Nová praktikující: Odpoutání se od zášti po naučení se dívání se do sebe

(Minghui.org)

Zdravím, Mistře! Zdravím, spolupraktikující!

Falun Dafa jsem začala praktikovat v roce 2022.

Mistr mi přivedl Dafa až ke dveřím

Jednoho dne jsem při procházce podél řeky u našeho bytového komplexu uviděla velký banner s nápisem: „Falun Gong kultivuje tělo i mysl, léčí nemoci a zlepšuje zdraví, má výrazný účinek na posílení imunity.“ Protože si obvykle velmi hlídám zdraví, jen tak mimochodem jsem si vzala letáček, který ležel pod bannerem, a dala si ho do tašky.

Praktikující, kteří tam prováděli cvičení, byli zakryti bannerem, takže jsem je neviděla a ani jsem netušila, že jde o cvičební místo Falun Gongu. Kdybych věděla, že je to cvičební místo, vzhledem ke své povaze, kdy mi velmi záleží na tom, co si o mně myslí ostatní, bych rozhodně nechtěla praktikovat na tak frekventovaném místě. Ten letáček bych si nevzala, natož abych praktikující kontaktovala a chtěla se o praxi dozvědět víc.

Cvičební místo leží mezi břehy řeky a je obklopeno obytnými domy. Z jedné strany je pěší stezka, z druhé cyklostezka; cvičební místo se nachází mezi nimi. Obyvatelé tam často chodí cvičit. Pro někoho, kdo s praktikováním Falun Gongu teprve začínal, bylo zapotřebí velké odvahy cvičit na tak rušném místě. Když jsem tedy cvičila poprvé, protože jsem se bála, že mě uvidí někdo známý, řekla jsem instruktorovi, že na cvičebním místě cvičit nebudu. První den jsem si proto našla klidné místo a cvičila sama.

Později jsem si uvědomila, že Mistr záměrně zařídil, abych praktikující zpočátku neviděla, protože jsem byla příliš bázlivá. Děkuji, Mistře, za Vaše uspořádání.

O několik dní později jsem v tašce našla ten letáček a přečetla si ho. Četla jsem mnoho příběhů praktikujících, kteří se díky praktikování Falun Gongu znovu uzdravili po tělesné i duševní stránce, a to mě hluboce oslovilo. V té době jsem byla fyzicky i psychicky vyčerpaná. Pět let po první operaci štítné žlázy kvůli rakovině se nemoc vrátila a musela jsem podstoupit druhou operaci. Po zákroku jsem trpěla chronickou únavou, a proto jsem se o své zdraví obzvlášť obávala.

Kontaktovala jsem místního odpovědného praktikujícího a poslala mu zprávu s dotazem na umístění cvičebního místa. Odpověď mi přišla hned druhý den a ještě ten den jsem se s odpovědným praktikujícím setkala v jeho kanceláři, kde mi vysvětlil mnoho věcí o kultivaci. V té době jsem však o Falun Gongu nevěděla vůbec nic a netušila jsem, co je kultivace nebo qigong. Byla jsem skeptická a trochu znepokojená a vůbec jsem nechápala, o čem mluví; cítila jsem se jen velmi zmatená.

Poté mě praktikující naučil cvičení a domluvili jsme se, že se v pondělí setkáme na cvičebním místě. Když jsem se chystala odejít, podal mi knihu a řekl: „Podívej se na ni doma.“ Teprve tehdy mi došlo, že kultivace nezahrnuje jen cvičení, ale také čtení knihy. Tak jsem 7. května 2022 obdržela tuto vzácnou knihu – Zhuan Falun. Později jsem pochopila, jak jsem ten den byla šťastná.

Ještě podivuhodnější bylo, že cvičební místo je jen patnáct minut chůze od mého domova a místo studia Fa je vzdálené třicet minut jízdy na kole. Krátce nato byla navíc zřízena nová autobusová linka k místu studia Fa se zastávkou poblíž mého domu. Vše působilo tak, jako by mi Mistr osobně přivedl Dafa až ke dveřím, protože sama neřídím. Děkuji Vám, Mistře!

Vstup na cestu kultivační praxe

Ráda čtu, a když jsem začala číst Zhuan Falun, necítila jsem žádný odpor. Mnoho pojmů v knize mi však bylo neznámých nebo jsem je nikdy předtím neslyšela. Protože jsem nikdy nevěřila v božské bytosti, nedokázala jsem pochopit různé mimořádné jevy, s nimiž jsem se během kultivace setkávala, ale pevně jsem věřila, že jde o Buddhovo učení. Věřila jsem, že pokud se člověk kultivuje podle Pravdivosti, Soucitu a Snášenlivosti, může se stát dobrým člověkem. Zároveň jsem se učila cvičení a tak jsem vstoupila na cestu kultivace.

