jednat podle požadavků Dafa a zbavit se zášti.

Od té doby jsem se přísně řídila vysokými měřítky Dafa, rozšířila své srdce a nechala tchána, aby skrze mé chování poznal velikost Dafa. Chtěla jsem mu ukázat, že Dafa zachraňuje lidi a pomáhá jim vrátit se k jejich pravé přirozenosti. Svým jednáním jsem mu ukázala dobro Dafa, a on postupně překonal svůj ateismus. Časem se změnil.

V červenci 1999 zahájil Jiang Zemin, bývalý vůdce KS Číny, brutální potlačování Falun Dafa. Můj tchán, který dobře znal zvrácenou povahu KS Číny, se vyděsil. Snažil se mi v praktikování zabránit a zastrašoval mě, ale neustoupila jsem.

V roce 2005 začalo hnutí za vystupování z KS Číny a jejích dvou přidružených organizací. Místní praktikující začali lidem objasňovat pravdu o Falun Dafa a povzbuzovali je, aby z KS Číny vystoupili. V té době tchán trpěl rakovinou ledvin a nemocnice už mu nedokázala pomoci. Požádala jsem ho, aby upřímně opakoval: „Falun Dafa je dobrý, Pravdivost–Soucit–Snášenlivost jsou dobré,“ a naučila ho cvičení Dafa. Když se člověk blíží ke konci života, touha žít bývá silná, ale tchán stále odmítal z KS Číny vystoupit.

Jedna praktikující navštívila náš domov a upřímně si s ním promluvila o zločinech, kterých se KS Číny dopustila od převzetí moci. Vysvětlila mu, že nespočet nevinných lidí přišlo o život během politických kampaní a že Nebesa takové zlo netrpí.

Soucitně mu řekla: „Pokud z KS Číny nevystoupíte, budete jejím členem a ponesete odpovědnost za její zločiny. Smrt není jako sfouknutí svíčky – člověk má duši a po smrti ho čeká jiný osud. Jen když vystoupíte, zajistíte si lepší budoucnost.“ Nakonec se tchán rozhodl z této zlé strany vystoupit.

Řekla jsem mu: „Tati, když budeš opakovat ‚Falun Dafa je dobrý, Pravdivost–Soucit–Snášenlivost jsou dobré‘, půjdeš na dobré místo.“ Přikývl.

Jednou mi řekl, že má rád určité jídlo. Odpověděla jsem: „Uvařím ti ho.“ Připravila jsem pokrm podle jeho chuti a požádala ho, aby se posadil a najedl se. S námahou se zvedl, tak jsem mu jídlo podala až k lůžku. Podíval se na mě a sklopil hlavu. Zeptala jsem se: „Chutná ti to?“ Přikývl. Všimla jsem si, že se mu zvedá žaludek, a rychle jsem mu přidržela ruku u úst: „Tati, klidně to vyplivni, to nevadí.“

Když dojedl, navrhla jsem, aby si odpočinul. Zdálo se, že chce něco říct, ale váhal. Nakonec pronesl: „Chci se na tebe naposledy dobře podívat. Moc dní mi nezbývá. Byla jsi ke mně tak laskavá.“ Krátce poté pokojně odešel. Upřímně věřím, že se dostal na dobré místo.