Našla jsem hluboce ukryté připoutání

(Minghui.org) Poté, co Mistr Li v červnu 2024 zveřejnil články „Těžké zkoušky, kterým čelí naše duchovní disciplína“ a „Čas se probudit“, jsem přemýšlela o své kultivaci za uplynulý rok. Našla jsem mnoho problémů a připoutání, kterých jsem si dříve nevšimla. Ráda bych se o tuto zkušenost podělila.

Nacházení mých hluboce ukrytých připoutání

Mám v práci dva šéfy, Anqianga a Bena, a jsem jejich jediná zaměstnankyně. Anqiang dohlíží na technické aspekty podnikání a Ben na každodenní provoz. Anqiang i já pracujeme se zákazníky a máme provize. Navzájem si pomáháme a když jeden z nás získá velkou zakázku, pracujeme na ní společně a provizi si rozdělíme. Náš vztah byl vždy harmonický.

Začátkem roku 2024 jsem získala velkou zakázku v hodnotě 25 000 jüanů. Po dokončení jednání se zákazníkem byli Anqiang i Ben spokojeni. Dvakrát jsem Anqiangovi řekla, že na zakázce můžeme pracovat společně a provizi si rozdělíme rovným dílem. Ale pokaždé řekl, že jen pomůže, aby byla práce dobře udělaná ke spokojenosti zákazníka, a že si nevezme žádnou část provize.

Tato zakázka byla vysoce zisková, ale také vyžadovala mnohem více úsilí a byla časově náročná. Protože jsem si myslela, že Anqiang nechce žádnou část provize, vzala jsem si na starost hlavní část práce a jemu jsem dala na starost tu jednodušší, menší část. Jak projekt postupoval, zákazník zaplatil první splátku ve výši 10 000 jüanů, která byla celá zaúčtována na mé jméno. Plánovala jsem však dát Anqiangovi 5 000 jüanů, až dostanu konečnou splátku 15 000 jüanů, bez ohledu na to, nakolik se na práci podílel. Věřila jsem, že jako praktikující nemohu dopustit, aby mi pomáhal zadarmo. Toto byl můj plán, ale ještě jsem s ním o tom nemluvila.

V květnu, když se blížila konečná platba, mi Ben řekl, že už připsal zbývajících 15 000 jüanů do květnového účetnictví firmy kvůli jednodušší administrativě. Poté dodal, že Anqiang a já si provizi z částky 15 000 jüanů rozdělíme rovným dílem. Zdůraznil, že první splátka 10 000 jüanů byla zaúčtována pouze na mé jméno, ale že zbývajících 15 000 jüanů bude rozděleno rovným dílem mezi mě a Anqianga. Řekla jsem: „Dobře, žádný problém.“ Ve skutečnosti jsem ale v pořádku nebyla.

Navenek jsem působila klidně, ale v duchu jsem si říkala: „Na téhle zakázce jsem udělala tolik, dřela jsem jako kůň; on neudělal skoro nic, ale kapsu si naplní provizí ze 7 500 jüanů.“ Pak jsem si vzpomněla, že jsem mu před časem pomohla dokončit zakázku za 2 000 jüanů a nechtěla jsem ani fen; očekávala jsem, že se ke mně tentokrát zachová stejně. Byla jsem zraněná a rozrušená, že ty peníze přijme. Pomyslela jsem si: „Příště se k tobě zachovám úplně stejně!“

Okamžitě jsem si uvědomila, že tato myšlenka je špatná. Řekla jsem si: „Jsem kultivující; takhle jednat nemohu. Musím jít svou cestou správně a nenechat se ovlivnit tím, co dělají ostatní; nesmím si kvůli jednání druhých snižovat své standardy.“

Pracovala jsem jako obvykle a nedala jsem na sobě znát žádnou nespokojenost. Přesto mě to uvnitř stále rušilo pokaždé, když jsem na ten incident pomyslela. Tento neklid trval poměrně dlouho a bylo to, jako by mi v krku uvízla rybí kost. Věděla jsem, že musím důkladně nahlédnout do sebe, protože příčinou musí být moje skrytá připoutání, která způsobují, že se cítím rozrušená.

Zeptala jsem se sama sebe: „Proč cítím takovou zášť? Pochází tento pocit ze závisti?“ V tu chvíli jsem uviděla jedno ze svých připoutání – touhu po něčem.

Začala jsem pátrat hlouběji a ptala jsem se: „Hledám osobní zisk? Ne, ne tak docela, na tom mi tolik nezáleží. Tak co vlastně hledám?“ Uvědomila jsem si, že hledám slávu a zalíbit se. Materiální odměny jsem dokázala brát lehce, ale chtěla jsem, aby druzí uznali, co jsem udělala, aby byli vděční a pamatovali si moji laskavost. To, po čem jsem ve skutečnosti toužila, bylo naplnění mých citových potřeb. Když ten druhý nereagoval tak, jak jsem očekávala, cítila jsem neuspokojení a zášť. Pochopila jsem, že tyto věci jsem sledovala kvůli emocionálnímu uspokojení.