Zpočátku jsem dokázala sedět jen v polovičním lotosu. Začínala jsem s dvaceti nebo třiceti minutami a postupně čas prodlužovala, až jsem byla schopná cvičit celou hodinu. Po šesti měsících jsem konečně dokázala sedět v plném lotosu. Protože jsem věděla, že bolest v nohou je splácením karmických dluhů nashromážděných během mnoha životů, snášela jsem ji a vytrvale pokračovala se srdcem plným lítosti. Když jsem se dozvěděla, že skupinové studium Fa probíhá každé pondělí a středu, nevynechala jsem ani jediné setkání.

Spolupraktikující často zmiňovali „období nápravy Fa“ a „období nápravy Fa v lidském světě“. V té době jsem sice zcela nerozuměla přesnému významu těchto pojmů, ale cítila jsem, že čas určený ke kultivaci je velmi naléhavý. Často jsem si říkala, jak úžasné by bylo, kdybych Fa získala dříve! Zároveň jsem ale přemýšlela, jakou ctnost jsem si nahromadila a jaký předurčený vztah jsem si vytvořila, že jsem se mohla setkat s tímto Dafa, který se objevuje jednou za tisíc let! Proto, kdykoli jsem měla čas, studovala jsem Fa se spolupraktikujícím, který mě s Fa seznámil. Někdy jsme se scházeli ke studiu Fa samostatně a jindy jsme po nedělním skupinovém studiu zůstali a četli ještě jednu lekci navíc. V tom období to bylo, jako by mě něco přitahovalo – těšila jsem se na každý den studia Fa a čas studia Fa se stal mým nejšťastnějším okamžikem. Jako bych byla pomalu prostupována jemným deštěm, postupně jsem se asimilovala s Dafa a Fa se mi krůček po krůčku vsakoval do srdce.

Během tohoto období jsem si všimla nepopsatelné změny ve svém charakteru. V minulosti jsem se považovala za slušného člověka; málokdy jsem o druhých mluvila špatně a nikdy jsem nedělala nic, co by porušovalo společenskou morálku. Pokládala jsem se za „docela dobrého člověka“. Po studiu Fa jsem si však uvědomila, že mé dřívější hodnoty byly ve skutečnosti chybné, protože mé srdce bylo plné honby za slávou, ziskem, touhami a nejrůznějšími připoutáními. Konečně jsem pochopila, že všechny konflikty a nezdary, s nimiž jsem se v průběhu let setkala, byly způsobeny mými vlastními činy, a začala jsem se nad sebou zamýšlet a dívat se do sebe.

Asi tři měsíce po zahájení kultivace jsem si všimla, že mi při meditaci samovolně tečou slzy. Pokaždé, když jsem meditovala, mi slzy stékaly po tváři; při studiu Fa se mi často zalily oči a někdy jsem se dokonce rozplakala natolik, že jsem nemohla pokračovat ve čtení. Po celých pět měsíců mě obklopovaly nepopsatelné emoce a prolila jsem nespočet slz.

Mistr očistil mé tělo

Jednoho dne, asi osm měsíců poté, co jsem získala Fa, jsem připravovala večeři v kuchyni, když jsem zakašlala a ucítila, že mi něco stoupá v krku. Běžela jsem na toaletu, vyplivla jsem to na kousek papíru a uviděla jsem, že jde o červenou krevní sraženinu. Do toalety jsem pak vyplivla ještě několik dalších krevních sraženin. Snažila jsem se uklidnit a dát se dohromady. Uvědomila jsem si, že Mistr očišťuje mé tělo. V duchu jsem Mistrovi znovu a znovu děkovala.

V tu chvíli se manžel vrátil z práce domů. Zeptal se mě, co se stalo. Jen jsem lehkovážně řekla, že nic. Neřekla jsem mu pravdu, protože Falun Gong nepraktikuje, pravděpodobně by tomu nerozuměl a odvezl by mě do nemocnice.

Vnímám věci spíše pomalu. Slyšela jsem mnoho praktikujících říkat, že na začátku kultivace něco viděli nebo cítili, ale já nic takového nepociťovala. Často jsem si tedy kladla otázky: Opravdu jsem Mistrovou učednicí? Opravdu mám v sobě Falun? Opravdu nade mnou Mistr bdí? Toho dne mi Mistr touto formou umožnil, abych si to sama zakusila: skutečně jsem učednicí Dafa a Mistr nade mnou skutečně bdí. Děkuji, Mistře!

Vytrvám až do konce

Jednoho dne v devátém měsíci mé kultivace se mi při provádění pátého cvičení začala stahovat kolena a třást se. O několik dní později se třes zesílil. Mluvila jsem o tom s několika praktikujícími, ale nikdo neznal příčinu. Později se začaly třást i mé paže a s postupem času byl třes stále silnější.

Když jsem při prvním cvičení prováděla pozici „Bódhisattva klade ruce na květy lotosu“, mé paže a kolena se divoce kývaly ze strany na stranu. Když jsem sepjala ruce nad spodní části břicha, třásly se tak silně, že vydávaly svištivý zvuk. Snažila jsem se své tělo ovládat, ale když jsem se snažila zklidnit spodní část těla, třásla se horní část; když jsem se snažila ovládnout horní část, třásla se dolní. Při cvičení „Spojení rukou“ se mi paže neustále houpaly ze strany na stranu a nepřetržitě se pohybovaly a třásly. Pořídila jsem fotografie telefonem a sdílela je s ostatními praktikujícími, ale nikdo mi nedokázal vysvětlit, co se děje.

Nevěděla jsem, zda je tento jev dobrý nebo špatný, ani zda bych ho měla potlačovat. Asi po měsíci tohoto třesení mi jednoho dne probleskla myslí myšlenka: „Ať se třesu sebevíc, svou kultivaci nikdy neopustím. Vytrvám až do konce!“ Šla jsem na cvičební místo s pevným rozhodnutím: „Určitě se už třást nebudu.“ Výsledkem bylo, že se mé tělo třáslo jen nepatrně. Následující den se stal zázrak – netřásla jsem se vůbec.

Mistr řekl:

„„Tak ty chceš praktikovat qigong a dosáhnout Taa, a co ty nesplacené dluhy, ty bys nezaplatil?“ Právě oni s tím nebudou souhlasit a nedovolí vám qigong praktikovat.“ (Přednáška šestá, Zhuan Falun)

Toho dne jsem osobně zakusila tento princip Fa.

Když jsem o tom dříve mluvila s ostatními praktikujícími, nevěděli, proč se třesu. Nyní jsem si uvědomila, že některé věci musím překonat sama, místo abych čekala, že mi někdo řekne, co mám dělat. V kultivaci každý čelí jiným obtížím a zkouškám a cesty, po nichž kráčíme, jsou různé. Neexistují žádné hotové vzory, které bychom mohli napodobovat. Každý musí své zkoušky překonat sám.

Po této zkušenosti jsem hluboce pochopila, že se kultivace liší od světského učení a hromadění znalostí. Je to osamělá cesta, kterou je třeba pochopit a projít samostatně. Po určitou dobu jsem se cítila ztracená a sklíčená, ale nepřestala jsem. Naopak jsem pokračovala ve studiu dalších Mistrových přednášek z různých míst a nových článků a také jsem četla sdílení kultivačních zkušeností praktikujících na Minghui.org. Postupně jsem si rozšířila porozumění Fa a přešla od emocionálního uvažování k racionálnímu pochopení Dafa.

Dívání se do sebe a opuštění zášti

Vůči jednomu člověku jsem chovala hlubokou nenávist a často jsem se svěřovala známým, abych obhájila své stanovisko. Čím víc jsem však tohoto člověka nenáviděla a cítila k němu zášť, tím víc jsem byla sama sužována a trápila se.

Mistr řekl:

„…když dokážete ve sporu o krok ustoupit, objevíte, že moře a obloha jsou bez hranic…“ (Přednáška devátá, Zhuan Falun)

Pochopila jsem, že kultivace je procesem zušlechťování charakteru a že člověk nemůže kultivovat, pokud v sobě chová zášť. Možná jsem s tímto člověkem v některém z minulých životů zacházela ještě hůř. Rozhodla jsem se tuto zášť opustit, ale ať jsem o tom přemýšlela jakkoli, měla jsem pocit, že jsem nebyla na vině, a představa „odpustit“ druhému ve mně vyvolávala silný pocit křivdy.