Bylo to poprvé, co jsem si uvědomila, že má potřeba citového naplnění je formou usilování! Také jsem si vzpomněla, jak jsem dříve říkávala přátelům: „Kdybychom za to nechtěli nic zpátky, proč bychom to dělali?“ Není snad „chtít něco zpátky“ formou usilování? Poté, co jsem začala s kultivací, jsem se naučila opouštět připoutání k osobnímu zisku, takže jsem se zdánlivě jevila méně náročná, pokud šlo o materiální věci. Až nyní jsem však objevila toto připoutání k emocionálnímu naplnění a pochopila jsem, že jde o hluboce ukryté usilování, na němž jsem dosud nepracovala ani je neodstranila. Když jsem někomu pomohla, očekávala jsem jeho uznání a ocenění.

Vždy jsem si přála dosáhnout stavu, kdy dávám anonymně, ale zjistila jsem, že je to pro mě velmi obtížné. Když jsem pro někoho něco udělala bez jeho vědomí, cítila jsem neklid a nepohodlí; opravdu jsem doufala, že si toho všimne. Uvědomila jsem si, že jde o připoutání ke slávě a že toto připoutání zesílilo.

Objevila jsem také své připoutání k závisti. Když jsem do této firmy přišla poprvé, myslela jsem si, že Anqiang není příliš zručný, možná na úrovni stážisty. Takže jsem ho učila všemu, co jsem uměla, a pomáhala jsem mu s věcmi, které nezvládal. Dělala jsem to dobrovolně. Ačkoli se jeho dovednosti zlepšily, stále jsem je považovala za průměrné. Když si zákazníci vybrali jeho místo mě, když měl vyšší tržby než já nebo více zákazníků, byla jsem nešťastná. Říkala jsem si: „S takovými dovednostmi – proč by si ho někteří zákazníci vybrali? Opravdu nevědí, co dělají!“

Vzpomněla jsem si také, že když Anqiang nedávno pracoval na jednom projektu a já jsem mu pomáhala, přistihla jsem se, že mám škodolibou radost a cítím nadřazenost – myslela jsem si: „Zákazník si nevybral mě, takže ta práce dopadne hrozně.“ Tehdy jsem si uvědomila, že jsem žárlila; dokonce jsem si všimla, že výraz mé tváře ve chvílích, kdy mě ovládla závist, byl velmi ošklivý.

Začala jsem pak zkoumat, co mou závist spouští. Uvědomila jsem si, že byla potlačena má touha po slávě a osobním prospěchu, zejména slávě. Myslela jsem si, že Anqiang není tak schopný jako já, a přesto měl větší úspěch. Zdálo se mi, že můj obraz sebe sama je znehodnocen, a to mě rozrušilo. Také jsem zjistila, že mám sklon poučovat druhé, protože věřím, že mé dovednosti jsou lepší. Dívala jsem se na ostatní svrchu a vždy jsem je chtěla poučit.

Jeden praktikující napsal ve svém článku o sdílení zkušeností, že pokud se člověk nedokáže radovat ze štěstí druhých, je to závist. Uvědomila jsem si, že jsem žárlila: když se Anqiangovi dařilo, cítila jsem neklid a soustředila se na jeho nedostatky, místo abych měla radost z jeho úspěchů. Když je člověk unášen závistí, jeho myšlenky se dostávají do rozporu s charakteristikami vesmíru a stávají se démonickými a sobeckými. To je pro praktikujícího Falun Dafa nepřijatelné. Uvědomila jsem si, že musím závist odložit a stát se soucitnou kultivující.

Navíc moje připoutání k osobnímu prospěchu bylo stále silné. Byla jsem neklidná kvůli drobným ztrátám, protože můj osobní prospěch nebyl naplněn. Pochopila jsem, že osobní prospěch se netýká jen materiálních věcí – projevuje se ve všech oblastech života. Osobní prospěch zahrnuje cokoli, co nám přináší výhody nebo nám usnadňuje věci. Je to připoutání, které musí být odstraněno.

Díky této zkušenosti jsem našla svá připoutání k osobnímu prospěchu, závisti, soutěživé mentalitě a zášti. Také jsem pochopila, že tato připoutání jsou vzájemně propojena a navzájem se posilují, přičemž v jejich jádru je sobectví. Když bylo zasaženo mé sobectví, měla jsem pocit, že jsem nedostala respekt. Proces odstraňování těchto připoutání je procesem odkládání sobectví a návratu k mé původní pravé povaze.

Nyní si této zkušenosti vážím a upřímně věřím, že bylo dobré, že se stala. Odhalila mé hluboce skryté lidské představy a připoutání, o nichž jsem neměla tušení. Už necítím vůči Anqiangovi žádnou zášť a mé srdce je skutečně v klidu.