Protože pro mě bylo tak těžké se této zášti vzdát, zeptala jsem se Mistra: „Mistře, nevím, co jsem udělala ve svém minulém životě. Jsem jen nevědomá a bezvýznamná lidská bytost. Proč ode mě chcete, abych měla srdce boha?“ V krku se mi nahromadil pocit křivdy a propukla jsem v hořký, srdcervoucí pláč. Sama jsem byla překvapená, když jsem viděla, jak silně pláču. Nemohla jsem si nepoložit otázku: kolik potlačené zášti jsem v sobě asi nesla, že to vyústilo v takovou reakci? Po tomto pláči jsem se cítila uvolněná a osvobozená.

Začala jsem se dívat do sebe a hledat původ této zášti. Zjistila jsem, že pramenila ze srdce, které touží po uznání od druhých. Touha po uznání znamená hledání odměny – hledání potvrzení a chvály za své jednání nebo kompenzace a ocenění. Když se uznání nedostaví, člověk cítí křivdu a zklamání, které se časem hromadí a mění v zášť.

Odkud se bere ono „zklamání“? Pochází z emocí. Zášť, nenávist, pocit křivdy i touha po uznání – to vše pramení z emocí. Teprve tehdy jsem skutečně pochopila, proč nám Mistr opakovaně říká, abychom se emocí zbavili.

„Možná jsem tomu člověku v minulém životě skutečně hodně dlužila a v tomto životě to mám splatit,“ pomyslela jsem si. Jakmile jsem tomu opravdu porozuměla, moje zášť postupně slábla a srdce se výrazně uklidnilo. I když se zášť občas znovu objeví, vím, že staré síly mě zkoušejí prostřednictvím mých zbývajících připoutání, a proto ihned vysílám spravedlivé myšlenky, abych je odstranila.

Bez praktikování Dafa bych se této zášti nikdy nedokázala vzdát. Obávám se, že bych dál nevědomky vytvářela karmu a prožívala život v jakémsi otupění. Nyní, jako kultivující, musím kultivovat soucit a zacházet s tímto člověkem laskavě.

Podpora Falun Dafa

Jednoho dne mi jedna praktikující řekla: „Dnes jsme se chystali rozdávat týdeník Minghui Weekly. Můžeš se jen dívat stranou.“ Přestože jsem týdeník Minghui Weekly četla a vídala ho na místě studia Fa, nikdy předtím jsem jej nerozdávala. Jako nová praktikující jsem nevěděla, že mám odpovědnost jej distribuovat, ani jsem nechápala, co znamená „podpora Fa“.

Přestože to bylo poprvé, necítila jsem vůbec žádný stud. Od toho dne jsem začala podporovat Fa a vytrvala jsem v tom dodnes. V naší oblasti se nachází mnoho vládních úřadů, a tak jsem během polední pauzy chodila s dalšími praktikujícími rozdávat týdeník Minghui Weekly do jednotlivých oddělení.

Věřím, že týdeník Minghui Weekly se nemá rozdávat ledabyle jako běžná komerční reklama; musí se předávat se srdcem. Proto vždy zdvořile říkám: „Dobrý den, pane,“ a poté brožuru předám. Pokud si jej dotyčný vezme, dodám: „Děkuji! Určitě si jej prosím přečtěte!“ Tímto způsobem jej lidé berou vážně. Někteří jej nejen zdvořile přijmou, ale ještě řeknou: „Děkuji.“

Podpora Fa je jednou ze „tří věcí“, které po nás Mistr požaduje, a je velmi důležitá. Rozhodla jsem se proto rozdávat týdeník Minghui Weekly samostatně. Neřídím auto, a tak jsem jezdila na kole a začala v obytné čtvrti poblíž svého domova, kde jsem týdeník Minghui Weekly roznášela do každé domácnosti. Během několika dnů jsem jej rozdala ve všech blízkých i vzdálenějších čtvrtích. Zpočátku jsem měla obavy, co se stane, když narazím na majitele domu, ale když se to stalo, jednoduše jsem se usmála a řekla: „Dobrý den! Nechala jsem vám tu materiály, podívejte se na ně, až budete mít čas,“ a přirozeně jsem odešla.

Jednou se mi zdál velmi krátký sen. Stála jsem jednou nohou na břehu a druhou na přídi lodi a natahovala jsem se, abych lidi jednoho po druhém vytahovala na loď. Probudila jsem se však poté, co jsem jich vytáhla jen několik. Cítila jsem hlubokou lítost a dlouho jsem na to nemohla zapomenout. Pochopila jsem, že tento sen mohl být připomínkou, že jsem nezachránila dost lidí a že potřebuji Fa šířit více. Od té doby jsem se do rozdávání materiálů pustila ještě aktivněji.