Vypustit negativní myšlení a následovat spravedlivé myšlenky

Mám sklon myslet negativně. Když narazím na nějaký problém, hned si představuji, že situace je mnohem horší, než ve skutečnosti je, protože mi chybí silné spravedlivé myšlenky. Například, když se u velké zakázky, na které jsem pracovala, vyskytl drobný problém v polovině práce, zákazník byl nespokojený a neustále vytýkal věci, které podle něj nebyly udělány dobře. Dříve mi důvěřoval, ale po tomto malém problému to vypadalo, že už ne. V této fázi zakázky je normální, že zákazníci mají určité obavy, protože práce ještě není dokončena a stále je třeba provést závěrečné dokončovací práce.

Zákazníkova nespokojenost však pohnula mým srdcem. Teoreticky jsem věděla, že nespokojenost zmizí, jakmile bude zakázka dokončena. Ale protože jsem neměla zkušenost s tak velkým projektem, zákazníkova reakce mě vyvedla z rovnováhy. V té době jsem se neustále obávala, co se ještě může stát a co budu dělat, pokud bude zákazník nespokojený i po dokončení zakázky. Negativní myšlenky převládly a cítila jsem se sklíčená.

Jednoho dne mě náhle napadlo, že bych měla situaci řešit se spravedlivými myšlenkami. Jsem praktikující Falun Dafa a bez ohledu na to, jaké karmické vazby jsem s tímto člověkem mohla mít v minulosti, měla bych situaci vyřešit laskavě na základě Fa. Nesmím dopustit, aby staré síly využily situace a zasahovaly do mé kultivace. Také bych měla věřit, že to dokážu zvládnout! Poslala jsem spravedlivé myšlenky, abych odstranila zlé faktory, které do této záležitosti zasahovaly.

Nebyla to snadná práce. Narazila jsem na mnoho potíží a po první polovině jsem byla vyčerpaná. Na začátku druhé poloviny jsem si uvědomila, že bych měla poslat spravedlivé myšlenky a odstranit zasahující faktory. Toho rána jsem při práci posílala spravedlivé myšlenky a necítila jsem vůbec žádnou únavu. Naopak, pracovala jsem mnohem rychleji, s menšími obtížemi, a zakázku jsem dokončila předčasně. Po dokončení byli zákazník i jeho rodina velmi spokojení; všechny předchozí problémy zmizely.

Tato zkušenost mě naučila důležité ponaučení: praktikující Falun Dafa musí udržovat spravedlivé myšlenky. Když máme silné spravedlivé myšlenky, mohou se dít zázraky na každém kroku.

Kultivace není pouhou formalitou

Po přečtení Mistrových článků „Těžké zkoušky, kterým čelí naše duchovní disciplína“ a „Čas se probudit“ jsem našla své nedávné problémy v kultivaci: v kultivaci jsem zpohodlněla a stala se z ní spíše formalita. Ačkoli jsem dělala mnoho věcí, nevkládala jsem do nich své srdce – jen jsem je mechanicky vykonávala.

Například jsem se v poslední době začala během pauzy v práci učit Fa nazpaměť. Vypadalo to, že jsem pilná, ale jakmile jsem s memorováním skončila, měla jsem pocit, že mám pro ten den hotovo, a pokračovala jsem v běžném životě. Fa jsem nepřijala do svého srdce a když se něco stalo, neřídila jsem se podle standardů Fa.

Ačkoli jsem důsledně dělala tři věci, dělala jsem je jen jako formalitu. Byla jsem uvolněná a spokojená sama se sebou, hledala jsem pohodlí. Myslela jsem si, že pokud nadále dělám věci, kterými pomáhám Mistrovi zachraňovat životy, pak se kultivuji – a že to stačí. Soustředila jsem se pouze tehdy, když jsem lidem objasňovala pravdu o Falun Gongu a pronásledování, a i tehdy jsem myslela na to, kolik jsem toho udělala. Nevšímala jsem si příliš toho, zda se v těch zkušenostech skutečně kultivuji. Občas jsem své vlastní problémy ignorovala, nechtěla jsem jim čelit ani je překonávat. Moje hlavní vědomí otupělo a časem jsem se stala nerozeznatelnou od běžného člověka. Mnoho času jsem trávila ve stavu, kdy jsem se ve skutečnosti nekultivovala, a přesto jsem byla docela spokojená. Můj kultivační stav tak zůstával dlouhou dobu beze změny, bez jakýchkoli průlomů.

Když jsem četla „Čas se probudit“, měla jsem pocit, že Mistr mluví každým slovem přímo ke mně. Jsem nesmírně vděčná Mistrovi za to, že mě probudil, pomohl mi uvidět mé nedostatky a dal mi příležitost se napravit. V následujících dnech budu pilně kultivovat sama sebe a splním očekávání Mistrem soucitně nabízené spásy!