Nedávno byl vydán nový leták o násilném odebírání orgánů. Cítila jsem, že je to mimořádně důležité; více lidí by se o tomto zločinu mělo dozvědět, svět by měl znát pravdu, zlé skutky Komunistické strany Číny (KS Číny) by měly být zastaveny a praktikujícím v Číně by mělo být zajištěno normální kultivační prostředí. Proto jsem materiály rozdávala ještě pečlivěji. Říkala jsem: „Dobrý den! Tento leták se týká otázek lidských práv, určitě si, prosím, přečtěte jeho obsah!“ Někteří lidé si jej zpočátku vzali jen letmo, ale když slyšeli má slova, začali si leták prohlížet a cestou diskutovali se svými společníky o pronásledování ze strany KS Číny.

Někteří lidé se vraceli pro další letáky, jiní si při odchodu pro sebe mumlali: „Co s tím můžeme dělat?“ Někteří se mě ptali: „To pronásledování stále pokračuje?“ a poté dodali: „Děkujeme za vaši námahu!“

Přestože samotné předání letáku trvá jen velmi krátkou chvíli, zjistila jsem, že když člověk řekne ještě jednu upřímnou větu navíc, druhý je ochotnější materiál přijmout. A lidem, kteří si materiály vezmou, vždy ze srdce děkuji.

Také jsem si všimla, že mladší lidé jsou méně ochotni přijímat letáky. Myslím si, že jsou více ztraceni v tomto zkaženém světě, a je mi jich líto. Když lidé materiály odmítnou, nevadí mi to; vždy odpovídám s úsměvem. Vím totiž, že každý můj čin představuje obraz Falun Dafa.

Když mnoho lidí letáky odmítá, tiše si v srdci opakuji: „Falun Dafa je dobrý, Pravdivost, Soucit, Snášenlivost jsou dobré,“ a připomínám si, že zachraňuji vnímající bytosti. Upravím svůj stav mysli a pokračuji v rozdávání materiálů.

Když jsem tento článek psala, Minghui.org zveřejnil komentář Mistra.

Mistr řekl:

„Učedníci Dafa jsou zodpovědni za záchranu lidí a vaším posláním je objasňovat pravdu. ” (O naslouchání pověstem (s komentářem Mistra))

Závěr

Když jsem Fa získala poprvé, jedna spolupraktikující mi řekla: „Máš velké štěstí, že jsi stihla poslední autobus.“ Skutečně jsem se v kultivaci hnala neustále vpřed, téměř bez vydechnutí – jako bych se snažila naskočit do posledního autobusu, který už se chystal odjet.

Čím více však Dafa studuji, tím více si uvědomuji, jak je kultivace obtížná. Někdy jsem kvůli nedostatečné víře ve Fa začala pochybovat sama o sobě: „Je cesta, po které jdu, opravdu správná? Dokážu skutečně kultivovat až do konce?“ Tyto myšlenky mě činily laxní a polevila jsem v úsilí. Někdy mě obklopoval neviditelný pocit bezmoci, kvůli němuž pro mě bylo těžké být pilná. Vím, že mám stále mnoho připoutání, která musím odstranit; tyto negativní představy budu rozpouštět prostřednictvím dalšího studia Fa.

Když jsem Fa získala, připadala jsem si, jako bych kráčela v mlze. Dnes už znám směr, kterým se mám vydat, protože jsem pochopila, kdo je Mistr, co Mistr dělá, jakými lidmi doufá, že se staneme, odkud pocházím, proč jsem přišla na tento svět, co mám dělat a kam směřuji. To vše je mi nyní jasné.

Dafa je důstojný a krásný; kultivace je vážná a náročná. Budu úzce následovat celé tělo praktikujících, asimilovat se s Pravdivostí, Soucitem a Snášenlivostí a s neochvějnou oddaností kráčet po kultivační cestě uspořádané Mistrem.

Vše, co jsem v průběhu své kultivace zažila – včetně radosti z pochopení pravdy a vděčnosti v mém srdci vůči Mistrovi – nelze plně vyjádřit na několika stránkách. Cítím nekonečnou vděčnost za Mistrovu soucitnou spásu!

Děkuji, Mistře.Děkuji, spolupraktikující.

Heshi

(Předneseno na Konferenci sdílení kultivačních zkušeností Falun Dafa v Jižní Koreji 2025)